Dolní Lutyně

obec, 5123 obyvatel k 1.1.2014, 24,87 km2
znak Dolní Lutyně
Dolní Lutyně

Pamětihodnosti

  • Kostel svatého Jana Křtitele, jenž je umístěn ve středu obce a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu obce. Kostel, jenž je ojedinělou barokní stavbou vystavěnou v rozmezí let 1740 až 1746. Tento chrám tvoří jedná omítaná loď, s dvěma přilehlými kaplemi a se čtyřbokou věží v západním průčelí. Široké kněžiště je zakončeno užší mělkou apsidou se sakristií na východní straně a kruchtou na straně západní, přístupnou vřetenovým schodištěm v podvěží. Ve věži se ukrývají čtyři zvony. Jeden, jenž přežil světové války a tři novodobé. Po stranách apsidy sledují chodbovité vedlejší předsíně půdorys závěru a ústí do bočních kaplí s patrovými oratořemi. Hlavní loď s křížovými klenbami, čelní strana kruchty, parapety oratoří a boční konchy jsou zdobeny bohatým štukovým dekorem s motivy vegatabilních rozvilin a rokajů. V interiéru dále klenby křížové s vytaženými hřebínky a valené; sakristie, boční předsíně a hlavní předsíň v přízemí věže stejně jako podkruchtí plochostropé. Okna hlavního kostelního prostoru oválná s mírně stlačeným záklenkem a kasulovitého tvaru, vchody obdélné. Okna a vchody sakristie a vedlejší předsíně s půlkruhovým záklenkem v jednoduché šambráně. Místní chrám je obklopen místním hřbitovem, kde se nadále pohřbívá.
  • Zámek. Příslušníci rodu Taafe, kteří měli Dolní Lutyni v držení od roku 1700 až do roku 1792, vybudovali v obci malý barokní zámek na mírném kopci,který byl protilehlý vršku s lutyňským kostelem. Tento zámek jim sloužil jako letní sídlo. V roce 1792 prodal hrabě Taafe Dolní Lutyni majiteli Karviné Janu Larisch-Monnichovi, zámek pak ztratil rezidenční funkci a stal se jen sídlem správy a dvora a obydlím hospodářských úředníků. Za pozemkové reformy byl vlastníkem statku dr. Jiří Hahn a spol. Po roce 1945 přešel do majetku státu a po roce 1989 přešel do majetku Pozemkového fondu ČR a byl využíván k obytným účelům.
  • Kaple ve Věřňovicích. Ještě dříve než měly Věřňovice kapli, zde byla zvonice. Zvonilo se vždy v poledne a večer tak zvané klekání. První písemná zmínka o této zvonici se objevuje až po roce 1800. K postavení samotné kaple došlo přibližně v letech 1869-1873 a stojí v severní části obce, asi 150 m od řeky Olše a mostu.
  • Polygonální stodola. Dolní Lutyně se může pochlubit jednou významnou kulturní památkou lidové architektury. Je jí polygonální stodola. Konstrukce je slezského typu. Je roubená z netesaných trámů s mohutnými zhlavími na nárožích, střecha je kryta stupňovitě vázaným doškem.

Historie

První písemná zmínka o obci „Luthina“ pochází z roku 1305 při soupisu biskupských desátků. Obec nesla původně název Německá Lutyně (Deutsch Leuten), v bezprostřední blízkosti se nacházela Polská Lutyně (Polnisch Leuten). Za druhé světové války byly obě přejmenovány na Horní a Dolní (Nieder und Ober Leuten). Horní Lutyně se později stala místní částí Orlové a svůj přídomek ztratila (Orlová-Lutyně). V roce 1975 se Dolní Lutyně spojila s dříve samostatnou obcí Věřňovice (Willmersdorf).


Oficiální web obec Dolní Lutyně:
www.dolnilutyne.org

PSČ Dolní Lutyně: 735 53

Počasí

Počasí

Zdroj textu cs.wikipedia.org

V okolí