Svitavy

Historie

Původní osadu s kostelem založili premonstrátští mniši z Litomyšle a nazvali ji podle zde protékající řeky Svitavy, o něco později sem začali přicházet němečtí osadníci povolaní olomouckým biskupem, kteří založili novou ves s kostelem svatého Jiljí, původní Svitava postupně s novou vsí splynula. Oblast v okolí Svitav se tak stala předmětem sporu mezi olomouckým biskupstvím a litomyšlským klášterním panstvím, roku 1256 byl spor urovnán ve prospěch olomouckého biskupství.

• 6. listopadu 1256 – Nejstarší písemná zmínka o Svitavách v listině sporu mezi olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu a litomyšlským premonstrátským klášterem.
• 1513 – Olomoucký biskup Stanislav Thurzo osvobodil město a okolní obce od odúmrti.
• 1515 – Založení městských knih, do kterých byly zapisovány majetkoprávní ujednání.
• 1539 – První písemná zmínka o škole ve Svitavách.
• 6. října 1606 – Olomoucký biskup František z Ditrichštejna udělil městu právo pečetit červeným voskem a povolil koňské trhy. Dále biskupskou listinou potvrdil městu privilegia svých předchůdců z roku 1513, 1527, 1538, 1540, 1547, 1564,1580, 1581 a 1587 a krále Matyáše z roku 1486.
• 31. července 1645 – Švédský vojevůdce Torstenson vydal pro města Svitavy, Březová nad Svitavou a okolní obce ochranný list. – Raně barokní přestavba věže kostela svatého Jiljí do dnešní podoby.
• z 4. na 5. července 1758 – Ve Svitavách přenocoval pruský král Bedřich II.
• 4. září 1781 – Město postihl obrovský požár, kterému padlo za oběť 249 novějších domů a 35 stodol.
• do roku 1804
• 1873 – Otevřena jednoroční textilní škola pro obor tkalcovství s německým vyučovacím jazykem.Roku 1945 zanikla.
• 1. ledna 1960 – usnesením okresního národního výboru ve Svitavách ze dne 18. prosince 1959 byly ke Svitavám připojeny dosud samostatné obce Moravský Lačnov a Čtyřicet Lánů
• 28. října 1990 – založena Nadace Josefa Plívy, za účelem podpory vzdělávání a kultury,rozvoje a prohlubování mezinárodních styků mladé generace.

Svitavy byly do roku 1945 součástí německého jazykového ostrova Hřebečsko. Při sčítání v roce 1910 se 9 471 obyvatel města hlásilo k německé národnosti a 123 obyvatel k české. Po odsunu bylo město osídleno českým obyvatelstvem.

Pamětihodnosti

• Stará radnice
• Dům U Mouřenína
• Langrova vila
• Kostel Navštívení Panny Marie
• Kostel svatého Jiljí
• Kostel svatého Josefa ve Čtyřiceti Lánech
• Mariánský sloup
• Městské opevnění – zbytky zdí
• Ottendorferův dům (tzv. Červená knihovna, sídlo Muzea esperanta)
• Židovský hřbitov – část dochovaná při silnici na Moravskou Třebovou
• Památník Oskara Schindlera
• Špitální kostel svatého Floriána
• Sigmundova vila
• kamenná socha sedícího Krista z roku 1712 (park na Školní ulici), nápis: ECCE/HOMO/1712/RENOVIRT/1866/T:I:B.
• socha Nejsvětější Trojice z roku 1734 (park na Školní ulici), nápisy: ANTON RICHTER/RENOVATUM/1847 MARTINVS/EMBERTH/17.34
• Fara římskokatolické církve – raně barokní městský dům z let 1626 – 1635 s umělecky hodnotným portálem
• kamenný kříž u vjezdu na faru z roku 1845
• socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1708 (Školní ulice), nápisy: 1708/PRANOBILIS/AC/CLARISSIMVS/……., RENOVIERT:A:1.7.5.0, RENOVIERT A 1807, RENOVIERT A 1836
• náhrobní desky v hřbitovní zdi u kostela Svatého Jiljí z roku 1585 a r. 1707 (nápis: Anno 1707 den 31/Oktobrist Verschiden/Justina des Sebastian/Achtl seine Gemahlin. Anno 1823 den 20/Oktober starb Rosina /und in Jahre 1838 den 24/April ihr Ehegattte/ Joseph Tempes der/ Herr giebihnen die/ ervige Ruhe. Renovirt Thomas Haberhauer.). Náhrobní deska na bývalé márnici z roku 1611.
• kamenný kříž u kostela Svatého Jiljí z roku 1850
• železný kříž na hřbitově z roku 1847, nápis: Dieses Kreuz liegs/Agnes Iaich geb. Dittrich/ihrem Ehegattien Anselm/Iaich welcher im 66.Lebensjahr/am 4.Mai 1847 das Zeitliche/gesegnet hat so wie auch für alle/hier Ruhende errichten.
• zbořená synagoga

Zajímavosti

Po městě a jeho okolí vede dvanáct kilometrů dlouhá naučná stezka Českomoravské pomezí, která informuje o historii města či řadě zemských hraničních kamenů v okolních lesích.

V červenci roku 1904 v blízkosti Svitav ztroskotal balón „Sirius“, jenž byl vypuštěn ve Vídni. Čtyři důstojníci byli zraněni.

Osobnosti

• Hugo Albrecht (1862–1920), podnikatel, majitel továrny na rukavice a politik, poslanec zemského sněmu a Říšské rady
• P.M. Jan Baptista Crystellius Svitavský z Bochova, též Jan Svitavský (?–1637), lektor (1581), převor augustiniánského kláštera u svatého Tomáše v Praze Malé Straně (1601–1637), 1. provinciál samostatné české provincie řádu svatého Augustina (1604), provinciálem byl zvolen celkem třikrát, ve svém třetím funkčním období v roce 1637 zakoupil osobně v Antverpách u Petra Pavla Rubense 2 oltářní obrazy pro kostel svatého Tomáše (Umučení svatého Tomáše a Svatý Augustin), originály obrazů byly roku 2014 v restituci církevního majetku vráceny řádu a vystaveny jsou v Národní galerii ve Šternberském paláci (jediné 2 obrazy tohoto umělce nyní v Česku), zasloužil se o potvrzení práv várečných pro svatotomášský pivovar roku 1608 u Rudolfa II., v dvorském kostele svatého Tomáše založil kryptu pro cizí příslušníky u dvora (1612), několikrát jednal s Albrechtem z Valdštejna (o prodeji domů z klášterního majetku, od roku 1621) a také o založení augustiniánského kláštera v České Lípě (jednání v letech 1623–1624), klášter oficiálně založen (druhou) listinou z roku 1627, dnes muzeum a galerie
• František Černý, (* 1957), kapelník a zakládající člen skupiny Čechomor
• Viktor Felber (1880–1942), profesor Českého vysokého učení technického v Praze a jeho rektor v letech 1930–1931
• Maximilian Felzmann (1894–1962), generál dělostřelectva, nositel Rytířského kříže
• Herbert Fiedler (* 1929), právník
• Wilhelm Gerlich (1915–2001), Prof. Phil.Dr., OStR, pedagog, nositel nejvyšších vatikánských a rakouských vyznamenání
• Hermann Franz Haupt (1926–2017), emeritní univerzitní profesor astronomie na Univerzitě ve Štýrském Hradci, Phil.Dr., Předseda rakouské astronomické společnosti, člen mnoha astronomických společností světa
• Maximilian Haupt (1876–1959), JUDr., soudce v Sterzingu a Meranu, dvorní rada v zemské vládě v Innsbrucku, dědeček Mag. Herberta Ernsta Haupta (* 1947, Seeboden), ministra rakouské spolkové vlády (2000), vicekancléře (2003), sociálního ombudsmana, místopředsedy Strany svobodných a veterináře
• Jiří Antonín Heinz (1698–1759), sochař
• Julius Hönig (1902–1945), nacistický politik
• Tomáš Christ (1791 – 1870), ThDr., profesor dogmatiky na olomouckém C. k. lyceu, v letech 1831-1833 děkanem Františkovy univerzity v Olomouci
• Franz Jesser (1869–1954), sudetoněmecký politik
• P. Benedikt Knauer ze Svitav (?–1609), šlechtic (2. 5. 1608), kaplan u sv. Jakuba v Brně (1587–1589), u sv. Václava v Brně (do 1591), kanovník a arcijáhen olomoucký, probošt Kolegiátní kapituly u svatého Mořice v Kroměříži (1600 – 1609)
• P. Josef Kristelli z Bochova (1658–1740), převor v kartouze v Gamingu – OCart. (1702–1739) v Dolním Rakousku u St. Pölten, též asketický spisovatel
• Petr Kvíčala (* 1960), malíř
• Carl Lick (1859–1935), ředitel Sparkasse, starosta města v letech 1918–1935, historik, autor děl: Geschichte der Stadt Zwittau und ihre Umgebung (1910) a Die Beiträge zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihre Umgebung (1937, posmrtně vydal jeho syn Ing. Lick)
• Heidi Lück (* 1943), německá politička
• Alexander Makowsky (1833–1908), geolog, projektoval I. březovský vodovod u Muzlova
• P. Martin Svitavský z Bochova (?–1602), strýc P.M. Jana Baptisty Crystellia Svitavského z Bochova, převor v augustiniánském klášteře u sv. Tomáše v Praze Malé Straně a klášteře sv. Kateřiny na Novém Městě pražském (1565–1601), ve funkci potvrzen českým králem Maxmiliánem II. roku 1568, zasloužil se o obnovu obou klášterů
• Jana Musilová (* 1966), herečka
• Jaroslav Novák Večerníček (* 1967), novinář
• Valentin Oswald Ottendorfer (1826–1900), anarchista, překladatel, filantrop
• Adolf Paar (1889–1964), Ing. arch., rodák z M. Lačnova, zemřel v Linci, architekt, absolvent vídeňské Akademie. Ve svém vídeňském ateliéru od roku 1920 projektoval řadu soukromých obytných budov a bytových interiérů, v letech 1923–1931 se podílel i na světově proslulé výstavbě komunálních budov a dělnických bytů ve Vídni-Floridsdorfu. V roce 1935 po sňatku s dcerou šumperského senátora Gustava Oberleithnera působil i v Šumperku. Vedle řady soukromých zakázek se tu věnoval také rekonstrukcím několika reprezentativních budov města (Spolkového domu, hotelu Na Vyhlídce aj.) a je i autorem regulačního plánu historického jádra Šumperka z roku 1935. Po roce 1945 se vrátil do Rakouska a působil v Linci.
• Petr Pakosta (* 1957), český politik
• Jiří Pernes (1948–2025), moravský historik
• Oskar Schindler (1908–1974) sudetoněmecký obchodník, zachránil před smrtí na 1200 Židů
• Evžen Snítilý (* 1954), politik
• Martin Sodomka (* 1968), výtvarník, grafik a autor knih pro děti
• Hans Tyderle (* 1926), malíř a kreslíř
• Řehoř Vencelius z Bochova (?–1653), v roce 1634 je uveden jako nový měšťan na Starém Městě pražském, roku 1650 je uveden jako dárce 100 zlatých „na dodělání oltáře velkého“ v Týnském chrámu v Praze na Staroměstském náměstí, v té době byl registrátorem desk zemských na hradě pražském, předtím služebníkem v komoře české, bratr Dr. jur. Pavla Vencelia z Bochova, manželka: Kateřina Hadová z Proseče
• Dr. jur. Pavel Vencelius z Bochova (před rokem 1600 – 1663), královský apelační rada v Praze, „Herr Doktoris Pauli Wenzelii von Bochau auf Triebsch“, od roku 1623 vlastnil panství Třebušín a Vrbičany, dnes okres Litoměřice, které za válečnou půjčku z roku 1622 ve výši 2000 zlatých zakoupil jako konfiskát po nejstarším z popravených na Staroměstském nám. Smilu Kaplíři ze Sulevic. Dne 9. listopadu 1651 byl panovníkem povýšen do rytířského stavu. Nemaje mužských potomků smrtí rytíře Pavla rod Venceliů z Bochova roku 1663 vymřel po meči. Rodový majetek tak drželi dědici – panství roku 1634 vypálená od Švédů zdědila nejprve jeho manželka a 3 dcery, nakonec po vyplacení a smrti manželky získala panství jeho dcera Růžena Anna z Bochova (z druhého manželství) provdaná za vyslance v Anglii a Dánsku Františka Karla rytíře Kressla z Gwaltenburgu a po nich potomci (po přeslici) z rodu Kresslů z Gwaltenburgu a z rodu z Puteani až do roku 1913, kdy jej Adéla ze Skal a Gross-Elguthu, roz. z Puteani, prodala příbuznému Charlotty Garrigue Masarykové. Mezi hojné potomstvo po přeslici Dr. Pavla Vencelia z Bochova patří velké množství středoevropské šlechty – od rodů Kinských z Vchynic a Tetova, Kinských dal Borgo, Lobkovice (dolnobeřkovická větev, např. tedy exministr obrany Michal z Lobkovic), Strachwitze, Dobřenské z Dobřenic, Silva-Tarouca, Nosticové-Rieneck, vládnoucí knížecí rod Lichtenštejnů až po rod Neippergů ve službách rakouských panovníků, spojený s nimi i sňatky, mediálně nejznámějším byl morganatický sňatek gen. Adama Alberta hraběte z Neippergu s Marií Louisou, manželkou Napoleona, dcerou císaře Františka II. Současně žijící Karel Evžen hrabě Neipperg (potomek Dr. jur. Pavla rytíře Vencelia z Bochova) má za manželku Andreu Habsburg-Lothringen, vnučku posledního českého krále blahoslaveného Karla I. Spolu mají 5 dětí (jedna dcera provdaná také do rodu Lobkoviců) a 2 vnoučata
• Zdeněk Veselý (* 1932), malíř, grafik a ilustrátor
• Gustav Witlatschil (* 1935), fotbalista