Sušice

Historie

Osídlení před založením města

Přírodní podmínky v oblasti dnešní Sušice nebyly příliš nakloněny masivnějšímu osídlení. Archeologické nálezy doložily lidské osídlení pravděpodobně již ve starší době kamenné. Další nálezy pocházejí z mladší doby kamenné, mladší doby bronzové (osídlení v této době dokládá například i bronzový hrot kopí, který byl nalezen na náměstí) a starší doby železné.

Koncem posledně jmenovaného období se zde usadili Keltové. Jejich velké hradiště zbudované v 5. století př. n. l. na hoře Sedlo po staletí jako opevněné útočiště, a to nejen samotným Keltům, ale i pozdějším obyvatelům oblasti (Germánům v době římské a později Slovanům). Pozůstatky této několikahektarové pevnosti jsou patrné dodnes. Dochovaly se rovněž keltské zlaté mince, pocházející z doby laténské. Je možné, že drahý kov byl již tehdy získáván z Otavy.

V 6. století se na Sušicku začali zabydlovat Slované a hustota zalidnění postupně rostla. Vytvořili zde řadu zemědělských sídel a několik rýžovnických osad podél Otavy. Na území dnešního města šlo například o osadu v Nuželicích (dnes východní okrajová část Sušice) nebo o osadu při úpatí Svatoboru. Na místě dnešního areálu továrny PAP byly nalezeny zbytky kostrového pohřebiště, které zde Slované vytvořili pravděpodobně v 10.–11. století.

Osada Sušice byla pravděpodobně založena kolem roku 790, nejstarší písemná zmínka o ní však pochází až z roku 1233. Další možností je sňatek Svatavy, dcery Vladislava I., a Fridricha z Bogenu roku 1124. Roku 1356 získala Sušice mílové právo a v roce 1372 právo na vybírání mýtného. Karlův nástupce Václav IV. k tomu připojil právo na konání týdenního výročního trhu ve svátek Nanebevzetí Panny Marie. Z 6. června 1405 pochází list, ve kterém Sušičtí slibují věrnost králi a maximální podporu v rámci jeho sporů se šlechtou.

Husitské války

Sušice patřila k městům, která husitské hnutí významně podporovala. Byla součástí táborského městského svazu. Sušičtí například roku 1425 pomohli dobýt Švihov, účastnili se obléhání Plzně roku 1426, hradu Zvíkova v roce 1429 a mnoha dalších akcí. V roce 1707 postihl město velký požár, který zničil mnoho domů, včetně původní renesanční radnice. Po celé století pak probíhala postupná obnova města. Za slezských válek a v období sedmileté války bylo v Sušici ubytováno vojsko, což představovalo další zátěž.

Hospodářský význam získal obchod se dřevem, těženým na Šumavě a dopravovaným po vodě do vnitrozemí. V oblasti prosperovaly papírny a sklárny. Jinak se ovšem Sušicko již stalo okrajovou oblastí státu, ležící mimo hlavní silnice. Dříve výnosné dolování drahých kovů definitivně upadlo a také obchodní styky s Bavorskem již zdaleka neměly svůj původní význam.

19. století

V Sušici se počátkem 19. století objevily určité snahy o podporu národního obrození (ochotnické divadlo, založené roku 1800 sirkárnu na území Čech (společnost SOLO se objevuje roku 1903

V roce 1891 se za Sušický okres stal poslancem vídeňské říšské rady Tomáš Garrigue Masaryk, který ve městě přednesl několik předvolebních projevů.

Novodobé dějiny

Počátkem 20. století žilo v Sušici již 6 500 obyvatel. Ve městě a v jeho okolí se nacházela řada drobných podniků. Mezi nejvýznamnější patřil SOLO Sušice a výrobce obalů PAP (od roku 1933). Po obsazení Sudet nacistickým Německem zůstala Sušice vzhledem k převaze českého obyvatelstva součástí Československa (nová hranice vedla nedaleko města). Město osvobodila 6. května 1945 americká armáda. V roce 1961 se k Sušici připojila sousední obec Albrechtice.

Sušice má – i vzhledem k blízkosti šumavského národního parku – význam jako centrum turistického ruchu.

Pamětihodnosti

V Sušici se dochovaly desítky historicky hodnotných staveb, z nichž se většina nachází v centru města nebo v jeho blízkém okolí. V zájmu jejich ochrany byla v Sušici roku 1992 vyhlášena městská památková zóna.

Sakrální památky

Na území města se nachází 3 kostely, několik kaplí a kapliček a přímo uvnitř souvislé zástavby také boží muka.

• Děkanský kostel svatého Václava je největší církevní stavbou ve městě. Nachází se mezi ulicemi Kostelní, Bašta a Příkopy jižně od náměstí Svobody. Původní stavba vznikla v první polovině 14. století, šlo o trojlodní gotickou baziliku, která měla původně 2 věže. Ty byly v průběhu staletí poškozeny a opravovány. Největší škodu napáchal na stavbě velký požár v roce 1707, kdy se zřítila klenba kostela a s ní i obě věže.
• Klášterní kostel svatého Felixe, zasvěcený svatému Felixovi z Cantalice, je nejmladší ze sušických kostelů, založený roku 1651, byl vysvěcen v roce 1655. Madoně Sušické z kostela svatého Felixe byla zasvěcena 39. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena v letech 1674 až 1690.
• Kaple svatých Andělů Strážných, lidově zvaná Andělíček, je díky své poloze na vrchu Stráž nedaleko centra Sušice dobře viditelná z různých částí města. Původní kaple z let 1682–1683 obehnána ambity a v rozích takto získaného čtvercového půdorysu byly zbudovány menší kaple. Pod schody na vrchol Stráže je kaplička 14 svatých pomocníků z roku 1757. V ulici Pravdova poblíž gymnázia je kaple sv. Jana Nepomuckého a na západním okraji města na křižovatce ulic Pod Svatoborem a Pod Antonínem kaplička Nejsvětější Trojice.

Domy

• Renesanční budova sušické radnice byla založena po požáru v roce 1592. Byla dokončena v roce 1619, ani jí se však nevyhnul velký požár z roku 1707 a radnice musela být přestavěna. Projekt řídil italský stavitel Carlo Zanetti, který po požáru rekonstruoval i kostel svatého Václava. Stavba získala na velikosti, její půdorys byl rozšířen o plochy, na kterých stály některé okolní domy a také původní gotická radnice. Vznikla tak jedna z největších radničních budov v Čechách. Rekonstrukce odhalila v některých místnostech historické malby a další neobjevené pozůstatky minulosti. Dříve zde bylo děkanství, v současnosti v budově sídlí Muzeum Šumavy.
• Dům čp. 50 vedle Krocínovského domu byl součástí Hotelu Fialka. Jde o gotickou, renesančně přestavěnou stavbu s psaníčkovými sgrafity, ve výčepu je křížová klenba. Vedle stojí dům čp. 51 s renesančním mázhausem s lunetovou klenbou. Hodnotné jsou i další domy na náměstí i v jiných částech města.

Ostatní

• Fragmenty městského opevnění ze čtrnáctého až patnáctého století
• Pivovar
• Hospoda Bouchalka
• Vodní mlýn
• Starý a nový židovský hřbitov
• Kašna na náměstí Svobody
• Děkanství, muzeum na náměstí Svobody
• Poslední stahovací dřevěné závory s výstražníky typu SSSR v Česku

Osobnosti

• Bernard Fürth (1797–1849), podnikatel, spoluzakladatel sirkařství na Sušici (a v Čechách vůbec)
• Vojtěch Scheinost (1814–1894), dtto
• Karel Drahotín Villani (1818–1883), šlechtic, politik a básník
• Mořic Stanislav Anger (1844–1905), dirigent a skladatel
• Karel Klostermann (1848–1923), literát přezdívaný „spisovatel Šumavy“, vyrůstal na Sušicku
• Maxmilián Pirner (1854–1924), malíř a pedagog
• Václav Klement Petr (1856–1901), zakladatel a první generální představený (1888–1901) Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti (petrínů)
• Karl Koller (1857–1944), oční lékař působící ve Vídni a v USA, první laureát ocenění Lucien Howe Medal
• Viktor/Vítězslav Roman Moser (1864–1939), hudební skladatel a pedagog
• Josefa Humpalová-Zemanová (1870–1906), česko-americká novinářka a feministka
• Viktorin Zeithammer (1872–1925), spisovatel, středoškolský pedagog, organizátor společenského života a znalec Šumavy
• Robert Guttmann (1880–1942), malíř
• Ladislav Seifert (1883–1956), matematik, univerzitní profesor
• Josef Sejpka (1885–1952), akademický malíř, grafik
• Miloš Seifert (1887–1941), středoškolský učitel, přírodovědec, spisovatel, překladatel, otec československého woodcrafterského hnutí
• Jan Scheinost (1896–1964), novinář
• Tomáš Beránek (1897–1954), římskokatolický kněz, tajný papežský komoří, oběť komunismu
• František Salzer (1902–1974), herec, pedagog, překladatel a režisér Národního divadla a Vinohradského divadla
• Josef Kunský (1903–1977), geomorfolog, VŠ pedagog a redaktor
• Jaroslav Benda (1913–1942), sochař a odbojář, popraven nacisty
• Vladimír Dočkal (1919–1942), odbojář popravený nacisty
• Břetislav Pojar (1923–2012), filmový scenárista, režisér animovaných filmů
• František Čaloun (1938–2024), fotbalový brankář
• Libuše Márová (* 1943), operní pěvkyně
• Vladimír Horpeniak (* 1948), regionální historik a kulturní organizátor
• Přemysl Čech (* 1958), novinář a moderátor
• Zdeněk Kůs (* 1960), český manažer, vědec a vysokoškolský pedagog, emeritní rektor Technické univerzity v Liberci, místopředseda ČKR
• Angelika Pintířová (* 1963), řeholnice, diecézní ředitelka
• Roman Holý (* 1966), hudebník, frontman skupin J.A.R. a Monkey Business
• Miroslav Oborník (* 1967), biolog, VŠ profesor, ředitel parazitologického ústavu AV
• Jiří Dušek (* 1971), astronom a politik, ředitel hvězdárny v Brně
• Pavel Hlavatý (* 1975), bývalý žokej a současný trenér dostihových koní
• Daniella Rush (* 1976), pornoherečka
• Jakub Polanka (* 1979), módní návrhář
• Jaromír Tauchen (* 1981), právník, právní historik, soudní tlumočník jazyka německého a vysokoškolský pedagog
• Zuzana Maxa, roz. Říhová (* 1983), herečka a zpěvačka
• Slávek Král (* 1987), cestovatel a dobrodruh
• Václav Kopáček (* 1987), jezdec rallye
• Tomáš Pekhart (* 1989), fotbalista
• Ladislav Plecitý (* 1991), filmový režisér, scenárista
• Petr Kodýtek (* 1998), lední hokejista