Krumvíř

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350 (in villa Grunwizen), období vlády Karla IV., ačkoli její vznik se odhaduje už z doby kolonizace českých zemí v průběhu 13. století. V roce 1350 coby zemanský statek náležely Alšíkovi z Krumvíře. Zemské desky kraje brněnského z té doby uvádí latinizované německé jméno Grunwiezen. V roce 1358 byla jako majitelka vedena Alžběta z Krumvíře, roku 1371 Jakub z Bojanovic. Církevně Krumvíř náležel ke kloboucké farnosti, jež byla zřízena při kostele sv. Vavřince ve 13. století, a zůstal pod ní až do roku 1872.

Již ve 14. století byly výnosnou hospodářskou složkou tři krumvířské rybníky na Spáleném potoku (Gronvíř, Hrubý či Horní, dále Prostřední neboli Čistý a Za dvorkem) a menší Rybníček na potoku Kašnice. V druhé polovině 15. století probíhaly o rybníky vleklé soudní spory. Počátkem 15. století byl Krumvíř stále v držení boleradických Kunštátů, do roku 1448 byl jeho majitelem Boček z Kunštátu. Za uherských válek, snad už od roku 1470 byla však osada vypleněna a v letech 1492 a 1506 již byla vedena jako pustá.

Roku 1492 prodal Boček Kuna z Kunštátu pustou ves Václavu z Ludanic a na Jemnici, jenž ji roku 1506 dále prodal Jindřichovi z Lipé. Tím byl Krumvíř připojen k hodonínskému panství, s nímž zůstal ve spojení po další čtyři století. Rod z Lipé již od 14. století držel nedaleké Čejkovice a v 15. století skupoval další okolní vsi. Po Jindřichovi se střídali v držení Hodonínska Jan, Pertold a bezdětný Čeněk V., po němž panství převzal synovec Jan IV. z Lipé. Ten v roce 1594 prodal celé panství s tehdy již osídleným Krumvířem hraběti Juliu Salmovi z Neuburku. Páni z Lipé byli stoupenci jednoty bratrské, a tak i v Krumvíři byla roku 1581 připomínána modlitebna bratrského sboru (pozdější zvonice). Kolem roku 1550 se zde usadili i němečtí novokřtěnci (habáni), císařským dekretem ze 17. září 1622 však ze země vypovězení. Juliův syn Weikhart Salm prodal panství roku 1600 uherskému šlechtici Štěpánu Illesházymu, jenž je chtěl předat své manželce Kateřině z Erdödu, ale než se tak stalo, byl obžalován z velezrady a jeho statky zabaveny. Později se měl Krumvíř 270 oem otec Jan Jakardovský ze Sudic.

Severní část obce V převodní smlouvě roku 1648 už byl Krumvíř opět označen jako pustý bez jediného obyvatele, Jan Jakardovský však podporoval osídlování, a tak zde 8 let po třicetileté válce bylo vedeno 5 osídlených stavení, o 3 roky později již 10 (s 60 obyvateli) a v roce 1691 26 osídlených domů. Po několika desetiletích se začaly obhospodařovat i panské rybníky. Roku 1667 majitel panství zemřel a vdova prodala Krumvíř s dalšími obcemi manželu své tehdy již zesnulé dceři, hraběti Bedřichu z Oppersdorfu. Ten v roce 1692 prodal celé hodonínské panství Janu Adamovi, knížeti z Lichtenštejna a po jeho smrti si je rozdělily jeho dcery Marie Alžběta a Marie Antonie. Druhá z nich sestřin podíl odkoupila, roku 1731 se podruhé provdala za hraběte Hrzána z Harasova a po její smrti roku 1750 panství zdědily její děti z prvního manželství, Josef Czobor a Marie Antonie. Následujícího roku Czobor vykoupil sestřin podíl, zadlužil se však a celé panství bylo zprvu svěřeno do správy sestře, poté hraběti Gavrlanimu, ale nakonec jej 25. června 1762 vykoupil z konkurzu od zemského soudu císař František Lotrinský, manžel Marie Terezie.

V roce 1774 vznikla mezi Krumvířem a Čejčem nová osada Terezín, která ukrojila část z krumvířského katastru. Roku 1780 již Krumvíř čítal 69 domů s 390 obyvateli. Rybníky se však už v tereziánském katastru neuváděly, neboť byly v polovině 18. století odvodňovány a vysušeny (Kobylské jezero bylo zrušeno až roku 1835). Rok 1785 přinesl založení osady Kašnice mezi Krumvířem a Klobouky, již osídlilo 36 rodin reformovaných evangelíků z východních Čech. V letech 1805 a 1809 na kraj dolehlo rekvírování procházejících francouzských vojsk císaře Napoleona. Roku 1825 byl ve vsi postaven obecní hostinec, od roku 1827 se vyučovalo ve zdejší škole a začala vyjednávání o zřízení samostatné farnosti. V letech 1902–1903 byla skrz nejstarší obecní část Chaloupky postavena silnice směrem k Bohumilicím a Hostěrádkám. Na jaře 1919 je doplnily oddíly tělocvičných spolků Sokol a Orel. Dne 23. října 1921 byl před starou školou odhalen pomník obětem světové války, u příležitosti 10. výročí vzniku republiky 28. října 1928 osazený bustou Tomáše G. Masaryka. Od roku 1924 byly v obci postupně dlážděny chodníky, 19. září 1927 byla dokončena elektrická rozvodní síť.

Také druhá světová válka zasáhla do života v Krumvíři. Na jaře 1942 byli kvůli židovskému původu deportování tři bratři Steinerovi se svými rodinami, od téhož roku byli obyvatelé posíláni na práci ve zbrojních a zásobovacích závodů, v letech 1943–1945 i na tzv. totální nasazení. Dne 17. dubna 1945 byla obec osvobozena Rudou armádou. U příležitosti 20. výročí byl 9. května 1965 osvoboditelům odhalen pomník před novou školou. Po poválečném odsunu Němců se 32 rodin a neupřesněný počet svobodných osob z Krumvíře zapojilo do osídlování uprázdněných obcí v okolí, zejména Popic, ale i v západních Čechách a na severní Moravě. Na podzim 1949 bylo v Krumvíři založeno strojní družstvo a následujícího roku byl ustaven přípravný výbor jednotného zemědělského družstva. V roce 1950 byl učiněn pokus o obnovu Čistého rybníka, který však už roku 1957 zanikl.

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Bartoloměje
• Kaple svatého Cyrila a Metoděje
• Vesnický dům č.p. 213 – kulturní památka, muzeum

Osobnosti

• Josef Hanák (* 1947), kontrabasista, zpěvák, pedagog
• Milan Heča (* 1991), fotbalový brankář
• Karel Kopřiva (1930–2004), kontrabasista
• Ludvík Kratochvíl (1899–1965), akademický malíř
• Martin Polák (1891–1964), sochař
• Michal Srubjan (1870–1909), spisovatel
• Jakub Šebesta (* 1948), ministr zemědělství České republiky a ministr životního prostředí České republiky v úřednické vládě Jana Fischera
• Josef Šmukař (* 1955), zpěvák moravské lidové hudby
• Zdeněk Šmukař (* 1951), operní pěvec, docent JAMU
• Josef Valihrach (* 1956), trojnásobný držitel ocenění Vinař roku z let 2009, 2010 a 2013