Benešov

Historie

V 11. století za vlády Přemyslovců probíhala kolonizace dosud neobydlených oblastí jižně od Prahy. První písemná zmínka o Benešově pochází z roku 1219 a jeho první osídlení bylo na místě dnes zvaném Na Karlově, kde vznikl panský dvorec, kostel a okolo nich osada. Poté se centrum přesunulo výstavbou městského tržiště na dnešní Masarykovo náměstí. Na Karlově byl založen minoritský klášter a majitelem se stal pražský biskup Tobiáš z Benešova, který si záhy vybudoval nové sídlo – Konopiště. Po vymření Benešoviců se majiteli stali Šternberkové a po nich městu zůstal znak – osmicípá zlatá hvězda v modrém poli. Jan Žižka zdejší klášter vypálil, když tudy táhl roku 1420 na Prahu.

Husité ale klášter nezničili úplně. Benešov se pak stal významným za doby vlády Jiřího z Poděbrad, když se roku 1451 právě v místním klášteře konal sněm za přítomnosti Jiřího, coby zemského správce, a Eneáše Sylvia, zástupce římské kurie. Jednalo se tehdy o smíření s katolickou Evropou. V roce 1473 vystoupila na zdejším sněmu také královna Johanka a tříhodinovou řečí ve zpustlém klášterním chrámu umravňovala české panstvo, vyzvala je, aby pamatovali na vládu svornosti jejího manžela a zesnulého krále Jiřího, zanechali rozbrojů mezi sebou a svorně pečovali o blaho a slávu vlasti. Johanka měla vystoupit podle Palackého i na dalším sněmu v Benešově v roce 1474, ale to již došlo k velké rozepři mezi ní a králem Vladislavem Jagellonským, takže se královna uzavřela ve svém vdovském sídle na Mělníce, kde roku 1475 zemřela.

V letech 1541–1566 žil v Benešově zvonař jménem Matěj Špic, z jehož dílny pochází mnoho zvonů, které zhotovil pro okolní kostely, jako v Bystřici, Okrouhlici, Louňovicích, Postupicích, na Hrádku, Olbramovicích, Kondraci a jinde v okolí. Velkou ranou pro město byla třicetiletá válka a zvláště obsazení švédským vojskem v roce 1648, jehož následky město poznamenaly na mnoho let. Roku 1703 byla založena piaristická kolej, na které se vyučovalo základní vzdělání a také gymnázium. Benešov se vykoupil z poddanství roku 1802 a jakožto etnicky české město se stal místem vlasteneckých aktivit. V roce 1850 byla zrušena vrchnostenská správa a v novorenesanční budově staré radnice začalo sídlit okresní hejtmanství a okresní soud, městská správa se přesunula do budovy současné radnice. Od roku 1871 prochází městem železniční trať Praha – České Budějovice.

Po vzniku republiky byl v sobotu 21. prosince 1918 kolem poledne na benešovském nádraží slavnostně uvítán prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který se tudy vracel z exilu do Prahy zvláštním vlakem. Byla to jeho poslední zastávka na cestě domů. Benešov byl okresním městem, v němž byl umístěn pěší pluk č. 48 a působila zde mj. okresní nemocnice, městské muzeum, dva biografy (Helios a Sokol), pět peněžních ústavů nebo tři hotely (Na Knížecí, Nigrín, Pošta). K roku 1932 existovaly továrny: na drátěná tkaniva a pletiva Hrbotický, na knoflíky Fluss, na kůže Herschmann, na obuv Holzer a na poživatiny Sagosa. Dále např. státní pivovar, dva lihovary a pět likérek, tři cihelny a státní žulové a syenitové lomy.

Za druhé světové války mělo být město zcela vystěhováno a mělo se stát SS-Stadt Böhmen. Součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov se stalo pouze území západně od státní silnice na Tábor, ovšem do 15. dubna 1943 se museli vystěhovat i všichni obyvatelé žijící na západ od železniční trati a jižně od Máchovy ulice, a to včetně bloku mezi Jiráskovou, Žižkovou a Husovou ulicí. Po válce se součástí města stala dosud samostatná obec Konopiště a ty vesnice, které nyní tvoří katastrální území Benešov u Prahy, a v roce 1980 ještě další, z nichž některé se v roce 1990 opět osamostatnily.

Politický vývoj po nástupu demokracie v roce 1990

Do prvních svobodných voleb po létech totality v roce 1990 šlo v Benešově jednak masové hnutí Občanské fórum (OF), z přežívajících stran nereformovaní komunisté a reformovaní lidovci, z nových subjektů Strana zelených. Zvítězilo OF, které obsadilo post starosty (Ing. Mojmír Chromý), Zelení získali větší množství hlasů, které jim umožnilo obsadit post místostarostky. V dalším období však jejich popularita zcela klesla.

V dalším volebním období se OF v Benešově, stejně jako v celém státě rozdělilo na Občanskou demokratickou stranu (ODS pod benešovským vedením Ing. Vlasty Chromé), Občanskou demokratickou alianci (ODA) a Občanské hnutí (OH), ve kterém v Benešově figurovaly zejména kulturní osobnosti (PhDr. Jiří Tywoniak, Mgr. Tomáš Fassati nebo MUDr. Ivan Mertl).

Postupně nabývala na významu sociální demokracie (ČSSD), v níž dominovaly zejména osobnosti Doc. Ing. Votruby nebo Jaroslava Durase (místostarostou na přelomu století).

Po smrti starosty Chromého počátkem nového století došlo při volbě nového starosty v ODS k rozkolu, po kterém převzal vedení Ing. Petr Kouba. Významným členem ODS byl dlouhodobý místostarosta Jiří Jandač. Rozkol vedl mimo jiné k tomu, že se do dalších městských voleb začala formovat nepolitická seskupení typu „Volba pro město Benešov“ (Ing. Jaroslav Hlavnička, Tomáš Podhola) ad. Těm se společně s ODS (Ing. Roman Tichovský) opakovaně dařilo tvořit stabilní vedení městské radnice. Celkově však v zemi narůstalo politické napětí, které vedlo ke vzniku hnutí Milion chvilek ro svobodu a masovým shromážděním. Zaktivizovali si i Benešané ve vlastní aktivní skupině, v níž figurovali zejména Tomáš Novák, Tomáš Podhola nebo Jana Cechová.

Obdobnou koalici se podařilo vytvořit i po volbách roku 2014, kdy Benešov stejně jako celá republika zaznamenal silný nástup nového politického hnutí s názvem ANO. Tím vyřadily z účasti v Městské radě v té době dva silné politické subjekty – ČSSD a ANO. Tyto strany se však nesmířily s postavením v opozici a za pomoci benešovských komunistů a přeběhlých zastupitelů udělaly v lednu 2016 na radnici převrat. Nejvýraznější zastupitelkou opozice s v tu chvíli stala Jana Čechová. Radikální kroky s převratem spojené však obyvatelstvo města nepřijalo, ve volbách po dvou letech (2018) postavilo ČSSD s ANO do pozice silně menšinové marginální opozice. Na radnici se tak vrátilo původní vedení (Hlavnička, Tichovský, Zahradníček). V následujících volbách (2022) obyvatelé města svou podporu tomuto vedení radnice přesvědčivě potvrdili. ČSSD získala jen jedno křeslo zastupitele a komunisté byli po létech klesajících preferencí zcela vyřazeni.

Podobně jako v celé republice začala v Benešově získávat hlasy nová strana Pirátů, které se podařilo proniknout i do vládnoucí koalice a obsadit místo v Městské radě.

Po roce 1990 je politický vývoj Benešova podrobně dokumentován zpravodajstvím týdeníku JISKRA. Po zrušení jeho papírové verze pak na webu stejného názvu (přibližně do roku 2020). Souběžně vývoj zaznamenal také Benešovský deník. Dění těsně po sametové revoluci byla věnována konference připravená roku 2009 okresním archívem, který z tohoto fóra historiků uložil množství shromážděné dokumentace.

Dalším zdrojem informací o politickém vývoji v Benešově je sborník článků historika PhDr. Ericha Rennera s názvem „Proč to píšu“.

Pamětihodnosti

Kulturní památky

• Kostel sv. Mikuláše – kostel se samostatnou zděnou zvonicí na vrchu Karlov pochází ze 13. století, byl mnohokrát přestavován. Na zvonici je doložen zvon František z roku 1480 od Václava z Velvar, zvon Mikuláš z roku 1483 od téhož zvonaře a zvon Salvátor z roku 1603 od Jakuba Konváře.
• Zřícenina klášterního kostela minoritů – klášter byl založen v 1. polovině 13. století. V roce 1420 byl společně s celým městem vypálen husity. Při klášteře stojí stará zděná zvonice, na ní se nachází vzácný zvon z roku 1322 od zvonaře Rudgera, který je druhým nejstarším datovaným zvonem v Česku. Zvon byl nalezen při výkopových pracích v sutinách bývalého minoritského kláštera v roce 1799. Další zvon je z roku 1595 od Matouše Voříška.
• Piaristická kolej a kostel sv. Anny – kolej byla založena roku 1703 Františkem Karlem Přehořovským z Kvasejovic. Celá stavba byla dokončena teprve roku 1717 za Jana Josefa z Vrtby, nejvyššího purkrabího království českého, který ke klášteru nechal přistavět kostel sv. Anny. Nad hlavním vchodem do kostela je jeho znak s latinským nápisem. Barokní stavbu projektoval slavný architekt G. B. Alliprandi.
• Zámek Konopiště – pravděpodobně založen koncem 13. století
• Starý židovský hřbitov – založen v 17. století, funkční do roku 1883, po roce 1980 byl téměř zlikvidován, nyní parčík s několika náhrobky
• Nový židovský hřbitov s márnicí (stálá expozice holocaustu)
• Budova bývalé okresní hospodářské záložny (1903), kult. památka
• Pivovar Ferdinand – chráněná kulturní památka z počátku 20. století
• Budova gymnázia – vystavěna v novorenesančním stylu v letech 1905–1907
• Budova nádraží s Císařským salonkem včetně vodárny a výtopny – zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek
• Kaplička pod Červenými Vršky
• Budova bývalé Městské spořitelny podle projektu rodáka arch. O. Novotného, kulturní památka
• Rodinný dům pokladníka spořitelny Váni, arch. Novotný, Černoleská ulice
• Secesní dům, Žižkova ulice

Pozoruhodné objekty města

Městská rada schválila v závěru 90. let seznam památek, které nesplňují podmínky k zařazení do kategorie "kulturní památka", ale jsou pro historii města významné:

• Městská radnice, historický objekt rekonstruovaný v 90. létech 20. století arch. Josefem Pleskotem, Masarykovo náměstí
• Novorenesanční sokolovna, Tyršova ulice
• Historická novorenesanční budova nemocnice
• Dům Josefa Suka – dům v Husově ulici, kde zbytek života trávil a také zde zemřel hudební skladatel Josef Suk
• Rondokubistický dům bývalé okresní nemocenské pokladny, Husovo náměstí
• Novobarokní komplex Městského divadla, hotelu Pošta a spořitelny, Tyršova ulice
• Rodinný dům malíře Šímy, Šímova ulice,
• Vodárenská věž Na Sladovce, ad.

Pozoruhodné stavby moderní, postmoderní a navazující architektury

• Funkcionalistický vodní areál Na Koupadlech včetně pavilonu občerstvení
• Transfúzní stanice nemocnice v bruselském stylu (zbourána 2010)
• Koupaliště v Dukelské ulici
• Sbor Znovuzrození v Čechově ulici (arch. Kovář)
• Dům s kavárnou (arch. Cajthamlová) ve Vnoučkově ulici
• Dům s pečovatelskou služnou pod Karlovem (arch. Línek)
• Hotelový komplex na Karlově (arch. Lábus)
• Rehabilitační pavilon nemocnice

Osobnosti

Galerie osobností historie Benešova

Po sametové revoluci starosta Mojmír Chromý s ředitelem muzea umění Tomášem Fassatim připravili v nových svobodných podmínkách projekt obrazové galerie osobností. Zorganizovali výběr osobností minulosti nezatížený politickou cenzurou ani povrchními laickými názory. Podnítili proto seriózní diskusi s benešovskými i dalšími historiky, jejíž výsledky vedly k sestavení základního seznamu, který byl podkladem pro vytvoření série 20 portrétů, jež byly ve formě Malé galerie instalovány roku 2001 na radnici.

• František hrabě Karel Přehořovský z Kvasejovic (1646–1723) – zakladatel piaristické koleje v Benešově
• Jan Josef hrabě z Vrtby (1669–1734) – dokončil výstavbu piaristické koleje
• Karel Ignác Villani (1818–1883) – starosta benešovského okresu
• František Ferdinand dʼEste, arcivévoda rakouský (1863–1914) – majitel Konopiště
• Josef Suk (1874–1935) – hudební skladatel
• Otakar Novotný (1880–1959) – architekt
• Emil Artur Longen (1885–1936) – malíř, herec a spisovatel
• Ladislav Šíma (1885–1956) – malíř a hudebník
• Karel Nový
• Vladislav Vančura
• Václav Pavlík
• Otomar Pičman
• Ján Juraj Stanek
• Jan Hejtmánek
• Tomáš kardinál Špidlík
• Jiří Tywoniak
• Miloslav Chlupáč
• Václav Mareš
• Zdeněk hrabě ze Sternbergu
• Josef Pleskot

Benešovští rodáci

• Monika Absolonová (* 1976), muzikálová zpěvačka a herečka
• Vladimír Antušek (1901–1968), malíř, autor mozaiky v katedrále sv. Víta na Pražském hradě
• Matouš Benešovský vulgo Philonomus (asi 1550 – po r. 1590), filolog, písař, překladatel
• Jitka Bartoničková (* 1985), česká atletka, olympionička
• Miroslav Beránek (* 1957), bývalý československý fotbalista
• Věra Dudíková, manažerka hudebního festivalu Podblanický podzim, nositelka titulu Blanický rytíř
• Vladimír Haering (1882–1942), vojenský lékař, legionář a odbojář
• Vladimír Hirsch (* 1954), hudební skladatel a instrumentalista
• Ivo Chlupáč (1931–2002), geolog, paleontolog
• Miloslav Chlupáč (1920–2008), sochař, malíř, odborný publicista, člen muzejní rady v Benešově
• Jiří Kozák (1922–2003), architekt, projektant ocelových konstrukcí
• Václav Krása (* 1951), poslanec, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením
• Petr Kubín (* 1967), historik, hagiograf, profesor KTF UK
• Aneta Langerová (* 1986), zpěvačka, hudebnice, skladatelka
• Tomáš Trusina, významný český knižní nakladatel, evangelický farář, pořadatel kulturních akcí v Benešově
• Marcel Timko, teolog, výrazný myslitel, od 2022 vikář benešovské katolickém farnosti
• Marek Jantač, dlouhodobý regenschori benešovského chrámového sboru, a majitel benešovského audiovizuální studia, které produkuje profesionální filmy a dokumenty.

Další osobnosti spjaté s Benešovskem

• Tomáš Rajlich, světoznámý malíř působící v Nizozemí
• Marie Ruth Křížková, literární vědkyně, chartistka, nositelka ocenění za 3. odboj

Osobnosti demokracie Benešova

Cena začala být udělována po událostech roku 2016 na benešovské radnici, kdy došlo k porušení řady demokratických principů a byla omezena svoboda projevu v místních médiích. Cenu uděluje Evropský klub Benešov na základě podrobně zdůvodněných návrhů obyvatel města. Hlasování mezi návrhy probíhá po důsledné diskuzi.

• 2016 – Petra Orsáková. Za odvážné prohlášení v napjatém politickém ovzduší radnice, na které doplatila existenčně.
• 2017 – Anna Fassatiová. Za otevřený veřejný postoj proti svévolné politické manipulaci s benešovským muzeem umění. Následně patřila mezi řadu politicky postižených. Nositelka ocenění ministryně obrany za 3. odboj.
• 2018 – Roman Tichovský. Za zásadový veřejný postoj po převratu na radnici roku 2016 a morální podporu postižených spoluobčanů.
• 2019 – Jiří Stibůrek. Za dlouholetou finanční podporu jediného místního demokratického média – týdeníku Jiskra a obranu jeho otevřenosti a nezávislosti.
• 2020 – Erich Renner. Za ojedinělou dlouhodobou publicistickou aktivitu v oblasti místní politiky.
• 2021 – Marie Rút Křížková. Mimořádné ocenění pro paní Křížkovou, která se stala pro benešovskou veřejnost příkladnou, následováníhodnou osobností svým odvážným nekompromisním odporem totalitě v době normalizace.

Výtvarníci významně překračující hranice města a regionu

Seriózní výběr bylo možné provést jen s pomocí pohledu zvenčí (Nová encyklopedie českého výtvarného umění (1994) apod. odborná přehledová literatura.

• Ing. arch. Otakar Novotný
• akad. sochař Miloslav Chlupáč
• akad. malíř Ladislav Šíma
• Doc. Gabriel Vach, ml.

Nositelé Ceny města Benešov pro mladého výtvarníka

Cena pro podporu mladých umělců udělovaná v přítomnosti starosty nebo jeho zástupců obsahovala úhradu cesty do některého z evropských center umění a možnost samostatné výstavy v Muzeu umění. Po politických zvratech roku 2016 byla zrušena.

• Eva Šternová-Mixánová (malba, konceptuální tvorba)
• Gabriel Vach ml. (keramika)
• Michal Kopecký (grafický design)
• Vendula Zimandlová (architektura)
• Pavol Orvan (fotografie, design)
• Petr Holeček (plastika)
• Monika Paďourová (zahradní architektura)
• Josefína Dušková (plastika)
• Jakub Škraban (fotografie)
• Ondřej Doskočil (malba, grafický design, videoart)

Nositelé Ceny Srdce Benešova

• 2022 – PhDr. Anna Balatová

Čestní občané města

• Josef Suk, hudební skladatel (poctěn 1934)
• František Václav Mareš (1922–1994), jazykovědec, bohemista, slavista
• Miloslav Chlupáč, sochař, malíř a odborný publicista