Blažim (Okres Louny)

Historie

První písemná zmínka o Blažimi pochází z roku 1332, K roku 1390 je doložena existence blažimské tvrze, na které tehdy sídlil Litolt z Moravěvsi. Část vsi roku 1397 patřila bratrům Václavovi a Hynkovi ze Všehrd, které vystřídal Bušek ze Rvenic, ale v letech 1417–1434 většinu vlastnil Jan z Moravěvsi. Během husitských válek se vesnice zmocnilo město Louny, po němž připadla roku 1454 králi Ladislavovi.

Od panovníka Blažim získal nejspíše Jaroslav z Vřesovic, po němž ji v roce 1467 zdědil Jindřich z Vřesovic (též Jindřich Dlažimský z Vřesovic). Po něm následovali Jaroslav Dlažimský a Jan Dlažimský z Vřesovic, který si nechal Blažim s tvrzí a dvorem zapsat do obnovených zemských desek. Měl více dětí, z nichž statek zdědil Vilém, který zemřel bezdětný v roce 1599. Vesnice tak přešla na jeho bratra Petra, ale v roce 1615 byl jejím majitelem Petrův synovec Jan Habart Kostomlatský, který blažimský statek, spolu s Nehasicemi, roku 1629 prodal Pavlu Michnovi z Vacínova. Jan Habart se téhož roku z náboženských důvodů odstěhoval s rodinou do Pirny. Blažim poté patřila do roku 1671 k Bitozevsi a poté k Postoloprtům.

Pamětihodnosti

V Blažimi stojí čtyři památkově chráněné objekty:

; Kostel svatého Prokopa : Kostel svatého Prokopa je pozdně barokní stavba z let 1778–1781. ; Socha svatého Jana Nepomuckého : Socha svatého Jana Nepomuckého pochází z roku 1852. Je vytesána z pískovce a stojí na čtyřbokém podstavci s reliéfy gotizujících oblouků. Samotná socha světce oblečeného do kanovnického roucha a s krucifixem v náruči je kopií původní sochy. ; Hospodářský dvůr s barokní sýpkou : Panský dvůr byl postaven Schwarzenbergy podle projektu Pavla Ignáce Bayera v letech 1706–1707. ; Areál fary s pozůstatky tvrze : Budova fary pochází z let 1709–1711. Její stavbu navrhl a vedl Pavel Ignác Bayer. Zatímco vnější podoba fary je ovlivněna novodobými úpravami, interiér se dochoval v autentické podobě. Ve dvoře stojí dvě hospodářské budovy propojené ohradní zdí.

Blažimská tvrz byla podle Augusta Sedláčka zchátralá už v letech 1667–1691. Podle Jiřího Úlovce stála v areálu bývalého poplužního dvora a sloužila až do dvacátého století k hospodářským účelům i jako byty zaměstnanců státního statku. Neudržovaná tvrz byla v osmdesátých letech dvacátého století opuštěna a její konstrukce se zhroutila. Podle Památkového katalogu se její zbytky dochovaly v hospodářské budově v areálu fary.