Věžnice

Historie

Horní a Dolní Věžnice byly založeny jako strážní osady na obchodní stezce z Brna do Prahy přibližně v první polovině 13. století. Zdejší strážní věže, podle kterých také obec dostala název „Věžnice“, měly údajně sloužit jako světelné majáky pomáhající putujícím kupcům. Pozitivní vliv na osidlování měla okolní těžba stříbrné rudy, což potvrzuje místní název části obce nazvané „Na Šachtě“. Zmínka o Horní Věžnici pochází z kupní smlouvy Čeňka z Lípy z roku 1356. Od roku 1356 patřila obec k polenskému panství pod názvem Wezenicz. Na přelomu 19. a 20. století zde fungovaly tři mlýny, pila a výrobna šindele. Obyvatelstvo patřilo převážně k německé národnosti, a proto se často používaly názvy Wieznitz, Veschnitz či počeštěný Wěžnitz. Od roku 1925 se píše obecní kronika, kdy také došlo ke sloučení tří Věžnic a zavedení jednotného názvu Věžnice, stalo se tak na žádost obecního úřadu Horní Věžnice a spolku na podporu české menšiny v německých oblastech – Národní jednoty pošumavské. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo vysídleno.

Pamětihodnosti

• Kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů a blahoslaveného Adolpha Kolpinga – postavena svépomocí místních v roce 1999
• Kamenný kříž – pochází z 15. století, je nejmohutnější na Polensku, měla přes něj vést Haberská stezka, po které měl do Čech přijít Metoděj
• mlýn zvaný „Lutrián“