Hlušovice

Historie

Původně se jednalo o poměrně malé sídlo, v 19. století a v první třetině 20. století pak počet obyvatel postupně vzrostl až na 339 (sčítání v roce 1930). V poválečném období se Hlušovice, ve kterých zůstalo jedinou možností pracovního uplatnění zemědělství, spíše vylidňovaly. Tento proces ještě urychlilo v 70. letech připojení Hlušovic k obci Bohuňovice. Ztráta statusu obce omezila možnosti výstavby a prakticky zastavila rozvoj infrastruktury. Pokles počtu obyvatel pokračoval i několik let po obnovení samostatné obce Hlušovice v roce 1990, minima pak dosáhl v roce 1997 (pouze 255 obyvatel). V roce 1998 přijala obec nový územní plán velmi vstřícný k rostoucímu zájmu obyvatel velkých měst o individuální výstavbu v příměstských lokalitách s kvalitním životním prostředím. Na jeho základě došlo v následujícím období k masivní výstavbě rodinných domů (jen v letech 2001–2011 vzrostl počet domů z 92 na 240) a k rychlému růstu počtu obyvatel (v letech 2001–2011 se téměř ztrojnásobil). Územní plán z roku 1998 přitom počítá, že „cílový“ počet obyvatel může být mezi 1 až 1,5 tisíci.

Pamětihodnosti

• Boží muka jihovýchodně od vesnice
• Boží muka severovýchodně od vesnice
• Filiální kostel sv. Petra a Pavla náležící k farnosti Bohuňovice
• Kaple nad hrobkou zakladatelů kostela v Hlušovicích manželů Benýškových
• Kříž na ulici Akátová
• Kříž na ulici Hlavní
• Kříž na ulici U Kostela
• Kříž severně od obce
• Lípa Edvarda Beneše
• Památník Tomáše Garrigua Marasyka
• Pomník obětem 2. světové války v Hlušovicích – pomník Rudé armádě a místním padlým postavený ve stylu socialistického realismu