Jeníkov (Okres Teplice)

Historie

První písemná zmínka o vesnici se datuje k roku 1352. Ve středověku náležel Jeníkov i Oldřichov poddanstvím nejdříve rodu Hrabišiců k jejich panství a hradu Rýzmburku v Oseku. Od jejich rodových křestních jmen se také odvozuje pojmenování obou obcí. Roku 1423 již patřil Jeníkov ke klášteru cisterciáků v Oseku, kteří zde zbudovali první kostel, z něhož se dochoval vzácný pozdně gotický oltář s deskovou malbou Zvěstování Panně Marii s lovem na jednorožce z doby kolem roku 1460. Tento bájný symbol mravní čistoty Panny Marie se dostal také do znaku obce. Oltářní archa se dochovala a je vystavena v Městském muzeu v Duchcově. Goticko-renesanční kostel svaté Anny s letopočtem 1551 na portálu byl vystavěn na hřbitově. Katolickou orientaci obyvatel potvrdila v pobělohorské době novostavba barokního kostela svatého Petra a Pavla, založeného roku 1756.

Po roce 1860 se k Jeníkovu připojily osady Oldřichov, Kocourkov, Dřevoruby, Křižanov, Staré a Nové Verneřice a Střelná.

Zavedení železnice v roce 1867 do Oldřichova a počátek těžby hnědého uhlí učinily celou oblast výrazně průmyslovou. V minulosti se v okolí obce těžilo hnědé uhlí mj. hlubinným dolem Barbora a následně ve stejné lokalitě i povrchovým dolem. Po vytěžení povrchového lomu vznikla zbytková jáma o rozloze 65 hektarů s názvem Barbora.

Po ukončení těžby byla Barbora zatopena kvalitní pramenitou vodou, čímž vznikla vodní nádrž místy dosahující hloubku až 60 metrů. Pro vynikající kvalitu vody a její průhlednost je vodní nádrž využívána pro výcvik sportovních potápěčů, k jízdám na plachetnicích a k windsurfingu. Koupání v čisté vodě je velmi příjemné a břehová část s občerstvovacími stánky v letních měsících pojme tisíce návštěvníků z celého regionu Teplicka a Duchcovska i širšího okolí.