Horní Bojanovice

obec, 675 obyvatel k 1.1.2014, 8,37 km2
Horní Bojanovice

Pamětihodnosti

  • Kostel svatého Vavřince
  • Kaple svatého Rocha
  • Kaplička svatého Floriána

Nejvýznamnější památkou je kostel sv. Vavřince. Prošel několika stavebními úpravami. Stavba má původní gotické jádro a nynější podoba chrámu pochází z konce 16. století. Ve čtyřicátých letech se objevily názory, že možná původně kostel byl opevněn, tak, jako kostel v sousedním Kurdějově, nebo blízké Nosislavi. Skutečný poklad skrývá kostel ve zvonici. Jsou to renesanční zvony, památka, jakých je u nás jen málo. Zvon svatý Vavřinec pochází z roku 1562 a je vysoký 105 cm. Druhý, ještě starší zvon pochází z roku 1504, na plášti je zdoben reliéfem Panny Marie s Ježíškem a vysoký je 85 cm. Vzácnou památkou – kterou však nyní v kostele nenajdete – je gotická hornobojanovická Madona. Ve stěně pod kůrem najdeme vsazený renesanční náhrobek měšťana pana Michala Wahilaba(?) z Vizovic z roku 1603. Další památky představují drobné sakrální stavby. Mezi nejdůležitější patří kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie a kaple sv. Floriána. Obě pochází z poloviny 18. století.

Historie

Název obce tvoří původně staroslovanské osobní jméno Bojan a koncovka -ice přiřazující se ke jménům čeledním-patronymickým. Pojmenování Bojanovice značí tedy ves lidí Bojanových. Přívlastek Horní (Superior) se poprvé objevuje (zřejmě pro odlišení od Dolních Bojanovic) roku 1464.

První písemná zmínka pochází z 9. dubna 1298, kdy český král Václav II. potvrdil nadaci jednoho lánu od brněnského měšťana Gerbota pro stavbu kostela Panny Marie. Originál listiny je dosud uložen v Archivu města Brna. Horní Bojanovice zde označuje název Woyanowicz. Ve 14. století byly Bojanovice vsí vladyckou (například 1349 je vlastnil Záviš z Bojanovic, 1356 bratři Vojslav, Jakub, Filip a Janek z Bojanovic). To ovšem nevylučovalo, aby v pozdějších letech nepatřili k jejich majitelům i nejprestižnější rody (Kunštáti, Pernštejnové či kardinál Dietrichštejn).

V archivech nalezneme některé unikátní dokumenty, týkající se obce. Jsou to především mapy, vznikající zejména s cílem inventarizovat parcely a umožnit optimalizovat výběr daní, například unikátní mapa z roku 1750, kterou vyhotovil moravský zemský kartograf Franc de Besold. Významnou měrou se na vývoji obce odrazila i skutečnost, že Horní Bojanovice patřily od svého vzniku k samostatným panským dvorcům. V 19. a 20. století představoval významný zdroj obživy Bojanovic přítomný velkostatek vlastnící rovněž lihovar. Významným pramenem pro poznání novodobých dějin obce jsou kroniky obce vedené od roku 1924.

Dějiny Horních Bojanovic jsou především dějinami vinařství. Vinařství také znamenalo hlavní důvod, proč se obec stala pro své majitele lukrativním podnikem. Rozloha vinic zde tradičně (až do první poloviny 19. století) převyšovala výměru polí. Například v polovině 18. století naměřili v obci 1249 měřic a 4, 5 achtele vinic, zatímco orné půdy pouze 873 měřic. Drtivou většinu vinic tvořily vinohrady poddanské (například vrchnost ze zmiňované výměry vlastnila jen 85 měřic). Horní Bojanovice jsou součástí velkopavlovické vinařské oblasti.

Vinařství tvořilo celá staletí nejdůležitější složku místního hospodářství. V jedenáctém až třináctém století byli nositeli rozvoje vinařství kláštery a feudálové. Novou epochu pak znamenalo zakládání měst a příchod německých kolonistů se zkušeností s pěstováním vinné révy. Čtrnácté až šestnácté století bylo zlatým věkem. Tehdy pěstování révy zdomácnělo také v mnoha poddanských vesnicích.

Začátek sedmnáctého století přinesl pohromu. Nevlídné počasí a choroby, vpády vojsk, třicetiletá válka. Mnohé vinice zanikly a nebyly už vůbec obnoveny. K stabilizaci dochází až začátkem osmnáctého století. I hornobajonovické vinařství dosahuje nového zenitu. Podle tereziánského katastru zaujímaly vinice 53% rozlohy obce.

Začátkem dvacátého století začal výměr vinic opět klesat. Vinice napadl révokaz. Většina z nich byla zničena. Od roku 1904 se začalo s vysazováním vinic na odolných amerických podložkách.

V Horních Bojanovicích se pěstovala především červená vína. Sklepy a lisovny se budovaly ve zdejším svahovitém terénu jednotlivě v rámci každé usedlosti ve svahu. Původní typické vinohradnické stavby zahrnují lisovnu, šíji a vlastní sklep. Zdejší lisovny mívaly půdy, v nichž se skladovalo vinohradnické nářadí.

Osobnosti

František S. Satora, učitel T. G. Masaryka a pokrokový kněz, který několik let svého života prožil v Horních Bojanovicích, kam za ním jezdil i Masaryk

Další osobností obce je osobitý malíř Jižní Moravy Antonín Vojtek, který se narodil 10.ledna 1934 v Horních Bojanovicích. Dnes žije a pracuje v Břeclavi.


Oficiální web obec Horní Bojanovice:
www.hornibojanovice.cz

PSČ Horní Bojanovice: 693 01

Počasí

Počasí

Zdroj textu cs.wikipedia.org

V okolí