Rožmitál pod Třemšínem

Historie

Nejstarší osídlení na území města dokazují archeologické nálezy z mladší doby hradištní, z 10. a 11. století, v okolí dnešního kostela Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále. První latinské písemnosti sem umisťují lokalitu Antiqua civitas – Staré město. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1265. Na začátku 13. století byl opodál postaven kamenný hrad, strategicky postavený na vyvýšenině obklopené bažinami. Pod hradem pak vyrostlo nové město chráněné ze západu velkým Podzámeckým rybníkem a z východu příkopem a valy. Dle dochovaných jmen nejstarších obyvatel, byla většina obyvatel českého původu, i přesto, že město dostalo německé jméno. Její vývoj je těsně spjatý s rodem Buziců se znakem kančí hlavy, který se dostal i do znaku města. Z Pánů z Rožmitálu, jak si začali říkat je často připomínána Johana z Rožmitálu, druhá choť Jiřího z Poděbrad a její bratr Jaroslav Lev z Rožmitálu, který vedl mírové poselství jehož cílem bylo podpořit snahu Jiřího z Poděbrad vytvořit unii křesťanských evropských států. Dalším z výrazných Pánů z Rožmitálu byl také Zdeněk Lev z Rožmitálu, který od roku 1508 zastával 15 let úřad nejvyššího purkrabí. Tento mocný muž, disponující značným majetkem žil natolik rozmařilý život, že svá zadlužená panství postupně musel prodávat a po jeho smrti byl zbytek majetku včetně rožmitálského panství postoupen věřitelům. Od nich zadlužené rožmitálské panství v roce 1555 vykoupil bavorsko-rakouský šlechtic Florián Gryspek, vysoký královský úředník. Tento vzdělaný muž vylepšoval dvory, obnovil železnou huť, nechal budovat rybníky a přestavěl rožmitálský hrad na renesanční zámek. Současně stavěl své rozsáhlé zámky v Nelahozevsi a Kaceřově, na něž potřeboval obrovské sumy, které získával ze svých statků. Majetek Gryspekům dlouho nezůstal. Vnuci Floriána Gryspeka, Florián a Jan Jiří, kteří byli majiteli rožmitálského panství se zapojili do stavovském povstání. Rožmitál byl obsazen císařským vojskem pod vedením Baltasara Marradase. Florián se spojil s částí Mansfeldova vojska, dobyl Rožmitál zpět a zajatou posádku Marradasova vojska poslal do Plzně. Za třicetileté války lehla popelem většina stavení v Rožmitále a další z nich zůstávala dlouho pustá. Po bitvě na Bílé hoře byli Gryspekové roku 1622 odsouzeni ke ztrátě všeho majetku. O rok později zkonfiskované panství daroval císař Ferdinand II. arcibiskupovi Arnoštu Vojtěchu Harrachovi.

Doba pobělohorská

V roce 1626 začala náboženská reformace, při níž měli být obyvatelé vyznávající podobojí obráceni zpět na katolickou víru. V Rožmitále se tyto snahy setkávaly s odporem. Většina obyvatel vyznávala podobojí, neboť za vlády Gryspeků v Rožmitále působili nekatoličtí faráři. Rekatolizace se nedařila, proto byl v roce 1627 do Rožmitálu vyslán císařský komisař pro reformaci Jan Přibík Jeníšek, který s jesuity a vojskem zadržovali osoby, které obraceli na katolickou víru v zámeckém žaláři. Mnozí před nimi utíkali do lesů, načež bylo doporučeno, aby se reformační práce posunuly na zimu, kdy bude útěk obtížný. Někteří zatvrzelejší občané konvertovali na pravou pod nátlakem, jiní raději odešli, přesto trvalo šest let než se podařilo přivést Rožmitálské zpět ke katolické víře. Arcibiskup Arnošt z Harrachu sám neschvaloval násilnou rekatolizaci. O své panství se náležitě staral. Dne 23. září 1649 byly na městské bráně osazeny první hodiny v Rožmitále, které vyrobil březnický hodinář Matouš Popel a v roce 1660 nechal znovu vystavět vyhořelý rožmitálský zámek. Jeho nástupci se až na výjimky objevovali na rožmitálském panství jen zřídka. Osud poddanského města byl v moci vrchního správce, který býval často přísnější než samotný pán. V roce 1738 vypukla v Rožmitále selská rebelie, kdy obyvatelstvo odmítlo robotovat sedm dní v týdnu. Namísto toho rozhodli že budou pracovat pouze tři dny na což vrchnost rychle zakročila. Do Březnice bylo dvěma vojenskými kompaniemi odvedeno 55 buřičů. Po krátkém soudu, byl za hlavního podněcovatele vzpoury označen Bartoloměj Sadílek. Ten byl se skupinou dalších vůdců odeslán do Prahy, kde museli v okovech pracovat na opevnění města. Zbytek buřičů byl ztrestán padesáti ranami holí.

V roce 1770 došlo v Rožmitále k prvnímu číslování domů, k druhému pak v letech 1804–1805. V letech 1771–1772 byla v Čechách velká neúroda, která zasáhla i Rožmitálsko. Nastal hladomor, kdy si lidé vařili otruby a kopřivy, ale také jedli maso z mrchovišť, což vedlo k vlně nemocí a morové epidemii. Od července 1771 do června 1772 umíralo až 80 lidí týdně. Pro mrtvé již nebylo místo na hřbitově u kostela ve Starém Rožmitále, proto byly zřízeny dva nové morové hřbitovy. Mrtvé pohřbívali do morových jam, kam byla těla ukládána hromadně po 40 i více. Podobné zápisy jsou i z let 1746, 1806 a 1817.

Třetí událost, která vysloužila rožmitálským obyvatelům pověst rebelantů byla spíše ironií. Roku 1810 zemřel velmi oblíbený arcibiskup Vilém Florentin Salm-Salm, který měl Rožmitál ve velké oblibě a zasloužil se zde např. o vytvoření zámecké zahrady, která byla veřejně přístupná nebo upravení vrchu Třemšín na romantickou vyhlídku s altány. Arcibiskupovo tělo vezli z Vídně do Prahy přes Rožmitál, kde bylo jeho tělo přes noc vystaveno v kostele na náměstí. Rožmitálští si vzpomněli na přání milovaného arcibiskupa, kteří často říkával, že by si přál být v Rožmitále pochován, a proto se rozhodli mu toto přání splnit. Ihned se začalo s přípravami na pohřeb a nepomohl ani argument, že pražský arcibiskup musí být pohřben v Praze. Z Březnice přišlo třicet vojáků, ti ale s davem nic nesvedli. Proto bylo posláno pro další dvě kompanie, kterým se již podařilo získat tělo arcibiskupa zpátky. Trestu 20 ran holí na lavici na zámeckém nádvoří opět neušli hlavní viníci a deset ran bylo vyměřeno i ženám, které byly nakonec ušetřeny. Nejtěžší trest stihl rychtáře Václava Stránského, který byl zbaven funkce a společně s hajným Kottem a sklenářem Soukupem byli odvezeni do Prahy, kde strávili několik měsíců ve vazbě.

V letech po vyhlášení obecní samosprávy guberniálním dekretem z 30. prosince 1848, se v Rožmitále i přes nesnadné začátky a nevelké finanční prostředky podařilo vydláždit náměstí a ulice a byly vybudovány mosty přes Jez, u železné huti a na Příkopech. Vznikl též regulační plán, kanalizace, tržištěm jatka, městská váha a chodník k nádraží. V roce 1855 byla zbořena městská brána s hodinami, která byla posledním pozůstatkem městského opevnění.

Dne 27. července 1871 Rožmitál stihla pohroma. V noci město zachvátil požár, který vznikl v domě Františka Procházky na náměstí, který údajně na půdě přepouštěl máslo. Vichřice pak rozšířila požár na další domy. Popelem lehlo 177 domů a 25 stodol a bez přístřeší zůstalo 320 rodin. Záhy byl sestaven Komitét na podporu požárem stižených, který shromažďoval milodary z celé země a rozděloval je postiženým obyvatelům. Peněžní dary poskytlo např. duchovenstvo z kostelních sbírek, obce, šlechta, různé spolky i císař František Josef. Dary posílali i čeští rodáci ze St. Louis v Americe. Dohromady se vybralo 32 021,11 zlatých a k tomu mnoho materiální darů. Majitel domu, odkud se požár rozšířil, musel s celou rodinou uprchnout z města.

V roce 1883 zemřelo v Rožmitále 307 lidí v důsledku epidemie spály. V roce 1895 postihla Rožmitál velká povodeň, která způsobila značné škody na majetku. Protrženo bylo 8 rybníků a z části byl poškozen i velký Podzámecký rybník, jehož hladina se zvedla o 120 cm. Bylo zničeno několik domů a strženy dva mosty. Na pomoc se tehdy sešlo mnoho milodarů i s přispěním od císaře a ze státní podpory. Z podpory byl obnoven most u Jezu a opraveny komunikace. V roce 1897 započala výstavba železniční trati Březnice – Rožmitál pod Třemšínem, která byla slavnostně otevřena 11. června 1899.

1. světová válka

Na začátku 1. světové války po mobilizační vyhlášce narukovalo z Rožmitálu 300 mužů. Válka nejvíce zasáhla školu, kde výrazně klesly počty žáků a učitelé byli nuceni vštěpovat mládeži loajálního rakouského ducha a pořádat nucené oslavy. Probíhaly také nucené sbírky materiálu jako byly guma, vlna, kovy, ostružiníkové listí, kopřivy, lněné a bavlněné odpadky a jiné. Dívky ve škole musely vyrábět nákolenice, ponožky, onuce, papírové podešve aj. V roce 1916 byly také odvezeny dva zvony z farního kostela ve Starém Rožmitále a 3 zvony z kostela na náměstí. Občané, ale i školní děti byli nuceni pod pohrůžkou nuceného nástupu na frontu podepisovat válečné půjčky. V roce 1916 byl zaveden letní čas, aby se nespotřebovalo tolik svítiva, který trval po zbytek války od 16. dubna do 17. září. Brzy nastal nedostatek zboží, načež byl zaveden systém přídělových lístků. Jakost potravin se zhoršovala a některé zboží bylo zcela nedostupné. Lidé a zvláště děti trpěli podvýživou a také se šířila tuberkulóza. Aby se lidé více naučili využívat lesních hub, byl od 7. do 12. srpna 1916 v Rožmitále pořádán houbařský kurz. Za války se značně rozvinulo cvokařské řemeslo, neboť nastala velká spotřeba cvoků a hřebíků, především cvočků do vojenských bot. Práce vykonávaly i ženy a děti. Největší výroba byla v podniku Ferrum, kde se vyráběly i granáty do děl. V Rožmitále byl zřízen také lazaret pro zraněné vojáky, který byl umístěn v hotelu na Plzeňce, v hostinci na Růžku a na radnici. Raněné vojáky dopravoval z vlakového nádraží hasičský oddíl. V roce 1918 vypukla v Rožmitále španělská chřipka. Nejvíce byla rozšířena v Rožmitále a v nedalekém Věšíně. Mezi lidmi panovaly obavy, že se jedná o plicní mor a nescházely ani smrtelné případy. První zpráva o konci války dorazila do Rožmitálu 28. října 1918. Všechny domy byly poté ozdobeny národními prapory. Následovaly oslavy s průvodem a hudbou na náměstí, kterých se účastnily velké zástupy lidí. Zdejší členové Sokola hlídkovali na silnicích, aby se z Čech neodváželo nic cenného do ciziny. Z Rožmitálu v 1. světové válce padlo 99 mužů.

Po vzniku Československa

Po vzniku První Československé republiky město zažilo nečekaně příznivý vývoj, který překonal všechna předchozí historická období. Vzniklo mnoho zájmových spolků a ve městě byl bohatý kulturní život nabízející moderní biograf v sokolovně a divadelní hry. Všechny ulice byly vydlážděny žulovou dlažbou a chodníky opatřeny drobnou mozaikou z různobarevných kostiček. Rozběhla se výstavba moderních silnic do Březnice, Zalán, Příbrami, k Penzionu Třemšín a do Sedlice. Budova radnice byla zvýšena o patro a také byla regulována říčka v Oboře, kde vznikl městský park. Podél téměř všech hlavních ulic byla vysazena výsadba akátů, klenů, topolů a jírovců. Vznikala také nová zástavba a s ní nové ulice Klikova a V Cizině. V roce 1921 došlo k třetímu jednotnému číslování domů. V roce 1926 město dosáhlo na příděl ze záboru arcibiskupského velkostatku, z něhož získalo zemědělskou půdu a statek Podzámecký dvůr. Nedosáhlo na příděl z arcibiskupských lesů, neboť stát měl zájem na zbudování vojenské střelnice. Ve stejném roce byl postaven nový městský hřbitov vedle něhož byl otevřen lom. V letech 1928–1929 byla předlážděna okresní silnice od bývalé hutí ke vlakovému nádraží a v ulici Palackého od Cikánky přes náměstí. V roce 1930 byl v ulici Palackého na břehu rybníka Jez, odhalen pomník padlých ve světových válkách při příležitosti oslav 700. výročí založení města Rožmitálu 17. srpna 1930. Pomník vytvořil sochař Josef Bílek a architekt Vilém Kvasnička.

2. světová válka

Začátek 2. světové války v roce 1939 malé město jako je Rožmitál, nejdříve příliš neovlivnil. V Rožmitále nebydleli žádní Židé. V roce 1941 kvůli říšským nařízením zanikla Všeobecná živnostenská škola. Prvním koho okupační moc zasáhla byl v Rožmitále žijící spisovatel K. J. Beneš, který byl do Prahy povolán k výslechu. Mezitím se pod vedením arcibiskupského lesního inženýra Františka Lízla začala formovat odbojová skupina.

Dne 3. května 1945 byla v Panském domě na náměstí dohodnuta kapitulace německých vojáků v Rožmitále.

Poválečné období a doba socialismu

V roce 1964 byla dokončena budova základní školy J. J. Ryby a přeložka silnice I/19 mimo město. V 70. letech došlo ve městě k výraznému stavebnímu ruchu. Pozornost státu se tehdy obrátila k potřebám měst a obcí se snahou zlepšit podmínky bydlení a služeb. Kraj poskytoval finanční zdroje pro výstavbu, která se obvykle realizovala formou tzv. „Akcí Z”. Již během roku 1971 byla otevřena druhá mateřská škola a jesle. Došlo také k odbahnění rybníka Jez v centru města, kam byla vedena část městské kanalizace, kdy byl rybník užíván jako zapáchající sedimentační nádrž. Následně se v rámci Akce Z za účasti 3000 občanů, začalo s výstavbou kulturního domu ve Starém Rožmitále, který byl slavnostně otevřen 14. října 1972. Současně se stavbou kulturního domu, byl položen i základní kámen ke stavbě tříobvodního zdravotního střediska. Byly prováděny úpravy všech parků, parkovišť a chodníků. V roce 1972 byla zahájena příprava k otevření domova důchodců a dokončovala se také bytová výstavba pro místní podniky, vojenskou posádku a bytové družstvo. Připravena byla rekonstrukce autobusového nádraží, k němuž byla přikoupena budova, jež byla přestavěna na čekárnu a bufet. K autobusovému nádraží bylo vytvořeno také parkoviště u Podzámeckého rybníka. Rozsáhlá bytová výstavba si také vyžádala nové připojení k pitné vodě, které bylo vedeno z prostoru nad obcí Zalány a u obce Sedlice. V rámci asanace prošel demolicí celý blok domů z ulice Hořovská (nyní Sladkovského) a jedna strana domů v ulici Jungmanova a Havlíčkova. Spolu s nimi zmizel i Hotel Plzeňka se zahradní restaurací. Na místě byla v Akci Z vystavěna prodejna Jednota, Zdravotní středisko a Obchodní dům Třemšín. Když se některé stavby realizované v Akci Z protahovaly a hrozilo, že nebude v termínu splněn plán, nezbývalo, než oslovit faráře Miloslava Vlka (někdejší českobudějovický biskupský sekretář, pozdější primas český, kardinál), aby oslovil i své farníky. Rázem se tempo prací zrychlilo. Tím se však také zjistilo, jaký vliv Miloslav Vlk na lidi má a brzy poté mu byl odebrán státní souhlas k výkonu kněžského povolání. Bývalá měšťanská škola na náměstí prošla statickým zajištěním a stavebními úpravami. Byla zde zřízena Městská knihovna manželů Tomanových, kulturní středisko, koncertní sál a částečně sem byla přenesena lidová škola umění. Byl zde také zřízen Brdský památník se síní Jakuba Jana Ryby, kde se nacházel také model chrámu svatého Víta, který ze slámy vyrobil Karel Valenta a sbírka vyřezaných dřevěných erbů Václava Kotrbatého. V roce 1973 byl Rožmitálu pod Třemšínem přiznán statut města. V roce 1974 vyšel o Rožmitálu film Být užitečný lidem z produkce Krátký film Praha, který režíroval Karel Jelínek. Ve filmu je prezentován jeden den předsedy Jiřího Plachého ve vedení města. V této době probíhala ve městě také výstavba panelového sídliště a renovovala se budova radnice. Také byl do majetku města převeden chátrající zámek. V rámci oslav výročí třiceti let od 2. světové války, bylo 10. května 1975, slavnostně otevřeno zdravotní středisko. Dřívější zdravotní zařízení se nacházelo v nevyhovujících prostorech Březnické hospody. Následně započaly první práce na záchraně rožmitálského zámku, odkud byli přestěhováni zaměstnanci lesního podniku do nových bytů na dostavěném sídlišti. Spolu se zámkem byl rekonstruován i objekt bývalé panské kovárny č.p. 2, kde byla v únoru roku 1980 otevřena Zámecká hospoda.

V sobotu 12. ledna 1980 se v Rožmitále konalo Mistrovství Československa v cyklokrosu. Dne 29. března 1980 bylo slavnostně otevřeno dostavěné Obchodní středisko Třemšín. Tento rok se nesl ve znamení oslav 750 let od založení města a společně s výročím 100 let od založení hasičského sboru. Rok 1980 byl však také rokem, kdy město posihla velká povodeň. V noci z 21. na 22. července 1980 přišla silná bouře s mimořádnými srážkami, které měly za následek zaplavení města i Starého Rožmitálu. Mimo počasí byly záplavy připisovány také úpravám Podzámeckého rybníka z roku 1967.

Po roce 1989

Po pádu komunistického režimu došlo v roce 1990 i k výrazným změnám ve městě i jeho politickém vedení. Bylo rozhodnuto o přejmenování ulic, které nesly jména oslavující režim např. ulice Klementa Gottwalda na Komenského, 25. února na 17. listopadu a další. Dne 24. listopadu 1990 se od Rožmitálu odloučily obce Nepomuk a Vševily. V roce 1998 dohodlo vedení města s pražským arcibiskupstvím převod Panského domu a zámku na arcibiskupství, výměnou za zadní trakt Panského domu, kde bylo městské kino. Město tehdy nutně potřebovalo kulturní sál, neboť kulturní dům ve Starém Rožmitále, byl v restitucích navrácen původním majitelům. Nové společenské centrum bylo po rekonstrukci otevřeno v roce 2000. V letech 2000–2003 město financovalo také rozsáhlou rekonstrukci základní školy. V roce 2003 proběhl první ročník Slavnosti královny Johanky, který odstartoval každoroční tradiční událost v Rožmitále.

V roce 2004 rožmitálská kasárna (VÚ 7505) opustila vojenská posádka. Celý areál o rozloze 72 hektarů se 105 budovami, byl poté převeden do majetku města, které rozhodlo o jeho prodeji. Ten však probíhal za podezřelých okolností, které neunikly investigativní pořadu Reportéři ČT, které se kauze věnovali ve dvou reportážích. Město si areál nenechalo odborně ocenit, zastupitelstvo pouze schválilo, že za něj bude považovat minimálně 50 milionů Kč. V září 2005 byla podepsána kupní smlouva s firmou Altop. Prodej se však neuskutečnil, za což firma podala na město žalobu za zaplacení smluvní pokuty 10 milionů Kč. Vedení města dále uzavíralo smlouvy s kontroverzními subjekty, které nedodržovaly smlouvu o prodeji. Samo město však nedodržovalo zákonem danou povinnost, vymáhat odškodné za její nedodržení. Kvůli tomu organizace Transparency International podalo žalobu na starostu města Josefa Vondráška. Prodej se vlekl tři roky, během kterých se v areálu kasáren vystřídaly tři různé firmy z nichž ani jedna nezaplatila první splátku. Areál navíc začal být přítěží pro rozpočet města, které si na jeho údržbu muselo vzít úvěr 2,5 milionu korun. Kasárna byla nakonec prodána v srpnu 2008 za 78 milionů korun čtyřem nově vzniklým firmám, bez jasného záměru na jeho využití.

V roce 2006 bylo otevřeno Centrum celoživotního vzdělávání s knihovnou manželů Tomanových na místě dříve zchátralého domu č.p. 9. vedle radnice. Knihovna se přesunula z Brdského památníku, kde byla započata první etapa oprav. Druhá etapa byla dokončena v letech 2012–2013. V roce 2010 se slavnostně otevřelo Podbrdské muzeum na místě bývalého areálu Agrostroje, kde do té doby sídlil sběrný dvůr. Přestavba byla většinově financována z evropských fondů. Celkové náklady vyšly na 70 milionů korun.

Navzdory úspěšným projektům nastal min. od 10. let 21. století odliv živnostníků i obyvatelstva, zejména mladých lidí. V roce 2017 svůj provoz v Rožmitále ukončila Česká Spořitelna a z centra města zmizelo množství obchodů. V roce 2019 ukončil po 39 letech provoz Obchodní dům Třemšín a následně byl zbourán. Na jeho místě vyrostl nový obchodní dům, kde na jaře 2021 otevřela prodejna Penny Marketu. Ke dni 12. prosince 2021 byla i přes odpor obyvatel ukončena pravidelná železniční doprava na trati Březnice – Rožmitál pod Třemšínem. Důvodem byly vysoké náklady a malá vytíženost.

Další útlum ve městě přinesla i pandemie covidu-19. Bylo zrušeno nebo omezeno mnoho kulturních akcí a obyvatelé města byly nabádáni k omezování společenských kontaktů. V roce 2020 se nekonala tradiční Slavnost královny Johanky a v dalším roce byla pořádána pouze v omezeném rozsahu.

V dubnu 2024 došlo k demolici Penzionu Třemšín z roku 1929, který se nacházel v areálu bývalách kasáren VÚ 7505.

Pamětihodnosti

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Sakrální stavby

• Kostel Povýšení svatého Kříže – Farní kostel Povýšení svatého Kříže patří je nejstarší památkou ve městě. Nachází se na pahorku ve Starém Rožmitále, kde bylo původní osídlení tzv. Staré město (Antiqua civitas). Pravděpodobně se zde původně nacházelo pohanské obětiště, kde byl později postaven gotický kostel. O jeho založení stejně jako o prvním osídlení se nedochovaly žádné záznamy. Gotické portály, objevené při opravách kostela v 70. letech 20. století, jsou odborníky datovány do let 1230–1240. Kostel byl tedy pravděpodobně postaven v první čtvrtině 13. století. V letech 1729–1731 byl kostel přestavěn do barokní podoby, zrušen boční vchod, rozšířen kůr, věž byla přistavěna k chrámové lodi. Věž byla zakončena cibulovitou šindelovou bání. Ke kostelu se kdysi přimykal starý hřbitov, jenž sloužil jako hřbitov farní do roku 1854, poté byl pro nedostatek místa zrušen. Zřízen byl nový hřbitov, tentokrát dál od kostela. Starý hřbitov dnes připomínají jen závěsné desky a pomník faráře Šolleho. V kostele se nacházejí také původní barokní varhany z roku 1750, postavené varhanářem Martinem Palečkem. Na tyto varhany hrával skladatel a autor České mše vánoční, Jakub Jan Ryba.
• Kostel svatého Jana Nepomuckého – Filiální kostel svatého Jana Nepomuckého na náměstí nechal postavit arcibiskup František Ferdinand Khünburg v roce 1729 podle projektu Carla Canevala. Na místě pravděpodobně dříve stával gotický kostel, který podlehl požáru. Kostel byl v letech 1904–1905 radikálně přestavěn podle plánů Josefa Fanty. Z původní podoby kostela se zachovalo pouze zdivo kostelního kůru, kde zůstala i deska osazená roku 1852 s výrokem Jakuba Jana Ryby: Abys byl lepším, pozoruj denně tvé činy a zkoumej je! Z původních zvonů kostela se dochoval pouze umíráček s obrazem sv. Barbory z roku 1730 a stejně starý zvonek u sakristie. Ostatní zvony byly zrekvírovány pro vojenské účely v roce 1916. Po válce byly odlity nové zvony, osazené v roce 1923.
• Kaple svaté Anny – Kaple byla postavena u mostu pod zámeckou věží roku 1765 za arcibiskupa Antonína Petra hraběte Příchovského. Byla zasvěcena sv. Anně a opatřena sousoším svaté Anny vyučující pannu Marii, oltářem a starou ručně kovanou mříží. Socha svaté Anny z lipového dřeva je dnes umístěna v Podbrdském muzeu. Kaple je chráněna jako kulturní památka.

Profánní stavby

• Zámek Rožmitál – Původně gotický hrad Rosenthal, kolem něhož vzniklo nové město. V 16. století byl přestavěn na renesanční zámek. Byl majetkem Pánů z Rožmitálu, Gryspeků z Gryspachu a po bitvě na Bílé hoře byl až do roku 1948 majetkem pražského arcibiskupství. Po únorovém převratu byl zestátněn. Do začátku 70. let 20. století zámek užívaly Československé státní lesy, které zde zřídily byty pro zaměstnance a kanceláře. V roce 1974 byl zámek převeden do majetku města, které začalo s nutnými opravami. K otevření zámku pro veřejnost ale nikdy nedošlo. V roce 1990 byl zámek vrácen Arcibiskupství pražskému, jež však nemělo prostředky na jeho opravu, proto hledalo soukromého investora. Tím se stal americký právník Roderick Marshall a jeho nově založená společnost Trinity Coop. Marshall se sta většinovým majitelem a 20% zůstalo arcibiskupství. Nový investor navázal na započaté opravy, dokončil domek správce, ale krátce poté práce na zámku ustaly. V roce 2011 Arcibiskupství pražské převedlo svůj podíl na firmu The Spalena Company. V průběhu dalších let zámek chátral, zřítila se přilehlá stodola a propadla se střecha na objektu bývalého pivovaru, za což byl majitel pokutován památkovým ústavem. Změna nastala v roce 2018 kdy se podařilo opět navázat kontakt s majiteli. O zámek se stará spolek Rožmitálský zámek, který se snaží obnovu a zpřístupnění zámku veřejnosti. Zámek je v letní sezóně otevřen každou sobotu a v rámci kulturních akcí.

• Radnice – Budova vznikla na místě původního měšťanského domu. Její dnešní jádro pochází z roku 1837. Na radniční věž byly tehdy přeneseny hodiny ze staré, zrušené brány, která se dříve nacházela dole pod náměstím v Palackého ulici. Dříve jednopatrová budova byla přistavěna o další patro roku 1936. Tehdy byla také rozšířena západním směrem. V této době zde sídlilo poštovní a telegrafní úřad, Husovy knihovny města Rožmitála, muzejní skladiště, zasedací síň, kancelář s archivem a nacházely se zde také byty strážníků, byt tajemníka a šatlava. V roce 1941 byl na radnici pořízen obraz Pasování Jaroslava Lva z Rožmitálu na rytíře od akademického malíře Jana Šebka. Dalších opravy proběhly 70. letech, kdy se povedlo zmodernizovat všechny prostory a byl zrekonstruován i exteriér radnice. Ve dvoře radnice byla zřízena sauna, klub důchodců a prostory pro další služby.

• Panský dům – Panský dům na náměstí je stavba z roku 1772. Na místě staršího domu datovaného již v roce 1565, kde býval starý zájezdní hostinec patřící Gryspekům, nechalo arcibiskupství pražské postavit panskou hospodu. V první polovině 20. století byl Panský dům rozšířen o další patro a stal se nejznámější restaurací v Rožmitále. Během protektorátu jej zabrali Němci.V této době vzniklo také sgrafito na fasádě domu od malíře Jana Šebka, kde je vyobrazen Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné.

• Forsthaus U Lipků – Pozdně barokní dům, stojící na místě bývalo starší renesanční sídlo z 2. poloviny 16. století. Bydlela zde Johanna, rozená Malovcová, vdova po Florianu Gryspekovi (1592–?). Poté co byl Gryspekům zkonfiskován všechen majetek po bitvě na Bílé hoře, byla nucena dům prodat arcibiskupu Harrachovi. V domě bývala lesní kancelář. Dům spíše panského stylu má mohutnou mansardovou střechu a půdorys písmene L. Později byl klasicistně upraven. Je chráněn jako kulturní památka.
• Plotejz – Dům č.p. 45 z přelomu 18. a 19. století. Bývala v něm hospoda zámecké chasy. Zděný přízemní nárožní dům na nepravidelném lichoběžníkovém půdorysu je završený šindelovou sedlovou střechou s kabřincem. Je jednou z mála historických staveb, které se zachovaly po požáru města v roce 1871. Posloužil jako exteriér Rybovy školy ve filmu Noc pastýřů (1992). Je chráněn jako kulturní památka.
• Měšťanský dům č.p. 2 – Dům stojí u zámku na místě bývalé panské kovárny. Jeho jádro bylo vystavěno ve druhé polovině 18. století. Fasády byly klasicistně upraveny v 19. století. Bydlel zde lesník a vynálezce Karel Daniel Gangloff a později také Adolf Růžička, lékař a první fotoamatér v Rožmitále. V roce 1980 byl dům přebudován na restauraci. Je chráněn jako kulturní památka.

Pomníky

• Pomník obětem 1. a 2. světové války v ulici Palackého se sochou legionáře od Josefa Bílka (1930). Autorem návrhu pomníku je architekt Vilém Kvasnička.
• Pomník obětem 1. a 2. světové války na návsi a na hřbitově u kostela Povýšení Svatého Kříže ve Starém Rožmitále
• Pamětní deska Jakuba Jana Ryby na domě č.p. 26 v ulici Rybova, kde dříve stávala škola v níž Ryba učil
• Pamětní deska Jakuba Jana Ryby na budově bývalé obecní školy, kde se nachází ZUŠ Jakuba Jana Ryby a byla po něm pojmenována ZŠ Jakuba Jana Ryby
• Pamětní deska České mše vánoční „Hej mistře”, na kostele Povýšení Svatého Kříže ve Starém Rožmitále. Pamětní desku osazenou v roce 1990 vytvořila akademická sochařka Eva Sprangerová
• Pamětní deska Bartoloměje Sadílka, který v roce 1738 vedl selskou vzpouru proti neúnosným robotním povinnostem, na domě č.p. 23 v ulici Rybova ve Starém Rožmitále. Deska byla bývalém gruntu B. Sadílka osazena v roce 1930, na popud spisovatele Rudolfa Hofmeistera. Za desku byla umístěna schránka s opisem vzpoury podle urbáře z roku 1740, který zhotovil Vladilav Hřímalý. Po Bartoloměji Sadílkovi je také pojmenováno nábřeží podél Vlčavy ve Starém Rožmitále
• Pamětní deska Rudolfa Hofmeistera na domě č.p. 41 v ulici Hofmeisterova, kde spisovatel žil. V roce 1933 byla ulice Komenského v níž se nachází Hofmeisterův dům, přejmenována na Hofmeisterova
• Pamětní deska s bustou Rudolfa Hofmeistera na domě č.p. 64 v ulici Příkopy, kde byl spisovatelův rodný dům
• Pomník Ing. Františka Lízla, vedoucího ilegálního protinacistického odboje za 2. světové války, v ulici Sadoňská u Sadoňského rybníka. Pomník navrhl a nechal osadit rožmitálský malíř Miroslav Hásek. Po Františku Lízlovi byla pojmenována také ulice Ing. Lízla vedoucí z náměstí k zámku.
• Pamětní deska padlým lesákům ve 2. světové válce, byla osazena na zámku, během rekonstrukce byla sňata a uložena v zámku
• Pamětní deska spisovatele K. J. Beneše na domě č.p. 442 v ulici Klikova, kde žil se svou manželkou Ervínou Brokešovou
• Ulice Klikova byla pojmenována podle prvního prvorepublikového starosty Rožmitálu Gustava Kliky; ulice Čelakovské-Rajské byla podle rodačky Bohuslavy Rajské

Přírodní památky

V katastru obce se nachází několik přírodních památek:

• Hřebenec
• Třemešný vrch
• Rožmitál pod Třemšínem

Osobnosti

• Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné (1425?–1486?), vůdce mírového poselství Jiřího z Poděbrad po západní Evropě
• Johana z Rožmitálu (1430–1475), česká královna a manželka Jiřího z Poděbrad
• Zdeněk Lev z Rožmitálu (* před 1470), nejvyšší purkrabí, donátor umění
• Jakub Jan Ryba (1765–1815), skladatel
• Josef Arnošt Ryba (1795–1856), oftalmolog a pedagog
• Karel Daniel Gangloff (1809–1879), lesmistr, vynálezce šindelky nazývaný českým Archimédem
• Bohuslava Rajská (1817–1852), pedagožka a básnířka
• Vincenc Dominik Bíba (1820–1906), pedagog
• František Filipovský starší (1845–1919), flétnista, skladatel, kapelník v Přelouči, otec herce Františka Filipovského
• Adolf Růžička (1851–1941) lékař, fotoamatér
• František Blažek (1867–1937), lesní inženýr
• Rudolf Hofmeister (1868–1934), spisovatel a popularizátor vědy
• Gabriel Brda (1890–1962), učitel, kronikář, kulturní pracovník a spisovatel
• Václav Matoušek (1891–1972), učitel, archivář, historik, kronikář a publicista
• Vladislav Hřímalý (1895–1936), grafik, ilustrátor a malíř
• Karel Josef Beneš (1896–1969), spisovatel, scenárista a čestný občan Rožmitálu pod Třemšínem
• Ervína Brokešová (1900–1987), houslistka
• Antonín Zíb (1902–1972), rozhlasový herec, vypravěč a recitátor
• Miloš Nedbal (1906–1982), herec a divadelní pedagog
• František Lízl (1913–1945), lesní inženýr, velitel odboje a ilegálního revolučního výboru na Rožmitálsku
• Josef Farský (1914–1980), malíř
• Ivan Hoyer (1918–2005), lesní inženýr, regionální badatel, kronikář a genealog
• Karel Fořt (1921–2014), kněz, vězeň gestapa, redaktor Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
• Josef Vimr (1922–2010), malíř
• Emanuel Vlček (1925–2006), lékař a paleoantropolog
• Miloslav kardinál Vlk (1932–2017), administrátor farnosti Starý Rožmitál v letech 1972–1978
• Miroslav Hásek (1934–2017) výtvarník, pedagog, publicista
• Světla Hásková (1936–2017) malířka, ilustrátorka
• Ladislav Šmíd (* 1938), lední hokejista
• Josef Černý (1939–2025), lední hokejista
• Eva Syková (* 1944), lékařka, vědkyně
• Jindřich Hásek (1947–2007) spisovatel, redaktor, historik
• Hubert Hoyer (* 1949) učitel, varhaník, regenschori, pedagog a kulturní pracovník
• Václav Hudeček (* 1952), houslový virtuos

Zajímavosti

Umění ve veřejném prostoru

• Svatý Jan Nepomucký (1729), socha z pískovce u Kostela Povýšení svatého Kříže
• Svatý Václav s praporem a dvěma anděly (1802), socha z pískovce, kamenný most v ulici Palackého
• Svatý Jan Nepomucký, litinová socha, kamenný most v ulici Palackého
• Socha legionáře (1933) – Josef Bílek, součást pomníku obětem ve světových válkách v ulici Palackého
• Pasování pana Lva z Rožmitálu na rytíře (1941) – Jan Šebek, olejomalba v obřadní síni na městském úřadě
• Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné – Jan Šebek, sgrafito na fasádě Panského domu na náměstí

Rožmitál ve filmu

• Konečná stanice (1981, režie: Jaroslav Balík)
• Skřivánčí ticho (1989, režie: Antonín Máša)
• Noc pastýřů (1992, TV film, režie: František Filip)
• Roh Gondoru (2020, krátkometrážní, režie: Šimon Pešta)

Rožmitál v literatuře

• Ty a já: deník, Ervína Brokešová (1947) – memoáry o životě v Rožmitále za 2. světové války
• Společenstvo klíčníků, Daniela Krolupperová (2012) – dobrodružný román pro mládež zasazený do Rožmitálu