Horní Suchá

Historie

Pravděpodobnými zakladateli obce byli polští benediktini z kláštera Tyniec u Krakova. První písemná zmínka o obci Horní Suchá pochází z roku 1305, kdy vratislavský arcibiskup Jindřich I. z Vrbna pověřil mnichy sepsat obce, které mu měly odvádět daně. V této písemnosti se hovoří o „obojí Suché“. Obyvatelé obce byli pod správou Těšínských Piastovců; až do roku 1471 byla obec ve vlastnictví tohoto rodu. Později se území obce dostává do rukou zástupců různých polských a německých rodů (např. 1536 jižní část obce získal Melichar Przyznar), Václav Bees na Stéblově vlastní obec v roce 1572. V roce 1805 získává severní část obce Jan von Larisch-Mönnich. V roce 1825 získává rod Larisch-Mönnichů i jižní část obce.

V 19. století dochází k rozvoji obce, jsou budovány zemědělské i průmyslové objekty. Toto století souvisí zejména s vlastnictvím rodu Larisch-Mönnichů, kteří na území obce provozovali několik podniků. Mezi nejvýznamnější patří zejména Hornosušský cukrovar, který byl budován v letech 1832–1833 a ve své době byl technicky nejvyspělejším cukrovarem střední Evropy a Rakouského císařství. Tento cukrovar byl zrušen v roce 1873. Podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 měla Horní Suchá 2 761 obyvatel, z toho 2 733 bylo trvale přihlášeno, 2 625 (96 %) bylo polsky, 66 (2,4 %) česky a 42 (1,5 %) německy mluvících, 2118 (76,7 %) byli katolíci, 624 (22,6 %) evangelíci, 15 (0,5 %) bylo Židů. V roce 1910 byla založena cihelna, která vyráběla do roku 1928; definitivně byla zrušena až v 70. letech 20. století. V roce 1911 byl založen [ v roce 1912]] V roce 1938 patří oblast Horní Suché do polského záboru. Horní Suchá (taktéž i Prostřední a Dolní Suchá) byly obsazeny 10. října 1938. 11. listopadu navštívil obec polský prezident prof. Ignacy Mościcki. Během období polské vlády dochází k porušování práv osob s českou národností. Státní občanství bylo přiznáno pouze lidem s polskou národností a dlouhodobě usazeným. Z toho důvodu obec opustilo velké množství zejména Čechů.

Dne 1. září 1939 opustila polská správa Horní Suchou (v důsledku napadení Polska Německem). Za německé okupace patřila Horní Suchá do Katovického obvodu Hornoslezské provincie Třetí říše (nikoliv do protektorátu). Od 1. dubna 1941 byla Horní, Prostřední a Dolní Suchá sjednoceny v jeden správní celek s názvem Suchá. Během války je soustředěna pozornost na důl František, který během této doby dosahuje limitních těžeb. Při těžbě jsou využívány i síly válečných zajatců (zejména sovětských), kteří jsou nuceni žít ve velmi těžkých a nelidských podmínkách. Místní obyvatelé se je snažili podporovat, zejména tím, že horníci jim do dolu donášeli potraviny (zejména česnek – na žádost zajatců).

Občané Horní Suché se zapojovali do odbojové činnosti (zejména polský odboj byl velmi aktivní) a bojovali i v zahraničních sborech (východních i západních). Během války se obyvatel Horní Suché taktéž dotýkají diverzní akce partyzánů a nacistický teror. Mezi příklady těchto akcí patří přepadení německého přistěhovalce partyzány v roce 1944. Okupační složky poté zatkly 26 lidí, z nich mnoho zemřelo v koncentračních táborech. 6. srpna 1944 taky došlo k Životické tragédii. Při ní byli nacisty jako odplata za útok partyzánů zastřeleno 36 lidí, někteří z nich pocházeli z Horní Suché. V roce 1945 došlo k popravě horníků před dolem František.

Národnostní složení obce bylo ovlivněno zavedením slezské národnosti, která sloužila jako mezistupeň ke germanizaci. Lidé s polskou národností byli perzekvování, česká národnost byla přiznána jen po doložení příslušnosti k osobám žijícím v protektorátě. Během války museli obec opustit místní Židé.

Horní Suchá byla osvobozena sovětskými vojsky 3. května 1945.

Vývoj po roce 1945

Po válce se život v obci zklidňuje, dochází také k uklidnění národnostních problémů, které utichají a v současné době se již nevyskytují.

Hlavní pozornost v obci se soustřeďovala na Důl František (také znám jako Důl prezident Gottwald). Převážná část obyvatel zde byla zaměstnána a důl se podílel na mnoha kulturních akcích. Poblíž areálu vznikl Kulturní dům Dolu Prezident Gottwald. V důsledku růstu zaměstnanců se vyskytly problémy s nedostatkem ubytovací kapacity (v obci žilo v roce 1961 5298 lidí). Z toho důvodu byly postaveny kolonie finských domků (starší kolonie u ulice Stonavské a mladší „U tratě“. Později se přistoupilo ke stavbě sídliště v lokalitě Chrost). Od roku 1957 se začalo s budováním nového Dolu 9. květen, na hranici katastrů Horní Suché a Stonavy. V důsledku těžby byla zdevastována severní část obce, kde bylo sídliště a elektrorozvodna, tato část byla vylidněna. Jednalo se o čtvrti Podlesí a Paseky. Bylo investováno do stavby nové budovy české základní školy, byla vystavěna nová mateřská škola v sídlišti Chrost. 1. července 1975 byla Horní Suchá připojena k městu Havířov jako jeho 6. část. V 80. letech byla vystavěna na dole Prezident Gottwald železobetonová těžní věž, která se stala dominantou obce.

Vývoj po roce 1989

Opravená vlaková zastávka Po roce 1989 se mění politická situace, což vede k liberalizaci a k odstranění starých společenských řádů. Na základě referenda se 24. listopadu 1990 Horní Suchá odděluje od Havířova. V tomto období dochází k mohutným investicím do školství: rekonstrukce „Staré školy“ (1995–1996, později sídlo místní Policie ČR), přístavba jídelny k základní škole na ul. Těrlická (1992), přístavba nového patra základní školy na ul. Těrlická (1997), výstavba sportovní haly u této školy (2004). Investuje se také v oblasti infrastruktury (opravy silnic a chodníků, plynofikace během první poloviny 90. let), je vystavěn „Dům s pečovatelskou službou“. V roce 2007 došlo k vestavbě nových podkrovních prostorů pro výuku do tzv. Žluté školy. Základní a mateřská škola s polským vyučovacím jazykem je od té doby situována v jedné budově. V tomto roce bylo taktéž opraveno vlakové nádraží. V roce 2008 je revitalizováno sídliště Chrost a opravena infrastruktura na místním hřbitově. Zároveň dochází k dalším investicím zejména do infrastruktury průmyslové zóny na Františku a taktéž se začínají opravovat mosty v obci, jež neodpovídají technickým normám. Fotbalové hřiště u základní školy na ulici Těrlická prochází taktéž značnou rekonstrukci.

Starostové obce

od roku 1864 do roku 1938

• Józef Dostal (1864–1873)
• Józef Paździora (1873–1890)
• Jan Faja (1890–1897)
• Jan Krzystek (1897–1914)
• Franciszek Siwek (1914–1920)
• Karol Mucha (1920)
• Vavřinec Glaser (1921–1923)
• Vincenty Potysz (1923–1930)
• Alojzy Sznapka (1931)
• Adolf Guziur (1931–1937)
• Alojzy Sznapka (1938–1939)

od roku 1938 do roku 1975 (chronologicky za sebou)

• Alojzy Sznapka (starosta před i během polského záboru)
• Rober Böhm (německý komisař)
• Leo Stachura (německý komisař, od 1. dubna 1941 v čele seskupených obcí Horní, Prostřední a Dolní Suché)
• František Knecht (první poválečný starosta)
• Josef Galuszka
• Josef Pawlas
• Jan Prokop
• Karel Heller
• Bohumil Pawlas
• Jan Kupka
• Jan Buba
• Wincenty Zyder

mezi roky 1975 až 1990 byla Horní Suchá součástí Havířova (pod názvem „Havířov 6“)

od roku 1990

• Miloš Müller (1990–1991)
• Karol Siwek (1991–1999)
• Jan Lipner (1999–dosud)

Pamětihodnosti

řazeno dle data

• Zámek Horní Suchá, první písemná zmínka z roku 1674
• Mlýnské kameny z bývalého Hornosušského cukrovaru 1833–1876
• Katolický kostel svatého Josefa z roku 1835, s pamětní deskou hraběte Larische
• Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1843
• alt=Ručně kovaný kříž, jehož zakladatelem byl Janeczek Józef roku 1870, občan Horní Suché
• Dělnický dům z roku 1907
• Evangelická kaple z roku 1927
• Pomník padlých občanů první světové války
• Park hrdinů – místo popravy, pietní místo
• Společenský dům Aplaus (dříve kulturní dům Dolu Prezident Klement Gottwald)