Kladno

Historie

== Poddanské městečko

Posledním příslušníkem hlavní linie rodu Kladenských byl rytíř Zdeněk Kladenský z Kladna (kol. 1450–1543), který poměrně velké panství odkázal (původně čtyřem) potomkům svého zesnulého synovce Oldřicha Žďárského ze Žďáru (1481–1542). Poněvadž však jeden z těchto prasynovců (Stanislav) zemřel (podobně jako otec Oldřich) ještě před Zdeňkem Kladenským, stali se nakonec vlastními dědici kladenského panství tři Oldřichovi pozůstalí synové, kterými byli: Jan starší (1502–1578), Jiří (1517–1574) a Zdeněk (1519 – asi 1557) Žďárští ze Žďáru.

Nový rod vlastníků přišel do středních Čech v první polovině 15. století ze západočeského Doupovska, kde obýval tvrz a poté zámek Žďár u Doupova. I v 16. století a v 17. století uchovávala kladenská větev Žďárských s Doupovskem četné (rodové i majetkové) kontakty. Výše zmínění tři bratři Žďárští drželi Kladno zprvu společně, nakonec ale statek rozdělili a vlastní Kladensko získal roku 1548 nejmladší Zdeněk a po jeho smrti 1557 jeho starší bratr Jiří.

Nový majitel Kladna – Jiří Žďárský ze Žďáru (1517–1574) zůstal společně se sourozenci katolíkem, byl dobrým hospodářem a kladenské panství rozšířil. Vedle toho byl vlivným dvořanem Ferdinanda I. I proto se mu podařilo získat povýšení Kladna na městečko. Panovníkovým privilegiem o povýšení ze dne 22. prosince 1561 dostalo Kladno mj. právo samosprávy, právo pořádat dva výroční osmidenní trhy (23. dubna a 14. září), pořádat jeden týdenní trh a městečku byl udělen i znak. V polceném štítě se ocitla polovina stříbrné orlice pocházející z erbu vrchnosti – tj. rodu Žďárských – a do druhé poloviny byl umístěn rys v přirozených barvách. Ten snad měl připomínat zvířenu ve zdejších, původně hlubokých, lesích a zároveň i upozorňovat na tyto rozsáhlé lesy.

Horní tvrz se za Žďárských dočkala honosné přestavby na středně velký výstavný renesanční zámek (1566), který se stal pro středočeskou (neboli též katolickou) linii Žďárských ze Žďáru hlavní rodovou rezidencí. Samotné městečko bylo opevněno nepříliš kvalitními hradbami. Těm dominovaly tři věžové brány, které spolu se zámkem, starším gotickým kostelem Nanebevz

I Jiříkův synovec a od roku 1574 dědic Kladna (syn Jiřího bratra Jana staršího) rytíř Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru (1545–1615) byl úspěšným hospodářem a hodnostářem (zemský soudce, hejtman Menšího města Pražského, purkrabí ka a architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera z roku 1741

V době českého stavovského povstání postihlo Kladno velké neštěstí. V předvečer bitvy na Bílé hoře, dne 7. listopadu 1620, bylo městečko vydrancováno polskými kozáky v císařských službách, tzv. Lisovčíky. Ti tehdy táhli s císařským vojskem od Rakovníka ku Praze. Tam se druhý den císařské jednotky střetly se stavovskými v bitvě na Bílé hoře. Při přepadu zanikl i archiv ostrovsko-svatojánského kláštera benediktinů, který si tamější opat Martin Bytomský na bytelném kladenském zámku u svého katolického souseda uschoval, tak i část rodového archivu rytířů Žďárských.

Po porážce stavů byly rytíři Floriánu Jetřichovi Žďárskému ze Žďáru i jeho příbuznému kladenskému pánu Janu Jiřímu Žďárskému dřívější poklesky prominuty. Naopak oba byli roku 1622 povýšeni do panského stavu a začali užívat titul baronů s predikátem) ze Žďáru. V roce 1626 zdědil Kladno po Janu Jiřím pan Florián Jetřich. Ten stoupal v hodnostech a v oblibě u panovnického dvora a už dva roky po převzetí Kladna (roku 1628) byl císařem Ferdinandem II. povýšen do říšského hraběcího stavu a roku 1631 se stal dokonce velkým palatinem, tj. zástupcem císaře v některých jeho panovnických právech. Roku 1630 Ferdinand II. potvrdil, na popud hraběte Floriána Jetřicha ze Žďáru, kladenské městské radě výsady a rozmnožil počet výročních trhů na tři.

Florián Jetřich (spolu s chotí Alžbětou Koronou Bořitovou z Martinic) dal roku 1623 zbudovat v oboře Hájku u Unhoště loretánskou kapli (jednu z prvních v Čechách), jako poděkování za narození syna Františka Adama Eusebia. Když se roku 1623 či 1624 vytouženého potomka dočkali, nemohli tušit, že František Adam Eusebius druhý říšský hrabě ze Žďáru zemře roku 1670 bezdětný a odkáže rozsáhlé kladensko-červenoújezdecké dominium, zahrnující 42 vesnic, vedlejší luteránské větvi rodu Žďárských. Ta žila po prohraném stavovském povstání po roce 1621 pod poněmčeným jménem Sahrer von Sahr v Sasku. Zesnulý hrabě František Adam Eusebius převzetí dominia podmínil i tím, že němečtí Žďárští (tj. Sahrerové) přestoupí na katolickou víru a opět se usadí v Čechách. Saské příbuzenstvo ale nakonec podmínku odmítlo a po dlouhých letech sporů bylo smlouvou z roku 1688 vyplaceno slušnou částkou 53 000 zlatých. Původní kladensko-červenoújezdecké panství bylo následně rozděleno mezi pět (doposud žijících) sester zesnulého hraběte Františka Adama Eusebia.

Kladno, Kročehlavy, Újezd pod Kladnem, Dubí, Hnidousy, Motyčín a další získala Marie Maxmiliána Eva Terezie hraběnka ze Žďáru (1633–1690), provdaná baronka Slavatová z Chlumu a Košumberka a podruhé (od roku 1656) Hýzrlová z Chodů. Hraběnka na Kladně nesídlila a kladenské panství spolu se zámkem upadalo, což pokračovalo i za jejich nástupců.

Po hraběnčině smrti († 1690) její dědicové – tj. její vnoučata z rodu hrabat z Lambergu – upadající panství roku 1701 obratem prodali za 132 000 zlatých Anně Marii Františce velkovévodkyni toskánské (1672–1741). Tato choť posledního [[Vel na náměstí Edvarda Beneše. Tzv. Váňův kámen z roku 1854, připomínající první naražení uhlí na (tehdejším) území města Kladna Janem Váňou (1846) byl roku 1954 doplněn sousoším H dala tvář manželka továrníka Leopoldine Wittgenstein]]

Už roku 1830 byla na Kladně uvedena do provozu koněspřežná železnice, určená tehdy hlavně pro převoz dřeva. Vedla z Brusky (dnes Praha-Dejvice) na Vejhybku (dnes Kladno-Výhybka). Šlo o druhou veřejnou železnici na evropské pevnině. Poklidný život zemědělského městečka změnil objev uhelných ložisek. Prvním vyhloubeným dolem byla šachta Kateřina-Josefa (1846–1847). Jáma byla založena v místech, kde Jan Váňa poprvé nalezl uhelnou sloj. V krátké době byly po sobě vyhloubeny doly Amálie (1857–1896), Bresson (1868–1901), Engerth (1868–1945), František (1848–1896), Herget (1870–1890), Kübeck (1842–1997), Layer (1848–1889), Průhon (1857–1893), Thienfeld (1849–1914) a Zippe (1857–1858). Roku 1850 byl otevřen důl Lucerna. Na přelomu 19. a 20. století se však hornictví v Kladně a okolí dostalo do krize a prakticky všechny doly byly v letech 1892–1905 uzavřeny. Výjimkou byl důl Enghert, kde se těžilo do roku 1945, a důl Kübeck, kde byla těžba ukončena v roce 1997. Během několika desetiletí se z ryze hornického města stalo město hutnické. Podnikatelské aktivity rytíře Vojtěcha Lanny (1805–1866) a bratrů Kleinových vedly k myšlence založení hutí v Kladně. První huť se na nazývala Vojtěšská a byla zprovozněna v roce 1855. V roce 1889 byl založen Karlem Wittgensteinem (1847–1913), tehdejším ředitelem Vojtěšské hutě, další podnik ocelárny Poldi. Kladno se tak stalo jedním z průmyslových center Čech a rychle rostlo počtem obyvatel, rozlohou i významem. Mimořádný rozkvět města, pramenící z ekonomických úspěchů velkých podniků, se projevil i ve správní oblasti. Bezvýznamné městečko bylo v roce 1898 povýšeno na královské horní město, a byl i upraven dosavadní znak města. Od tohoto roku bylo nad hlavy obou heraldických zvířat vloženo zkřížené želízko a mlátek stříbrné barvy se zlatou stužkou. Postavení města bylo posíleno i dalšími správními změnami v rakousko–uherské monarchii. Původně bylo Kladno součástí politického okresu Smíchov. V roce 1893 se stalo sídlem okresního hejtmanství pro Kladno a Unhošť. Pro nově vybudovaný úřad byla vystavěna budova (1893–1894). První radnice byla v budově čp. 11. V této budově sídlila do roku 1877, kdy byl úřad přestěhován do budovy, která stála v místech dnešní radnice. Současná radniční budova byla projektována architektem Janem Vejrychem. Do dějin města se ve funkci starosty nesmazatelně zapsal Dr. Jaroslav Hruška (1847–1930), který se zasadil o zřízení městské spořitelny. Spořitelna byla otevřena 6. února 1899 v budově radnice a od počátku se soustředila na drobné střadatele. Městská spořitelna v roce 1911 zakoupila na náměstí dvě parcely, na jejichž místě vyrostla budova architekta Jaroslava Maříka. Stavba byla dokončena v roce 1913 jako menší dvouposchoďová budova. Dodnes se působivě na náměstí vypíná oplechovaná věž, zdůrazňující vstup do budovy.

Průmyslový rozvoj celé oblasti přilákal do Kladna mnoho řemeslníků i obchodníků. Vedle tradičních řemesel, jako byli krejčí, obuvníci, obchodníci s potravinami, se zde usadili i výrobci hudebních nástrojů. Jeden z nejvýznamnějších byl Alois Bittner (1880–1950), který byl výrobcem houslí. V dílně Jindřicha Zazvonila, vznikaly zase kvalitní dechové nástroje. Byly zde i tiskaři a nakladatelé. Nejvýznamnějším byl Jaroslav Šnajdr (1872–1941). V meziválečném období zde působila likérka Gustava Pellyho, který za svůj likér Diblík získal mnohá ocenění na výstavách v Praze, Bruselu a Londýně.

Velmi aktivní zde bylo dělnické hnutí, docházelo zde ke stávkám a demonstracím a Kladno se také stalo jedním z ohnisek českého komunistického hnutí. V roce 1900 zde dvakrát na pozvání studentského spolku přednášel (5. července 1900 o Významu mistra Jana Husa) Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho socha, již jako prezidenta Osvoboditele, také stanula v čele legionářského pomníku v době První republiky. Prezident do města zajížděl i na svých vyjížďkách z lánského zámku.

V období druhé světové války se Kladno jako průmyslové město dostalo do zorného úhlu německé válečné ekonomiky. Do závodů byli dosazeni spolehliví němečtí odborníci, kteří se sem přestěhovali s rodinami. Správní úřady dostaly za úkol nové obyvatele nejen ubytovat, ale vytvořit jim zde nový domov. Na katastrálním území Kročehlav bylo naplánováno vzorné německé město. Sídliště se začalo budovat a již 12. října 1942 bylo prvních padesát bytů ve dvojdomcích a trojdomcích předáno do užívání zaměstnancům Poldi. Do roku 1945 zde bylo vystavěno několik ulic těchto domků.

Poválečná výstavba se rozběhla v roce 1947, kdy začaly vznikat první sídliště. Pro stavbu byl vybrán volný prostor v západní části města a sídliště se stalo propojovací zástavbou mezi vlastním městem a nově připojenou čtvrtí Rozdělovem. V roce 1951 získalo sídliště definitivní název Sídliště Vítězného února. Ojedinělým projektem z konce padesátých let 20. století je obytný dům na náměstí Edvarda Beneše (čp. 3000,3001). V jejím přízemí byla kavárna Styl. Největší sídliště pro pracující kladenských závodů vzniklo v několika etapách ve východní části Kročehlav směrem k Praze. V devadesátých letech 20. století Kladno zkrásnělo a jeho tvář omládla. Zmizely vybydlené domy na hlavní třídě a opravily se fasády. Původně Nové náměstí (dnes náměstí Svobody) se od počátku 20. století stalo dalším přirozeným centrem města.

Hutnictví a těžký průmysl také znamenal poškození zdejšího životního prostředí, avšak ocele Poldi se staly v této době světoznámými.

Po pádu socialismu byl zdejší průmysl poškozen neúspěšnou privatizací. Vladimír Stehlík, který skrze svou firmu Bohemia Art většinu ocelárny převzal, měl podnik stabilizovat, aby se stal znovu konkurenceschopný. Během několika let se však za podezřelých okolností dostal podnik ke krachu, což znamenalo ukončení řady provozů a rozdělení firmy. Město se s ekologickými i ekonomickými následky tohoto případu potýkalo ještě do nedávné minulosti, avšak dnes se Kladno stabilizovalo a žádné větší problémy zde již nejsou. Od roku 2000 je Kladno statutárním městem.

Pamětihodnosti

• Zámek z doby kolem 1740 leží severně od náměstí Starosty Pavla. Barokní trojkřídlá budova s využitím starší budovy (východní křídlo) s věžičkou, snad podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. V západním křídle je oválná kaple sv. Vavřince, v přízemí náhrobní kameny ze 16. století ze staršího kostela. V patře kachlová kamna z 18. století. Dnes sídlo městské galerie. Od roku 2019 zde sídlí také Kabinet fotografie v Galerii Kladenského zámku. Za zámkem je park obehnaný zdí.
• Kaple svatého Floriána na Floriánském náměstí z roku 1751 podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Pozdně barokní centrální čtvercová stavba se čtyřmi apsidami, kopulí a dvěma na koso postavenými věžemi v jižním průčelí.
• Mariánský sloup z roku 1741 na Náměstí Starosty Pavla od Karla Josefa Hiernleho podle Dienzenhoferova návrhu.
• Bývalá synagoga z roku 1885, dnes kostel CČH v ulici plk. Stříbrného.
• Radnice na Náměstí Starosty Pavla z roku 1899 podle návrhu Jana Vejrycha s malbami Adolfa Liebschera na průčelí.
• Děkanství z roku 1806, prostá patrová budova s mansardovou střechou.
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie, novorománský z roku 1900 podle návrhu Ludvíka Láblera.
• Bývalá lékárna U české koruny v ulici T. G. Masaryka, novorenesanční se sgrafity podle návrhu Mikoláše Alše.
• Dům a tiskárna Jaroslava Šnajdra, Kladno, Saskova ulice 1495, návrh arch. Jaroslav Rössler (architekt) (1911).
• Divadlo, budova z roku 1911 podle návrhu Jaroslava Rösslera.
• Secesní Okresní dům podle projektu architektů Josefa Maříka a Karla Šidlíka s přednáškovou síní z roku 1910, dnes sídlo Středočeské vědecké knihovny v Kladně.
• Rozdělovské věžáky, postavené v padesátých letech 20. století ve stylu socialistického realismu dle návrhu Josefa Havlíčka.
• Budova městské polikliniky
• Procházkova vila
• Vila Libochvíle čp. 1504

Osobnosti

• Antonín Čermák (1873–1933), americký podnikatel a politik, starosta Chicaga narozený v Kladně
• Jiří Dienstbier starší (1937–2011), novinář, disident, politik, ministr zahraničí
• Bohumil Hrabal (1914–1997), spisovatel, pracoval a inspiroval se v Kladně
• Jaromír Jágr (* 1972), hokejista
• MUDr. Jaromír Jiroutek (1901–1971), první dětský lékař v Kladně, zakladatel a primář dětského oddělení kladenské nemocnice
• František Kloz (1905–1945), fotbalista
• Vojtěch Lanna (1805–1866), průmyslník, loďmistr a stavitel
• Zdeněk Miler (1921–2011), režisér a výtvarník animovaných filmů pro děti
• Antonín Raymond (1888–1976), moderní architekt, stavěl v USA a Japonsku
• Tomáš Plekanec (* 1982), hokejista
• Jakub Voráček (* 1989), hokejista