Velká Kraš

obec, 779 obyvatel k 1.1.2014, 21,50 km2
znak Velká Kraš
Velká Kraš

Zajímavosti

  • Římskokatolický filiální kostel (kaple) svatého Floriána, postavený v letech 1770-1801 (kulturní památka)
  • Expozice bludných kamenů
  • Národní přírodní památka Venušiny misky (něm. Venusschüsseln) na Smolném vrchu - typicky vyvinuté skalní mísy a křesla v žulovém plutonu
  • Skupina stromů zvaná "Tři veteráni" (památné stromy) v lesíku Bažantnice

Historie

První písemná zmínka o obci se nachází v zakládací listině vidnavského fojtství z roku 1291 popisující stav v letech 1266-1268. Ves je však nepochybně starší. Z celého Jesenicka jsou právě jen v nejbližším okolí Vidnavy doklady prehistorického osídlení. Název vesnice, poprvé zachycený jako Craz, pochází pravděpodobně od slovanského vlastního jména Kras. Jak slovanský název a způsob jeho tvoření, tak i skutečnost, že se ve druhé třetině 13. století s Kraší setkáváme již plně osídlenou a rozdělenou na řadu samostatných menších vesnic, ukazují na její vysoké stáří. Město Vidnava bylo v roce 1266 založeno pravděpodobně přímo na pozemcích starší obce Kraše. Kraš však nadále odváděla desátek faře do Otmuchova, což je dalším důkazem, že existovala již před založením Vidnavy.

V poslední třetině 13. století se tedy v majetku vratislavského biskupa zmiňuje celá řada Kraší, jejichž identifikace je mnohdy obtížná. Dnešní Velkou Kraš lze ztotožnit s Magnum Craz připomínanou roku 1284, ke stejnému roku se připomínají též dnešní Hukovice jako Cras Hugonis a Fojtova Kraš jako Advocati Craz, později se cituje též Šubrtova Kraš (dnešní Krasov - součást Vidnavy), ale Malou Kraš lze odpovědně ztotožnit snad až s Henčkovou Kraší zmiňovanou roku 1326. Kterým částem vsi lze přiřadit současně uváděná jména Bernardova Kraš, Rudgerova Kraš, Dlouhá Kraš, Žibřidova Kraš, Třetí Kraš, Čtvrtá Kraš a Jiná Kraš, nelze spolehlivě rozhodnout. Vedle centrální a největší (1420: 26 lánů) Velké Kraše se jako historicky samostatné zachovaly ty části vsi, které měly již roku 1326 vlastní fojtství: Malá a Fojtova Kraš a Hukovice. Velké Kraši se pozdeji, od 16. století, říkalo rovněž Schlachte Seite, tedy "Rovná strana", neboť levý břeh Vidnavky je plochý a vhodný k zemědělství. Protilehlé Malé Kraši se naopak říkalo Lahme Seite, "Chromá strana", neboť byla kamenitá a nerovná.

Vesnice Velká Kraš byla stejně jako Vidnava roku 1428 vypálena husitskými vojsky navracejícími se od obléhání Nisy. S Vidnavou byla v druhé polovině 15. století také vratislavskými biskupy zastavovány a získal je zpět do přímého držení až biskup Jan Thurzó roku 1506. Nadále byla v přímém držení biskupů a patřila k panství Jánský Vrch. Obnova obce však byla velmi pozvolná: trpěla jednak zásahy města Vidnavy, jež na základě mílového práva bránila usazování řemeslníků ve Velké Kraši, a jednak rozsáhlými feudálními povinnostmi vůči kostelům v Otmuchově a ve Vidnavě, kolegiátní kapitule v Nise a ovšem vůči vratislavskému biskupovi jako vrchnosti - tažné roboty u dvora v Bernarticích a pěší roboty v Otmuchově.

Další katastrofou pro Velkou Kraš byla třicetiletá válka, a zejména morová epidemie roku 1633. Obnova opět probíhala jen pomalu.

Dědičné fojtství (šoltézství) drželi od poloviny 15. století do roku 1612 Sagkové. Téhož roku je koupil - podobně jako o rok dříve fojtství v Kobylé - významný státník ve službách vratislavského biskupa a později též císařů Rudolfa II. a Matyáše, a současně pozdně humanistický učenec a básník, Johann Mathias Wacker von Wackenfels. Po Wackerově smrti získala statek jeho dcera Maria Emilia, provdaná za Simona Hieronyma svobodného pána von Sprinzenstein (†1639), po kterém dědil jeho syn Ferdinand Maxmilian (†1679), jehož dcera Kateřina velkokrašské fojtství ještě za života otce roku 1670 prodala Ferdinandu Andreasi Beerovi von Beerenberg (†1681). Po jeho dceři Johanně (†1692) dědil nejdříve její syn z prvního manželství Franz Erdmann von Zischwitz (Tschischwitz) und Kunitz, ale ještě téhož roku její druhý manžel Carl Heinrich von Winanko und Wertenstein, který fojtství směnil s vratislavským biskupem za jeho část Kobylé, takže Winanko nadále držel celou Kobylou a biskup celou Velkou Kraš.

Roku 1742 došlo k dělení Slezska a Velká Kraš se stala pohraniční obcí. Byla v té době téměř výhradně zemědělskou vsí, fungoval zde jen svobodný mlýn. Později se obyvatelé začali zabývat domácím přadláctvím (roku 1846 zde byla dokonce otevřena přadlácká škola) a od již roku 1773 tu Johann Zothe založil první brusírnu a pilu na žulu, která zde fungovala ještě po druhé světové válce.

Hukovický fojt Friedrich Theuer podnítil a financoval stavbu kaple sv. Floriána (1770-1801). Obecná škola byla v obci zřízena roku 1820 (zrušena roku 1979). V letech 1844-1846 vedla obecná neúroda k hladomoru.

Roku 1850 se po zániku patrimoniální správy stala Velká Kraš samostatnou obcí, ale vsi tvořící dnes její části - Fojtova Kraš, Malá Kraš a Hukovice - k ní byly připojeny až roku 1869.

Roku 1896 byla postavena železniční trať z Dolní Lipové do Bernartic a dále do Otmuchova a o rok později byly otevřeny pobočky z Bernartic do Javorníka a z Velké Kraše (Hukovic) do Vidnavy (a později dále do Nisy). Na území Velké Kraše se od té doby nachází nádraží Velká Kraš (do 1978 Hukovice), zastávka Velká Kraš zastávka (do 1978 jen Velká Kraš) a nádraží Vidnava (na katastru Fojtovy Kraše).

Fojtova Kraš, na jejímž území se nacházela vidnavská šamotka, a Hukovice s nádražím, lihovarem a mlékárnou tvořily industriální póly obce, samotná Velká Kraš zůstávala zemědělská. Tomu odpovídá i meziválečná politická orientace obyvatel na německou křesťansko-sociální stranu. Občané Velké Kraše však byli postiženi hospodářskou krizí 30. let, někteří se účastnili i Frývaldovské stávky, později se orientovali na bojovný nacionalismus Sudetoněmecké strany, který měl horlivé přívržence ve Vidnavě. Již před předáním Sudet Německu na základě Mnichovské dohody 22. září 1938 obsadily freikorpsy Vidnavu i s okolím a v samotné Velké Kraši došlo k přestřelce u nádraží, kde Freikorps zastavil a ostřeloval vlak s Čechy prchajícími z Vidnavy.

Za druhé světové války fungovaly ve Velké Kraši dva menší zajatecké tábory. I tudy táhly na počátku roku 1945 "pochody smrti". Po odsunu původních německých obyvatel byla obec poměrně uspokojivě dosídlena, postupně však přišla o řemeslné i některé průmyslové závody (mlýn, mlékárna a hukovický lihovar), zachováno bylo v menší míře kamenictví a ovšem vidnavské keramické závody (do roku 1991). Především ženy našly od roku 1957-1958 zaměstnání v továrně na nákupní tašky Gala n.p. v budově bývalé mlékárny. Zůstal však zachován v zásadě zemědělský charakter obce - významným zaměstnavatelem bylo zdejší vcelku úspěšné jednotné zemědělské družstvo. To bylo v 70. letech začleněno do velkodružstva Javornicko, ale po roce 1989 se opět osamostatnilo.

K 1. lednu 1976 byla Velká Kraš připojena k městu Vidnavě, od 23. listopadu 1990 je opět samostatnou obcí. Roku 1994 byla u obce vybudovaná jedna z prvních větrných elektráren. Roku 2003 byl u kaple sv. Floriána vybudován památník obětem válek a násilí.

Velká Kraš je členem Mikroregionu Žulovsko, svazku obcí vzniklého v roce 2003. Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník, a od roku 1997 Euroregionu Praděd.

Správní vývoj

Správní příslušnost Velké Kraše od roku 1848

1848 vévodství slezské, kraj opavský, Nisské knížectví, panství Jánský Vrch (části však patřily lenním fojtstvím ve Vidnavě, Malé Kraši a Hukovicích)

  • od 1. ledna 1850 do roku 1855 vévodství slezské, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava
  • od roku 1855 do roku 1868 vévodství slezské, smíšený okres Vidnava
  • od roku 1868 do 30. listopadu 1928 vévodství slezské / země slezská, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava
  • od 1. prosince 1928 do 31. ledna 1949 země moravskoslezská, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava
    • kromě: od 1. října 1938 do května 1945 "sudetoněmecká území", od 15. dubna 1939 jako říšská župa Sudety / Reichsgau Sudetenland; (od 1. května 1939) vládní obvod Opava / Regierungsbezirk Troppau; (od 20. listopadu 1938) Landkreis Freiwaldau, Amtsgericht Weidenau
    • od 31. května 1945 Slezská expozitura země Moravskoslezské
  • od 1. ledna 1949 do 30. června 1960 Olomoucký kraj, okres Jeseník
  • od 1. července 1960 do 31. prosince 1995 Severomoravský kraj, okres Šumperk
  • od 1. ledna 1996 do 31. prosince 1999 Severomoravský kraj, okres Jeseník
  • od 1. ledna 2000 Olomoucký kraj, okres Jeseník

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel Velké Kraše podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:

Celá obec Velká Kraš

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001 Počet obyvatel
1515 1547 1621 1630 1492 1573 1673 1587 993 956 1049 952 853 776 907
  1. ↑ z toho: 30 Čechoslováků, 2038 Němců; 2087 řím. kat., 11 evang., 1 bez vyzn.
  2. ↑ z toho: 809 Čechů, Moravanů a Slezanů, 62 Slováků, 11 Němců, 1 Polák; 244 řím. kat., 3 čsl. hus., 4 evang., 3 pravosl., 585 bez vyzn.

V obci Velká Kraš je evidováno 267 adres : 244 čísla popisná (trvalé objekty) a 23 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 221 domů, z toho 194 trvale obydlených.

Osada (ZSJ) Velká Kraš

Rok 1811 1843 1930 2001 Počet obyvatel
616 825 721 414
  1. ↑ z toho: 1 Čechoslovák, 712 Němců; 714 řím. kat., 4 evang., 1 bez vyzn.

Církevní správa

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá Velká Kraš do farnosti Vidnava, která patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské.

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníku. Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde se nachází rovněž farnost pro pravoslavné věřící.


Oficiální web obec Velká Kraš:
www.velkakras.cz

PSČ Velká Kraš: 709 58 až 790 58

Počasí

Počasí

Zdroj textu cs.wikipedia.org

V okolí