Valtice (Okres Břeclav)

Historie

Město bylo kolonizováno ve 12. století pasovskými biskupy. První historická zmínka pochází z roku 1192, kdy pasovský biskup Wolfger směnil s Wichardem ze Seefeldu hrad „Veldesperch“ s 12 královskými lány. Seefeldové tu pak vybudovali mohutný pomezní hrad, v jehož podhradí na začátku 13. století vzniklo město. Když rod Seefeldů v roce 1270 vymřel po meči, získali Valtice Kuenringové a Rauhensteinové. V roce 1347 prodali svůj díl Kuenringové Pottendorfům, V roce 1387 odkázala třetí manželka Jana I. z Lichtenštejna Alžběta, rozená z Puchheimu, svému manželovi šestinu podílu na Valticích a Lichtenštejnové se tak stali držiteli části města. Od roku 1391 až do roku 1945 bylo město a panství v majetku rodu Lichtenštejnů. Město bylo silně postiženo husitskými válkami, třicetiletou válkou a napoleonskými válkami. V roce 1866 během války prusko-rakouské Valticemi prošlo cca 48 000 vojáků s 13 329 koňmi; vypukla zde epidemie cholery.

V průběhu 18. a 19. století Lichtenštejnové ve Valticích a v blízké Lednici vytvořili Lednicko-valtický areál – jedinečný krajinný komplex evropského významu, dnes památka zapsaná do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

K území Československa bylo Valticko připojeno na základě Saintgermainské smlouvy až 31. července 1920 a byly přičleněny k moravskému politickému okresu Mikulov. Město navštívil 20. června 1928 první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a 14. června 1936 jeho nástupce Edvard Beneš. Oba se stali čestnými občany Valtic. Po mnichovském diktátu byly Valtice připojeny k Německé říši; dne 8. října 1938 je obsadila německá armáda. Osvobození města proběhlo dne 21. dubna 1945; při osvobozování Valtic padlo 14 sovětských vojáků. bylo po roce 1945 vesměs vysídleno.

Roku 1964 byla k Valticím připojena vesnice Úvaly. Během existence železné opony probíhalo bezprostředně kolem Valtic hraniční pásmo se zákazem vstupu; do Úval byl vstup možný jen pro obyvatele nebo na povolení. Od 60. do 90. let 20. století fungovala ve Valticích nemocnice s porodnicí pro jižní polovinu okresu Břeclav, nyní léčebna dlouhodobě nemocných.

Pamětihodnosti

Zámek Valtice – nachází se na mírném návrší jižně za městským náměstím. Původně gotický hrad ze 13. století byl přestavěn na renesanční a později barokní zámek, v jednu z nejvýznamnějších světských barokních staveb na Moravě. Do dnešní podoby byl postaven v letech 1643–1730 podle projektů italského stavitele D. Martinelliho. Sala terrena je dílem J. B. Fischera z Erlachu. Zámek tvoří tříposchoďová čtyřkřídlá budova s konírnami, jízdárnou, galerií, rokokovým divadlem a kočárovnou. Z renesančního období se zachovaly dvě nárožní věže, od nichž vedou nízká boční křídla uzavírající s hlavní budovou čestný dvůr. Průčelní fasáda zámecké budovy je bohatě zdobena, středová osa budovy je zvýrazněna vstupním portálem a věží. Bohatě vybavené zámecké interiéry byly upravovány až do 18. století. Po několik staletí do roku 1945 byl hlavním sídlem knížecího rodu Lichtenštejnů. V nedávné době se zde točila pohádka Sněžný drak.
Zámecký park byl založen v roce 1727 a budován podle návrhů D. Girarda. Začátkem 19. století byla zahrada rozšířena a přebudována v přírodně krajinářský park anglického typu s dalekými průhledy. Park má rozlohu 14,6 ha a je ozdoben sochami představujícími postavy z antické mytologie nebo umělou jeskyní Peklo. Roste v něm 22 druhů jehličnanů a 63 druhů listnáčů. Často se jedná o cenné dřeviny, mezi nimi je jediný exemplář smrku Schrenkova (Picea schrenkiana) na Moravě nebo nejstarší převislý kultivar jerlínu japonského (Sophora japonica Pendula) v Česku. Strom byl přivezen v roce 1910 už jako vzrostlý, obvod kmene má 208 cm a výšku 6,5 metru.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie – raně barokní stavba vybudovaná na místě staršího chrámu v letech 1631–1671 staviteli J. Carlonem, Giovannim Giacomem Tencallou a Ondřejem Ernou. (V roce 1638 se kopule kostela zřítila.) Stěny a klenby jsou bohatě vyzdobeny štukovými výjevy. Kostel vévodí panoramatu města z mikulovské strany.
Novorenesanční radnice – dílo podle plánů vídeňského architekta Josefa Drechslera z let 1887–1888 na náměstí Svobody 21. O výstavbu nové radnice, kde byly vyhrazeny i místnosti pro okresní soud, se zasloužil dlouholetý starosta Valtic Karel Haussner (starostou v letech 1885–1917). Základní kámen byl položen 17. srpna 1887 a již 16. srpna 1888 byla stavba dokončena a vysvěcena. Tehdy Valtice spravovaly 24 obcí ve své spádové oblasti. Radnice byla také sídlem městské spořitelny, která na výstavbu věnovala 20 tisíc zlatých. Celkem stálo vybudování radnice 125 tisíc zlatých, kníže Jan II. (knížetem 1858–1929) přispěl významnou částkou 50 tisíc. První zmínka o původní radnici je z roku 1393, v roce 1564 byla opravena. V roce 1763 zničil požár ve Valticích 88 domů včetně radnice. Hned následujícího roku byla postavená nová jednoposchoďová barokní radnice, na kterou přispěl kníže Josef Václav z Lichtenštejna (knížetem 1712–1718, 1732–1745 a 1748–1772) a která již stála na místě dnešní radnice. V roce 1878 byla přestavěna. O přibližně jedno desetiletí později byla radnice spolu se sousedním domem stržena, na jejich místě vztyčena novostavba, a tak získala radnice svůj dnešní vzhled. Současná budova je 38 metrů vysoká a vstup do budovy umožňují dva portály. Fasáda průčelí je doplněna městským znakem a hodinami.
Mariánský sloup – raně barokní sloup z rakouského mramoru na náměstí Svobody z let 1680–1690 vznikl jako výraz vděku, že skončila morová rána. Valtice zasáhly v 17. století dvě velké morové epidemie – v roce 1645 a 1679. Objednavatelem sloupu byl kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna (1611–1684). Sochy vytvořil vídeňský sochař Matthias Gunst. Vrchol sloupu tvoří socha neposkvrněné Panny Marie (Immaculaty), na volutových podnožích v nižších partiích sloupu jsou umístěny ve směru světových stran sochy tradičních ochránců před morem – sv. Šebestiána (probodeného šípy), sv. Rocha (se psem) a sv. Karla Boromejského (v kanovnickém rouchu se štólou). Poslední socha představuje sv. Ignáce. Původně mělo být v dolní části šest soch (Anna, Josef, Šebestián, Roch, Karel Boromejský a František Xaverský).
Klášter milosrdných bratří s kostelem svatého Augustina – komplex budov bývalého kláštera a špitálu milosrdných bratří, založeného roku 1605 (nejstarší konvent tohoto řádu ve střední Evropě). Konvent byl rozpuštěn roku 1960 a nadále zde sídlila okresní nemocnice a porodnice pro Břeclavsko a Mikulovsko (než byla v 90. letech otevřena nemocnice v Břeclavi). Budova stojí na severovýchodní straně pláně uprostřed města.

Stavby Lednicko-valtického areálu na katastru města:

Belveder – empírový zámeček z let 1802–1806 podle návrhu J. L. Hardmutha. Stojí uprostřed bývalé bažantnice na severním okraji města. Byl využíván akademií věd, je veřejnosti nepřístupný.
Kolonáda na Reistně – vyhlídkový objekt stojící na vrchu Homole cca 1,5 km jihozápadně nad městem. Byl postaven v letech 1817–1823 stavitelem J. Popellackem podle vzoru Schönbrunnské kolonády. Panoramatický výhled od Mikulova přes Pavlovské vrchy na lužní lesy u Lednice až po luhy na Moravském poli.
Rendez-vous (Dianin chrám) – romantická stavba v podobě římského triumfálního oblouku vybudovaná v letech 1810–1812 podle návrhu J. L. Hardmutha v lesích asi 1,5 km východně od zámku Valtice.
Kaple svatého Huberta – romantická novogotická kaple se třemi arkádami uprostřed parkově upravené paseky, zaklenutá síťovou klenbou, postavená v roce 1855 podle návrhu J. Wingelmüllera (1810–1848) asi 3 km severovýchodně od zámku Valtice

Místní část Úvaly: