Dolní Zimoř

Historie

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století bylo severní okolí Mělníka působištěm 24členné bandy lupičů, jejímž vůdcem byl Domin ze Zimoře, který se skrýval v lesích a roklích. Tato skupina měla rozsáhlou vyzvědačskou síť a dobré informace o majetkových poměrech obyvatelstva a využívala toho, že vrchnost nedostatečně chránila bezpečnost lidí a jejich majetku. Po přepadení mlýna ve Vrbici u Litoměřic však bylo povoláno vojsko, které lupiče pochytalo. Vrchnostenský soud v Pšovce všechny odsoudil ke 20 letům těžkého žaláře, jen vůdce Domin měl o něco nižší trest za to, že zabránil useknutí prstu mlynářky, které nešel svléci zlatý prsten. V Chodči se po něm jmenují Dominův sklep a Dominova rokle.

Čísla popisná 3, 13, 14, 16, 17 a 20 v Dolení Zimoři náležela ke Strážnici. V roce 1890 patřila Dolení i Hoření Zimoř do dodávacího obvodu poštovního úřadu ve Vysoké (dnes patří pod poštu Liběchov).

Roku 1907 vystavěla Ústřední matice školská novou školní budovu pro zimořskou exposituru vysocké obecné školy. 1. ledna 1911 byla zimořská expositura proměněna v samostatnou školu. V roce 1890 patřila Dolní i Horní Zimoř pod lékařský obvod Vysoká. Lékař M. Rada, který v oblasti působil kolem 30. let 20. století, uvádí Zimoř jako místo zvýšeného výskytu rodové tuberkulózy.

Po odstoupení Sudet Německé říši zůstala Zimoř v Československou, hranice vedla zimořským údolím a pod Sitnou, Chodeč zůstala v Československu. Koncem roku 1939 byly vytvořeny pracovní tábory, které postavily silnici Chodeč–Zimoř.