Sokolov

Památky

Sokolovský zámek

Zámek je situován uprostřed města, nedaleko Starého náměstí. S největší pravděpodobností na jeho místě ve 13. století stála vodní tvrz. Za dob Šliků byla tvrz ve druhé polovině 15. stol. přestavěna na hrad se čtyřmi věžemi. Po bitvě na Bílé hoře bylo panství prodáno Nosticům. V roce 1648 byl hrad zničen Švédy. Protože hrad byl prakticky zničen rozhodl se jeho tehdejší majitel Jan Hartvik Nostic pro přestavbu na své sídlo. V průběhu dalších válek byl zámek opět poškozen, proto jej na počátku 19. stol nechal hrabě Bedřich Nostic opravit, tentokrát v klasicistním stylu. Nosticové vlastnili zámek do roku 1945. Poslední generální oprava byla provedena v letech 1993 – 1994.

V zámku sídlí od roku 2003 Krajské muzeum Sokolov a Městská knihovna Sokolov. Muzeum je specializované na hornictví a návazné výroby. Prostory zámku jsou dále využívány pro konání svateb a menších hudebních představení.

Kašna se sokolníkem

Pověst o vzniku Sokolova ztvárnil jakýsi chebský sochař (měšťan, který údajně založil Sokolí dvůr, z něhož povstal Sokolov) v postavě sokolníka na městské kašně. Tato kamenná kašna byla instalována v roce 1717, ale pravděpodobně je staršího původu. Bazén kašny je zdoben psaníčky. Sokolník na kašně se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města - rytíř Sebastián. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku - kolem sloupu, na kterém je umístěna socha, se pnou chmelové ratolesti. V době, kdy byla kašna postavena, se totiž na Sokolovsku rodil znamenitý chmel.

Historická radnice

Renesanční budova na Starém náměstí byla postavena okolo roku 1540 a přestavěna do dnešní podoby po požáru ve 30. letech 17. století. Průčelí této budovy je situováno vchodem na náměstí a je zachován goticko-renesanční vstupní portál. V nadpraží je dochován chybný městský znak (sokol sedí místo na trojvrší na větvi pařezu). Svému účelu sloužila radnice až do poloviny 20. století později se stala sídlem generálního ředitelství Sokolovské uhelné a.s., která ji v roce 1995 zrekonstruovala.

Hornický dům

Tento původně farní kostel byl založen ve 13. století. Původní starý kostel (pravděpodobně jednoduchá a prostá stavba) byl zničen saským vojskem a následně obnoven v renesančním stylu, poté byl znovu přestavěn ve stylu barokním za Jana Hartvika Nostice (budovatele zámku a kláštera v Sokolově). V roce 1672 byl kostel původně děkanský povýšen na arciděkanský. Barokní chrám je jednolodní s věží, která byla stavěna jako nucené práce, jež vykonávali za trest nevolníci. Je zastřešena barokní bání s lucernou. Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Při poslední rekonstrukci byly obnoveny fasády v původní barokní barvě.

Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského

Klášter byl vystavěn na popud majitele panství Jana Hartvika Nostice, a to v letech 1663 - 1667 a působil rekatolizačně. Podobně jako další církevní instituce severozápadních Čech bránil pronikání protestantismu z nedalekého Saska.

Klášter je tvořen budovami konventu a čtvercovým rajským dvorem s kruhovou studnou. Dominantou areálu je klášterní kostel sv. Antonína Paduánského. Objekt přežil období rušení klášterů za vlády Josefa II. a byl v provozu až do roku 1950, kdy byl zlikvidován Státní bezpečností a následně sem byly umístěny jednotky Československé armády. V roce 1999 byla zahájena rekonstrukce Nosticovské hrobky pod klášterním kostelem a hrobka byla znovu slavnostně vysvěcena 20. 12. 1999.

V současné době je zrekonstruován a využíván jako koncertní síň. Uvažovalo se také nad využitím části prostor coby pivovaru či lihovaru.

Historie

Nejstarší písemná zmínka o Sokolově pochází z 13.dubna 1279. V ní je připomínán šlechtický rod Nothaftů. Poměrně úrodnou půdu kolem řeky Ohře již celá staletí zemědělsky obdělávali Slované, kteří tu založili řadu osad. Německou kolonizaci vzrostl počet osad a poddaných, rozšířila se plocha obdělávané plochy, rozvinula se těžba rud a podstatně se zvýšily i příjmy panovníka, šlechty a klášterů. Noví kolonisté převládli i ve staroslovanských vsích, po nichž zůstala jako jediné svědectví jejich původu jen jména přizpůsobena jazyku nových osadníků (Bukovany - Buckwa, Březová - Prosau, Citice - Zieditz, Dasnice - Dasnitz atd.). Zda bylo nothaftovské rytířské sídlo opravdu tak významné se točily pře. Po archeologickém průzkumu v roce 1994 se ukázalo, že ve 13. století stál kamenný hrádek na místě dnešního zámku. Kolem něj se vytvořilo menší město. Jeho význam vzrostl zejména až v 19. století díky těžbě uhlí.

Známé osobnosti

V Sokolově své doby byli i nejznámější vychovatelé a učitelé - působili zde při výchově čtyř synů hraběte Františka Antonína Nostice (1725-1794) historik a jazykovědec Josef Dobrovský (1753-1829) a historik a národní buditel František Martin Pelcl (1734-1801).

V předválečném Sokolově se narodil i známý český fotograf Erich Auerbach, oficiální fotograf válečné exilové vlády v Londýně. Pochází odtud i diplomat Štefan Füle.

Seznam

• Jehuda Kurt Unger - architekt

Pověst o vzniku Sokolova

Jméno Sokolov, tenkrát ovšem ve své původní podobě Valkenowe, se poprvé objevuje v jedné listině roku 1279, jak již bylo zmíněno. Bylo to v době křížových výprav. Někde na horní Ohři žil rytíř, a ten se zúčastnil tažení proti Turkům, kteří tenkrát znesnadňovali věřícím přístup k Ježíšovu hrobu ve Svaté zemi. Když se pak po létech vrátil do své vlasti, našel místo své tvrze jen spáleniště a zarostlý hrob své ženy, a tak odešel z míst, která mu připomínala ztrátu nejbližších. Šel po řece a na soutoku Ohře a Svatavy si postavil chýši. Do této oblasti jezdili často hradní páni na lov se cvičenými sokoly. Rytíř, který prošel těžkými boji, byl i dobrým ranhojičem, a tak byl vyhledáván obyvateli okolí. Brzy vznikla kolem poustevníkova srubu osada, kde cvičili lovčí sokoly, a jíž bylo dáno jméno po sokolech - Sokolov (obraz sokola později přešel do městského znaku).