Pyšely

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1295, kdy je zmiňován Předbor z Pyšel jako její tehdejší majitel. Historie města však patrně sahá až do 11. století, na což ukazuje románský původ kostela Povýšení sv. Kříže a četné archeologické nálezy v lokalitě obce. O vysokém stáří Pyšel svědčí i jejich pojmenování, odvozené pravděpodobně od slova pýšeti (těžce oddychovat, supět), které se ve středověké češtině již nevyskytuje. Nejstarší částí města je oblast dnešní Husovy ulice západně od náměstí.

V roce 1620 zde před bitvou na Bílé hoře krátce nocoval král Fridrich Falcký: „26. září 1620 Karlovi Mrackému na Pyšelích. Král odjede příští pondělí do pole a bude v Pyšelích noclehovat. Adresát nechť pro něho připraví několik pokojů a zásobí se viktuáliemi.“

Pyšely byly povýšeny na město 25. října 1703 císařem Leopoldem I. na základě žádosti Františka Antonína Halleweila (ten daroval znaku města část svého erbu – orlí křídlo). O tento status přišly kolem roku 1946. Od 30. ledna 2007 byl obci status města vrácen. V roce 1960 byly k městu připojeny Kovářovice a Zaječice. V letech 1960–1996 byly Pyšely součástí okresu Praha-východ, od 1. ledna 1996 změnily s několika dalšími obcemi v ČR svoji okresní příslušnost.

Od 19. století jsou Pyšely vyhledávaným místem k rekreaci Pražanů, které přitahuje zdejší čerstvý vzduch, lesy a posázavská krajina. Pyšely byly navštěvovány i mnoha známými osobnostmi, mezi něž patřili např. Eliška Krásnohorská, Josef Lada, F. X. Šalda a Václav Špála. Do Pyšel jezdil i Tomáš Garrigue Masaryk, který zde byl od roku 1923 čestným občanem. ! 1869 !! 1880 !! 1890 !! 1900 !! 1910 !! 1921 !! 1930 !! 1950 !! 1961 !! 1970 !! 1980 !! 1991 !! 2001 !! 2011 |- | 1245 || 1001 || 934 || 865 || 938 || 978 || 1134 || 1102 || 1457 || 1275 || 1280 || 1116 || 1196 || 1744 |}

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Jílové, soudní okres Jílové
• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Jílové, soudní okres Jílové
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Jílové
• 1868 země česká, politický okres Karlín, soudní okres Jílové
• 1884 země česká, politický okres Královské Vinohrady, soudní okres Jílové
• 1921 země česká, politický okres Královské Vinohrady expozitura Jílové, soudní okres Jílové
• 1925 země česká, politický i soudní okres Jílové
• 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Jílové
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-jih, soudní okres Jílové
• 1945 země česká, správní i soudní okres Jílové
• 1949 Pražský kraj, okres Říčany
• 1960 Středočeský kraj, okres Praha-východ
• 1996 Středočeský kraj, okres Benešov
• 2003 Středočeský kraj, okres Benešov, obec s rozšířenou působností Benešov

Rok 1932

Ve městě Pyšely (přísl. Borová Lhota, Nová Ves, 1125 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:

• Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, 2 katol. kostely, sirotčinec, společenstvo různých živností, sbor dobrovolných hasičů, 2 výrobny cementového zboží, 2 cihelny, továrna na knoflíky, lihovar, pila, stavební družstvo, velkostatek.
• Služby (výběr): lékař, autodoprava, bio Sokol, drogerie, 2 hodináři, 6 hostinců, kapelník, knihař, kožišník, malíř, obchod s obuví Baťa, 2 pekaři, pohřební ústav, 3 pokrývači, sklenář, 6 obchodů se smíšeným zbožím, Městská spořitelna v Benešově, Zemědělská záložna v Praze, 2 zahradníci, zednický mistr.

V obci Zaječice (přísl. Kovářovice, 296 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Pyšel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 2 hostince, kolář, kovář, obchod s lahvovým pivem, obchod se smíšeným zbožím, stavitel, 2 trafiky, velkostatek.

Pamětihodnosti

Zámek

Historie zdejšího panského sídla (původní tvrze) není zcela známa. Zámek je v Pyšelích prvně uváděn v roce 1587, kdy jsou jako majitelé panství uváděni Karel Mračský z Dubé s manželkou Maruší z Donína (ti na zámku jednou hostili i krále Fridricha Falckého). V období pobělohorských konfiskací byly Pyšely postoupeny Karlu Harrachovi. V dalším období se majitelé rychle měnili. Roku 1787, kdy byl majitelem Antonín Voračický z Paběnic, byl zámek přestavěn. V roce 1805, za Jáchyma Voračického z Paběnic měl zámek již tři patra, byl celý vystavěn z kamene, měl tři klenuté vchody, nad hlavním schodištěm byla dřevěná kopule a kaple s východem ze zámku. V roce 1820 byl zámek opět přestavěn a vystavěna věž, která však byla roku 1838 zbořena. Před rokem 1908 byl zámek uvnitř zmodernizován a věž byla znovu postavena. Z kaple, zrušené roku 1862, se zachoval kamenný barokní portál.

Fasáda zámku je jednoduchá, v přízemí obdélníková okna s parapety a polokruhovými zdobenými nadokenními poli, v druhém patře obdélníková okna. Na straně do zahrady je balkón na sloupech. U zámku se rovněž nachází park. V roce 1992 proběhla celková rekonstrukce zámku.

Kostel a fara

V dolní části náměstí se nachází kostel Povýšení sv. Kříže. Je to stavba románského původu, slohově velmi blízká kostelu sv. Petra v Poříčí nad Sázavou. Pochází pravděpodobně z 12. století, jeho dnešní podoba je výsledkem několika přestaveb, zejména posledních dvou, které proběhly v letech 1781–1783 a 1861–1862 (tehdy byla přestavěna věž do nynější podoby). Na věži kostela visí gotický zvon z roku 1461. Uvnitř se nachází rokoková kazatelna, která sem byla převezena z jednoho ze zrušených pražských kostelů. Za pozornost dále stojí cínová křtitelnice z roku 1609 a železná litá deska se sv. Janem Křtitelem a s Ukřižovaným, která visí v místnosti před sakristií. Poblíž kostela se nachází pozdně barokní fara, postavená patrně v letech 1763–1765. Ta je v od roku 2007 významným lokálním centrem poskytující prostor pro řadu uměleckých a občanských aktivit. Od roku 2012 zde sídlí občanské sdružení Fara Pyšely.

Sochařská výzdoba

V obci se nachází bohatá sochařská výzdoba, pocházející většinou z 18. století. Na náměstí před vchodem do zámku stojí socha sv. Jana Nepomuckého, u Loretánské kaple socha sv. Vojtěcha. Před kostelem jsou umístěny další čtyři sochy – sv. František z Assisi (u fary), sv. František Xaverský, sv. Anna a sv. Florián. Autory soch jsou pravděpodobně Jan Bedřich Kohl a Josef Platzer. Od Lorety je krásný výhled na širokou oblast středního Posázaví (vidět je například Čerčanský chlum, Neštětická hora a kostel sv. Klimenta nad obcí Lštění, v dálce pak i zámek Konopiště).

Osobnosti

• Emanuel Rádl (1873–1942), rodák, významný český biolog a vitalistický filozof
• Dana Drábová (1961–2025), jaderná fyzička, dlouholetá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, místní politička