Rumburk

Historie

Od středověku do třicetileté války

Při obchodní cestě z Míšně do Žitavy a z Lužice přes Českou Lípu do středních Čech vznikla koncem 12. století pohraniční tržní osada, jež byla manstvím hradu Honštejna. Sídlem manů (drobných zemanů) byla rumburská tvrz. Jménem jsou z těchto manů známi Opce z Naptic (k roku 1363), Ota a Albert z Hrbic (1403) a další až do konce 15. století. Roku 1298 se Rumburk v historické literatuře označuje jako město, ale poprvé písemně se tak připomíná až roku 1377. Tehdy se v latinské listině městské rady ve Zhořelci mezi svědky uvádí Jindřich mladší z Rumburka jako „Heinricus de Romberch iunior“. Další stopy o existenci Rumburka jako panství pánů z rodu Ronovců ze 14. století nalézáme v účetních knihách města Zhořelce, kde jsou uvedena jména: Peter von Ronenberch (1305), Tilo von Ronenberg a Conradus von Ronnenberch.

Pro obchodní a strategický význam na česko-německé hranici město napadli husité. Proto si roku 1423 Hynek Berka z Dubé, držitel Rumburka a hradů Honštejn a Vildštejn, od lužických měst si vyžádal na obranu Rumburka vojenskou pomoc, která skutečně přišla a čítala 400 mužů. Přesto roku 1429 husité Rumburk obsadili a podnikali odtud nájezdy do katolické Lužice. Roku 1435 Berkové prodali Rumburk s Honštejnem saským knížatům, ale již roku 1451 jej získali zpět. Zdejší manství se dostalo pod vrchní právo hradu Tolštejna. Roku 1478 rumburský a zároveň tolštejnský man Kryštof z Heřmanic prodal Rumburk Hugoltovi ze Šlejnic, který k němu roku 1481 přikoupil i celé tolštejnské panství.

V roce 1475 jádro města tvořilo 22 domů. Téhož roku byly ve vsi Horní Jindřichov 3 mlýny, 13 sedláků, 150 obsazených a 60 neobsazených prutů polí. Roku 1496 byl knězem ve zdejší farnosti Prokop Thamme. Po jeho smrti – roku 1503 – byl jako další zdejší kněz ustanoven Petr Molitor. V letech 1532 až 1565 celé panství držel Jiří ze Šlejnic, který přenesel své sídlo do Rumburka, kde vystavěl renesanční zámek. Zemřel 27. září 1565 a byl pohřben v Rumburku u kostela sv. Bartoloměje. Šlejnicové se rozsáhlým hospodářským podnikáním i stavbou zámku zadlužili. Roku 1607 panství koupili Kinští ze Vchynic. Vilém Kinský byl roku 1634 zavražděn v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna a jeho zkonfiskovaný majetek získal Kryštof Löbl z Krainburku (Grönburgu). Zakrátko k Rumburku přikoupil panství Leutersdorf a Varnsdorf. Během třicetileté války roku 1642 zámek v Rumburku napadlo a zapálilo švédské vojsko. Roku 1656 získal panství hrabě František Eusebius z Pöttingu sňatkem s Marií Markétou Löblovou. Mimo jiné založil rumburskou loretu.

Na mapě se Rumburk objevil roku 1569. Později, okolo roku 1566, mělo vzniknout předměstí zvané Neusorge. Z roku 1573 je první zmínka o rumburské škole, když byl učitelem Petrus Zebiller. Městská šatlava datovaná do této doby se měla nacházet v nynější Vrchlického ulici. Těsně před třicetiletou válkou – roku 1626 – postihl město mor.

Šibenice údajně stála kolem domu 75 v Jiříkovské ulici.

• 1634–1656 – Löblové z Krainburku (z Greinburgu)
• 1656–1681 – Pöttingové
• 1681–1848 – Lichtenštejnové

Doba pobělohorská

Exulanti

V době pobělohorské odešli v roce 1652 do exilu i luteráni z rumburského panství. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu, nucené práce atd. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu, bylo trestné. V roce 1656 (tj. čtyři roky po útěku) se nový majitel panství František Eusebius z Pöttingu rozhodl využít uprchlé poddané z rumburského panství (500–600 dospělých osob) a na opačné straně hranice jim na svých pozemcích v gerfsdorfském lese nechal postavit domky… Tak vznikla v roce 1660 nedobrovolná kolonie Neugersdorf. Ve stejné době si jiní exulanti založili poblíž osadu Altgersdorf, dobrovolně a na žitavských pozemcích. Obě kolonie měly společný luterský kostel a jejich osadníci později asimilovali v hostitelské zemi.

Ostatní

Roku 1681 panství od Pöttingů koupili Lichtenštejnové, v jejichž majetku zůstal až do druhé pozemkové reformy v roce 1923. Roku 1724 zámek postihl již druhý požár, po němž Lichtenštejnové ihned zahájili jeho barokní přestavbu, dokončenou již roku 1726, včetně patrové brány kryté valbovou střechou.

Z roku 1681 pochází morový sloup, který byl postaven na paměť morové epidemie z roku 1680. Roku 1706 vyrostla osada Antonínovo údolí, později přidružená k Rumburku. V roce 1764 vyrostla jiná osada později přidružená k Rumburku-Podhájí. V roce 1850 v Rumburku vznikl okresní soud. Od roku 1881 byl hřbitov v místech Parku přátelství. Povstalci byli popraveni v Rumburku a v Novém Boru. Tři iniciátoři a vůdcové povstání Stanko Vodička, František Xaver Noha a Vojtěch Kovář byli výnosem stanného soudu odsouzení k trestu smrti a 29. května 1918 v časných ranních hodinách zastřeleni.

Stanný soud zasedal v Rumburku v bývalém zámku a v Novém Boru, a odsoudil k trestu smrti ještě dalších sedm vůdců povstání, kteří byli 29. května večer též popraveni zastřelením. Dalším čtrnácti k smrti odsouzeným byl nakonec rozsudek „zmírněn“ na mnohaleté vězení. Z více než 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti. V roce 2008 se v Rumburku pořádaly oslavy k devadesátému výročí Rumburské vzpoury. Na námět vzpoury byl natočen film Hvězda zvaná Pelyněk. Stanko Vodička požádal před popravou evangelického faráře Georga Dölla o předání dopisu na rozloučenou a svého cvikru rodině. Nyní je pohřben na plzeňském hřbitově v Doubravce po pravé straně cesty od hřbitovních vrat ke kostelu.

Na místě popraviště byl v 60. letech 20. století instalován pomník popraveným vzbouřencům Stanko Vodičkovi, Františku Nohovi a Vojtěchu Kovářovi od místního kameníka. Na pomníku stojí tato slova: : „Za chléb, mír a svobodu : 29. 5. 1918 byli zde popraveni : org. Rumburské vzpoury 7. střel. pl. : z Plzně, : Stanko Vodička : František Noha : Vojtěch Kovář.“

Mezi světovými válkami

15. července 1934 byl v Rumburku odhalen pomník 302 rumburským občanům, kteří padli v první světové válce.

Dne 2. října 1938 bylo území Rumburka spolu s celým Šluknovským výběžkem dle Mnichovské dohody zabráno Wehrmachtem. O čtyři dny později si Rumburk přijel prohlédnout Adolf Hitler. Poté vydal Městský úřad Rumburk vyhlášku o tom, že do 13. října musí být odevzdány všechny zbraně.

Z někdejší barokní zahrady byl v letech 1957–1958 zřízen podle návrhu architekta Zahrádky „Park rumburské vzpoury“. V roce 1958 byla na památku těchto povstalců do inovovaného městského parku instalována dne 3. května 1958 i socha Nepokořený od Vendelína Zrůbeckého. Pískovcová socha byla svým autorem dokončena v roce 1958, je ve slohu socialistického realismu a od 3. května 1958 je zařazena v seznamu kulturních památek.

Pamětihodnosti

Loreta

Základní kámen proslulé poutní loretánské kaple Panny Marie položil litoměřický biskup Jaroslav Ignác ze Šternberka. Byla stavěna v letech 1704–1709 stavitelem Janem Lukasem Hildebrandtem a na rozdíl od svého originálu, který je z mramoru, je celá z pískovce. Na vnější výzdobě se podílel sochař Jan František Bienerth ze Schirgiswalde. Uvnitř kaple najdeme sochu Černé Madony s dítětem, která byla roku 1694 zhotovena v Římě a posvěcená papežem Inocencem XII. Rumburská Loreta je, stejně jako Loretánská kaple v Praze, přesnou kopií svého italského originálu a je nejen nejsevernější Loretou v Čechách, ale i v Evropě. Postavit jí nechal zdejší kníže Antonín Florián z Lichtenštejna.

Z pískovce jsou rovněž sochy deseti Sibyl a proroků, které jsou dílem barokního umělce Jana Františka Bienertha ze Schirgiswalde, který zhotovil také sochy na balustrádě před klášterem. Severní stranu zdobí sochy Sibyly libyjské a delfské, proroků Jeremiáše a Ezechiela. Reliéfy zobrazují Zvěstování Panně Marii, navštívení Panny Marie a sčítání lidu v Betlémě. Před stěnou je kamenný oltář, na kterém byla původně umístěna socha sv. Josefa.

Západní stranu zdobí sochy Sibyly perské, kumánské a eritrejské, proroků Davida a Malachiáše. Reliéry zobrazují klanění pastýřů a tří králů.

Jižní stranu zdobí sochy Sibyly sabinské a kumunské, proroků Mojžíše a Balaáma. Reliéfy zachycují smrt P. Marie a přenesení nazaretského domku ze Svaté Země do Dalmácie, a odtud do Loreta.

Uvnitř Lorety se nachází socha Černé Madony s dítětem, pocházející z roku 1694, zhotovená v Římě a požehnaná papežem Inocencem XII. Po svém požehnání byla vystavena 8 dní v italském Loretu, kde ji mohli poutníci veřejně uctít, a poté byla osobně knížetem Antonínem Floriánem z Lichtenštejna přenesena do Rumburku. Nejprve byla umístěna ve farním kostele, později v kostele klášterním, a konečně 15. září 1707 byla slavnostně přenesena do Lorety. Stejně jako v italské Loretě jsou i zde umístěny makety velkých votivních svící. Na levé straně je výklenek s dvířky zdobenými dřevořezbou na motivy zvěstování P. Marie. Pod novodobým oltářem je umístěna hrobka.

V roce 1771 byla instalována v malé věži loretánské kaple zvonková hra. Když se časem poškodila, byla prodána do Saska. Rumburská Loreta patří do komplexu několika staveb. Kolem Lorety byly v letech 1743–1749 postaveny ambity s křížovou cestou, které jsou zdobeny malbami motivovanými životem P. Marie. Dále do komplexu patří klášterní kostel sv. Vavřince a bývalý kapucínský klášter, kde je objekt městské knihovny.

Loreta je kulturní památkou ČR. Její obrázek je na Turistické známce č. 831.

Další kostely a kaple

• Kapucínský kostel sv. Vavřince byl postaven v letech 1683–1690 na náklady knížete Antonína Floriána z Lichtenštejna. Vysvěcení kostela proběhlo 9. dubna 1690 sídelním biskupem Jaroslavem ze Šternberka.
• Kostel sv. Bartoloměje
• Evangelický kostel sv. Jana Nepomuckého na Krásnolipské ulici, 2. srpna 2003 kostel vyhořel.
• Pravoslavná kaple Stětí sv. Jana Křtitele na Strážném vrchu
• Hřbitovní kaple
• Křížová cesta na Strážném vrchu

Další památky a zajímavosti

• Zámek Rumburk
• budova rumburského gymnázia postavená v secesním stylu v letech 1908–1909
• Šmilovského ulička– soubor rozptýlených manufaktur, předměstských tkalcovských podstávkových domů (vesnická památková rezervace od roku 1995)
• pomník Rumburské vzpoury
• Morový sloup na náměstí
• Domy na náměstí s podloubím
• Rozhledna Dymník
• Městské muzeum
• Dům kultury Střelnice

Parky

• Park Rumburské vzpoury na místě bývalé klášterní zahrady
• Bývalý městský park v ulicích U parku a Okružní
• Bývalý park na Strážném vrchuzu s letním kinem

Rodáci a osobnosti

• Johann Christoph Kridel – varhaník a hudební skladatel (1672–1733)
• Robert Allason – zakladatel továrny na textil († 7. dubna 1724, Rumburk)
• Anton Salomon – průmyslník (1717–1793)
• Jacob Kolditz – houslař (1718–1796)
• Josef Anton Laske – houslař a výrobce hudebních nástrojů (1738–1805)
• Johann Nepomuk Fischer – oční lékař a profesor medicíny na Karlově univerzitě (29. května 1777, Rumburk – 17. října 1847, Praha)
• Josef Emanuel Fischer – průmyslník a přírodovědec (19. února 1787, Rumburk – 17. března 1866, Hetzendorf)
• Franz Xaver Chwatal – hudební skladatel (1808–1879)
• Franz Pfeifer – statkář a politik, poslanec zemského sněmu a Říšské rady (1832–1897)
• Anton Emanuel Schönbach – literární vědec (1848–1911)
• Wilhelm Ressel – spisovatel a básník (1852–1938)
• Eduard Pfeifer – novinář (1855–1929)
• Jakob Groh – grafik (1855–1917)
• Heinrich Pfeifer – vydavatel, tělovýchovný funkcionář a politik, poslanec zemského sněmu (1862–1936)
• Julius Pfeifer – rakouský a český podnikatel, poslanec Říšské rady (1864–1934)
• Heinrich Bandler – hudebník (19. listopadu 1870, Rumburk – 8. června 1937, Hamburk)
• Rudolf Heine – stavební inženýr a poslanec Říšské rady (1877–1949)
• Hermann Fischer – hudební skladatel (4. ledna 1884, Rumburk – 6. července 1967
• Albin Hugo Liebisch – konstruktér motorky Čechie-Böhmerland (1888–1965)
• Bohumila Horáčková – akademická malířka (1905–1987)
• Rudolf Demel – historik, pracovník muzea (17. května 1905, Chomutov – 8. září 1974, Rumburk)
• Franz Palme – letecký lékař a vysokoškolský profesor (1907–1960)
• Rita Schober – romanistka a literární vědkyně (1918–2012)
• Helmut Baierl – spisovatel (1926–2005)
• Franz Fukarek – botanik a vysokoškolský profesor (1926–1996)
• Jiří Loewy – novinář, publicista a politik (1930–2004)
• Ralf Petersen – hudebník a hudební producent (1938–2018)
• Gerhard Fischer – klarinetista a učitel hudby (* 1938)
• Jaroslav Falta – motokrosový závodník, vyhlášen českým motokrosařem 20. století, vicemistr světa 1974 (1951–2022)
• Jiří David – malíř, fotograf (* 1956)
• Antonín Střížek – malíř, fotograf (* 1959)
• Martin Pohl – rapper vystupující pod pseudonymem Řezník (* 1986)
• Anežka Drahotová – atletka, chodkyně (* 1995)