Liteň

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1195, jiné zdroje uvádí rok 1324. Místní kostel by vystavěn v letech 1352 až 1357. Roku 1530 koupil jednu z liteňských tvrzí Petr Kapoun ze Smiřic a v roce 1571 koupil část zdejšího panství Adam Budovec z Budova. Už roku 1577 ale obě části liteňského panství koupil Jan starší Vratislav z Mitrovic. V roce 1639 byla Liteň vypálena švédskými vojsky generála Banéra a v roce zdejší panství koupil Jakub Kuňata z Bubna. Počátek místního židovského osídlení se klade k roku 1680. Dalším majitelem liteňského panství se stal roku 1711 Bechyně z Lažan, o sedmnáct let později Liteň přešla k rodu Vratislavů z Mitrovic. Velmi důležitou roli pro hospodářský rozvoj obce měla významná událost z roku 1767. Tehdy hraběnka Mária Susana Mitrovic (vdova po Vratislavu z Mitrovic) podepsala zakládací cechovní listinu, která a umožnila vznik liteňského cechu (liteňský rajcech) a stala mezníkem v hospodářském vývoji obce. Cech bylo řemeslnické či obchodnické sdružení, které hájilo práva a zájmy svých členů, dohlíželo na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek.

Obec byla povýšena na městys v roce 1838. V březnu 1850 zámek Liteň koupil Josef František Daubek, mezi roky 1882–1922 pak byl majitelem velkostatku Liteň Josef Šebestián Daubek. K elektrifikaci obce došlo roku 1925.

V městysi Liteň (přísl. Dolní Vlence, Leč, 1061 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel, synagoga, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, bednář, biograf Sokol, cihelna, cukrář, drogerie, 2 holiči, hospodářské družstvo, 6 hostinců, klempíř, 2 koláři, kominík, 2 kováři, 4 krejčí, malíř, 2 mlýna, 3 obuvníci, pekař, pivovar, pokrývač, porodní asistentka, 2 řezníci, sedlář, sladovna, 9 obchodů se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek v Litni, 3 trafiky, 2 truhláři, velkostatek Daubek, 2 zámečníci a zednický mistr.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

Historie územně-správního začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Beroun
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Beroun
• 1868 země česká, politický okres Hořovice, soudní okres Beroun
• 1936 země česká, politický i soudní okres Beroun
• 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Beroun
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Beroun
• 1945 země česká, správní i soudní okres Beroun
• 1949 Pražský kraj, okres Beroun
• 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
• 2003 Středočeský kraj, okres Beroun, obec s rozšířenou působností Beroun

Pamětihodnosti

• Zámek Liteň (čp. 1) byl založen 1195 jako tvrz. Po roce 1648 byl přestavěn do barokní podoby a získal současnou dispozici. Zámek tvoří jednoposchoďová budova obdélníkového půdorysu se čtyřmi křídly a atriem. Barokní sloh je zastoupen mansardovou střechou ozdobenou věžičkou. Vnější výraz zámku vytváří bílá klasicistní fasáda s charakteristicky rytmizovanými okny. Výzdobu oken tvoří ve štuku šambrány a suprafenestry. Na zdi západního křídla jsou dvě okna iluzivní. První poschodí zámku sloužilo reprezentačním účelům a byla zde instalována sbírka obrazů významných autorů (Hynais, Brožík, Švabinský a další). Po znárodnění v roce 1949 byla pro účely středního odborného učiliště provedena řada znehodnocujících zásahů (v roce 1893 měl zámek 42 místností, v roce 1990 pouze 28). Zachovaly se však stropní fresky, jejichž autorem Quido Mánes a kazetové podlahy v prvním patře. Významnou érou zámku je panství Daubků po roce 1850, kdy se stal centrem moderně koncipovaného velkostatku. První z Daubků byl i významným politickým činitelem české společnosti 2. poloviny 19. století. Proto zámek hostil řadu významných osobností té doby. V této tradici pokračoval i poslední z Daubků – Jiří v období před druhou světovou válkou. Po roce 1948 byl zámek vyvlastněn. Po roce 1989 byl zámek vydán v restituci a později prodán. Současný vlastník provádí postupně obnovu budovy zámku, přiléhajících hospodářských budov a parku. Zámek je společně se zámeckým parkem a dalšími budovami a pozemky v parku a hospodářském dvoře (zahrada, ohradní zeď vč. torza domku oranžérie, salla terrena, oranžérie, budova hosp. dvora čp. 150, úřednický dům čp. 187, budova hosp. dvora, špýchar, kovárna, studna, brána I. a II.) zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 19638/2-341 s účinností od 3. 5. 1958.

• Zámecký park v Litni. Na sever k zámku přiléhá francouzský park založený při barokních úpravách. Na severní straně je park uzavřen severní stěnou zámku a částečně severní stěnou budovy Čechovny, na západě směrem ke kostelu a hřbitovu a na severu ohradní zdí, která park odděluje od ulice Pode Zděmi. Na východě je park ohraničen zdí, která jej odděluje od areálu bývalého Středního odborného učiliště. V této zdi jsou na severním a jižním konci patrné zazděné vchody do areálu, které původně obě plochy spojovaly. V období 50.–70. let byla z parku funkčně a stavebně oddělena plocha areálu učiliště. V parku roste větší počet vzrostlých stromů. Výsadba nových stromů po roce 1990 je spojována s patronátem uměleckých osobností účastnících se festivalu Pocta Jarmile Novotné. Poprvé zasadil nový strom v roce 2012 americký herec John Malkovich, dále prof. Jiří Bělohlávek, v rámci 3. ročníku festivalu pěvci Martina Janková, Dagmar Pecková, Štefan Margita a Adam Plachetka. V parku jsou stavby a části typické pro barokní zámky a parky. U západní zdi směrem ke kostelu je sala terrena. Pod severní stranou zámku je ve svahu vytvořena grotta, pod kterou je upraven prostor amfiteátru využívaného při koncertech. Podobné terénní úpravy jsou pod terasou Čechovny. Další architektonicky zajímavou stavbou je oranžérie. V centrálním trávníku parku je umělé jezírko. Po obvodě parku jsou upraveny cesty stíněné vzrostlými stromy. Plán parku z roku 1922 však uvádí podstatně více cenných druhů stromů. V letech 2012 a 2013 byla zahájena revitalizace parku. Ohradní zdi jsou zdobeny zvířecími figurami.
• Hospodářský dvůr nazývaný Statek Liteň. Jak bylo běžné u českých tvrzí a později zámků, přiléhal k nim hospodářský dvůr jako průchozí předpolí tvrze nebo zámku. Hospodářský dvůr liteňského zámku je situován na východ od zámku. Budova správcovského domu Čechovna sousedí s bývalou sýpkou. Na severní straně tvoří jeho hranici areál Středního odborného učiliště, na východě zástavba v ulici Jana Bašty a na jižní Nádražní ulice, ve které je stále používaná hlavní brána. Ve starší době zde vznikla kovárna a další řemeslnické dílny. Pro zemědělskou produkci a skladování sloužily hovězí, koňské a volské stáje, sýpka a budovy správní. V 19. století v době rozvoje a modernizace velkostatku v 2. polovině 19. století zde byl postaven pivovar se sladovnou, lihovar, bednářská dílna na výrobu sudů a působila zde i lihovarnická škola. O významu lihovarnické školy ve své době svědčí fakt, že byla první školou tohoto zaměření v Předlitavsku a že její zakladatel Josef Šebestián Daubek na jejím založení spolupracoval s profesorem Karlem Kruisem, profesorem kvasné chemie a fotografie na pražské polytechnice, průkopníkem mikrofotografie pod UV světlem a autorem patentu na lisované droždí z cukrové řepy. Kruis zde také po určitou dobu po roce 1881 působil a prováděl výzkum. Vznikl tak rozsáhlý výrobní prostor v centru městyse s vlastními vnitřními komunikacemi a dvory. Stavby, o které byl hospodářský dvůr v 19. století rozšířen jsou situovány v blízkosti železniční stanice na trati do Třebaně a Lochovic, která plánována a realizována v letech 1892–1901. Budovami pivovaru a lihovarnické školy je v zástavbě centra Litně zastoupena typická industriální architektura konce 19. a počátku 20. století.

• Kostel sv. Petra a Pavla v Litni. Původně gotický kostel byl vystavěn 1352–1357. Za třicetileté války byl v roce 1639 zcela vypálen Švédy. Roku 1661 musel být znovu postaven v barokním slohu. V letech 1756–1767 byl jednolodní kostel obdélníkového půdorysu se čtvercovým presbytářem rozšířen o sakristii na severní straně a o půlkruhové a přístavky po stranách. V letech 1800 a 1880 byl opravován. V roce 1892 upraven v novorománském slohu. V roce 1906 byla přistavěna věž a průčelí upraveno novobarokně. Při těchto úpravách byla snesena dřevěná zvonice na jižní straně kostela. Na kruchtě jsou varhany z roku 1906 instalované při přístavbě kostelní věže. Erb Daubků nad vchodem kostela s heslem Suscipere finire (Omezit závazky) připomíná jejich podporu kostela a financování jeho úprav a rozšíření v letech 1880–1906. U na jižní zdi kostela v zahradě stojí pomník padlým v první světové válce. V jižní zdi kostela jsou zazděna torza náhrobních kamenů. V ohradní zdi kostela v parku jsou zazděny kamenné segmenty ze Staroměstské radnice v Praze. Kostel sv. Petra a Pavla je společně s ohradní zdí a výklenkovou kaplí se sochou sv. Jana Nepomuckého zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 19453/2-343 s účinností od 3. 5. 1958.
• Kaple svatého Jana Nepomuckého. V ohradní zdi za kostelem v ulici Pode Zděmi je výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého.

• Čechovna. Dům šp. 150 u liteňského zámku sloužil pro správce liteňského panství. Přízemní budova je situována východně naproti budově zámku a uzavírá západní křídlo hospodářského dvora, kde navazuje na budovu bývalé sýpky. Z jihu budova uzavírá východní část zámeckého parku. Čechovna pocházející z poloviny 18. století patří prvky vrcholného baroka mezi nejcennější stavby zámeckého areálu. Hodnotné je zejména trojosé západní průčelí s bohatě zdobeným volutovým štítem. Po celkové precizní rekonstrukci vyniká výtvarná štuková výzdoba fasády, především šambrány a suprafenstry oken. V tomto domě část svého dětství prožil básník a spisovatel Svatopluk Čech (21. únor 1846 – 23. únor 1908). Jeho otec František Jaroslav Čech (1817 Peruc – 1877 Slupka, Bukovina), panský hospodářský správce a český vlastenec, byl správcem liteňského panství. Podle toho je také dům tradičně nazýván Čechovna. Básníkova dětská léta v domě připomíná jeho pamětní deska z roku 1925 s reliéfem jeho hlavy a nápisem „ZDE ŽIL SVATOPLUK ČECH. OD 1853–1856“. V meziválečném období Čechovnu užíval k bydlení majitel panství Jiří Daubek a jeho manželka pěvkyně Jarmila Novotná. Dům není veřejnosti přístupný. V rámci Festivalu Jarmily Novotné a při dalších kulturních programech se zde konají koncerty, přednášky a diskuse. Čechovna je spolu se zámkem zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 19638/2-34 s účinností od 3. 5. 1958.

• Pomník Svatopluka Čecha v Litni. Pobyt básníka a spisovatele Svatopluka Čecha (1853–1856) připomíná v Litni kromě pamětní desky na Čechovně od roku 1925 jeho pomník v parku mezi kostelem Muzeem Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 19453/2-343 s účinností od 3. 5. 1958. Od fary v ose bočního vchodu kostela tvoří vstup do parku z ulice Pode Zděmi několikastupňové schodiště k pomníku pokračující cestou ke kostelu. Socha sedícího Svatopluka Čecha v životní velikosti je umístěna na místě někdejší památné lípy, pod kterou si v jeho básni Ve stínu lípy vypráví a vzpomíná osm liteňských sousedů. Ve sbírce se básník vrátil do šťastných let svého dětství, která prožil v Litni. Čechovu báseň připomíná i název restaurace „Ve stínu lípy“ vedle školy. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Svatopluk Čech byl od konce 19. století do své smrti mimořádně oblíbenou osobností. Již za jeho života a zejména po smrti (23. únor 1908) byla náměstí, ulice a školy v Čechách nazývány jeho jménem a byly odhalovány jeho pomníky a busty.

• Muzeum Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné sídlí v čp. 2 budově liteňské fary proti kostelu sv. Petra a Pavla. Fara byla na tomto místě nejprve umístěna do zchátralého domu po Bernardu Rumplerovovi. Následně byla na stejném místě v letech 1889–1890 postavena nová fara, do které se 24. 4. 1890 liteňský farář přestěhoval. Autorem projektu rekonstrukce byl liteňský stavitel Fišer (zajímavostí je, že architekt Antonín Wiehl, který projektoval hrobku Daubků, zpracoval návrh nové budovy liteňské fary, který pro nákladnost nebyl akceptován). Původní fara proti hlavnímu vchodu do kostela sv. Petra a Pavla byla v letech 1867–1868 nahrazena jednopatrovou budovou školy, která byla později několikrát rozšířena až do současné podoby. Fara s ohradní zdí zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 17336/2-344 s účinností od 3. 5. 1958. Na budově muzea je osazena pamětní deska připomínající působení V. B. Třebízského na liteňské faře do 28. července 1875 do listopadu 1875, tedy v původní budově fary na místě, kde stojí škola. Muzeum obsahově navazuje na muzejní expozici v Čechovně zaměřenou pouze na osobnost Svatopluka Čecha. Současná expozice muzea je výrazně zaměřena na život a dílo pěvkyně Jarmily Novotné a připomíná historii liteňského zámku a jeho majitelů. Vedle Jarmily Novotné a Svatopluka Čecha je muzejní expozice věnována i dílu dalších osobností spojených s Litní (V. B. Třebízský, F. J. Řezáč). Kromě fotografií a kopií dokumentů jsou zde instalovány i předměty a mobiliář z pozůstalosti liteňských osobností a liteňského zámku. Muzeum nabízí i vlastní turistickou známku 1580. Muzeum je jedním ze zastavení Naučné stezky Liteň.

• Synagoga. Původní stará židovská synagoga v Litni je doložena na plánu Litně z 1840: stála na příčné ulici vedoucí Litní od východu k západu (současné Náměstí). Na počátku 2. poloviny 19. století byla na stejném místě postavena nová synagoga, kterou židovská komunita užívala do 30. let 20. století. Budovu synagogy od května 1945 užívá Sbor dobrovolných hasičů v Litni, kterému ji nejprve zapůjčil místní národní výbor. V roce 1956 byla radikálně přestavěna, zvýšena o patro a upravena jako požární zbrojnice. V roce 1980 byla rozšířena do současné podoby a je využívána Sborem dobrovolných hasičů v Litni. Přestavba zcela odstranila charakteristické prvky a výzdobu synagogy, takže původní náplň budovy dnes připomínají jen písemné prameny. Existence synagogy a židovského hřbitova dokládá, že v Litni byla v době vzniku synagogy a zřízení hřbitova početná židovská komunita v době vzniku synagogy a zřízení hřbitova.

• Židovský hřbitov. Na kraji lesa jižně od obce (přístup cestou v prodloužení ul. Mánesova ). Vystavěn 1680 při velkém moru. Velmi zachovalý hřbitov s náhrobky barokního a klasicistního typu (přibližně 400). Židovský hřbitov, náhrobky a márnice s domem hrobníka jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 15580/2-347 s účinností od 3. 5. 1958. Na okraji hřbitova je situována márnice a domek hrobníka. Hřbitov je rozdělen na starou a novou část. Opravován v 80. a 90. letech 20. století. Poslední dřevěný náhrobek (1843) je ve sbírkách Státního židovského muzea v Praze, kde je vystaven v expozici v bývalé obřadní síni Pohřebního bratrstva. Nejstarší náhrobky (barokního typu) pocházejí z 18. století. Poslední pohřeb se zde konal před rokem 1941. Existence a velikost židovského hřbitova v Litni nasvědčuje velikosti a významu židovské komunity. Prameny dokládají židovské osídlení Litně od 2. poloviny 17. století, pravděpodobně existovalo již dříve. Prameny uvádějí narůstající počet židovských rodin mezi rokem 1675 a rokem 1847. V roce 1675 se uvádějí 3 rodiny, 1715 4 rodiny (21 osob), 1770 70 osob, 1793 101 osob, 1847 175 osob. Například v roce 1770 tvořila židovská komunita 19,6 % obyvatel Litně. Od roku 1880 počet židovského obyvatelstva klesá až na 13 osob v roce 1930, kdy židovské obyvatelstvo tvořilo pouze 1,6 % obyvatelstva Litně. Židovská náboženská obec existovala v Litni jistě na konci 18. století a po roce 1922 byla spojena s židovskou obcí v Berouně. Zvláštností židovského osídlení v Litni je, že zde nebylo vytvořeno židovské ghetto a že domy židovské komunity se ani nekoncentrovaly v určité lokalitě. Židovská komunita bydlela rozptýleně mezi ostatním křesťanským obyvatelstvem v 10–15 domech. Domy židovských rodin byly většinou na hlavní ulici vedoucí ze severu od Svatopetrského náměstí na jih Hořejšímu náměstí. Židovský hřbitov v Litni není přístupný ani v dnech židovských svátků.
• Hrobka rodiny Daubkovy. Autorem je Antonín Wiehl (26. 4. 1846 – 4. 11. 1910), jeden z nejvýznamnějších představitelů české architektury přelomu 19. a 20. století a novorenesančního slohu („obnovené české renesance“). Wiehl je autorem monumentálního vyšehradského pohřebiště významných osobností Slavín, rekonstrukce Novoměstské radnice, několika objektů Výstaviště Praha a vlastního domu na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice v Praze. Hrobka s pohřební kaplí je situována na východním okraji Litně. () Na konci východním konci Nádražní ulice u křižovatky s božími mukami je po pravé straně mezi stromy viditelná původní cesta pro pohřby v ose hrobky. Novorenesanční stavba pochází z roku 1888. Autory výzdoby fasády a interiéru kaple jsou Josef Václav Myslbek a Maxmilián Pirner. Naposledy byla využita v roce 1994 při převezení ostatků operní pěvkyně Jarmila Novotná (provdaná Daubková) z New Yorku. Monumentální stavba je citlivě včleněná do anglického parku a nese všechny znaky rukopisu A. Wiehla – novorenesanční centrála, zdi z neomítnutých cihel, hlavice sloupů, použití neomítnutého kamene. Hrobka je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 34255/2-345 s účinností od 3. 5. 1958. Pohřební kaple čtvercového půdorysu podobná panteonu. V tympanonu nad vchodem dvě letící postavičky dětí (putti) nesoucí vavřínový věnec s mozaikovou výplní červeného kříže na žlutém pozadí (autorem návrhu tympanonu je J. V. Myslbek, 1888). Nad vchodem je pískovcový pás s nápisem „RODINA DOUBKOVA“. Na ploché plechová střeše osazen tambur s nízkou kupolí a skleněnou vitráží. Nároží kaple jsou zdobena čtyřmi sochami andělů s kovovými křídly. Mramorový oltář se sochou sv. Josefa s Ježíškem byl navržen Josefem Václavem Myslbekem v letech 1884–1886. K zajištění ostrahy hrobky byl v jejím sousedství u silnice postaven domek pro hlídače, kolem kterého vede další přístupová cesta k hrobce.

• Špejchar v Litni. V centru Litně po pravé straně Nádražní ulice pod Náměstím ve směru od nádraží se dochoval špejchar. Jeho zdivo, dispozice a okna prokazují pozdně renesanční původ. Tato památka dokládá centrum obce ve středověku a raném novověku, kdy špejchar sloužil k ukládání obilí z obecních polí. Později jej měli v nájmu židovští obchodníci s obilím, kteří měli významné postavení na trhu s obilím v Litni. V 1. polovině 19. století zde byly ukládány prostředky pro hašení požárů a budova byla rozšířena směrem na východ. Na východní štítové stěně špejcharu je viditelné neomítnuté kamenné zdivo. Nově přistavěná část byla označována jako hasičská kolna a Sbor dobrovolných hasičů v Litni (který je nejstarším sborem v okrese Beroun) ji využíval až do roku 1946, kdy získal jako svou zbrojnici židovskou synagogu. Poté byl špejchar využíván k různým především skladovacím účelům. Od počátku 20. století bylo využití špejcharu předmětem různých návrhů například na vytvoření městských lázní, ale i návrh na demolici a jiné využití pozemku v centru obec. V 70. letech 20. století byl interiér špejcharu upraven pro kulturní účely a bylo zde umístěno unikátní miniaturní loutkové divadlo s jevištěm ve dvou poschodích budovy. V západní části špejcharu jsou zachovány původní dřevěné konstrukce krovu a schodiště. V přízemí budovy je v západní části hlediště divadla a ve východní výstavní prostory.
• Vodovod Liteň. Vlevo od cesty z Litně na Běleč je přízemní budova vodárny s komínem. Byla postavena podle projektu z března 1894 jako čerpací stanice vodovodu pro velkostatek Liteň. Pravděpodobně od téhož roku funguje s minimálními úpravami déle než 130 let. Důvodem výstavby vodovodu a čerpací stanice bylo zajištění zásobování liteňského velkostatku vodou v době jeho významného rozšiřování (pivovar, lihovar), které inicioval Josef Šebestián Daubek. Na historický vodovod je napojena většina domů v Litni. Čerpací stanice odebírá z prameniště přibližně 200 m³ pitné vodu denně. Načerpaná voda je akumulována ve vodojemu před hydroforovou stanicí nadbytečné množství je odváděno do potoka. Čerpací stanice zajišťuje pitnou vodu pro dolní tlakové pásmo liteňského vodovodu. Pro horní tlakové pásmo zásobující objekty ve vyšší poloze (v kopcích nad Litní) je voda jímána do vodojemu pod vrchem Mramor. K jímání je využíván zářez zpevněný vyskládaným lomovým kamenem pokračujícím kameninovým hrdlovým potrubím. Vodovod je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 104653 s účinností od 11. února 2012.

Osobnosti

S městysem Liteň jsou spojeny osudy řady významných osobností:

• Svatopluk Čech (1846–1908), český básník, spisovatel, novinář a cestovatel. Část dětství prožil i v Litni a situoval do ní své dílo Ve stínu lípy. Proto Liteň od konce 19. století prezentuje Svatopluka Čecha jako významnou osobnost své historie. Liteňský farář P. Josef Kresinger ve své práci Liteň a přifařené obce k jím vydané v roce 1896 uvádí v seznamu správců a direktorů liteňského panství „Roku 1852–1855 Frant. Čech, otec našeho předního básníka“. Jeho památku připomíná od roku 1925 pamětní deska na domě správce panství vedle zámku zvaném po něm Čechovna, pomník u kostela sv. Petra a Pavla na místě, kde stála Lípa Svatopluka Čecha a Muzeum Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné. V roce 2013 byla v Litni instalována Naučná stezka Liteň, jejíž čtyři zastavení na svých panelech připomínají Čechův pobyt v Litni a jeho dílo.
• Od roku 1847 v Litni hospodařil Josef František Daubek (1806–1882), statkář, podnikatel a významný obrozenecký činitel. Liteňské panství (deskový statek) koupil v roce 1850 a rozšířil jeho výrobu o pivovar, sladovnu a lihovar v zámeckém areálu v části nazývané Statek Liteň. Josef František Daubek se také zasloužil o rozvoj Litně, například o rozšíření a opravy chátrajícího kostela sv. Petra a Pavla v Litni. Památku jeho a jeho dědiců připomíná erb rodu Daubků nad vchodem kostela s rodovým heslem Suscipere finire (Omezit závazky).
• Josef Šebestián Daubek (1842–1922), statkář, podnikatel, průkopník moderního lihovarnictví. Po převzetí rodinných velkostatků v Litni a Vlencích v roce 1882 se zaměřil na modernizaci liteňského velkostatku a zvláště na rozvoj na zdokonalování lihovarnické výroby. Společně s prof. Karlem Kruisem založil v Litni v prostorách hospodářského dvora zámku první lihovarnickou školu v Čechách i Předlitavsku. S jeho jménem je spojena řada významných změn v Litni. Podporoval výstavbu železniční trati Zadní Třebaň – Liteň – Lochovice a železniční stanice v Litni (1901). Finančně podpořil opravy kostela sv. Petra a Pavla, výstavbu jeho věže (1892), vybavení novými lavicemi a rozšíření varhan (1893). Byla realizována stavba hrobky Daubků podle návrhu významného českého architekta Antonína Wiehla (1888), jejíž sochařskou výzdobu navrhl Josef Václav Myslbek.
• Od roku 1865 až do své smrti jako farář v Litni působil František Josef Řezáč (1819–1879), kněz, pedagog, politik a významný reformátor školství a vězeňství. Zasloužil se o založení školy v Litni, která nese ve svém názvu jeho jméno. Řezáčovy zásluhy o Liteň a její školu připomíná i pamětní deska vedle vchodu do školy.
• V roce 1875 v liteňské farnosti coby kaplan u faráře Františka Josefa Řezáče začínal obrozenecký spisovatel a kněz Václav Beneš Třebízský (1849–1884). Působil zde velice krátce, protože v témže roce onemocněl a Liteň trvale opustil. Třebízského působení v Litni připomíná pamětní deska na budově bývalé fary (dnes Muzeum Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné) a část muzejní expozice.
• Narodil se zde Vincenc Prousek (1823–1900), reformátor rakouského školství, činný převážně na Moravě a ve Vídni.
• Miloš Čech – (1855–1922) starokatolický kněz a administrátor biskupství.
• U zdi Základní školy Františka Josefa Řezáče v Litni je pohřben profesor Otomar Pravoslav Novák (1851–1892), významný český paleontolog. V době svých paleontologických výzkumů podlehl 29. července 1892 v Litni tuberkulóze, kde bydlel u své sestry Růženy Wiltrové, manželky ředitele liteňské školy. Proto zde našel i místo svého posledního odpočinku.
• Karel Kruis (1851–1917), profesor chemie a fotografie na pražské polytechnice, průkopník mikrofotografie pod UV světlem. Od roku 1881 působil na lihovarnické škole založené v hospodářském areálu liteňského zámku.