Kyjov

Dějiny

Při archeologickém průzkumu v roce 2021 na jihozápadním okraji kyjovského katastru bylo nalezeno sídliště a pohřebiště se 14 hroby. Vzniklo kolem roku 2000 př. n. l. ve starší době bronzové a náleželo k únětické kultuře. Podle nálezu poměrně ojedinělého typu zlaté záušnice archeologové předpokládají kontakty zdejší osady s územím Potisí v dnešním východním Maďarsku nebo v Sedmihradsku.

V roce 2010 archeologové nalezli v sousední lokalitě pohřebiště ze 6. století s více než 250 hroby germánského kmene Langobardů. Jde tak o jedno z největších langobardských center ve střední Evropě a nález podstatně změnil dosavadní znalosti o pohybu Langobardů během stěhování národů.

V první písemné zmínce z roku 1126 se Kyjov připomíná jako trhová ves, kterou kníže Václav Jindřich Olomoucký daroval benediktinskému klášteru Hradisko u Olomouce. Stalo se tak na památku Václavova strýce Oty II. Olomouckého, který 18. února 1126 zahynul v bitvě u Chlumce. Klášter Hradisko brzy přešel do rukou premonstrátů a v 2. polovině 12. století za opata Michala byl na kyjovském návrší postaven kamenný kostel sv. Martina. V přímé správě kláštera byl Kyjov nejpozději do roku 1382. Pak jej začal pronajímat nižší šlechtě. V husitském období se město hlásilo k utrakvismu. V srpnu 1431 ho dobyl rakouský markrabě Albrecht II. Habsburský a podle kronikáře Bartoška z Drahonic zde nechal popravit okolo 50 kyjovských obyvatel. Král Vladislav Jagellonský povýšil Kyjov privilegiem z 7. června 1515 na město a udělil mu právo pečetit červeným voskem.

Premonstrátský klášter v roce 1539 po více než 400 letech prodal město Janu Kunovi z Kunštátu. Jeho synové Kyjov prodali 7. ledna 1548 Janu Kropáčovi z Nevědomí a na Litenčicích za 9 000 zlatých. Kyjovští poddaní s tím nebyli spokojeni. 11. května 1548 vyslali deputaci vedenou kyjovským měšťanem Václavem starším Bzeneckým k císaři Ferdinandu I. Habsburskému do Augsburgu, který tam pobýval na Říšském sněmu. Císař pak 18. srpna 1548 ve Vídni vydal listinu, v níž městu slíbil, že Kyjov už nebude zastaven ani prodán. Stal se komorním městem, často nesprávně nazývaným jako královské město. Nastala doba rozkvětu, v letech 1561–1562 byla na náměstí postavena renesanční radnice s věží, tři městské brány, roku 1577 koupilo město ves Vřesovice a 1666 ves Kelčany.

Nejstarší vyobrazení Kyjova z roku 1727 V 17. století Kyjov trpěl válečnými událostmi. 15. června 1605 bylo město s okolními vesnicemi vyrabováno a vypáleno při nájezdu tlup sedmihradského knížete Štěpána Bočkaje během protihabsburského povstání v Uhrách, což mělo po mnoho následujících let vliv na jeho rozvoj. Během Českého stavovského povstání při obraně Kyjova proti vojsku Jindřicha Dampierre zahynulo přes 150 obyvatel, nakonec se mu však 8. října 1619 vzdalo. V říjnu 1623 bylo město zpustošeno vpádem vojska Gabriela Betlena a 250 obyvatel bylo zajato a odvlečeno. V roce 1638 celý Kyjov vyhořel. Roku 1705 se město ubránilo nájezdu Rákociho kuruců. V letech 1710–1784 ve městě působili kapucíni, kteří zde z odkazu knížete Jana Adama z Lichtenštejna vybudovali současný farní kostel a klášter. V roce 1760 zde piaristé založili nižší latinské gymnázium.

Průmyslník Hugo Salm-Reifferscheidt v roce 1844 v Kyjově otevřel lignitové doly a tím začalo budování průmyslu ve městě. Roku 1858 založil i sklárnu, která zanikla po požáru v roce 1878. O pět let později sklárnu znovu založil Samuel Reich s pomocí bratra Solomona. (V současné době je sklárna hlavním průmyslovým podnikem v Kyjově.) V průběhu 2. poloviny 19. století se rozvíjel spolkový život. Vznikl Čtenářsky spolek (1864) a tělovýchovná jednota Sokol (1871). Při obecních volbách v roce 1896 bylo zvoleno české zastupitelstvo a prvním českým starostou se stal JUDr. Josef Galusek.

Ve 20. století se ke Kyjovu připojily dříve samostatné obce Nětčice (1946), Boršov (1960) a Bohuslavice (1980), které dnes tvoří místní části. Začala výstavba sídlišť a i v současné době se zástavba města rozšiřuje.

Pamětihodnosti

Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Na Masarykově náměstí je 7 měšťanských domů chráněno jako kulturní památka. Jsou to domy č. 7, 9, 11, 13, 14, 16 a 33 a také budova římskokatolické fary na Palackého ulici.

• Renesanční zámek pochází z let 1538–1540, v 18. století prošel přestavbou a v roce 1911 jej vyzdobil sgrafity Jano Köhler. Od roku 1928 zde sídlí Vlastivědné muzeum.
• Renesanční radnice na náměstí z let 1561–1562, postavená italskými staviteli, je národní kulturní památkou a dominantou města. Předsunutá věž je vysoká 39 m. U hlavního vchodu je umístěn železný loket, který sloužil k přeměřování zboží na místním trhu. Fasáda radnice je vyzdobena psaníčkovým sgrafitem.
• Mariánský sloup před radnicí nechal postavit ve 20. letech 17. století olomoucký biskup a kardinál František z Ditrichštejna jako dík městu za zachování věrnosti císaři Ferdinandovi II. během povstání českých stavů.
• Kapucínský kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na náměstí z let 1713–1720. Od roku 1784 je farním kostelem. Nad hlavním vchodem je freska Matky milosrdenství s Ježíškem. V roce 1885 byly před kostelem umístěny sochy sv. Cyrila a Metoděje. Pod kostelem se nachází kapucínská hrobka.
• Kaple sv. Josefa nad zámkem z roku 1833. Věž pochází z roku 1692. Dříve zde stával farní kostel sv. Martina z roku 1180, který v roce 1807 vyhořel.
• Kostel sv. Filipa a Jakuba v místní části Bohuslavice.
• Kaple svatého Josefa Kalasanského zvaná také gymnazijní kaple na ulici Komenského. V roce 1868 ji nechali postavit piaristé. Ti do města přišli v roce 1760, aby založili latinské gymnázium a působili zde do roku 1897.
• Chudobinec Dominka Jurovského na ulici Jungmannova z let 1728–1739 sloužil jako útulek pro 12 chudých měšťanů. Nad vchodem je latinský chronogram (v překladu „Co učiníte jednomu z těchto chudých, učiníte mně“), který obsahuje letopočet 1739. Dnes je zde Základní umělecká škola.
• Kaple sv. Rocha u silnice do Vlkoše z roku 1716. Postavena na nejvyšším bodě katastru města jako poděkování za ochranu před morem.
• Boží muka na Čelakovského ulici
• Novorenesanční budova Klvaňova gymnázia postavená roku 1898.
• Bohuslavické stráně – přírodní památka v místní části Bohuslavice byla vyhlášena v roce 1992 na ploše 3,52 ha z důvodu ochrany teplomilných společenstvech.

Městský park

Městský park s pomníkem Svatopluka Čecha Městský park byl založen 400 m severovýchodně od centra města v letech 1872–1873. Roku 1899 zakoupil stavitel, zemský poslanec a místní mecenáš Václav Paterna pozemky pro další rozšíření parku, k němuž došlo v roce 1924. Park se rozkládá na ploše asi 4,2 ha. Západní část je ohraničena řekou Kyjovkou a ze severu na park navazuje městské koupaliště a stadion.

Stojí zde pomník Svatopluka Čecha z roku 1912 od místního kameníka a sochaře Rudolfa Petra (1887–1956), spolužáka Julia Pelikána z C. k. odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích. Po Čechovi je pojmenována i ulice přiléhající k parku z jižní a východní strany. V prosinci 1949 byl u vstupu do parku postaven pomník Josifa Stalina při příležitosti jeho 70. narozenin. Pomník navrhl akademický sochař Julius Pelikán, který byl za druhé světové války vězněn v internačním táboře v sousedních Svatobořicích a byl odtud najímán na práce v kyjovském kamenictví Rudolfa Petra. Celý park se měl jmenovat Stalinovy sady, ale mezi místními se název neujal. Pomník byl odstraněn v roce 1990. Roku 1953 byla v parku vybudována požární nádrž. V roce 1961 byly do nádrže nasazeny okrasné ryby, lekníny a vybudovány vodotrysky. Postupně nádrž chátrala a roku 1999 byla zasypána. Na jejím místě vzniklo dětské hřiště. Středem parku tekl kaštanovou alejí ze severu na jih mlýnský náhon, který park dělil na starou (západní) a novou (východní) část, resp. starý a nový park. Asi na konci 60. let 20. století byl náhon zasypán a dnes na jeho místě vede 220 m dlouhá cesta pro pěší i cyklisty. V letech 2010–2011 prošel park rozsáhlou revitalizací. Slouží i k pořádání kulturních akcí, dříve např. divadelního festivalu Mezi Smrky nebo každoročního Dne koně.

V roce 2014 v parku mimo jiné rostly stromy platan javorolistý, borovice vejmutovka, buk lesní, douglaska tisolistá, dřezovec trojtrnný, dub letní, lípa malolistá, jírovec maďal, jasan ztepilý, javor mléč, habr obecný, jilm habrolistý, vrba bílá, kaštanovník setý, katalpa (Catalpa bignonioides), borovice černá, ořešák černý, javor babyka, bříza bělokorá, líska obecná, líska turecká a liliovník tulipánokvětý. Na výběr stromů k výsadbě měl vliv přírodovědec Josef Klvaňa, který byl v letech 1898–1919 ředitelem kyjovského gymnázia.

Funkcionalistické vily

V období první republiky bylo ve městě postaveno několik funkcionalistických vil, které byly v pozdější době často přestavovány a do značné míry ztratily svůj původní charakter. Dnes proto nemají statut kulturní památky. Mezi významné stavby patří:

• Rodinný dům s lékárnou Otakara Svačiny na ulici Komenského č. 758. Vilu si nechal postavit člen hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských a podporovatel umění Otakar Svačina v letech 1927–1928 od architekta Ludvíka Hilgerta, kyjovského rodáka a žáka Jože Plečnika.
• Rodinný dům Marie a Metoděje Součkových v ulici U Parku č. 805. Dům postavil architekt a kyjovský rodák Josef Polášek pro učitele hudby, sběratele umění a spolumajitele strojírny v Kyjově Metoděje Součka v letech 1929–1930. Součástí domu byla i obrazová galerie. Josef Polášek stavbu navrhl po studijní cestě po Holandsku, kde se inspiroval vlastním domem architekta a výtvarníka Henka Wegerifa (1888–1963) u Haagu. Vila byla přestavěna v letech 1969–1971.
• Rodinný dům Stelly a Arnošta Hayekových v ulici Boženy Němcové č. 833. Dům postavil v letech 1931–1932 architekt a kyjovský rodák Bohumil Tureček pro majitele kyjovské octárny a významného člena kyjovské Židovské náboženské obce Arnošta Hayeka (1895–1944). Arnošt Hayek zemřel v koncentračním táboře Terezín, jeho manželka a dcera Sylva zahynuly v koncentračním táboře Osvětim. Dům se stal majetkem státu a byl postupně přestavován.
• Vila Rajmunda Neumayera v ulici Svatopluka Čecha č. 886. Architekt Bohumil Tureček ji postavil v letech 1931–1933 pro advokáta Rajmunda Neumayera, ředitele kyjovské sklárny a člena obecní rady. Před rokem 1989 vila sloužila jako Mateřská škola. Po roce 2000 prošla rozsáhlou přestavbou.
• Rodinný dům Anny a Josefa Jakerleových na ulici Svatopluka Čecha č. 896. Dům od architekta Josefa Poláška nechal postavit člen městského zastupitelstva a správní rady kyjovského pivovaru Josefa Jakerle v letech 1933–1934. Do stavby byl začleněn i mlýnský náhon, který do 60. let 20. století tekl přes pozemek. V roce 2004 byl objekt přestavěn na bytový dům.
• Vila Gabriely a Vladimíra Dunděrových na ulici Komenského č. 616. Kyjovský architekt Josef Polášek postavil vilu v letech 1936–1937 pro lékaře Vladimíra Dunděru (1903–1942). Vladimír Dunděra s manželkou byli popraveni nacisty v brněnských Kounicových kolejích za spolupráci s odbojem. 15. června 1947 jim zde byla odhalena pamětní deska. Dům byl konfiskován, v 50. letech přestavěn a sloužil např. jako dětská poliklinika. Po roce 1989 byl navrácen dědicům a je využíván ke komerčním účelům.

Osobnosti

:''Seznam existujících biografií viz [[:Kategorie:Lidé z Kyjova]

• Moritz von Bader (1841–1893), rytíř, stavební inženýr (podílel se na budování Suezského průplavu), rakouský konzul v Ismailii, děd Alfreda Badera, kyjovský rodák
• Jarmila Bednaříková (* 1952), historička a spisovatelka, kyjovská rodačka
• Václav Bzenecký starší († 1575), kyjovský primátor
• Karel Dittler (1910–1984), divadelní ředitel, dramatik, ředitel TSO, kyjovský rodák a absolvent zdejšího gymnázia
• Jiří Dunděra (* 1933), lékař, publicista, skaut
• Josef Frýbort (1913–1998), učitel a hudebník, od roku 1952 působil v Kyjově
• Radola Gajda (1892–1948), československý generál a český fašistický politik; v Kyjově strávil dětství
• Josef Gonic (1902–1949), československý voják, protikomunistický odbojář popravený komunistickým režimem
• Ludvík Hilgert (1895–1967), funkcionalistický architekt, čestný občan města i.m., kyjovský rodák
• Rudolf Hurt (1902–1978), archivář, historik, autor knihy Kyjovsko, v Kyjově studoval na gymnáziu
• Sergěj Ingr (1894–1956), československý generál a ministr obrany exilové vlády, v Kyjově studoval na gymnáziu
• Ivan Jelínek (1909–2002), novinář, spisovatel, básník, kyjovský rodák, čestný občan města
• Severin Joklík (1857–1915), lékař, starosta města
• Josef Klvaňa (1857–1919), první ředitel českého kyjovského gymnázia, přírodovědec, etnograf
• Jano Köhler (1873–1941), akademický malíř, freskami a sgrafity vyzdobil farní kostel, gymnazijní kapli a zámeček
• Josef Kolmaš (1933–2021), český sinolog a tibetolog, v Kyjově studoval na gymnáziu, čestný občan města
• Vladimír Kopeček (1917–1955), válečný letec
• Karel Kozánek (1858–1941), advokát, činovník Sokola, hudebník, zakladatel slavnosti „Slovácký rok“
• Jan Kučera (1875–1947), profesor zdejšího gymnázia, zakladatel kyjovského muzea a archivu
• František Kudláč (1909–1990), akademický malíř. V Kyjově vystudoval gymnázium.
• Miroslav Mareček (1954–2008), český disident, signatář Charty 77 a hladovkář
• Nikola Muchová (* 1990), písničkářka
• Vladimír Nedvěd (1917–2012), letec, účastník čs. zahraničního odboje 1938–1945, velitel 311. čs. bombardovací perutě ve Velké Británii
• Miroslav Novák (1907–2000), teolog, profesor-biblista, biskup, čtvrtý patriarcha Církve československé husitské, kyjovský rodák a absolvent zdejšího gymnázia
• Oldřich Pechal (1913–1942), velitel paradesantní skupiny Zinc, vystudoval gymnázium v Kyjově
• Oldřich Pelčák (1943–2023), vojenský pilot, kosmonaut, prožil mládí v Kyjově
• Oto Klempíř (* 1963), zpěvák, textař, spoluzakladatel skupiny J.A.R.
• Josef Polášek (1899–1946), funkcionalistický architekt, čestný občan města i.m., rodák z Boršova
• Silvia Saint (* 1976), pornoherečka, kyjovská rodačka
• Bohumil Sekla (1901–1987), profesor Univerzity Karlovy, zakladatel české lékařské genetiky, rodák z Bohuslavic
• Ernst Schneider (1894–1975), vynálezce lodního šroubu Voith-Schneider, kyjovský rodák
• Miroslav Skála (1924–1989), český spisovatel a novinář, v Kyjově studoval na gymnáziu, čestný občan města i.m.
• Hugo Sonnenschein (1889–1953), spisovatel, kyjovský rodák
• Miroslav Tichý (1926–2011), malíř a fotograf
• Zdeněk Trtík (1914–1983), teolog, filozof, profesor Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze, kyjovský rodák a absolvent zdejšího gymnázia
• Bohumil Tureček (1902–1982), funkcionalistický architekt, čestný občan města i.m., kyjovský rodák
• Joža Uprka (1861–1940), malíř slováckých žánrových obrazů, měl v Kyjově ateliér
• Vladimír Vašíček (1919–2003), malíř, čestný občan města
• Jan Znoj (1905–1950), akademický sochař, rodák z Boršova, autor sochy Miroslava Tyrše u sokolovny
• Kateř Tureček (*1993), multidisciplinární umělec, pedagog a aktivista, autor dokumentárního filmu Tradice o kyjovských tradicích, kyjovský rodák