Vamberk

Historie

Sídlo bylo založeno při kolonizaci v prvé polovině 13. století rodem Drslaviců, kteří drželi hrady Potštejn a Litice. Nedávno při archeologickém průzkumu na přelomu let 2023/2024 na stavbě nového obchodního centra na okraji Vamberku nalezli pozůstatky zemědělské usedlosti s hrnčířskými dílnami. Tehdy měl stát v centru dnešního města hrad Waldemberg. Nález pochází z přelomu 13. a 14. století (tj. cca z let 1295–1305). První písemná zmínka o Vamberku pochází z roku 1341 a nachází se v listině, kterou se Ješek z Potštejna vzdal ve prospěch českého krále Jana Lucemburského různých statků včetně vsi nazvané německy Waldenburg, tj. zalesněný (lesnatý) kopec. Označuje polohu tehdejšího Vamberka v rozsáhlých pohraničních lesích. Zkomolením jména na Walenberg a dále na Wamberg vzniklo nynější české pojmenování, zaznamenané již v předhusitské době, k roku 1410. Roku 1523 se připomíná zemřelý držitel obce Bohuslav Vamberský z Chrástu a na Vamberce. Od roku 1557 získali Vamberk Percingarové z Bydžína.

K rozkvětu města přispělo privilegium císaře Matyáše z roku 1616 s právem tří jarmarků a jednoho týdenního trhu, a s povolením vybírat na mostě mýtné. Tvrz se ve městě připomíná naposledy při konfiskaci Percingarova majetku roku 1622. Roku 1627 koupil vamberské panství nizozemský katolický císařský vojenský rada Kašpar Gramb z Grambu, který se v armádě císaře Ferdinanda II. účastnil potlačení stavovského povstání. Jeho manželka Magdaléna po ovdovění, od roku 1633 až do své smrti v roce 1671, vládla na panstvích Vamberk, Potštejn a Kostelec nad Orlicí. Dne 21. září 1637 vydala privilegium, jímž svým poddaným zmírnila robotní povinnosti a nebránila svobodnému provozování řemesel. Roku 1639 se podruhé provdala za Ottu Jindřicha Štose z Kounic. Podle místní legendy přivezla paní Magdalena z rodných Flander umění paličkované krajky. Naučila prý řemeslu vamberské ženy, které je rozšířily v celém regionu. Podle jiné legendy to byly řeholnice řádu voršilek z belgického Lutychu, které po roce 1655 začaly v Čechách dívky vyučovat mimo jiné i paličkování.

Od roku 1654 se ve městě připomíná židovská obec, která roku 1688 zřídila vlastní hřbitov pro Vamberk, Doudleby nad Orlicí a Kostelec nad Orlicí. Při ničivém požáru v květnu 1898 shořela podstatná část farního kostela včetně zvonů.

Za panování Leopolda Libštejnského z Kolovrat na Rychnově od roku 1716 dostali vamberečtí právo obchodu se solí, až na výjimky se mohli vykoupit (osvobodit) od roboty a byli propuštěni z nevolnictví. Významným hospodářským počinem byla stavba Moravsko-polské silnice z let 1839–1841 a následná výstavba kamenného mostu ve Vamberku. Poslední majitel panství, hrabě František Lützow, zemřel roku 1916 a byla pro něj na starém vambereckém hřbitově vystavěna zděná hrobka.

Pamětihodnosti

• Kostel sv. Barbory – raně barokní hřbitovní kostel z roku 1697, s hřbitovem a rodinnou hrobkou Lützowů
• Kostel sv. Prokopa – vrcholně barokní stavba z počátku 18. století, postavena na základech gotického kostela, v kryptě se dochovaly proslulé vamberecké mumie ze 17. až 18. století v otevřených rakvích, včetně ostatků hraběnky belgického původu Magdalény Grambové (†1671) s krajkovým límcem (zakladatelka tradice výroby vambereckých krajek)
• Židovský hřbitov – na Zářečí, volně přístupný, s kamennými náhrobky od roku 1673 do konce 19. století
• Sousoší Kalvárie s Pannou Marií, Janem a Marií Magdalénou u kostela
• Boží muka na náměstí: krucifix, na pilíři sochy Panny Marie Bolestné, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána; na soklu reliéf sv. Václava, na kříži vzadu tesané nástroje Kristova utrpení a dedikace s chronogramem
• Socha zbičovaného Krista u sloupu, Tyršova ulice 15
• Socha Ecce homo – odpočívajícího zmučeného Krista, ve farním dvoře
• Pilíř s reliéfem Panny Marie Pomocné, Josef Melnický (1821), u domu čp. 293
• Sousoší sv. Anny Samétřetí na pilíři, kolem 1750, u kostela sv. Prokopa
• Sousoší sv. Anny vyučující Pannu Marii
• Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty; (1699), varianta mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí v Praze
• Socha Mistra Jana Husa z roku 1904, na náměstí
• Klasicistní kašna se čtyřmi sochami na náměstí
• Kubiasova vila – moderní vila z roku 1923
• Kamenný most ve Vamberku – kamenný most přes Zdobnici s osmi sochami českých patronů, autor: Eduard Harnach, postaven v letech 1864–1865
• Sousoší vdovy s dítětem – památník obětem první světové války, nápis: „Čekali a nedočkali se“

Osobnosti

• Arnošt Vančura (1750–1802), český a ruský hudební skladatel
• Jan Machan (1762–1824), profesor porodnictví, speciální patologie a chirurgie, působící ve Lvově
• Jan Václav Hugo Voříšek (1791–1825), varhaník a kapelník c.k. vídeňského dvora
• František Hajniš (1815–1885), obrozenecký spisovatel a humorista
• Franz Melnický (1822–1876), sochař a kameník
• Alois Kareš (1822–1885), obchodník, vystěhovalecký agent (společník proslulé přepravní společnosti Kareš & Stocký se sídlem v Brémách), vlastenec a mecenáš
• Josef Richard Vilímek (1835–1911), zakladatel pražského nakladatelství, autor a vydavatel Humoristických listů
• Josef Kalousek (1838–1915), historik, docent českých dějin na UK v Praze
• František hrabě Lützow, (1849–1916), diplomat, spisovatel, doktor UK a Oxfordské university
• Augustin Vyskočil (1852–1922), kapelník Národního divadla, profesor pražské konzervatoře
• František Pavlišta (1874–1926), kapelník
• Pavel Ludikar Vyskočil, (1882–1967), operní pěvec
• Otakar Sedloň (1885–1973), malíř a středoškolský profesor
• František Hrobař (1893–1985), učitel, botanik, ornitolog a jeden z prvních iniciátorů ochrany přírody a památných stromů
• Antonín Bednář (1896–1949), klavírní virtuos, sbormistr Pěveckého sboru českých učitelů
• Jan Malý (1900–1988), houslista, kapelník
• Bohumil Pavel (1901–1976), učitel, malíř, zakladatel loutkového divadla ve Vamberku
• Bohumil Ditrt (1911–2000), fotograf, aktivní člen Sokola
• Matěj Kopecký (1893–1946), principál loutkového divadla, legionář
• Rudolf Horský (1914–2001), teolog a biskup Církve československé husitské
• František Koukol (1915–1940), příslušník 311. čs. bombardovací perutě RAF v Anglii.