Kralupy nad Vltavou

Historie

Kralupské údolí bylo osídleno již v pravěku. První doložená zmínka o Kralupech (považovaná za falzum) se nachází v soupisu majetku břevnovského kláštera z roku 993. První písemná zmínka o Kralupech je až v darovací listině krále Václava I., který 6. dubna 1253 věnoval pražským křižovníkům s červenou hvězdou několik vesnic, mezi nimi i Kralupy. Řád zde dal postavit mlýn s tvrzí a ves zůstala v jeho držení až do roku 1848. Tehdy počet jejích obyvatel nedosahoval ani 200 obyvatel.

19. století

Ještě v roce 1850 byly Kralupy jen osadou s 27 domky. Mohutný rozvoj nastal se zavedením železnice. S koncem roboty přišla v roce 1851 železnice a s ní i pokrok. K podmokelské dráze přibyla dráha buštěhradská na dopravu kladenského uhlí, které se zde překládalo do lodí. Postavena byla loděnice a založena první chemická továrna. V roce 1865 přibyla dráha turnovská, postavily se železniční dílny, v Kralupech vznikla železniční křižovatka.

V roce 1867 byla zřízena první kralupská obecná škola. A rozvoj obce pokračoval: byl postaven parní mlýn a parní pila, rozrůstaly se železniční objekty, postaven byl pivovar a cukrovar, takže v roce 1881 měla obec s připojenou Lobčí téměř 3 000 obyvatel a byla povýšena na městys. V tomto roce byla prodloužena železniční trať do Velvar. K dílnám, chemickým a stavebním podnikům přibyly strojírny, byla založena spořitelna a zaveden telefon. V roce 1884 vznikl kralupský Sokol a zakládány byly i dělnické spolky. V roce 1901 zahájila výrobu Kralupská rafinerie minerálních olejů, která později měla na 700 zaměstnanců.

Přibývalo obyvatel, stavěly se další školy a ke konci 19. století kralupská obec usilovala o získání statutu města. Důležitým předpokladem byl ale vlastní kostel. Z daru pražského probošta Msgr. Eduarda Tersche byl v letech 1894–1895 postaven farní kostel Panny Marie a sv. Václava a teprve poté mohly být Kralupy rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 22. listopadu 1902 povýšeny na město.

20. století

V roce 1910 mělo město na 6 000 obyvatel, byl zřízen okresní soud a berní úřad a v roce 1913 se Kralupy staly sídlem okresní politické správy. V červenci 1914 vypukla první světová válka, do níž z okresu narukovalo 7 000 mužů a z kostelní věže byly zrekvírovány největší zvony. Nový okres nedokázal zorganizovat zásobování, docházelo ke stávkám a demonstracím a Kralupy se staly jedním z měst, kde došlo k převratu již 14. října 1918.

V roce 1935 byl v Kralupech založen první skautský oddíl pod vedením Fr. Šandy a V. Kintery.

V letech 1935–1936 bylo severovýchodně od města na obecních pozemcích v Lobečku vybudováno kralupské letiště, které vzniklo v rámci akce „1 000 nových pilotů republice“, kterou organizovala Masarykova letecká liga a Aeroklub republiky Československé. V roce 1939 bylo letiště v Kralupech obsazeno německou armádou. Létání v místním aeroklubu bylo samozřejmě ukončeno. Po válce byl obnoven nejprve bezmotorový provoz a o něco později se začalo i s motorovým létáním na letadle Piper. Letecká činnost na Kralupském letišti pokračovala až do roku 1958, kdy se na ploše letiště začalo s výstavbou podniku Kaučuk.

Po osvobození v květnu 1945 nastal čas obnovy. Němečtí zajatci byli nasazeni na odklízení trosek, lidé se vraceli k opravám budov a strojů. Z okolí do města proudily stovky nedělních brigádníků, naopak do pohraničí se stěhovali ti, kteří v postiženém městě nemohli najít obživu.

Od roku 1947 byly Kralupy opět okresním městem. Na levém předmostí byla dostavěna budova Okresního národního výboru, v centru hasičský dům a poliklinika.

V Lobečku byly postaveny dětské jesle a moderní škola. V roce 1948 byl kralupský okres rozšířen a zahrnoval 3 města a 50 vesnic s 35 000 obyvatel. Protože téměř 80 % plochy okresu tvořila orná půda, byla propagována násilná kolektivizace zemědělství, která však nepřinesla očekávané výsledky. Například v roce 1950 byly výnosy obilovin nižší než před válkou. Představitelé Velký význam pro město mělo rozhodnutí, navazující na tradici zdejšího lučebního průmyslu, o vybudování jednoho z největších chemických závodů naší republiky – národního podniku Kaučuk. Jeho stavba byla zahájena koncem léta 1958 na kralupském sportovním letišti a do Kralup se začaly sjíždět stovky mládežníků z celé republiky. Výroba v novém chemickém podniku byla zahájena v roce 1963. V roce 1975 byl n. p. Kaučuk rozšířen o rafinerii ropy a stávající výrobní zařízení byla rozšiřována a modernizována. Zároveň se pronikavě začala měnit tvář města.

V Lobečku rychle pokračovala stavba nového sídliště s více než 1 000 byty, bylo vybudováno i nové koupaliště, Společenský dům s kinem a víceúčelovým sálem, budova bývalého ONV byla adaptována na nemocnici. Koncem 60. let byla stavební činnost přesunuta do města výstavbou dalšího sídliště Kochmanka a po likvidaci cukrovaru vzniklo další stejnojmenné sídliště u levého břehu Vltavy. V roce 1969 byla v Lobečku vybudována umělá ledová plocha, o 20 let později také zastřešená. V roce 1974 byla zahájena přestavba železničního uzlu, při které byly zbořeny k dráze přiléhající části ulic Husovy a Jungmannovy. Bylo rovněž zbořeno staré nádraží a nové, moderní bylo uvedeno do provozu v roce 1986. Dne 21. ledna tohoto roku za asistence Státní bezpečnosti byl na kralupském hřbitově pohřben laureát Nobelovy ceny, básník Jaroslav Seifert.

Revoluční události z podzimu roku 1989 znamenaly „konec vlády jedné strany“. V červnu 1990 byl dostavěn hotel Sport, do jehož části se přestěhoval městský národní výbor, v němž byli vedle komunistů zastoupeni i představitelé Občanského fóra. V podzimních volbách do Městského zast Město postihla povodňová vlna, svou prudkostí a svými následky zatím největší v historii dolního Povltaví. Při této povodni patřily Kralupy mezi nejzasaženější města. Na některých domech je dodnes vidět typická „čára“ ukazující výšku tehdejší hladiny. Obnova zničených objektů pak pokračovala celá další léta. Povodeň kulminovala 14. srpna, kdy se průtok přiblížil hodnotě 5 000 m3s−1. Pod vodou se ocitl celý střed města včetně postranních ulic, do kterých se rozlil Zákolanský potok. Na náměstí sahala hladina vody do výšky 2 metrů, zaplaveno bylo i nádraží. Voda ohrožovala i železobetonový most Tomáše Garrigua Masaryka. Sjely se hasičské záchranné sbory z blízkého i vzdáleného okolí, evakuace obyvatel z ohrožených objektů proběhly beze ztrát na životech.

Po opadnutí vody začal úklid a ukázaly se vzniklé škody, které pomáhali likvidovat všichni. Dobrou organizační činností a za pomoci ze sousedních měst a obcí se do Vánoc podařilo město uklidit. Odstraňování následků povodně pokračovalo i v dalších letech a zdá se, že město přitom dostalo přívětivější vzhled.

Památky

Viz též|Seznam kulturních památek v Kralupech nad V

• Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava
• Synagoga
• Most T. G. Masaryka
• Přírodní památka Hostibejk
• Vojenský srub na Hostibejku
• hrob básníka Jaroslava Seiferta
• Hřbitovní kaple (od r. 2015 užívána jako pravoslavný chrám, zasvěcený svátku Záštity Přesvaté Bohorodice)
• Dům U Jodlů
• Bývalá budova TJ Sokol
• Pomník obětem první a druhé světové války
• Kaplička (postavena v roce 2012 na místě zbořené)
• Morový sloup „štatue“ v Mikovicích
• Minické hradiště

Osobnosti

• Jan Jodl Kralupský (1791–1869), národní buditel, jazykovědec, středoškolský pedagog
• Antonín Boruta (1846–1926), vlastivědný pracovník, praotec básníka Jaroslava Seiferta
• Georges Kars (1880–1945), malíř
• Jindřich Bišický (1889–1949), válečný fotograf
• Karel Klapálek (1893–1984), armádní generál
• Jaroslav Seifert (1901–1986), básník, nositel Nobelovy ceny
• Vašek Káňa (1905–1985), novinář a dramatik, autor budovatelského dramatu Parta brusiče Karhana
• Bedřich Zelenka (1921–2011), herec, humorista a scenárista, bratr spisovatele Otto Zelenky
• Otakar Špecinger (1923–2014), regionální historik, vlastivědný pracovník a publicista
• Alexander Kerst (1924–2010), rakouský herec
• Alena Čermáková (1926–2010), malířka a grafička
• Otto Zelenka (1931–2013), dramatik a scenárista, bratr Bedřicha, otec režiséra Petra Zelenky
• Karel Voříšek (* 1963), televizní moderátor
• Martin Procházka (* 1972), hokejista a trenér, olympijský vítěz z Nagana