Málkov

Historie

První písemná zmínka o Málkovu pochází z roku 1361, kdy vesnice patřila k hasištejnskému panství. Roku 1533 se Málkov spolu se sousední Zásadou ocitl v zástavě u pánů z Fictumu a v roce 1608 jej Bohuslav Felix z Fictumu připojil k Prunéřovu. Na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století vesnici krátkou dobu vlastnil Christof Workatsch. Po potlačení stavovského povstání v letech 1618–1620 Málkov patřil ke zkonfiskovanému majetku, který roku 1623 koupil Jaroslav Bořita z Martinic a z něhož vytvořil panství Ahníkov – Prunéřov. K němu potom Málkov patřil až do zrušení patrimoniální správy v roce 1850. Správu vesnice do té doby zajišťovali vrchnostenští rychtáři.

Během třicetileté války vesnici těžce postihly vojenské události. Velké škody způsobily nájezdy Švédů v letech 1644 a 1647. Někdy v té době zanikl mlýn , zmiňovaný roku 1618, severně od vesnice. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žili dva sedláci a osm chalupníků. Urbář z roku 1678 uvádí deset poddaných a existenci dvou vodních mlýnů. Jedním z nich byl obnovený Hölenmühle a druhým Dolní mlýn připomínaný poprvé roku 1642.

V blízkosti Málkova se po těžbě stříbra nebo pravděpodobněji železné rudy dochovaly dvě štoly a dvě šachty. Těžba v nich skončila v roce 1703. Průzkum v první polovině dvacátého století v hornině prokázal 30% obsah pyritu, ale jen malé množství stříbra a mědi.

Vesnice měla zemědělský charakter. Na konci osmnáctého století se v ní rozšířilo spřádání bavlny a lnu. Podle popisu panství roku 1794 v Málkově stálo 21 domů. Dva patřily bohatším sedlákům s potahy, osm sedlákům bez potahů a jedenáct domkářům.

V roce 1830 vesnici poškodila velká povodeň a o pět let později ji zasáhl požár, při kterém shořely tři domy a dvě stodoly. Koncem devatenáctého století docházely málkovské děti do školy v Zásadě, poštu a železniční stanici měli málkovští v Kralupech a farností patřili ke Krbicím.

Za první světové války do armády z Málkova narukovalo čtyřicet mužů, což představovalo téměř čtvrtinu obyvatel. Šest z nich na bojištích padlo. Po válce ve vsi zůstávalo převážně německé obyvatelstvo, které 5. října 1938 většinou přivítalo obsazení vsi německou armádou. Druhá světová válka se vsi výrazněji nedotkla, pouze v jednom z domů byl zřízen zajatecký tábor pro přibližně dvacet zajatců, kteří pracovali na pile. Po válce došlo k vysídlení Němců, ale část jich ve vsi zůstala a vystěhované nahradili noví osídlenci, takže pokles počtu obyvatel nebyl velký.

Na začátku sedmdesátých let dvacátého století měl Málkov zemědělský charakter, ale většina obyvatel pracovala v průmyslových podnicích v okolí. Přímo v Málkově působila provozovna státního statku, která spravovala majetek bývalého jednotného zemědělského družstva, které ve vsi existovalo v letech 1949–1960. Zaměřovala se na rostlinou a živočišnou výrobu (chov drůbeže). Kromě státního statku v Málkově fungoval podnik Lesotechnické meliorace Teplice a Lesní závod – polesí Černovice.

V osmdesátých letech dvacátého století byl rozšířen vodovod a státní statek dokončil výstavbu pěti panelových domů. Po krátkém období útlumu se vesnice začala znovu rozvíjet v následujícím desetiletí. Opravena byla kaple svatého Josefa a vzniklo zde několik drobných podniků: Agro Málkov, Auto – terno, Zelený ranč nebo H+H Car – autobazar Málkov.

Stadl

Podle hypotézy Jaroslava Pachnera se na úbočí vrchu Hradiště severovýchodně od Málkova ve středověku po krátkou dobu nacházela osada Stadl. Nedochovaly se o ní žádné písemné zprávy, pouze pomístní název Stadl. Pokud osada existovala, byla snad součástí k tzv. Křimovskému kolonizačnímu újezdu, který ve třináctém století patřil Chotěborovi z Račic. Stadl vznikl nad prvním stoupáním do hor na cestě, která spojovala centrum Chotěborova panství v Račicích s vesnicemi v okolí Křimova. Části cest do Strážek a Nebovaz dosud existují. Osada zanikla nejpozději ve čtrnáctém století, kdy Křimovsko patřilo především řádu německých rytířů z chomutovské komendy a cesta z Račic ztratila význam. Na místě předpokládané osady se v minulosti křížilo sedm cest a dochovala se řada terénních reliktů, které mohou souviset s těžbou kamene i se stopami po osadě. Bez archeologického výzkumu nelze existenci osady prokázat.

Pamětihodnosti

Ve vesnici stojí klasicistní kaple svatého Josefa z konce osmnáctého století, opravena roku 1995. Má obdélný půdorys s konkávně prohnutými nárožími. Po jejích stranách rostly dvě lípy chráněné jako památné stromy, ale jednu z nich zničilo v roce 2000 tornádo.