Dolní Rychnov

Historie

První písemná zmínka o Dolním Rychnově je v dokumentu z roku 1309. Klášter v Teplé v ní žádá Alberta Nothafta z Vildštejna (Vildštejn – dnešní Skalná), aby mu dal náhradu za jím obsazený Rychnov. že došlo ke sporu mezi panem Ekkardem z rodu Nothaftů, synem Alberta z Valkenawe (Falknov, nyní Sokolov) a opatem Ulrichem, představeným cisterciáckého kláštera v Bavorském Waldsassenu. Podle tohoto rozhodčího nálezu převádí Albert z Valkenawe svá práva ve vesnici Rychnov ve prospěch kláštera ve Waldsassenu. Z této listiny lze odvodit, že ves musela existovat s vysokou pravděpodobností již ve 13. století. Originální listina rozhodčího nálezu je ve sbírce Bavorského zemského archivu v Mnichově. Z další listiny z roku 1334 vyplývá, že nejpozději k tomuto datu došlo k novému majetkovému vyrovnání mezi rodem Nothaftů a řádem Cisterciáků z Waldsassenu.

Ve 14. století opouští Nothaftové pro rostoucí královskou moc nejprve Chebsko, a potom i celé Loketsko. Při rozprodávání zdejších statků došlo i na falknovské panství. Většinu území koupil rytíř Mikuláš Winkler. Po jeho smrti připadlo dědictví jeho bratru Trostovi Winklerovi. Ten roku 1360 postupuje celé území králi Karlu IV, který mu však území udělil jako léno. V nejstarší zachovalé lenní knize z roku 1360 jsou vedena vlastnická práva a jejich změny na odstoupených nothaftských lénech. Oblast zůstala pod královskou správou až do počátku 15. století.

Ovládnutí oblasti rodem Šliků roku 1435 ovlivnilo další rozvoj. Šlikové oblast drželi do roku 1547, kdy došlo ke konfiskaci za účast v protihabsburském povstání. Této konfiskaci se však vyhnul majitel Falknova Wolf Šlik. Za loajální postoj mu král Ferdinand I. změnil zástavní právo na dědické. Tento akt byl zapsán do zemských desek v roce 1553 a týkal se i Dolního a Horního Rychnova.

V roce 1553 připojil Wolf Šlik Rychnov k Falknovu (nyní Sokolov). K tomuto datu se Rychnov rozdělil na Dolní Rychnov a Horní Rychnov.

Éra Šliků však skončila po neúspěšném povstání českých stavů proti Habsburkům. Po bitvě na Bílé hoře musel v lednu 1621 Jan Albín Šlik, jako jeden z vůdců povstání, uprchnout ze země. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a konfiskaci majetku, kam patřily oba Rychnovy. Falknov a s ním i Rychnov koupili v rámci konfiskací v roce 1622 Nosticové. Ti jej vlastnili až do roku 1945.

V polovině 19. století zanikla panská správa a Dolní Rychnov se stal samostatnou obcí, která prosperovala a rychle se rozvíjela, především díky bohatým nalezištím hnědého uhlí. Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 byla součástí města Sokolov, poté opět samostatnou obcí.

V roce 1995 bylo historické jádro obce se souborem hrázděných venkovských statků vyhlášeno vesnickou památkovou zónou.