Dubá

Historie

První písemná zmínka o Dubé pochází z roku 1253, listina dosvědčuje nadání Dubé a dalších vesnic králem Václavem I. a dalších šlechticů nově založenému řádu křižovníků s červenou hvězdou. Dubský statek byl pro řád příliš odlehlý a proto jej po roce 1257 prodali rodu Ronovců, kteří Dubou drželi téměř 400 let. Přídomek z Dubé používala nejvýznamnější větev rodu Ronovců, například nejvyšší pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé († 1348). Prvním z Berků, který byl vlastníkem Dubé byl kastelán Častolov ze Žitavy. Dalším byl v letech 1276 až 1288 Hynek Berka.

V té době již existoval hrad Dubá, kostel sv. Petra a Pavla a ves při něm. Archeologické vykopávky, nalezené při stavbě vilové čtvrti u kostela Nalezení sv. Kříže a na dalších místech, dokládají osídlení mnohem starší, z 11. století. Poblíž města, v tři kilometry vzdálených Pavličkách, byla nalezena staroslovanská popelnice pražského typu ze 7. století.

Město bylo založeno kolem roku 1300 v údolí, zároveň byl postaven i druhý kostel sv. Kateřiny v místech dnešní pošty, při něm byla zřízena kolem roku 1408 i škola. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 poslední zdejší z Berků Václav propadl majetkem i hrdlem, městečko bylo konfiskováno a stalo se majetkem Albrechta z Valdštejna. Po jeho násilné smrti při atentátu roku 1634 v Chebu se panství i s hradem a zámkem dostalo do vlastnictví jeho vraha Richarda Waltera Butlera. Po jeho smrti přešla Dubá do rukou vdovy regentky Anny Marie z Donína, která se provdala za hraběte z Heissensteinu. Pak nastalo období soudních sporů s irskou rodinou Butlerů. Butlerové zde tvrdě panovali až do roku 1723. Roku 1680 vymřelo mnoho obyvatel na mor a roku 1695 město poničil požár. Původní obyvatelstvo bylo české, až během 17. století sem přišli němečtí kolonisté.

V letech 1723 až 1806 správu nad městečkem převzal hrabě Karel Rudolf Sweerst-Sporck (z rodiny Šporků). Měl umělecké sklony a jeho zásluhou se zde začaly stavět barokní stavby, chrám, kaple, sochy ve městě.

V letech 1744–1760 byl postaven kostel Nalezení svatého Kříže, oba starší kostely byly posléze zrušeny a zanikly. Dubský hrad se rovněž nedochoval, v polovině 16. století postavil Adam Berka z Dubé nedaleko města zámek Nový Berštejn.

V roce 1843 se Dubá dočkala povýšení na město.

Dubá okresním městem

Po zrušení nevolnictví a v důsledku revolučních událostí roku 1848 došlo v Rakousko-Uhersku k radikálním změnám státní správy. Byla zrušena panství šlechty, ustanoveny během roku 1850 nové kraje, politické a soudní okresy. Dubá byla v roce 1848 součástí panství Berštejn, které vlastnil hrabě Kristián z Valdštejna a Vartenberka. Panství Berštejn náleželo pod kraj Mladá Boleslav.

Po reformě se stala Dubá sídlem politického okresu Dubá (Politischer Bezirk Dauba), jehož součástí byly dva soudní okresy (Dubá a Štětí). Do politického okresu náleželo 42 obcí, z nichž dvě byla městem, Dubá a Doksy. Dubá byla i sídlem berního úřadu. Okresní soud v Dubé spadal pod krajský (zemský) soud v České Lípě.

Při další státní reformě byl roku 1855 Českolipský kraj zrušen a byly ustaveny jiné kraje. Okres Dubá zůstal v kraji Mladá Boleslav, který se rozsahem území změnil. Změnil se i seznam obcí v okresu Dubá. Soud v Dubé byl převeden pod krajský soud v Mladé Boleslavi.

V roce 1862 byly zcela zrušeny kraje a poté řada politických okresů. Okres řízený okresním hejtmanstvím Dubá a také soudní okres v Dubé zůstaly. Tento stav s menšími úpravami zůstal do roku 1918. Od 18. století se v Dubé rozšířilo pěstování chmele, které znamenalo rozkvět celé oblasti Dubska, postupné upadání chmelařství po roce 1900 znamenalo ekonomický i demografický pokles. Podíl na něm měla i absence železničního spojení s okolním světem. Po posledním velkém požáru v roce 1845 bylo město přestavěno do klasicistní podoby, postavena byla i nová radnice, kde sídlily od roku 1851 okresní úřady a soud.

V roce 1869 byla v Dubé ustavena Jednota bratrská, vybudováno středisko a konala se pravidelná náboženská kázání.

Vývoj po roce 1945

Dnešní podobu město získalo po bombardování 9. května 1945 a následných demolicích. Dubá byla součástí Sudet, a po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a příchodu nových osídlenců. Roku 1949 byl zrušen okres Dubá, posléze se město stalo jen střediskovou obcí. Statut města byl Dubé vrácen v roce 1992.

Dubá se profiluje jako výletní a turistické středisko. Je zde autokemp Nedamov na břehu Černého rybníka, v okolních vesnicích je několik penzionů (Nedamov, Horní Dubová Hora, Heřmánky). Naučná stezka Dubsko - Kokořínsko, která vede nejzajímavějšími místy, má delší a kratší trasu a začíná nedaleko autobusového nádraží. Okolní krajina je protkána sítí turistických značených stezek a vedou odtud cyklostezky směrem na Mšeno, Doksy, Štětí či Holany. Dostupnost většiny okolních vesnic a osad veřejnou dopravou je o víkendu či o letních prázdninách velmi problematická, ve městě nenabízí své služby ani taxi.

Pamětihodnosti

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Kostel Nalezení svatého Kříže

Kostel Nalezení svatého Kříže byl postaven v letech 1744–1760 nákladem hraběte Františka Karla Sweert-Sporcka pravděpodobně architektem Anselmem Luragem. Barokní báně věží shořely při požáru v roce 1845 a věže byly následně zastřešeny jen nízkými stříškami. Kostel byl poškozen i při bombardování v roce 1945. Zařízení je rokokové od Fr. Adámka a J. Chládka, hlavní oltářní obraz je signován „FB 1755“, obraz Nanebevzetí Panny Marie od F. J. Richtera z roku 1729 pochází ze zrušeného kostela, původně zasvěceného sv. Kateřině, posléze Nanebevzetí Panny Marie. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1855, sochy sv. Václava a sv. Ludmily, které stály na schodišti u bočního vchodu kostela, byly v nedávné době zcizeny. U kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1740, přenesená sem od farní zdi. Nedaleko kostela je farní budova z roku 1736.

Sušárna chmele

Nejstarší písemný doklad o existenci sušárny a sířírny chmele na jižním okraji města Dubá je z roku 1877. V Dubé je doloženo v době největší produkce chmele šest sušáren a síříren, z nichž se pouze tato dochovala víceméně v původním stavu, proto je cennou technickou památkou. Protože byly zničeny stavební spisy z předválečného období, není možné vysledovat průběh stavby a přestaveb objektu. Prvními majiteli a pravděpodobně i staviteli byli manželé Langhansovi z čp. 133 v Dubé. Počátkem roku 1877 sušárnu koupili obchodníci s chmelem J. Grundfest z Horní Vidimi a A. Sommer z Prahy. Koncem 19. století došlo k rozšíření sušárny, přistavěna byla severní část. Tomu odpovídá i datum nad jedním z vchodů – 1889. V roce 1904 získali sušárnu manželé Grundfestovi z Dubé a v listopadu roku 1924 ji koupili i s vybavením manželé Reichmannovi z čp. 40 v Dubé, kteří ale vše s obavou před hrozící rasovou perzekucí v roce 1936 odprodali chmelařskému spolku Hopfenbau-Verband des Daubaer Grünlandes v Dubé. V prosinci 1943 se majitelem sušárny stala společnost Hopfenverkehrsgenossenschaft v Dubé.

Po druhé světové válce byla sušárna konfiskována a v únoru 1950 přidělena Hospodářskému družstvu skladištnímu a výrobnímu v Dubé. Později se stala majetkem Státního statku, který zde choval kuřata – brojlery. Státní statek objekt posléze předal Městu Dubá. Dosud zachovaná jižní věž byla opravena státním statkem, druhou provizorně zastřešilo a zdivo nechalo opravit Město Dubá. Tyto věže jsou svým kruhovým tvarem v Čechách neobvyklé, obdobné se častěji nacházejí v Anglii. Sušení v nich probíhalo na sítech a dřevěných roštech, který je v jižní věži dosud zachovaný, pravděpodobně pomocí přímého vytápění v přízemí věží.

Vlevo od sušárny v místech dnešních zahrádek býval morový hřbitov pro oběti velkého moru v roce 1680, velký kříž, který místo označoval se nyní nachází u kostela.

Ostatní pamětihodnosti

• Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1726 na náměstí
• Smírčí kříž zazděný v opěrné zdi u domu čp. 271 v Českolipské ulici
• Socha sv. Floriana u máchadla
• Českobratrská modlitebna čp. 87
• Hotel Slávie
• Socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1740
• Empírová radnice z r. 1851 na náměstí
• V ulicích Sadová a Jana Roháče z Dubé se v navazujícím svahu nachází 54 sklípků vybudovaných v období 1839–1865. Sklípky byly zapsány mezi kulturní památky a město je postupně opravovuje.

Socha svatého Prokopa

Socha sv. Prokopa stojí asi 1 km jihovýchodně od Dubé nedaleko místa, kde Ignác Schiffner ubil chmelovou tyčí k smrti svého otce. Brzy po vraždě byl popraven vpletením do kola v Mladé Boleslavi. Tato příhoda byla inspiračním zdrojem pro báseň Máj Karla Hynka Máchy.

Další místa

• Křížový kámen (pravděpodobně smírčí kříž) s nesouměrně zaoblenou horní hranou. Přední strana k silnici má zahloubený reliéf latinského kříže, zadní strana je hladká. Stojí v podezdívce plotu domu číslo 105 při hlavní silnici (ulice Českolipská) poblíž křižovatky s Dlouhou ulicí.
• Velký beškovský vrch
• Blízká zřícenina Chudý hrádek
• jeskyně poustevníka a Boží hrob se sochou Krista, ke kterému vedla ze Studeného dolu křížová cesta.

Osobnosti

S Dubou je spojována řada osobností kulturního a veřejného života. Bohumil Kinský, učitel z České Lípy, aktivní činitel Klubu českých turistů, fotograf, historik a autor turistických průvodců, vydal v roce 1936 u příležitosti stého výročí Máchova úmrtí svou nejobsáhlejší publikaci Dubské Švýcarsko. V Dubé žila a působila spisovatelka Markéta Reichmannová-Bělská a profesorka Mia Visconti-Pollitzer.

• Karel Hynek Mácha – básník několikrát procházel Dubou při svých cestách do Doks a na hrady Housku či Bezděz. Z návštěv Starého a Nového Berštejna se dochovala Máchova perokresba a akvarel. Děj jeho Máje byl inspirován událostí, k níž došlo v květnu 1774 u Rozprechtic, kdy zde Ignác Schiffner zavraždil svého otce Antonína.
• Jiří Mahen – básník a spisovatel, vlastním jménem Antonín Vančura. Pocházel z Čáslavi, jeho otec po úpadku své živnosti působil 12 let v Dubé jako pomocník zdejšího kazatele Jednoty bratrské a kolportér náboženské literatury. Jiří Mahen rok strávil v měšťanské škole v Dubé a později v době studií v Čáslavi do Dubé jezdil za otcem na prázdniny. Své vzpomínky promítl do statí "Knížka o českém charakteru" a "Mezi Němci", vztah k odkazu K. H. Máchy vyjádřil ve studii "Máchovská krajina".
• Jiří Weil – po druhé světové válce žil spisovatel ve svém domku ve Vrchovanech. Od roku 1948 se stal tzv. kulturním patronem Dubska, organizoval kulturní život ve vesnicích, besedy a přednášky. Obraz zdejší krajiny zachytil ve svém díle "Harfeník" z roku 1958.
• Marie Majerová – spisovatelka krátce působila na Dubsku jako kulturní patronka, téma zdejších přírodních krás se objevilo v některých jejích fejetonech a v povídce "Tři kamarádi".
• Gustav Zvěřina – kazatel Jednoty bratrské, v Dubé působil v letech 1948 až 1980. V roce 1959 se podílel na obnově expozic místního muzea, které však bylo po roce 1960 zrušeno. Spolupracoval s českolipským okresním muzeem při mapování kulturních památek v Dubé a okolí a zpracování jejich soupisu.