Horní Bojanovice

Historie

První písemná zmínka o Bojanovicích pochází z 9. dubna 1298, kdy český král Václav II. potvrdil nadaci jednoho lánu od brněnského měšťana Gerbota pro stavbu kostela Panny Marie. Originál listiny je uložen v Archivu města Brna. Horní Bojanovice zde označuje název Woyanowicz. Ve 14. století byly Bojanovice vsí vladyckou, například v roce 1349 je vlastnil Záviš z Bojanovic, roku 1356 bratři Vojslav, Jakub, Filip a Janek z Bojanovic. To ovšem nevylučovalo, aby v pozdějších letech nepatřily k jejich majitelům i nejprestižnější rody (Kunštáti, Pernštejnové či kardinál Dietrichštejn).

Významnou měrou se na vývoji obce odrazila i skutečnost, že Horní Bojanovice patřily od svého vzniku k samostatným panským dvorcům. V 19. a 20. století]\ představoval významný zdroj obživy Bojanovic zdejší velkostatek vlastnící rovněž lihovar. Významným pramenem pro poznání novodobých dějin obce jsou kroniky obce vedené od roku 1924.

Dějiny Horních Bojanovic jsou především dějinami vinařství, díky němuž obec představovala pro své majitele lukrativní podnik. Rozloha vinic zde tradičně (až do první poloviny 19. století) převyšovala výměru polí. Například v polovině 18. století naměřili v obci 1249 měřic a 4,5 achtele vinic, zatímco orné půdy pouze 873 měřic. Drtivou většinu vinic tvořily vinohrady poddanské (vrchnost ze zmiňované výměry vlastnila jen 85 měřic). Obec je součástí velkopavlovické vinařské oblasti a Mikroregionu Hustopečsko.

Vinařství tvořilo celá staletí nejdůležitější složku místního hospodářství. V 11. až 13. století byli nositeli rozvoje vinařství kláštery a feudálové. Novou epochu pak znamenalo zakládání měst a příchod německých kolonistů se zkušeností s pěstováním vinné révy. Ve 14. až 16. století pěstování révy zdomácnělo také v mnoha poddanských vesnicích. Začátek 17. století však přinesl nevlídné počasí a choroby, vpády vojsk, třicetiletou válku. Mnohé vinice zanikly a nebyly už vůbec obnoveny. Ke stabilizaci dochází až začátkem 18. století. I hornobajonovické vinařství dosáhlo nového zenitu. Podle tereziánského katastru zaujímaly vinice 53 % rozlohy obce. Začátkem 20. století začal výměr vinic opět klesat. Vinice napadl révokaz. Většina z nich byla zničena. Od roku 1904 se začalo s vysazováním vinic na odolných amerických podložkách.

V Horních Bojanovicích se tradičně pěstovala především červená vína. Sklepy a lisovny se budovaly ve zdejším svahovitém terénu jednotlivě v rámci každé usedlosti. Původní typické vinohradnické stavby zahrnují lisovnu, šíji a vlastní sklep. Zdejší lisovny mívaly půdy, v nichž se skladovalo vinohradnické nářadí.

Pamětihodnosti

Nejvýznamnější památkou je kostel svatého Vavřince, jenž prošel několika stavebními úpravami. Stavba má původní gotické jádro a nynější podoba chrámu pochází z konce 16. století. Ve čtyřicátých letech 20. století se objevily názory, že možná původně byl opevněn, tak, jako kostel v sousedním Kurdějově nebo blízké Nosislavi. Ve zvonici se ukrývají zachovalé renesanční zvony, jakých je v Česku jen málo. Zvon svatý Vavřinec pochází z roku 1562 a je vysoký 105 centimetrů. Druhý, ještě starší zvon pochází z roku 1504, na plášti je zdoben reliéfem Panny Marie s Ježíškem a vysoký je 85 centimetrů. Vzácnou památkou, která se však v kostele nenachází, je gotická hornobojanovická Madona. Ve stěně pod kůrem je vsazen renesanční náhrobek měšťana pana Michala Wahilaba z Vizovic z roku 1603.

Další památky představují drobné sakrální stavby. Mezi nejdůležitější patří kaple svatého Rocha, svatého Šebestiána a svaté Rozálie a kaple svatého Floriána. Obě pochází z poloviny 18. století.

Osobnosti

• František S. Satora, učitel T. G. Masaryka a pokrokový kněz, který několik let svého života prožil v Horních Bojanovicích, kam za ním jezdil i Masaryk.
• Antonín Vojtek, osobitý malíř jižní Moravy, který se narodil 10. ledna 1934 v Horních Bojanovicích. Dnes žije a pracuje v Břeclavi.