Vlasatice (Okres Brno-venkov)

Historie

Pravěk a středověk

Území bylo osídleno již v pravěku, o čemž svědčí archeologické nálezy z doby bronzové a železné. Byly zde nalezeny pozůstatky keltského osídlení z období laténské kultury (5.–1. století př. n. l.).

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1276. Ve středověku byly Vlasatice součástí majetku kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích.

16. a 17. století

V období kolonizace došlo k příchodu německých osadníků, kteří přinesli nové zemědělské techniky, například třípolní systém. Roku 1538 získaly Vlasatice trhové právo od císaře Ferdinanda I., čímž se staly centrem obchodu pro okolní vesnice. Toto právo umožnilo pořádání pravidelných týdenních trhů a dvou výročních jarmarků.

V 16. století v obci silně působil protestantismus. Roku 1567 zde vznikla komunita Hutteritů, kteří byli z obce vyhnáni v roce 1617. Hutterité zde založili společný dvůr a provozovali různá řemesla, zejména hrnčířství a nožířství.

Období třicetileté války bylo pro Vlasatice zničující – obec byla několikrát vypleněna a došlo k výraznému poklesu počtu obyvatel. V roce 1645 bylo město obsazeno švédskými vojsky, která způsobila značné škody.

Během rekatolizace po roce 1622 se obec dostala do majetku rodu Ditrichštejnů, kteří vlastnili panství až do roku 1923. Za jejich vlády se Vlasatice rozvíjely jako vinařská obec. V roce 1671 byl postaven nový barokní kostel sv. Jana Křtitele na místě původního gotického kostela.

18. a 19. století

V 18. století došlo k rozvoji řemesel a obchodu. Byl založen cech vinařů a vznikly nové vinice. V roce 1784 byla ve Vlasaticích zřízena první škola.

V 19. století byly Vlasatice významným střediskem vinařství a zemědělství. Rozvíjelo se zde také ovocnářství, zejména pěstování meruněk a broskví. V roce 1839 byla postavena nová školní budova. Roku 1869 byl založen hasičský sbor.

20. století

Po roce 1918, v důsledku pozemkové reformy, došlo k rozparcelování velkostatku a k majetkovým změnám. V meziválečném období se rozvíjel společenský a kulturní život obce, vznikaly různé spolky a organizace.

Do historie obce silně zasáhla druhá světová válka. Zdejší obyvatelé byli tradičně převážně moravští Němci. Obec se na podzim 1938 stala součástí nacistického Německa. Po válce byla většina zdejších německých obyvatel vysídlena. Obec byla osídlena novými obyvateli z českého vnitrozemí, ale také reemigranty z Bulharska, Ukrajiny a dalších zemí.

Pamětihodnosti

Kostel svatého Jana Křtitele – barokní stavba z roku 1671, přestavěna v roce 1810. Významná je západní empora s 23 erby rodu Thurnů.
Zámek Vlasatice – Původní tvrz byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek. Nachází se zde rozsáhlé hospodářské budovy, včetně sýpky s jádrem z roku 1449.
Kaple svatého Antonína – drobná sakrální stavba z 18. století
Pomník padlým v první světové válce – postaven v roce 1926
Pamětní kámen obětem cholery – na hřbitovní zdi, připomínající oběti epidemie cholery z roku 1831
Socha svatého Floriána – z roku 1738
Socha svatého Jana Nepomuckého – z roku 1739

Osobnosti

Rodáci

Jakob Kapusta (1834–1920) – kněz, dómský děkan
Anton Heindl (1854–1927) – spisovatel
Georg Hanreich (1887–1955) – český politik německé menšiny a poslanec
Franz M. Wagner (1888–1943) – kněz, farář bezdomovců ve Vídni
Josef Flassak (1889–1970) – grafik
Franz Komenda (1896–1991) – vlastivědný badatel, okresní správce
Richard Hofmann (* 1907) – spisovatel, nositel Jihomoravské kulturní ceny
Anton Hammel (1912–1932) – učitel, básník
Petr Čížek (1914–1952) – protikomunistický odbojář popravený komunistickým režimem
Anton Kornherr (1925–2001) – profesor, zemský kapelník Dolního Rakouska
Siegfried Ludwig (1926–2013) – rakouský politik, zemský hejtman Dolního Rakouska
Walfried Blaschka (* 1927) – pedagog, vlastivědný badatel, etnograf, nositel Ceny za lidovou kulturu Sudetoněmeckého krajanského sdružení 2009
Klaus Kugler (* 1942) – učitel umění, malíř, grafik, nositel Jihomoravské kulturní ceny 1991