Katovice

Historie

Podle knihy Jiřího Andresky Solné stezky na Šumavě vedla pod Kněží horou v době halštatské (v polovině 1. století př. n. l.) solná stezka a oblast Kněží hory byla pravděpodobně osídlena Kelty Od 8. století lze počítat se slovanským osídlením, o čemž svědčí nálezy starší slovanské kultury. Na Katovické hoře bývalo slovanské hradiště popsané roku 1859 popsal Janem Erazimem Wocelem.

Katovice byly původně pravděpodobně rýžovnickou osadou (rýžovalo se zde zlato z Otavy), později trhovou, která vznikla asi v 10.–11. století. Byla poddanskou vesnicí a později (1471) městečkem hradu a zámku Střela. Vesnici spravovali rychtáři, kteří byli dosazováni na své pozice vrchností. První písemná zmínka o Katovicích pochází z roku 1045, kdy tuto osadu kníže Břetislav I. daroval břevnovskému klášteru. Po povýšení na městečko získaly Katovice právo mýta, cla a právo tržní (dva jarmarky ročně). Získaly i právo pečetní – dochované pečetidlo je uloženo v Okresním archivu ve Strakonicích. Dostaly také městský znak a to modrý štít, v němž se nachází stříbrná věž s cihlovou střechou a zlatou makovičkou.

Kromě rýžování zlata se u Katovic lovily perlorodky v řece Otavě, které tu byly později i uměle chovány. Znečišťováním vody byl však jejich chov zničen (ovšem v mělčích vodách v okolí Katovic byly nalézány ještě na začátku 21. století). Po zbudování Schwarzenberského plavebního kanálu se po Otavě přes Katovice plavilo dřevo. Vory se plavily od Čeňkovy pily, ale vázaly se i v Katovicích na pravém břehu řeky (odtud místní název Pramácká) a cesta do Prahy jim trvala dva dny. Vory se plavily ještě po první světové válce.

V roce 1867 se staly Katovice stanicí Dráhy císaře Františka Josefa I. Od roku 1902 se u vsi těžil grafit a jeho těžba byla ukončena v roce 1922.

Dne 20. dubna 1945 zaútočily americké stíhací letouny (hloubkaři) na vlak s vězni z koncentračního tábora. Díky zaměstnanci tehdejšího hospodářského družstva Františku Gálovi z Dražejova se podařilo uprchnout dvěma stům vězňů do okolních lesů. Příslušníci jednotky SS, která transport doprovázela, nejméně jedenáct vězňů brzy dopadli a okamžitě je na místě zastřelili. Sedm z nich bylo pohřbeno ve Volenicích, čtyři zbývající v Katovicích.

Do roku 1952 se v Katovicích vyráběly klobouky. Poté továrnu převzaly Vlnařské závody ve Strakonicích. V současné době je továrna opět využívána společností Quint, zabývající se strojní výrobou.

Až do druhé poloviny šedesátých let se držel v Katovicích starý lidový zvyk – vánoční troubení pastýřů o Štědrém večeru s obchůzkou domů. Dlouhé pastýřské trouby jsou dosud zachovány a zní každý Štědrý večer alespoň z místního rozhlasu.

Pamětihodnosti

• Severozápadně od Katovic se vypíná vrch Katovická hora (někdy také jmenovaný jako Kněží hora), na které se od 1. 12. 1985 nachází přírodní rezervace. Na vrcholu stálo mohutné slovanské hradiště Kněží hora, které společně s hradišti Hradec u Němětic, Hradec u Řepice a Hradiště u Libětic chránilo v 9. a na počátku 10. století strakonickou kotlinu.
• U Katovické hory se také nachází Žižkův most, který zde údajně nechal vystavět Jan Žižka při tažení na hrad Rábí. Most je však výrazně mladší, byl postaven pro formanské vozy v 17. a 18. století. Dnes pod mostem žádná voda neteče, Březový potok byl při regulaci toku posunut blíže Kněží hoře. Březový potok, ve kterém ještě ve 30. letech 20. století žil rak říční, se asi o 400 dále vlévá do řeky Otavy. Značnou část vrchu zaujímá stejnojmenná přírodní rezervace.
• Katovickou dominantou je kostel svatého Filipa a Jakuba. Kostel byl původně románský, během doby byl několikrát přestavován. Největší přestavbu ukončil stavitel Thomassio Rossi di Mendrisio v roce 1587. Má žlutou barvu, 4 boky, ale jen troje hodiny, protože při stavbě kostela obec Mnichov neinvestovala žádné peníze na stavbu, a tak jim katovičtí na jejich stranu nedali hodiny.
• Socha mistra Jana Husa na náměstí
• Kaplička Jana Nepomuckého u mostu přes Otavu
• Kostel sv. Filipa a Jakuba, spadající pod Římskokatolickou farnost Katovice
• Pomník na počest padlých lidí z Katovic ve válce pod sochou mistra Jana Husa
• Deska na počest Viléma Guttefroida
• Deska na počest Karla Křivánka
• Deska na počest Josefa Jílka na Filipojakubském kostele
• Deska na počest Josefa Jílka na Úřadě městyse Katovice
• Kaplička za bytovými domy

Osobnosti

Josef Jílek (19. října 1908 – 20. dubna 1945) byl český katolický kněz, který působil v Katovicích v letech 1936–1942. Za druhé světové války se v Katovicích a Česticích (kde působil krátce před zatčením v roce 1942) zapojil do protinacistického odboje pod krycím jménem Jouzínek, byl členem buňky Karel odbojové organizace ÚVOD, pro kterou falšoval křestní listy a další dokumenty. 5. srpna 1942 byl zatčen a po necelých třech letech věznění sťat gilotinou. V roce 2008 proběhly v Katovicích oslavy 100. od jeho narození a na místní faře vzniklo Centrum P. Josefa Jílka (společný projekt Římskokatolické farnosti Katovice a občanského sdružení BEZ).

Karel Kuncipál (5. října 1926 – 8. března 2007) byl katovický rodák a předseda místního národního výboru (MNV) v letech 1981–1986. Roku 1966 byl jmenován kronikářem Katovic, ve které působil až do své smrti v roce 2007. Vychodil Měšťanskou školu ve Strakonicích, dále se vyučil strojním zámečníkem a nakonec vystudoval roku 1948 Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Písku. Jeho kronika byla několikrát oceněna, pravidelně vyhrával okresní soutěže a roku 1990 byla vystavena v Pantheonu Národního muzea v Praze po vyhodnocení celostátního kola kronikářské soutěže. Během života napsal i několik knih, jako například "A věky jdou", spolu s Eduardem Kolářem (katovickým knihovníkem z let 1955–1976, po němž současná knihovna nese jméno) "U nás doma. Městečko Katovice jak jej znáte i neznáte" a s manželkou Věrou také "Báje a pověsti od Otavy" a jiné. Za svoji literární činnost byl v roce 1996 přijat za člena Obce spisovatelů ČR. Dne 5. října 1996 byl jmenován za Čestným občanem Katovic za obětavou práci pro obec, kterou se zasloužil o všestranný rozvoj a udržení kulturních tradic obce, za dlouholetou práci kronikáře a za rozsáhlou literární a publikační činnost, do které se po léta promítá jeho láska k obci. V ten samý rok byl přijat jako člen do Obce spisovatelů ČR.