Dolní Újezd

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1167. Nálezy pražských grošů (1902) Václava II., Jana Lucemburského a Karla IV., mince byly uloženy pravděpodobně k roku 1346 a v roce 1887 nalezen depot 351 pražských grošů v hrnci z období vlády Karla IV. a Václava IV. Po založení biskupství v Litomyšli roku 1344 přechází větší část majetku kláštera i na biskupství. Jeho soupisem pověřil papež Kliment VI. vratislavského biskupa Předslava z Pogorelly. Podle listiny z roku 1347 se dostává „Újezd v plné rozlehlosti až k Chotěnovu“ („Uyezd usque in Chocinow ascendento“), s výjimkou protékající řeky Desné, pod správu biskupství. I po zániku biskupství v husitských válkách sdílí Újezd, stejně jako většina obcí v okolí společné osudy s litomyšlským panstvím.

V roce 1785 měl Dolní Újezd na 251 popisných čísel. V roce 1869 postaven klenutý most u Kerhartova mlýna (čp. 194) z pískovcových kvádrů, ozdobený třemi sochami svatých. Dne 18. července 1928 proběhla kolaudace nově postavené silnice z Trstenic do Dolního Újezdu. Na podzim bylo v okolí silnice vysázeno na 776 třešní.

Pamětihodnosti

Kostel svatého Martina

Původně románský tribunový kostel (asi první polovina 13. století). Z gotického období pochází přístavba presbytáře, předsíně a sakristie, jižní portál byl upraven renesančně (1553). Portál věže a kružby v oknech jsou z úprav koncem 17. století.

Další pamětihodnosti

• Zvonice před kostelem, v přízemí s hřbitovní bránou z roku 1646, s dřevěným patrem
• Sousoší Panny Marie (Jiří František Pacák, 1737). Postaveno růženeckým bratrstvem spolu se 3 kapličkami, které se užívaly jako oltáře při průvodu o Božím Těle. Jedna z nich byla v roce 1908 zbourána stavbou školní budovy.
• Socha sedláka na návsi – památník selských bouří z roku 1680, návrh Jan Štursa (1914)
• Lidová architektura atriových domů

Rodáci

• Martin František Vích (1921–2008), katolický kněz a petrin, politický vězeň

Exulanti

Stejně jako z Pusté Kamenice a jiných míst odcházeli v době temna do exilu i nekatolíci z Dolního Újezda. Jedním z nich byl Jan Ondřej Štětina (* asi 1705 Dolní Újezd – 27. února 1804 Friedrichův Hradec, pruské Slezsko). Jan Ondřej Štětina emigroval v roce 1732 do Uher. Odtud byl později, už jako nekatolický kazatel s rodinou, vykázán a v roce 1754 byl potvrzen jako kazatel v nově vznikající české kolonii Friedrichův Hradec. Patří mezi zakladatele této obce. V roce 1783, dva roky po vydání tolerančního patentu, odjel se dvěma syny navštívit své rodiště. V Čechách byli všichni uvězněni a na císařův rozkaz (dne 25. září 1783 projížděl císař Litomyšlí) měl Jan Ondřej Štětina nastoupit kazatelskou službu v Bučině. To on ale neudělal, jakmile dne 7. ledna 1784 obdržel pas, odjel zpátky do Friedrichova Hradce a už nevrátil. Farářem v Bučině se roku 1784 stal jeho syn Jakub Teofil Štětina.

Potomci exulanta Jana Ondřeje Štětiny z Dolního Újezda (č. 81?) žijí v různých částech světa. Jedním z jeho potomků byl Edward Reilly Stettinius Jr. (22. října 1900 – 31. října 1949), ministr zahraničí USA (1944–1945) a velvyslanec zastupující USA v OSN (1945–1946).