Roztoky

Historie

První písemná zmínka o Roztokách se nachází v panovnické listině z roku 1233, ve které byl zmiňován i Petr z Roztok, podle archeologických nálezů ovšem bylo území Roztok osídleno nepřetržitě od mladší doby kamenné do raného středověku (archeologické lokality Levý Hradec a rozsáhlé slovanské osídlení na břehu Vltavy, u železničního přejezdu ve směru na Prahu, v místě silniční přeložky).

V letech 1945–1948 byla necitlivě v sousedství Roztockého zámečku vybudována „Penicilinka“, továrna na výrobu penicilinu, pozdější Výzkumný ústav antibiotik a biotransformací.

Z Roztok do centra Prahy trvá cesta kratší dobu než z některých částí Prahy (vlakem 17 minut). Proto se Roztoky stávají satelitním sídlištěm Prahy.

Pamětihodnosti

Součástí Roztok je národní kulturní památka Levý Hradec, který leží v katastru bývalé samostatné obce Žalov. Na místě staršího osídlení vzniklo v 9. století slovanské opevněné hradiště, které se stalo sídlem nejstarších přemyslovských knížat. Za vlády prvního historického knížete Bořivoje zde vznikla rotunda svatého Klimenta, objevená pod podlahou nynějšího kostela, ve které byl roku 982 Slavníkovec Vojtěch zvolen druhým pražským biskupem. U kostela se nachází hřbitov. Je na něm pohřbeno i jedenáct obětí transportu smrti z konce druhé světové války. Nedaleko odsud je i památník transportu smrti.

Další významnou památkou je roztocký zámek, ve kterém dnes sídlí Středočeské muzeum. Původně zde stála vodní tvrz ze 13. století v podobě hranolové věže obkroužené hradbou. Během vlastnictví Reinharda z Mühlhausenu koncem 14. století byl na místě hradby postaven nový palác se dvěma věžemi a kaplí (z ní se zachoval arkýř pod věží). Ve druhé polovině 15. století pak přestavěl hrádek pozdně goticky Bedřich z Donína. Podobu dvoupatrového renesančního zámku s arkádovým nádvořím dal tvrzi po roce 1565 tehdejší majitel David Boryně ze Lhoty. Z řady majitelů, kteří zámek vlastnili vždy jen krátkou dobu vyčnívá rod Lichtenštejnů, kteří jej získali po bitvě na Bílé Hoře a podrželi si jej ve vlastnictví až do roku 1803, tedy plných 180 let. V první polovině dvacátého století došlo ke zchátrání neosídleného areálu, o jeho záchranu a rekonstrukci se postarala skupina vlastivědných pracovníků, kteří v roce 1957 založili muzeum. V roce 1961 byl zrekonstruovaný zámek zpřístupněn veřejnosti. V jeho prostorách se nyní uskutečňují tematické výstavy a různé kulturní akce. Během povodní v roce 2002 hladina řeky překonala vysoké hráze okolo zámku a sousedního Výzkumného ústavu antibiotik a biotransformací a obojí bylo vytopeno.

Roztoky přelomu 19. a 20. století byly atraktivním výletním a rekreačním místem. Z tohoto období pochází většina vil v Tichém údolí, které si zde postavili jako svá rekreační sídla mnozí ze zámožných Pražanů. Mezi jinými také Joe Hloucha, cestovatel a spisovatel, jehož vila a Hotel Sakura ze dvacátých let 20. století jsou postaveny v japanizujícím stylu. Z budovy hotelu, který hostil nejvýznamnější osoby předválečného československého kulturního života, je nyní nemocnice a při přestavbě v sedmdesátých letech 20. století došlo k jejímu architektonickému znehodnocení. Sousední vila zůstala zachována. Na náměstí 5. května stojí kostel Narození sv. Jana Křtitele, který byl upraven ze sýpky v letech 1865–1867. Před ním stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1845.

Další pamětihodnosti

• Socha svatého Jana Nepomuckého u kostela svatého Jana Křitele z roku 1845.
• Pomník padlým židům kousek od kostela svatého Jana Křitele.
• Busta Václava Vackáře v ulici Školní náměstí a v samé ulici socha k úctě padlým vojákům z první a druhé světové války.
• Husův sbor z roku 1935, který dal postavit Jaroslav Čapek, o něj opřena socha Jana Husa od Josefa Drahoňovského.
• Kaplička v ulici Za Potokem.
• Památník padlým obětem z první světové války na Levém Hradci.
• Ateliér malířky Zdenky Braunerové

Osobnosti

Významní občané zejména z přelomu 19. a 20. století:

• Albín Bráf (1851–1912), politik, přední český národohospodář začátku 20. století
• František August Brauner (1810–1880), advokát a český poslanec říšského sněmu
• Zdenka Braunerová (1858–1934), malířka
• Barbora Markéta Eliášová (1885–1957), cestovatelka a spisovatelka
• Joe Hloucha (1881–1957), cestovatel a spisovatel
• Ludwig von Löhner (1812–1852), českoněmecký a rakouský politik
• Čeněk Ryzner (1845–1923), lékař, archeolog, objevitel místní únětické a řivnáčské kultury
• Lubomír Beneš (1935–1995) animátor a režisér