Zlín

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Zlíně.

Historie

Do roku 1894

První písemná zmínka o osadě Zlín pochází z roku 1322, kdy jej koupila královna Eliška Rejčka a věnovala brněnskému klášteru. Zlín byl řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Městská práva dostal v roce 1397 - patřilo mezi ně právo pořádat trhy, vařit pivo, i právo hrdelní.

Za třicetileté války se obyvatelé Zlína účastnili valašského protihabsburského povstání. V roce 1622 byl vypálen zlínský zámek a okolní stavení a statky zplundrovány.

Město se v 19. století nacházelo na rozhraní tří moravských národopisných oblastí Valašska, Slovácka a Hané. Nejblíže mělo svým charakterem k Valašsku. Až do konce 19. století se Zlín příliš nelišil od jiných malých valašských středisek, např. sousedního města Vizovice.

Zlín byl sídlem panství. Další panské sídlo se nacházelo v tehdy samostatném městečku Malenovice, které je dnes městskou částí Zlína. Zlínské panství vystřídalo řadu majitelů - k těm známějším patří Šternberkové v době předhusitské, Tetourové v 15. - 16. století, Rottalové po třicetileté válce, později Szerenyové a Brettonové. Posledním vlastníkem zlínského zámku, který byl centrem panství se stal brněnský továrník Leopold Haupt, od kterého jej odkoupilo město Zlín v r. 1929.

Po zřízení okresů v roce 1850 byl Zlín přičleněn k soudnímu okresu Napajedla a politickému okresu Uherské Hradiště. V 19. století počet obyvatel nepřesáhl 3000.

Baťova éra

Pro další rozvoj města je velmi důležitý rok 1894, kdy zde založil svou obuvnickou firmu podnikatel Tomáš Baťa. Během několika let vybudoval prosperující a rychle rostoucí podnik. Díky této skutečnosti se do města přistěhovalo hodně obyvatel, především z chudého Valašska ale i ze Slovácka, Hané a vzdálenějších oblastí Československa. S rozvojem Zlína zároveň docházelo k pozvolnému ukončení masivního valašského vystěhovalectví do Texasu.

Baťově továrně pomohla I. světová válka, kdy byl důležitým dodavatelem obuvi pro rakouskou armádu. Vítězně se popral s hospodářskými krizemi v letech 1922-23 a 1929-33 a vypracoval se v největšího světového výrobce obuvi se závody a prodejnami v mnoha desítkách zemí světa. V letech 1910–1938 se počet obyvatel zvýšil z 12 912 na 34 348.

Po roce 1926 se Zlín stal moderním městským centrem. Tomáš Baťa pozval do Zlína mnoho renomovaných architektů (například Le Corbusiera), a tak se město změnilo aglomeraci plnou funkcionalistické architektury. Rostly kolonie typických „baťovských“ staveb – rodinných domků, ale také výškových domů. Nejproslulejší stavbou z té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo ředitelství firmy Baťa. Tato budova byla vystavěna v letech 1937 - 38 podle projektu Vladimíra Karfíka a kromě mnoha pokročilých technických řešení (šestnáctipatrový železobetonový skelet postavený za 160 dní, centrální klimatizace s ovládáním v jednotlivých kancelářích) je známá hlavně "pojízdnou" ředitelskou kanceláří v jednom z výtahů (s telefonem a tekoucí vodou!). V době vzniku to byla druhá nejvyšší necírkevní stavba v Evropě.

Tomáš Baťa zastával od roku 1923 až do své smrti při letecké havárii v r. 1932 úřad starosty Zlína a cílevědomě budoval moderní město "pro 50 000 obyvatel". Neorientoval se jen na svou továrnu a bydlení pro dělníky, ale i na obchodní a dopravní síť, služby, kulturní a sportovní vyžití obyvatel. Mnohé budovy tehdy postavené se pyšnily přívlastkem "nej": např. největší obchodní dům, největší hotel, největší kino (pro 2 500 sedících diváků!), všechno bráno "na východ od Frankfurtu". Je obdivuhodné, že takovéto budovy vznikaly v relativně malém městě a ne v metropolích jako Vídeň či Berlín. Zlín třicátých let je dodnes považován za "architektonický zázrak" a živou učebnici funkcionalismu. Bohužel, řadu dalších plánů překazila válka (např. dostavbu centrálního zlínského Náměstí Práce, železnici Praha - Zlín - Košice nebo dálnici Praha - Zlín, ke které na Zlínsku existuje několik torz mostů).

1. října 1935 vznikl podle vládního nařízení č. 104/1935 „kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů“ nový politický okres Zlín a město se tak stalo okresním městem.

Za druhé světové války, v roce 1944, bylo město bombardováno. Již v roce 1945 byly Baťovy závody znárodněny.

Budování socialismu

Od 1. ledna 1949 bylo město v souvislosti s připojováním dalších obcí přejmenováno na Gottwaldov podle prvního komunistického prezidenta Československa Klementa Gottwalda, centrální městská čtvrť si však ponechala název Zlín (plným označením Gottwaldov I - Zlín). Tentýž rok se město stalo sídlem Gottwaldovského kraje, který ale neměl dlouhého trvání a zanikl při další reformě státní správy v roce 1960. Tehdy byl okres Gottwaldov začleněn do Jihomoravského kraje se sídlem v Brně.

V úspěšné činnosti pokračovaly instituce s baťovskou historií - například zlínské filmové ateliéry, které proslavili svými animovanými díly především Karel Zeman a Hermína Týrlová. Jiným příkladem je jeden ze zakladatelů českého průmyslového designu Zdeněk Kovář (ergonomické nástroje a stroje, automobily Tatra 603 a Tatra 138). Zlín se stal také domovem cestovatelské dvojice Zikmund - Hanzelka.

Po roce 1968 začala výstavba největšího zlínského sídliště Jižní svahy, které bylo dokončeno až v 80. letech. Dnes tam žije přes 25 000 lidí.

Baťovy závody pokračovaly ve výrobě obuvi pod názvem Svit. V 80. letech byly koncernovým podnikem, pod který spadaly i závody v Třebíči, Zruči nad Sázavou a Botana Skuteč. Jen ve Zlíně tehdy v koncernu pracovalo přes 20 000 zaměstnanců a vyrobili přes 20 mil. párů obuvi. Většina produkce mířila na export do zemí RVHP, hlavně do Světského svazu. Většina strojní výroby pokračovala v ZPS (Závodech přesného strojírenství), které měly dobré jméno především v obráběcích strojích. Výrobu pneumatik provozoval národní podnik Rudý řijen. V r. 1975 byla v nedalekých Otrokovicích dokončena výstavba největší pneumatikárny v socialistických zemích. V 90. letech se podnik vrátil k původnímu názvu BARUM (původně BAta RUbber Manufacturing) a dnes je důležitou součástí koncernu Continental. V roce 1990 dosáhl počet obyvatel téměř 90 tisíc.

Současnost

V prosinci 1989 navštívil Gottwaldov Tomáš Baťa mladší a bylo rozhodnuto o navrácení původního názvu Zlín, k čemuž došlo k 1. lednu 1990. V roce 1990 se Zlín stal statutárním městem.

V 90. letech docházelo ve městě k rozvoji soukromého podnikání (zlínský region tehdy měl nejvíce podnikatelů na počet obyvatel, ale zároveň také zanikly některé významné průmyslové závody (Svit, ZPS) i řada menších podniků (mlékárna Lacrum, jatky). Ve městě, které bylo dříve centrem obuvnického průmyslu, se dnes výrobou obuvi zabývá jen hrstka firem s několika stovkami zaměstnanců. Významně negativní vliv mělo také rozdělení Československa: Zlínsko se z centrálního regionu stalo příhraniční oblastí, obchod a doprava směrem na východ prudce poklesly, a v celém regionu prudce vzrostla nezaměstnanost. V současné době je však nezaměstnanost ve Zlíně pod celostátním průměrem. V roce 2010 bylo město napojeno na dálniční síť prostřednictvím rychlostní silnice R55.

V roce 2001 byla založena Univerzita Tomáše Bati (je jednou z nejbouřlivěji se rozvíjejících regionálních univerzit, má přes 10 000 studentů a je jedním z největších zaměstnavatelů ve městě) a vznikl samosprávný Zlínský kraj.

Po roce 1990 se od města osamostatnilo několik bývalých částí Zlína (Lhota, Lípa, Tečovice, Karlovice, Březnice a Ostrata). K 1. lednu 2009 se pak na základě referenda ze 17. května 2008 osamostatnily Želechovice nad Dřevnicí.

Sílily požadavky na zřízení osadních výborů či přímo samosprávných městských částí v okrajových částech Zlína. V roce 2010 se do zastupitelstva dostalo hnutí M. O. R. (Morální očistu radnice), které mělo vznik samosprávných městských částí v Přílukách, Malenovicích, Vršavě, Klečůvce či v Lužkovicích jako jeden z klíčových bodů ve svém volebním programu, avšak neprosadilo tento záměr u svých koaličních partnerů, takže do programového prohlášení rady se dostalo již jen neurčité posílení pravomocí městských částí. Prakticky nedošlo k žádným změnám, v zastupitelstvu nakonec neprošel ani kompromisní návrh na posílení pravomocí komisí místních částí. Hnutí M. O. R. se pod vlivem tohoto neúspěchu rozpadlo a část jeho politiků odešla z hnutí i z rady města. Vznik městských částí prosazovali například náměstek primátora Bedřich Landsfeld či Eva Štauderová a Pavel Jungmann, odpůrcem byl například primátor Miroslav Adámek (nestraník za TOP09 a STAN) či opoziční zastupitel Martin Mikeska z ČSSD.