Třešť

Historie

K založení farní vsi Třešť ležící na obchodních cestách do Humpolce a Lovětína došlo ve 13. století a v tomto období byl také postaven farní kostel svatého Martina. Nicméně první písemná zmínka přímo o Třešti v moravských pozemkových knihách v Brně je až z roku 1349. V roce 1355 prodal Záviš z Třeště panství Štěpánovi z Březnice a ten svůj majetek v roce 1358 prodal markraběti Janu Jindřichovi, který jej ještě v témže roce prodal Jaroslavovi ze Šternberka. Těžba stříbra v Jezdovicích začala v roce 1391. V roce 1402 se rod Šternberků z Třeště zúčastnil nájezdu na nedalekou Jihlavu. Po vyhnání Židů z Jihlavy jim panovnický rod v roce 1424 povolil usadit se v Třešti. Zdejší židovský hřbitov byl založen v 15. století.

Od roku 1464 je Třešť označována jako městečko. V roce 1493 panství Třešť od Šternberků získali Vencelíkové z Vrchovišť. Třešťská tvrz, doložená od roku 1513, byla postavena za jejich správy a již v roce 1586 přeměněna na čtyřkřídlý renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Vencelíků zkonfiskován a v roce 1626 prodán korutanské větvi rodu Herbersteinů. S krátkou přestávkou v letech 1657–1669, kdy panství vlastnil dolnorakouský rod Geyerů z Edelbachů a zámek prošel v roce 1660 barokní rekonstrukcí, jej opět získala rakouská větev rodu Herbersteinů.

V roce 1686 bylo v Třešti zřízeno židovské ghetto a v roce 1693 byla postavena synagoga.

V roce 1793 vypukl požár, který zničil některé části města. V roce 1802 začala tradice výroby vánočních jesliček v Třešti. Zpočátku se betlémy stavěly z malované papírmaše, od roku 1860 pak převážně dřevěné betlémy.

Roku 1872 byla v Třešti založena první česká měšťanská škola na Moravě a v roce 1901 byla Třešť povýšena na město. Na konci druhé světové války zde došlo k povstání (probíhalo 5. května až 7. května 1945), které bylo potlačeno oddílem SS a poté bylo popraveno 57 zdejších občanů.

Místními částmi Třeště se k 1. dubnu 1980 stala Buková.

Majitelé panství Třešť:

• 1358–1493 Šternberkové
• 1493–1626 Vencelíkové z Vrchovišť
• 1626–1657 Herbersteinové z Korutan
• 1657–1669 Gayerové z Edelbachu
• 1669–1831 Herbersteinové z rakouské linie
• 1831–1844 panství pod úřední správou
• 1844–1945 Sternbachové

V letech 2006–2010 působil jako starosta Ing. Vladislav Nechvátal, od roku 2010 tuto funkci vykonává Ing. Vladislav Hynk.

Pamětihodnosti

• Farní kostel svatého Martina
• Fara
• Kostel svaté Kateřiny Sienské
• Zámek
• Bývalá synagoga
• Židovský hřbitov
• Památník na Vězeňském dvoře
• Rodný dům J. A. Schumpetera, Muzeum betlémů Třešť
• Hřbitovní kaple
• Marianum
• Křížová cesta – Kalvárie
• Barokní sochy Na Hrázi

Osobnosti

• Pavel Sperat (1484–1554), náboženský reformátor a kazatel
• Jindřich Matyáš z Thurnu (1567–1640), politik a vojevůdce
• Šimon Partlic (1588/1590–1650), filosof, lékař, vědec, astronom, matematik
• Albert Hodický z Hodic (1706–1778), šlechtic
• Josef Jan Herberštejn (1727–1809), vídeňský politik
• Franz Jabůrek (1779–1848), třešťský kronikář a národní buditel
• Franz Grillparzer (1791–1872), rakouský dramatik a básník
• František Hořalka (1798–1871), houslista a ředitel Leopoldova divadla ve Vídni
• Matěj Kneissel (1805–1890), pedagog, spisovatel a národní buditel
• Leopold Fritz (1813–1895), lékař a národní buditel
• Ferdinand Sternbach (1815 – 1897), šlechtic a politik
• Václav Hořalka (1815–1878), profesor varhanické školy v Brně
• Václav Prošinger (1820–1885), národní buditel a spolupracovník Karla Havlíčka Borovského
• Josef Konárovský (1840–1899), lékař a vlastenec
• Alois Hrudička (1843–1912), katolický kněz a historik
• Josef Vlk (1844–1902), kněz a básník
• Leopold von Sternbach (1846–1918), majitel velkostatku a zámku, starosta města
• Josef Podhorný (1848–1912), vlastenec a první ředitel měšťanské školy v Třešti
• Alois Josef Pátek (1850–1927), učitel a historik
• Emanuel Binko (1851–1893), učitel, hudební skladatel a vydavatel hudebního časopisu Varyto
• Emil Kosa (1851–1919), malíř
• Karel Kryštůfek (1859–1915), pedagog
• Jan Roháček (1864–1954) – ústřední inspektor státních drah a zakladatel nadací pro chudé
• Siegfried Löwy (1867–1942), lékař, strýc Franze Kafky
• František Richter (1870–1951), lékař a starosta města
• Vojtěch Hybášek (1873–1947), profesor hudby a zpěvu, komoří papeže Pia XII.
• Josef Alois Schumpeter (1883–1950), právník, národohospodář a politolog z místního váženého rodu; později emigroval do USA, kde se stal jedním z předních ekonomických teoretiků („kapitalismus je tvořivé ničení“)
• Josef Jiří Švec (1883–1918), plukovník čs. legií v Rusku, proslavený svou apelativní sebevraždou, kterou povzbudil legionáře v bojích na transsibiřské magistrále
• František Petr (1884–1964), malíř, restaurátor a vysokoškolský pedagog
• Jaroslav Rošický (1884–1992), účastník 1. a 2. československého odboje, popravený nacisty
• František Král (1887–1977), překladatel a pedagog
• Jan Liška (1890–1976), pedagog
• Karel Náhunek (1891–1979), architekt Moravského zemského výboru
• Rudolf Ježek (1894–1975), učitel na gymnáziu a historik
• Vincenc Jelínek (1896–1962), vědec a vysokoškolský pedagog
• Josef Jirka (1896–1942) – československý legionář, důstojník, odbojář za 2. světové války, popravený nacisty
• Otto Rydlo (1896–1974), dělnický vůdce, zakladatel Jiskry
• Alois Pivný (1897–1976), politik a zakladatel hudební školy v Třešti
• Alfred Singer (1897–1944), lékař
• Jan Hybášek (1898–1981), vědec a vysokoškolský pedagog
• Václav Richter (1900–1970), historik a teoretik umění, také ředitel Moravského uměleckoprůmyslového muzea v Brně
• František Vrátil (1900–1943), odbojář
• Emanuel Kopecký (1902–1985), sólista opery Národního divadla, ředitel Divadla hudby a hudební publicista
• Bohuslav Hrudička (1904–1942), profesor Masarykovy univerzity
• Táňa Tomanová-Kopecká (1904–1985), členka opery Národního divadla
• Jaroslav Krechler (1908–1982), akademický sochař
• Louis Fürnberg (1909–1957), básník
• Irena Krausová (1910–1944), humanistka a filantropka
• Josef Gutvald (1911–1941), vojenský letec a odbojář
• Walter Isternitz (1912–2001), odbojář
• Jiří John (1923–1972), malíř a grafik, jeden ze dvou spolutvůrců Památníku obětí holokaustu v Pinkasově synagoze v Praze
• Otto Šimánek (1925–1992), filmový a divadelní herec; k jeho velkým rolím patřil i v zahraničí známý seriál Pan Tau
• Miloš Vozáb (1926–1945), umělec
• Pavel Knihař (1931–2018), příslušník francouzských legií
• František Radkovský (* 1939), 1. biskup plzeňský (od roku 1993) a titulární biskup aggarský (1990–1993)
• Miroslav Pátek (1944–2009), poslanec, chemik
• Věra Brodmann-Nováková (* 1962), houslistka, sólistka a koncertní mistr Filharmonie v Nice
• Vít Kaňkovský (* 1970), poslanec, zastupitel

Franz Kafka a Třešť

Nepřímo je s městem spojen také světoznámý pražský německy píšící spisovatel židovského původu Franz Kafka (1883–1924), který tu v letech 1900–1907 pravidelně pobýval na prázdninách u svého strýce z matčiny strany, MUDr. Siegfrieda Löwyho (1867 Poděbrady – 1942 Praha). Strýc tu provozoval lékařskou praxi po dobu téměř 25 let. Na naléhání svého synovce lékař zavrhl kočár s koňským spřežením a zakoupil si motorové kolo (jízdní kolo opatřené benzinovým výbušným motorem značky PUCH), stal se tak průkopníkem motorismu na Vysočině. Jeho nový dopravní prostředek přezdívali spoluobčané „smrdutý čert“. Později si pořídil motocykl značky Laurin a Klement. Praxi ukončil teprve v roce 1924 a dále pobýval v Třešti jako důchodce do roku 1932, kdy se přestěhoval do Prahy. V době okupace, předvečer svého transportu do koncentračního tábora v roce 1942 spáchal sebevraždu. V Třešti se Franz inspiroval k napsání povídky Venkovský lékař. Na paměť jeho letních pobytů byla 12. listopadu 2001 na zdejším Malém náměstí čp. 131/9 Kafkovi odhalena busta, kterou vytvořil třešťský rodák akademický sochař František Häckel.

O zdejším pobytu v srpnu 1907 nám svědčí dopis Maxi Brodovi: Prozatím tu smím ještě žít do 25. srpna. Jezdím hodně na motorce, hodně se koupu, lehávám dlouho nahý v trávě u rybníka, až do půl noci jsem s obtížně zamilovanou dívkou v parku, už jsem obracel na louce seno, stavěl kolotoč, po bouřce pomáhal stromům, pásl krávy a kozy a hnal je večer domů, hrál hodně kulečník, chodil na dlouhé procházky, pil hodně piva a už jsem byl také v templu. Nejvíc času – jsem tu šest dní – jsem ale strávil s dvěma děvčátky, velice chytrými děvčaty, studentkami, velmi sociálně demokratickými, které musí skousnout zuby, aby potlačily nutkání vyslovit při každé příležitosti nějaké přesvědčení nebo zásadu. Jedna se jmenuje Agatha, druhá Hedwig. Agatha je velmi ošklivá, Hedwig také. H. je malá a tlustá, tváře má nepřetržitě a neohraničeně červené, má velké přední zuby, které nedovolí ústům, aby se zavřela, a spodní čelisti, aby byla malá; je velmi krátkozraká, a to nejen kvůli hezkému gestu, kterým si nasazuje cvikr na nos – jeho špička je opravdu pěkná, složená z malých plošek; dnes v noci se mi zdálo o jejích zkrácených tlustých nohou a takovými oklikami poznávám krásu dívky a zamilovávám se. Zítra jim budu předčítat z „Experimentů“, které kromě Stendhala a „Opálů“ mám u sebe.