Ústí nad Labem

Historie

Středověká epocha města vystupuje nejstarší písemnou zmínkou z 10. století, že zde byla osada s tímto jménem, která sloužila jako celnice kontrolující pro české panovníky labský obchod. Zakladateli pozdějšího města byli němečtí kolonisté, které pozvali do české země čeští králové ve 13. století. K založení královského města Ústí nad Labem došlo mezi léty 1233 až 1249. Je to zmíněno v listině krále Václava I. v roce 1249. Byl zde vybudován původní hrad (poslední záznam o jeho existenci je ještě v roce 1283) a podhradí. Jeho funkci celnice ovšem na začátku 14. století převzal hrad Střekov. Oblastí s nejstarší historickou tradicí je okolí nedaleké obce Stadice ležící v údolí řeky Bíliny. Český kronikář Kosmas sem přisuzuje děj pověsti o zrodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemyslovci Čechám vládli přibližně od roku 800 až do roku 1306. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, pravděpodobně v polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové. V historických dokumentech se také vyskytují názvy prvních dodnes existujících ulic. Hrnčířskou ulici již písaři zmiňují v roce 1402. Druhou písemně doloženou ulicí je Dlouhá, zmíněná v roce 1443. Během husitských válek bylo město obsazené míšeňským markrabětem obléháno husity a boje vyvrcholily v létě 1426 bitvou v místech, kterému se od té doby říká Na Běhání. Jak název napovídá, německá vojska byla poražena. Poté se vlády v Ústí ujal Jakoubek z Vřesovic. Dobové kroniky uvádějí, že vítězové nechali dál pokojně žít místní německy mluvící obyvatelstvo. Na rozdíl od řady jiných královských měst Ústí nezískalo během husitských válek žádné pozemky a prestiž města v následujícím období poklesla. O rozsáhlosti městské výstavby se dochoval první soupis nemovitosti na konci 15. století. Bylo zde 203 domů a 39 domů na předměstí, 3 mlýny a jedna lázeň. Ve městě žilo okolo 1200 obyvatel. Její aglomerace nicméně zahrnovala i Bukov, Předlice a Střekov, přičemž v ní k roku 1930 žilo celkem 63 tisíc obyvatel.

Národnostní krize, druhá světová válka

Neobyčejná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy negativní, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyostřování sociálních a národnostních konfliktů mezi německou a českou menšinovou populací. V květnu 1935, pod vlajkami Sudetoněmecké strany, řečnil v Ústí na náměstí Konrád Henlein a v parlamentních volbách dostala jeho strana ze 23 zúčastněných většinu, z celkového počtu 28 331 hlasů 16 494 (58 %). V rámci budování československého pohraničního opevnění se od léta 1936 počalo v Ústí nad Labem s výstavbou linií objektů lehkého opevnění vzor 36 (podél řeky Bíliny) a později řopíků (podél Labe). Po uzavření Mnichovské dohody bylo město jako součást Sudet 9. října 1938 připojeno k Německé říši. Čeští učitelé museli opustit školy v Sudetech, mnoho Čechů muselo opustit své domovy v tomto území. Bylo vydáno protektorátní nařízení, že čeští učitelé ze Sudet nesmí být přijímáni na jiných školách do služby. Osudy mnoha Čechů ze Sudet, včetně ústeckých, zůstaly neobjasněny.

Ve dnech 17. a 19. dubna 1945 byla pětina městského centra nálety spojeneckých sil takřka srovnána se zemí, což si vyžádalo více než 500 lidských životů. Útoky způsobily citelné zásahy nacistům, došlo ale i na omyly, jejichž civilní oběti se staly vděčným soustem propagandy – té nacistické, i pozdější komunistické.

V období let 1945 až 1948 bylo z regionu vysídleno na 53 000 Němců. Na jejich místa přišli osídlenci z českých zemí, Slovenska, Rumunska a Sovětského svazu. 31. července 1945 se v Ústí odehrál neobjasněný masakr německého obyvatelstva, při kterém bylo zabito asi 80–100 lidí.

Období socialismu

Po převzetí vlády komunisty se pokračovalo s odstraňováním válečných škod a rozvíjel se těžký průmysl. Na začátku 60. let město přijímá plán komplexní přestavby, který počítá se zbouráním drtivé většiny historické zástavby v centru a nahrazení moderní výstavbou. Ten se poté uplatňuje především v 70. a 80. letech, kdy jsou prováděny rozsáhlé plošné asanace, budují se nové masivní objekty na místech původní zástavby, dopravní stavby a celkově se mění ráz městského jádra. Demolice na Masarykově (v té době Fučíkově) třídě bývá označována za nejrozsáhlejší odstřel v tehdejším Československu. Zároveň se buduje množství sídlišť většinou na vyvýšených místech města z důvodu lepšího stavu ovzduší.

Po roce 1989

V první polovině devadesátých let rozvoj města stagnoval, Ústí se přes zlepšující se životní podmínky nezbavilo špatné pověsti, potýkalo se s poměrně vysokou nezaměstnaností a vzniklo několik sociálně vyloučených lokalit (např. v Matiční ulici). Zlom přišel až se začátkem nového tisíciletí. Zahájila se masivní přestavba a rekonstrukce centra (mj. oprava Mírového náměstí a přilehlých ulic, hlavního nádraží a okolního prostoru, dostavba proluk vzniklých za války a socialismu), zvýšila se podpora sportu a kultury, organizace Člověk v tísni zahájila program sociální integrace.

Pamětihodnosti

Město Ústí nad Labem bylo těžce postiženo americkými nálety na konci II. světové války a demolicemi v období socialismu. V důsledku toho má zachovány jen zbytky historického jádra. Mezi nejznámější ústecké dominanty patří Josefem Mockerem neogoticky přestavěný kostel Nanebevzetí Panny Marie s šikmou věží, novobarokní budova Severočeského divadla, upravená hradní zřícenina hradu Střekova a výletní restaurace (zámeček) Větruše. Z moderních staveb je třeba zmínit Mariánský most přes řeku Labe. Pokud jde o architektonickou hodnotu, za nejvýznamnější ústeckou stavbu lze považovat Menšinovou základní školu navrženou Josefem Gočárem.

Město má rovněž vlastní zoologickou zahradu, založenou roku 1908. V roce 1908 pan Heinrich Lumpe odkoupil od obce Ústí nad Labem na místě bývalé cihelny na svahu Mariánské skály pozemky, o kterých věděl, že jsou místem častého výskytu drobného ptactva a založil zde soukromou přírodní ptačí rezervaci známou pod názvem Lumpepark. Inspirací k založení přírodního parku pro něj byla mimo jiné činnost amerického průmyslníka Henryho Forda z Detroitu, o kterém četl ve Vídeňských listech jako o nadšeném milovníku přírody. Na tomto místě je dnešní Zoologická zahrada Ústí nad Labem.

Osobnosti

Rodáci

• Theresa Concordia Mengsová (1725–1806), malířka
• Anton Raphael Mengs (1728–1779), malíř a sochař
• Emmy Freundlich (1878–1948), politička
• Antonie Menčlová (1887–1955), pedagožka a spisovatelka
• Hans Weinmann (1885–1960), obchodník a podnikatel
• Franz Josef Arnold (1888–1962), architekt
• Ernest Neuschul (1895–1968), malíř
• Rudolf Sieber (1897–1976), filmový producent, manžel herečky Marlene Dietrich
• Anton Bruder (1898–1983), grafik a malíř
• Otto Král (1904–1943), sokolský pracovník, skaut, odbojář
• Martin Glaessner (1906–1989), australský profesor, geolog a paleontolog
• Otto Hanzlíček (1911–1940), stíhač 312. československé stíhací perutě RAF
• Lilli Hornigová (1921–2017), vědkyně
• Heinz Edelmann (1934–2009), grafik a ilustrátor
• Luděk Bukač (1935–2019), hokejista, hokejový trenér
• Ulrike Patzelt (1944–2005), letuška
• Ivan Dejmal (1946–2008), ekolog
• Regina Rázlová (* 1947), herečka
• Bohunka Waageová (* 1948), malířka a grafička
• Josef Carda (* 1956), herec
• Petr Berounský (1956–2023), fotograf
• Ivona Březinová (* 1964), prozaička
• Jiří Černický (* 1966), vizuální umělec
• Václav Fořtík (* 1970), politický aktivista, editor
• Jan Čaloun (* 1972), hokejista
• Marek Taclík (* 1973), herec
• Roman Zach (* 1973), herec
• Radek Zima (* 1973), herec
• Jiří Sebastian Voborský (* 1974), tanečník a choreograf
• Milan Hejduk (* 1976), hokejista
• Petr Vondráček (* 1976), herec
• Jiří Jarošík (* 1977), fotbalista
• Zuzana Bergrová (* 1984), atletka, olympionička
• Michal Neuvirth (* 1988), hokejista

Obyvatelé

• Eduard Jakob Weinmann (1852–1928), obchodník, podnikatel a mecenáš
• Ignaz Petschek (1857–1934), uhlobaron a mecenáš
• Leopold Pölzl (1879–1944), starosta města, významný komunální politik, antifašista
• Viktor Ullmann (1898–1944), hudební skladatel, dirigent a klavírista
• Jaroslav Foglar (1907–1999), spisovatel a nejznámější český skaut
• Alfréd Piffl (1907–1972), architekt a historik, zachránce Bratislavského hradu
• Ota Dub (1909–1987), lékař a spisovatel
• Václav Sedláček (1917–1939), pekař, spolu s Janem Opletalem oběť demonstrace z 28. října 1939
• Stanislav Hejduček (1919–2004), operní zpěvák
• Jaroslav Brodský (1920–1981), zakladatel K 231
• Helena Borská (1928–2004), amatérská historička
• Vladimír Páral (* 1932), spisovatel
• Jaroslav Velinský (1932–2012), spisovatel a trampský písničkář
• Miroslav Houra (1933–2006), malíř a grafik
• Petr Vopěnka (1935–2015), matematik, ministr školství
• Ludmila Škorpilová (1936–2016), operní pěvkyně
• Bohumil Němeček (1938–2010), olympijský vítěz v boxu
• Václav Neckář (* 1943), zpěvák
• Václav Dušek (* 1944), prozaik
• Jiří Švejda (* 1949), prozaik a scenárista
• Daniel Fajfr (* 1952), kazatel
• Jaroslav Achab Haidler (* 1958), herec, politik
• Petr Gandalovič (* 1964), politik, diplomat
• Lukáš Konečný (* 1978), boxer
• Robin Zoot (* 1991), rapper
• Vojtěch Fišar (Agraelus) (* 1996), streamer

Po určitou dobu svého života ve městě též žili herci působící ve zdejším Činoherním studiu. Patřili mezi ně Jiří Bartoška, Jiří Císler, Josef Dvořák, Karel Heřmánek, Jan Hrušínský, Ivana Chýlková, Uršula Kluková, Vladimír Kratina, Josef Alois Náhlovský, Pavel Rímský, Karolina Slunéčková, Leoš Suchařípa, Miluše Šplechtová či Ondřej Vetchý.