Šluknov

Historie

Prvními pány oblasti byly podle dochovaných záznamů páni Berkové z Dubé, kteří měli državy jak na české straně hranice tak i na německé. Za jejich správy se Šluknov stal správním a hospodářským centrem české části jejich panství. Na žádost Hynka Berky byla obec v roce 1359 oficiálně povýšena na město.

Historické centrum má oválný půdorys s centrálním obdélníkovým náměstím. Není jasné jestli bylo město ve středověku opevněno. Existenci fortifikace naznačují některé názvy ulic, tvrzení Jaroslava Schallera o zbytcích hradby nebo nespolehlivá kresba z poloviny osmnáctého století, která zobrazuje Šluknov obehnaný palisádou. Naproti tomu popis v mapě prvního vojenského mapování zdůrazňuje absenci hradeb. Doložena je existence dvou bran, branky a příkopu.

Za vlády Jiřího z Poděbrad došlo po dobytí hradu Tolštejn ke konfiskaci majetku rodu Berků a tak se novými majiteli stal rod Vartenberků, kteří jej prodali. Město pak přecházelo poměrně rychle mezi dalšími pány, v roce 1485 jej do svého držení získali Šlejnicové. V počátcích třicetileté války se stalo majetkem hraběte Wolfganga z Mansfeldu a jeho syna Karla Adama. Během tohoto válečného konfliktu bylo město vážně poškozeno. Dědictvím panství nakonec přešlo na sestru Karla Adama, Žofii Anežku, provdanou hraběnku z Ditrichštejna. Po smrti Žofie Anežky panství zdědil její syn Filip Zikmund. V té době roku 1680 vypukla v kraji selská rebelie. Dalším majitelem šluknovského panství se sňatkem s dědičkou stal Alois Tomáš Rajmund z Harrachu. Harrachové Šluknov drželi do roku 1876. Od potomků dalšího majitele Ernsta Grumbta, obchodníka z Drážďan, panství odkoupil hrabě Ervín Leopold z Nostic-Rienecku, který byl majitelem až do roku 1945.

Šluknov za druhé světové války

Město se nacházelo v oblasti s převahou německy mluvícího obyvatelstva, které se v roce 1938 postavilo na odpor československým úřadům. Němečtí povstalci převzali nad oblastí vojenskou kontrolu a 1. října 1938, tj. ihned po uzavření Mnichovské dohody, byl výběžek obsazen německou armádou. Vyvrcholením obsazení byla 4. října návštěva města Šluknov Adolfem Hitlerem. V následujícím referendu o připojení k Říši hlasovalo 3580 z 3589 oprávněných voličů pro připojení.

Dne 9. května 1945 ráno se do města začaly probojovávat předsunuté jednotky 33. pěšího pluku 7. polské divize a 4. ukrajinského frontu sovětské armády.

Poválečná historie

Po válce započal odsun německého obyvatelstva. Z původního, k německé národnosti se hlásícího obyvatelstva, mohlo ve Šluknovském výběžku zůstat zhruba 10 % občanů, kteří byli označeni za antifašisty, odborníky v průmyslových oborech nebo žili ve smíšeném česko-německém manželství. Region a město bylo v průběhu čtyřicátých až šedesátých let osidlováno navrátivším se českým obyvatelstvem, občany z mnoha regionů středních a východních Čech, z Vysočiny, ale také Lužickými Srby, slovenskými Romy, Rusíny a volyňskými Čechy. Během Akce Ř byly na Šluknovsko nuceně přemístěny členky ženských řeholních řádů z různých částí Československa. Ve šluknovském domově důchodců poté v letech 1960–1972 působily boromejky z Prahy, v letech 1972–1990 satmarky ze Slovenska. Zpřetrhané historické regionální vazby, slabý vztah nového obyvatelstva k regionu, okrajovost oblasti v rámci státu vedly k postupnému chudnutí bohatého průmyslového města. Po roce 2010 nabyly některé části Šluknova statusu sociálně vyloučené lokality, šluknovské sídliště se stalo příkladem obchodu s chudobou. Napjatá situace eskalovala regionálními občanskými nepokoji v roce 2011.

Pamětihodnosti

• Renesanční Šluknovský zámek
• Raně barokní kostel svatého Václava, který začal farnosti sloužit v roce 1714, čtyři roky poté, co byl původní kostel zničen požárem
• Empírová kašna z roku 1794 a barokní morový sloup od Josefa Kleina na náměstí Míru
• Křížová cesta se souborem soch Getsemanské zahrady
• Bývalé lázně Karlovo údolí
• Důl Schweidrich
• Památkově chráněné domy a usedlosti
• Sochy světců

Památné stromy

• Dub červený ve Šluknově
• Dub letní v Kunraticích u Šluknova
• Jasan ztepilý v Karlově údolí
• Jedle nikkoská ve Šluknově
• Jedlovec kanadský ve Šluknově
• Jedlovec Mertensův ve Šluknově
• Körnerův dub ve Šluknově
• Lípa na náměstí ve Šluknově
• Lípa ve Svojsíkově ulici
• Líska turecká ve Šluknově

Městská památková zóna

Zahrnuje jádro města s pozdně gotickými dispozicemi a boční ulice vybíhající k hodnotnější vilové a venkovské zástavbě, kterou reprezentují pro region typické podstávkové domy. Jádro města bylo obklopeno středověkými hradbami. Městská zástavba vyniká barevnou střídmostí a užitím tradičních střešních krytin (břidlice, režné tašky, vláknocementové české šablony). Dochovaly se též četné historické konstrukce od středověku po 1. polovinu 20. století.

Osobnosti Šluknova

Jedná se převážně o osoby, které se ve městě narodily, zemřely anebo v něm nějakou dobu pobývaly. Osobnosti jsou řazeny podle roku narození.

• Karl Josef Holfeld (1738–1807), houslový virtuos, koncertní mistr Národní opery v Paříži
• Dominik Kindermann (1739–1817), malíř, kreslíř a portrétista
• Ferdinand Kindermann (1740–1801), litoměřický biskup a pedagog, reformátor školství
• Eleonora Schwabová-Richterová (1757–nez.), klavíristka na saském královském dvoře
• Friedrich Egermann (1777–1864), rytec skla, sklářský technolog a podnikatel
• Wenzel Karl (1802–1870), kněz, botanik (farář ve Fukově a v Království)
• Laurenz Zellner (1825–1906), lékař, politik, poslanec Českého zemského sněmu (působil a zemřel ve Šluknově)
• Hans Richter (1882–1971), německý architekt (narozen v Království)
• Alfred Rosche (1884–1947), sudetoněmecký právník, politik (NSDAP) a velitel jednotky SA
• Fritz Lehmann (1889–1957), architekt
• Johann Greif (1892–1937), český politik německé národnosti a poslanec československé Poslanecké sněmovny
• Hedwig Langeckerová (1894–1989), první profesorka na Univerzitě Karlově v Praze, farmakoložka
• Olga Hayduk (1896–1988), malířka
• Kurt Oberdorffer (1900–1980), historik a archivář
• Josef Vohradský (1902–1943), učitel, sokol a vlastenec, čestný občan města in memoriam
• Josef Voříšek (1902–1980), letecký konstruktér, designér, fotograf (zemřel ve Šluknově)
• František Bienert (1911–1990), textilní odborník, propagátor turistiky, šluknovský patriot
• Jana Krejcarová (1921–1981), básnířka, prozaička a výtvarnice; na začátku 50. let 20. stol. krátce zaměstnaná v textilní továrně v Rožanech
• Hansjörg Bitterlich (1923–1998), opat kláštera řeholních kanovníků svatého Kříže v Silzi (Tyrolsko)
• Dagmar Glaser-Lauermann (* 1927), německá malířka
• Václav Teplý (1928–2016), katolický kněz, salesián, disident, čestný občan města
• Karel Lankaš st. (1930–2009), pedagog, lesník (dlouholetý ředitel šluknovské lesnické školy)
• Winfried Böhm (* 1937), pedagog, představitel personalistické pedagogiky
• Pavel Brümer (1946–2015), zpěvák
• Hana Fousková (1947–2015), spisovatelka, básnířka, výtvarnice
• Jindřich Marek (* 1952), historik, spisovatel, novinář
• Jan Frydrych (* 1953), sklářský výtvarník, pedagog
• Jiří Vejdělek (* 1972), scenárista a režisér
• Lukáš Bíba (* 80. léta 20. století), fotograf