Prostějov

Historie

Středověk

První historická zmínka o vsi Prostějovice je z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves. Tehdy sem byli pozváni němečtí osadníci, kteří v místě dnešního náměstí T. G. Masaryka založili novou osadu, na niž přešla práva osady původní. 27. března 1390 bylo Prostějovu uděleno díky pánům z Kravař právo výročního trhu, čímž se fakticky stal městem. V husitském období se slibný vývoj zpomalil, když město utrpělo průtahy obou nepřátelských stran; nedostatečně opevněný Prostějov se stal snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl vypálen. Prosperitu městu přinesl vznik židovského města a především po roce 1490 více než stoletá vláda rodů Pernštejnů, jejichž majetkem se město stalo. Roku 1495 zahájilo město výstavbu kamenných hradeb se čtyřmi branami s baštami. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici.

Novověk

Na konci 16. století se město stalo majetkem Lichtenštejnů, což mělo za následek stagnaci rozvoje města. V Prostějově byla roku 1527 tiskárnou Kašpara Aorga vytištěna první kniha na Moravě. Během třicetileté války v roce 1643 došlo ke zpustošení města švédskými vojsky a v roce 1697 vypukl požár, kterému padly za oběť radnice, škola i kostel. Poté město začalo dostávat barokní ráz. Kolem poloviny 17. století dochází, především zásluhou místních Židů, k prudkému rozvoji potravinářského, textilního a oděvního průmyslu.

19. století

V roce 1858 je Prostějově založena první česká konfekční továrna bratří Mandlů, což přilákalo s postupující industrializací nové obyvatele z česky mluvícího venkova. V 60. letech 19. století byl Prostějov spojen železnicí s Brnem a Olomoucí. Prostějov se dokonce stal druhým nejlidnatějším městem na Moravě. Přestože bylo německy mluvící obyvatelstvo v menšině, díky kuriovému systému, který preferoval bohatší vrstvy, bylo vedení města až do roku 1892 německé. Prvním starostou české národnosti se stal Karel Vojáček. Protože Brno a Olomouc byly nadále ovládány německy mluvícími elitami, tak se nové české vedení rozhodlo z Prostějova udělat hlavní město česky mluvící Moravy. Ač se tento cíl politicky ani kulturně spíš nepovedlo dosáhnout, tak díky těmto snahám vznikla ve městě řada reprezentativních budov ve stylu historismu a secese. Tyto budovy reprezentovaly architektonicky a svou výzdobou i znovu získanou českou identitu. Mezi tyto budovy patří například modernistický Městský spolkový a divadelní dům (Národní dům) či nová radnice v eklektickém historismu. V roce 1898 došlo k elektrifikaci města.

V prosinci 1918 vznikl, sloučením firem Wichterle a Kovářík, strojírenský podnik WIKOV. V roce 1925 bylo v Prostějově založeno letecké učiliště. Od 20. a především 30. let se dominujícím architektonickým stylem výstavby v Prostějově stal funkcionalismus.

Během druhé světové války byla rozsáhlá židovská komunita deportována do koncentračních táborů, odkud byla později většina poslána na východ a zavražděna. Celkem takto zahynulo 1227 osob.

Poválečná doba

V roce 1945 byl státem zřízen Oděvní průmysl, národní podnik v Prostějově, do kterého byly zařazeny konfiskované podniky: Nehera & Hanisch a spol., Oděvní služba v Prostějově, Rolný, Silésia a Sbor. továrny na oděvy v Prostějově. V roce 1948 byly do národního podniku Oděvní průmysl (OP) Prostějov začleňovány další znárodněné konfekční továrny v Čechách a na Moravě. V roce 1949 vznikly národní podniky OP Prostějov, Kras, Slavona a Oděvní tvorba a 29. října byl n. p. v Prostějově přejmenován na „Oděvní závody Jiřího Wolkera“. Po další reorganizaci v roce 1965 byl podnik zařazen do trustu (Výrobně hospodářská jednotka – VHJ), který byl podřízen generálnímu ředitelství „Podniky oděvního průmyslu Prostějov“. Sloučením generálního ředitelství a OP Prostějov vznikl v roce 1983 oborový podnik OP Prostějov.

10. dubna 1953 po půlnoci byla z hlavního náměstí odstraněna socha Tomáše Garrigue Masaryka. Tento čin vyvolal vlnu nesouhlasu a odpoledne se konala demonstrace. Do města byly povolány policejní jednotky a Lidové milice. V souvislosti s demonstrací bylo vyslýcháno 90 osob, 43 posláno před soud a 20 osob bylo odsouzeno k odnětí svobody až do výše 1,5 roku. Podle pozdějšího vyšetřování se na odstranění sochy podílel předseda ONV František Ján, důstojníci leteckého učiliště v čele s Františkem Bernátem a několik příslušníků StB. Několik dní po začátku invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 došlo ve městě ke střelbě. Sovětští vojáci začali střílet a zastřelili tři lidi a množství dalších bylo zraněno. Zástupci vojáků nikdy neuvedli, kdo je za incident zodpovědný.

Oběti Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa z neděle 25. srpna 1968:

• Ladislav Lang (1897–1968)
• Marta Říhovská (1941–1968)
• Josef Boháč (1946–1968)

Administrativní reformou roku 1960 se Prostějov stal sídlem „velkého“ okresu v rámci Jihomoravského kraje, byl tak krajskou hranicí nepřirozeně oddělen od blízké Olomouce a Přerova, které připadly kraji Severomoravskému. V 80. letech počet jeho obyvatel nakrátko přesáhl 50 tisíc. V téže době byla těsně okolo města dostavěna rychlostní silnice z Vyškova do Olomouce, dnešní dálnice D46, čímž byla z centra odvedena většina tranzitní dopravy. V roce 1993 byl zahájen elektrický provoz na trati Olomouc–Nezamyslice.

Po roce 2000

Roku 2000 se Prostějov stal součástí nově zřízeného Olomouckého kraje. Do roku 2002 byl sídlem okresního úřadu, od roku 2012 je statutárním městem v čele s primátorem. Další vyvedení tranzitní dopravy z centra města (především z Olomoucké ulice) zajistilo v roce 2021 otevření severního obchvatu města.

V Prostějově se po roce 2000 dostal do popředí strojírenský a potravinářský průmysl. I přes krach dříve dominantního zaměstnavatele Oděvního podniku majícího v Prostějově před rokem 1989 více než 10 000 zaměstnanců, byla průmyslová zóna velmi rychle zaplněna a rozšířena. Díky tomu je Prostějov trvale okresem s nejnižší nezaměstnaností v Olomouckém kraji, 3,5 % ke konci roku 2024. Průmyslová zóna má strategickou výhodu v přímém napojení na dálnici D46.

Židé v Prostějově

V Prostějově (v jidiš Prostic) se nacházela významná židovská komunita, jež byla v 18. a 19. století druhou nejpočetnější židovskou komunitou na Moravě a třetí nejpočetnější v českých zemích. Roku 1900 žilo v Prostějově 1 680 Židů, celkový počet obyvatel byl 24 000. V Prostějově působili rabíni: Geršon Aškenazi (asi 1650), Meir Eisenstadt (asi 1700); Nehemias Trebitsch (1825–1830), Löw Schwab (1830–1836), Hirsch Fassel (1836–1853), Adolf Schmiedl (1853–1869), Emil Hoff (1870–1897) a Levi Horowitz. Demolici historické části města, kterému se přezdívalo Hanácký Jeruzalém (což byla potažmo přezdívka celého Prostějova) popisuje i film Zámek Nekonečno z roku 1983 s Pavlem Křížem v hlavní roli. Z židovské komunity pocházejí významní prostějovští rodáci – filosof a zakladatel moderní fenomenologie Edmund Husserl, obchodník s textilem Veit Ehrenstamm nebo lékař a spisovatel Gideon Brecher.

Pamětihodnosti

Centrem města je náměstí, jež dnes nese jméno T. G. Masaryka, s dominantou Nové radnice s 66 m vysokou věží a orlojem, další dominantou je barokní morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1714. Domy lemující náměstí měly původně svá domovní znamení, z nichž některá se zachovala dodnes.

• Národní dům ve stylu české secese od architekta Jana Kotěry z let 1905–1907. Stavitelem byl Otakar Pokorný. Jedná se zároveň o spolkový dům, městské divadlo, restauraci a kavárnu. Architekt sám navrhl nábytek, obložení, osvětlovací tělesa a vitráže. Výzdobu interiéru provedli mimo jiné také malíři František Kysela a Karel Petr a sochař Stanislav Sucharda. Za německé okupace byl interiér částečně poškozen.
• Nová radnice – sídlo Magistrátu města, navržena a postavena v secesním stylu v letech 1909–1914 podle projektu profesora Karla Huga Kepky, s 66 m vysokou věží a bohatě zdobenými interiéry, projektované pravé křídlo nebylo realizováno. Na radniční věži je umístěn orloj ukazující postavení slunce a měsíce na obloze a kalendářní měsíce v roce. Nad orlojem jsou umístěny hodiny.
• Stará radnice je z 20. let 16. století. Má portál z roku 1539. V roce 1697 vyhořela. Barokní lodžii vytvořil pravděpodobně Giovanni Pietro Tencalla. Jako radnice sloužila do roku 1850, poté od roku 1905 jako sídlo Muzea Prostějovska. Roku 1908 přistavěno patro výstavních prostor za slepou atikou. Atika byla obnovena roku 1924.
• Zámek Prostějov – renesanční zámek z 16. století s pseudorenesanční sgrafity, které vytvořili v letech 1900–1901 Jano Köhler, Josef Švandera, Arnošt Podloudek a Bohumil Kazda
• Městské hradby s baštou z 15. století
• Špalíček – bývalé židovské ghetto
• Masarykova škola
• Meteorologický sloup

Významné domy

• Vila Františka Kováříka na náměstí Padlých Hrdinů 5 z let 1910–1911 ve stylu wagneriánské moderny, architekt: Emil Králík, kulturní památka, veřejnosti nepřístupné
• Vila Josefa Kováříka na Vojáčkově náměstí č. 5 z let 1911–1912 ve stylu moderny a secese, architekt: Emil Králík, kulturní památka
• Vila Eveliny Fleischerové v ulici Svatoplukova 64 z let 1932–1933, styl: funkcionalismus, architekt: Eduard Žáček
• Rodinný dům Karla Melhuby v ulici Sádky 5 z let 1935–1936, styl: funkcionalismus, architekt: Eduard Žáček
• Neherova oděvní továrna, později zásilkový obchodní dům Dona
• Obytný dům řádových ošetřovatelek a ženského personálu nemocnice, 1932, architekt: Eduard Žáček
• Odborné živnostenské školy, (1932–36), architekt: Eduard Žáček
• Vila Jana a Anastázie Neherových v ulici Pod Kosířem 73 z let 1938–1939 ve stylu funkcionalismu, architekt: Antonín Navrátil
• Multifunkční nájemní vila Radomíra a Vlasty Růžičkových na Arbesově náměstí 4 z let 1938–1939 ve stylu funkcionalismu, architekt: František Kalivoda (architekt)
• Neofunkcionalistická vila Jindřišky a Miroslava Vysloužilových v ulici Sadová 9 z let 1970–1972, architekti: Zdeněk Plesník a Josef Taťák
• Onšův dům – dům Mikuláše Onše z Břesovic se zdobeným portálem
• Dům U zlaté studny
• Dům čp. 72. V bývalém židovském ghettu význačný dům z roku 1819. Nechal jej postavit Veight Ehrenstamm, první velkoprůmyslník židovského původu v Prostějově, kterému bylo povoleno se usídlit uvnitř městských hradeb.
• Ábelův dům – nám. T. G. Masaryka č. 8, budova vznikla v roce 1850 spojením dvou prastarých domů
• Dům u sv. Antonína – nám. T. G. Masaryka č. 22, rodný dům básníka Jiřího Wolkera
• Dům U Svatého Rocha (dům Jana Pavláta z Olšan)
• Dům u pošty
• Dům u tří zajíců
• Židovský dům Veitha Ehrenstamma
• Budova Živnostenské banky
• Sokolovna

Církevní stavby

• Kostel Povýšení svatého Kříže
• Klášter milosrdných bratří z let 1733–1756 s kostelem svatého Jana Nepomuckého
• Husův sbor
• Kostel sv. Petra a Pavla s barokní kaplí sv. Lazara
• Kostel sv. Cyrila a Metoděje

Sochy a pomníky

• Karel Havlíček Borovský – socha (obrázek)
• Václav Havel – kamenná deska a vysazený pamětní strom
• Edmund Husserl – pamětní deska (obrázek)
• František Xaver Krumlovský – pamětní deska
• Tomáš Garrigue Masaryk – socha
• František Palacký – busta
• Matěj Rejsek – pamětní deska (obrázek, detail desky)
• Bedřich Smetana – socha (obrázek)
• Karel Vojáček – busta (obrázek)
• Jiří Wolker – socha (obrázek), busta na rodném domě (obrázek)
• Pomník manželů Karla a Karly Vojáčkových
• Pomník Jeden z nás
• Pomník Padlých hrdinů – (obrázek)
• Spaniův obelisk
• Parní lokomotiva 310.127 na podstavci u hlavního vlakového nádraží (aktualizace: lokomotiva byla dne 14.11.2017 odvezena do muzea v Lužné u Rakovníka)
• socha Jiřího Wolkra sedícího na lavičce (autor Miloš Karásek)
• pamětní deska Metoděje Mičoly, oběti heydrichiády ve vestibulu školy na Husově nám.
• pamětní deska z dílny akademického sochaře Daniela Ignáce Trubače
• pamětní deska P. Josefa Nováka na kostele sv. Petra a Pavla

Sakrální sochy

• Mariánský sloup se sochou Panny Marie
• Socha Panny Marie Karlovské
• Socha Panny Marie Celenské
• Socha sv. Jana Nepomuckého

Přírodní pamětihodnosti

• Biokoridor Hloučela – uměle vysazený lesopark se smíšenou trasou pro pěší i cyklisty v okrajové části města podél říčky Hloučely
• Botanická zahrada Petra Albrechta
• Kolářovy sady
• Mládkovy sady – nejnovější park zbudovaný v roce 2021 na jižním okraji města
• Park u nemocnice
• Smetanovy sady – nejstarší park v Prostějově, umístěný v centru města, vznikla v něm galerie ze soch z každoročně konaného sochařského sympozia
• Spitznerovy sady
• Dolní vinohrádky
• Arboretum Vrahovice
• Střížova lípa
• Lípa u Sarkandera

Osobnosti

Mezi nejvýznamnějšími prostějovskými rodáky jsou vědec Otto Wichterle, gotický stavitel Matěj Rejsek, filozof Edmund Husserl, malíř Alois Fišárek a básník Jiří Wolker. V Prostějově působil farář, spisovatel a básník katolické moderny Karel Dostál-Lutinov. Starostou města a gymnaziálním učitelem tu byl Jan Sedláček, poslanec československého parlamentu za Národní sjednocení.

Další významní rodáci jsou například:

• Karel Vojáček (1848–1899), lékárník, starosta, mecenáš
• Karla Vojáčková (1858–1905), mecenáška
• František Kovářík (1865–1942), ministr veřejných prací 1920–1921, spolumajitel firmy Wichterle a Kovářík (Wikov)
• Arnošt Rolný (1887–1950), průmyslník
• Vladimír Ambros (1890–1956), skladatel, dirigent a pedagog, jeden z předních představitelů brněnské skladatelské školy Leoše Janáčka
• Edvard Valenta (1901–1978), prozaik, básník a publicista
• Gabriela Wilhelmová (1942–2002), herečka
• Ladislav Županič (1943–2023), herec
• Ivo Šmoldas (* 1955), moderátor a publicista