Pustiměř

Historie

K zásadnějšímu osidlování katastru Pustiměř docházelo již na počátku doby bronzové, jako hlavní centrum místní lokality se přirozeně nabízela ostrožna, dnes označovaná jako Hradisko Zelená Hora. Toto pravěké sídliště nabylo významu už v raném středověku a to hlavně díky své pozici ve středu Moravy. V období mezi 5. a 7. stoletím bylo již hradisko známo jako opevněné a leželo v blízkosti dálkové cesty, vedoucí přes Moravu až k Baltskému moři, zvané Jantarová stezka. V době před velkomoravskou říší se již Zelená Hora řadila mezi přední moravská centra, významem ji lze srovnávat s hradisky v Mikulčicích a ve Starých Zámcích u Líšně. Další, již bezpečná, zmínka pochází z roku 1232. 24. srpna 1341 je Pustiměř jmenována jako městečko.

Pamětihodnosti

Kostel a okolí

První Kostel svatého Benedikta byl založený 15. září 1395. Tato středověká stavba s gotickým presbytářem byla dostavěna až koncem 16. století. V roce 1635 celý vyhořel a následně byl obnoven. Koncem 19. století se začaly na klenbě kostela objevovat trhliny. V roce 1896 musel tak být uzavřen a posléze stržen i se samostatně stojící zvonicí. Stavba nového kostela byla započata v únoru roku 1900. To vše pod patronací olomouckého arcibiskupa prof. ThDr. Theodora Kohna. Stavba kostela trvala necelé dva roky. Nový kostel byl hotov a předán v červenci roku 1901 a v neděli 24. července jej benedikoval rajhradský prelát Benedikt Jan Karel Korčian. Nynější kostel se stal v roce 2001 kulturní památkou.

V těsné blízkosti za kostelem jsou pozůstatky románské rotundy sv. Pantaleona z roku 1085. I když první věrohodná zmínka o existenci rotundy je z roku 1232. Při založení kláštera v roce 1340 byla rotunda z počátku kostelem klášterním a to do doby než byl postaven nový kostel. Podle písemných zpráv zde byl pohřben v roce 1351 zakladatel pustiměřského kláštera olomoucký biskup Jan Volek. K rozebrání rotundy došlo kolem roku 1821 a dodnes se dochovalo nepatrné torso z její lodi. Zbytky rotundy jsou dnes situované nad dnešní kaplí svaté Anny a jsou součástí poutního místa.

Kaple svaté Anny je třetí církevní stavba na nezvykle malém prostoru, která byla postavena ve 14. století, pravděpodobně biskupem Janem Volkem. Kaple v roce 1635 vyhořela a obnovena byla ještě za kardinála Františka z Ditrichštejna. Kaple je postavena na základech starší stavby na půdorysu řeckého kříže. V roce 1694 měla společnou sakristii s rotundou. Dnešní podobu má kaple z roku 1820. Na přelomu 19. a 20. století kaple sloužila po 6 let jako farní kostel. Kaple je poutním místem a kulturní památkou.

U kaple se nachází Getsemanská zahrada, jež je dokladem gotického sochařství. Sošky Krista, svatého Jana, Petra a Jakuba z 15. století, které bývaly naproti vchodu kaple ve výklenku „Getsemanské zahradě“, jsou zrestaurovány a uloženy v depositáři olomouckého arcibiskupství. To proto aby se zabránilo odcizení.

Zřícenina hradu Melice

Zřícenina hradu Melice se poprvé jako hrad objevuje v listinách roku 1339. Stavitelem byl olomoucký biskup Jan Volek. Hrad byl opatřen kaplí, kterou dostavěl až Janův nástupce biskup Jan Očko z Vlašimi, což potvrdil nález kamenného erbu roku 1898 a při vykopávkách z let 1931–1938 se toto tvrzení jen potvrdilo. Z hradu se stalo reprezentativní sídlo olomouckých biskupů, kteří pokračovali ve vybavování interiérů. Hrad zanikl v dobách husitských válek. V roce 1439 se hrad již uvádí jako rozbořený. Zbytky hradu leží necelé 2 km daleko, v lese mezi Pustiměří a Drysicemi. Zbytky hradu jsou ve vojenském prostoru a přístup je povolen jen o víkendech, vede k němu značená Naučná stezka Melice.

Pustiměřský klášter

V Pustiměři stával benediktinský klášter. Tento zaniklý klášter byl jediným ženským klášterem řehole benediktinské na Moravě. Klášter byl založen 30. září 1340 biskupem Janem Volkem. O další rozkvět pustiměřského kláštera se zasloužily abatyše Hilarie, která se uvádí v letech 1356–1377 a Juta uvádějící se v letech 1383–1400. Po ukončení husitských válek začal význam kláštera upadat. Podle listiny ze dne 21. září 1588 papež Sixtus V. klášter zrušil a daroval klášterství jezuitské koleji olomoucké. Z původního kláštera se zachovaly pouze zbytky rotundy.

Ostatní památky

Mezi ostatní drobnější památky v obci patří: Kříž u rozcestí do Melic z roku 1866 jehož zakladatelem byl František Spisar. Rustikální sousoší svatého Jana Nepomuckého na návsi z roku 1735. Barokní kříž s mariánským reliéfem u sokolovny z roku 1783. Barokní kříž z roku 1839 stojící před bývalou budovou dolní školy. Smírčí kámen zasazený u plotu hájenky z roku 1553. Barokní sousoší Kalvárie z roku 1879 postavené na popud poslední vůle morem zemřelých manželů Spisarových. Zvonice se sochami svatého Jana Nepomuckého a svatého Floriana z 18. století. Kříž u cesty vedoucí do polí z roku 1838. Boží muka zasažená v roce 2005 bleskem na křižovatce zaniklých cest od Křižanovic do Radslavic. Kříž u cesty na Drysice s letopočtem 1804. Barokní kříž u kostela z roku 1769. Dům v Horním dvoře č. p. 18. Stodola v Horním dvoře č. p. 33. Sokolovna č. p. 38.

Osobnosti

S obcí jsou spjaty tyto osobnosti:

• Matěj Sedláček (1827–1904), spoluzakladatel vyškovské Hané, první sbormistr spolku Haná a učitel
• Jan Funtiček (1856–1931), pedagogický spisovatel, školský inspektor
• Petra Pospíšilová (1887–1936), pedagožka, malířka a umělecká knihařka
• Karel Růžička (1859–1900), autor školských učebnic a učitel na pustiměřské škole v letech 1884–1900
• Tomáš Špidlík S. J. (1919–2010), Kardinál a Čestný občan obce
• Vojtěch Procházka (1890–1946), učitel, filozof, historik a autor děl o Pustiměři
• František Vaculík (1864–1941), katolický kněz, sběratel lidových písní a tanců, vlastivědný pracovník
• Jan Zháněl (1900–1970), zubař, vyškovský muzejník a archeolog
• Alois Spisar (1874–1955), přední teolog církve československé husitské
• Benedikt Korčian (1840–1912), rajhradský opat a člen Panské sněmovny
• František Knap (1890–?), autor knihy „Hanák na vojně a v revoluci“
• Antonín Trnavský (1924–2010), operní pěvec a divadelník
• Karel Knesl (1942–2020), pustiměřský rodák, čs. fotbalový reprezentant