Břeclav

Historie

Do raného novověku

Lokalita dnešní Břeclavi patří k nejstarším sídelním oblastem na Moravě. Z několika míst katastru osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesích jihovýchodně od města), které se v raném středověku stalo důležitým velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno.

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. na vyvýšenině uprostřed dyjské nivy pohraniční hrad pojmenovaný po něm (odtud se zkomolením vyvinulo jméno Břeclav), který byl poté po nějaký čas jedním ze správních center Moravy.

Ve 13. století, kdy hrad získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Po roce 1426 zde sídlila husitská posádka. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili na říčním ostrově městečko nové, nazvané Nová Břeclav (dnes jádro města kolem hlavního náměstí) – původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.

V 1. polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastníci sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny.

V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. [[Lednicko-val převážně česky mluvící (červená barva). Židovské obyvatelstvo mluvilo převážně německy (zelená barva). Zároveň je vidět, že Poštorná a Charvátská Nová Ves patřily historicky k Dolnímu Rakousku.]] Mezníkem v rozvoji Břeclavi (viz též níže vývoj počtu obyvatel) bylo zavedení železnice (konkrétně Severní dráhy císaře Ferdinanda) – první parní vlak sem přijel 6. června 1839 jako na vůbec první místo v českých zemích – a následný vznik prvního železničního uzlu v celé habsburské říši (1841, rozvětvení trati z Vídně na Brno a Přerov). Tím byla nastartována industrializace – postupně vznikl cukrovar (založen bratry Kuffnerovými, po jistou dobu největší v monarchii), pila, v blízké Poštorné cihelna a chemická továrna. Nádraží se zázemím bylo dále rozšiřováno a z uzlu byly budovány další tratě: 1872 na Mikulov a Znojmo, 1900 na Kúty a Bratislavu, 1901 do Lednice). Roku 1850 se Břeclav stala sídlem soudního okresu a v září 1872 byla povýšena na město. V letech 1873 až 1899 vedl město jako starosta Hermann Kuffner, spolumajitel cukrovaru a významná osobnost města. Postupně vzrůstaly nacionálně laděné česko-německé spory (ve městě byla ovšem českojazyčná většina), projevující se zejména ve školství a posléze v boji o radnici po 28. říjnu 1918.

Připojením rakouského Valticka (1920) se staly součástí Československa také dolnorakouské obce Poštorná (její součástí byla i menší západní část moderního katastrálního území Břeclav s areálem dnešní břeclavské nemocnice) a Charvátská Nová Ves – zemská, resp. státní hranice se tak o několik kilometrů v a Břeclav-židovská obec byly sloučeny s Břeclaví.

Trať z Břeclavi do Kútů se po . V listopadu 1944 provedli Spojenci nálet na břeclavské nádraží, ale bombardování postihlo spíše centrum města včetně kostela na náměstí, který byl zničen.

Poválečná doba

Autobusové nádraží Po druhé světové válce se břeclavská aglomerace stala střediskem zejména chemického průmyslu – kromě stávající poštorenské chemičky Schramm (po znárodnění Fosfa) vznikla z cukerné rafinerie u nádraží gumárna Gumotex (po několik dekád součást koncernu Fatra Napajedla). Dalšími významnými podniky byly cukrovar, strojírna Transporta (pův. Gallus), Poštorenské keramické závody (PKZ, pův. lichtenštejnská cihelna) nebo Jihomoravské dřevařské závody (pův. lichtenštejnská pila). Ve zdevastovaném areálu německé válečné muniční továrny v Bořím lese u Poštorné se později usídlily Moravské naftové doly.

V rámci správní reformy v roce 1949 se Břeclav stala sídlem politického okresu (do té doby byla pouze sídlem soudního okresu a jinak spadala pod Hodonín). Další povýšení jejího významu přišlo se správní reformou v roce 1960, kdy se Břeclav stala sídlem „velkého“ okresu, do nějž byly začleněny nejen kdysi mnohem významnější Mikulov a Hustopeče, ale i relativně vzdálené Pohořelice.

V letech 1974 a 1976 byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná, což přispělo ke skokovému nárůstu počtu obyvatel. Během 70. a 80. let byl dosud maloměstský až vesnický střed města z velké části zbourán a přestavěn v dobovém duchu (panelová sídliště). Roku 1980 byla kolem Břeclavi otevřena dálnice D2, čímž byla z města odvedena tranzitní doprava na trase Brno–Bratislava. Na západním okraji města vyrostlo v 80. letech další velké sídliště Na Valtické (původním jménem Lidových milicí) a počet obyvatel města přesáhl 26 tisíc.

Po revoluci roku 1989 začala transformace na tržní ekonomiku, která přinesla mnoha břeclavským podnikům vážné potíže, některé zkrachovaly (pivovar, cukrovar), jiné výrazně omezily výrobu (keramička). Negativní dopad mělo i rozdělení Československa roku 1992/3. Oproti jiným podobně postiženým městům však Břeclav mohla pro další rozvoj těžit alespoň z dopravně výhodné polohy na uzlu železničních koridorů a u dálnice. Zdejšímu podnikání a turistickému ruchu prospělo též otevření hraničního přechodu do Rakouska (Poštorná/Reintal).

Významným zaměstnavatelem zůstaly chemičky Gumotex a Fosfa, z nově vzniklých podniků např. tiskárna Moraviapress, strojírenský závod Otis nebo výrobce sanitární techniky Alcadrain (původně Alcaplast). V části areálu bývalého cukrovaru otevřela provoz potravinářská firma Racio. Roku 2013 obnovil činnost Zámecký pivovar Břeclav a o rok později vznikl první břeclavský minipivovar Frankies.

Roku 1995 se Břeclav po 50 letech provizoria znovu dočkala děkanského kostela, když byl postaven nový moderní kostel sv. Václava na náměstí, od té doby jeden z architektonických symbolů města.

Během 90. let byla vybudována a otevřena nová nemocnice Břeclav (vedle stávající polikliniky), která nahradila dosavadní okresní nemocnici a porodnici ve Valticích.

Roku 2006 se znovu osamostatnila odlehlá místní část Ladná, čímž Břeclav ztratila asi 1200 obyvatel.

V letech 2008–2009 došlo k modernizaci kolejiště břeclavského vlakového nádraží, včetně zřízení nového, 4. nástupiště a modernizace dosavadních nástupišť. Roku 2014 bylo otevřeno nové autobusové nádraží v bezprostředním sousedství vlakového (přesun o 200 metrů na jih). V lednu 2020 pak byla dokončena i celková rekonstrukce výpravní budovy vlakového nádraží, při níž byla mj. nádražní budova architektonicky upravena do historizující podoby reflektující její tradici první železniční stanice na Moravě.

Pamětihodnosti města a okolí

Viz též|Seznam kulturních památek

• renesanční zámek Břeclav vybudovaný kolem poloviny 16. století na základech původního přemyslovského hradu. Významným motivem zámku je arkádová pavlač na toskánských sloupech v patře. V první polovině 19. století byla provedena romantická přestavba do podoby umělé zříceniny. V současnosti je zámek z větší části uzavřený a zchátralý, postupně probíhají opravy. Veřejnosti je zpřístupněna zámecká věž s rozhlednou, provozuje ji Městské muzeum a galerie Břeclav. Na zámek navazuje komplex hospodářských areálů (zejména zámecký pivovar z 15.–16. století, od roku 2013 v obnoveném provozu), částečně využívaný pro turistické služby a průmysl. Zpustlý Vranův mlýn na Mlýnském náhoně roku 2023 demolován, na jeho místě má vyrůst bytový dům zachovávající původní siluetu. Okolí volně přechází v lesní komplex zvaný Kančí obora.
• Kančí obora (něm. Saugarten) – starý lužní les se zbytky starých ramen Dyje, zachovanými lučními enklávami a jezírkem Bruksa, bývalá lovecká obora
• Do správního území města zasahuje také část národní přírodní památky Soutok.
• farní kostel sv. Václava na náměstí T. G. Masaryka, moderní stavba z roku 1995 podle návrhu Ludvíka Kolka, postavená na místě barokního kostela z 18. století zničeného při náletu roku 1944
• pseudogotická fara v řadové zástavbě severovýchodní fronty náměstí (nám. TGM č.p. 45/2)
• synagoga – halová volně stojící stavba v centru města z roku 1868, o dvacet let později upravena patrně Maxem Fleischerem (1841–1905) v novorománském stylu s maurskými prvky v interiéru; postavena na místě starší stavby ze 17. století. V letech 1997–1999 celkově rekonstruována, využívána pro výstavy a koncerty
• velká kaple sv. Cyrila a Metoděje před nádražím, novogotická stavba z let 1853–1856; před postavením nového kostela sv. Václava sloužila jako provizorium místní katolické farnosti. Na půdě kaple je vyhlášena evropsky významná lokalita chránící letní kolonii netopýra velkého.
• kaple Vzkříšení Páně z roku 1875, jediný pozůstatek bývalého hřbitova na Sovadinově ulici, zrušeného roku 1888
• tzv. Hvězdova vila v zahradě na nároží Lidické, Sovadinovy a Jana Opletala; historizující stavba z roku 1903 se secesními, renesančními a románskými prvky
• budova Obchodní akademie z roku 1926, dominanta Smetanova nábřeží, navržena architektem Jaroslavem Rösslerem ve funkcionalistickém slohu

Pozdně romantická tvorba lichtenštejnské stavební kanceláře, typickým rysem režné cihlové zdivo a barevně glazovaná keramika z poštorenské knížecí cihelny (později Poštorenské keramické závody, založeno 1867):

• soubor staveb v centru Poštorné – knihovna, zdravotní středisko, fara (se secesními motivy), škola a zejména
• farní kostel Navštívení Panny Marie – dominantní stavba centrálního půdorysu s prstencem bočních kaplí a polygonálním kněžištěm, kopulovitá klenba vrcholí lucernou s ochozem, dílo Karla Weinbrennera z let 1895–1898
• budova železniční stanice Poštorná
• obřadní síň židovského hřbitova (v centrální Břeclavi nedaleko splavu) s domkem hrobníka z roku 1892, rekonstruována městem roku 2023 a následně zde otevřena expozice břeclavské židovské historie;
• hřbitov je ovšem staršího původu, nejstarší dochované náhrobky z 18. století, dominantní novorenesanční hrobka rodiny Kuffnerů z roku 1899; plundrování hřbitova (zejména v 80. letech 20. století) přečkala přibližně pětina původních náhrobků
• malá kaple sv. Rocha (před gymnáziem) z roku 1892 na čtvercovém půdorysu, postavena na paměť epidemie cholery

Další zajímavosti:

• staroslovanské hradiště Pohansko asi 2 km jižně od města
• rekonstruované budovy cukrovaru z konce 19. století, dnes z velké části využívané firmou Racio
• ocelový most u cukrovaru, původně pro železniční vlečku cukrovaru, dnes pro pěší a cyklisty – jediný dochovaný předválečný most v Břeclavi. Vyroben ve Vítkovicích.
• vodárenská věž na Sovadinově ulici z roku 1927, na místě bývalého hřbitova vedle kaple Vzkříšení Páně
• konstruktivistická budova hlavní pošty poblíž nádraží, z roku 1928 podle návrhu Jaroslava Rösslera
• novorenesanční budova tzv. „Žluté školy“ (ZŠ Dukelská) z konce 19. století u Fučíkova (dříve Baranovského) mostu, původně německojazyčná škola, od 20. let česká; oblíbený výjev z břeclavských pohlednic
• socha T. G. Masaryka před touto školou, během 20. století několikrát vztyčena a stržena, naposled obnovena roku 2000, odhalení se zúčastnil i tehdejší prezident Václav Havel
• socha Rudoarmějce (přezdívaná „Ivan“) v městském parku, za komunismu dominanta hlavního náměstí, přemístěná z důvodu stavby nového kostela. V parku se u ní konají pietní akce připomínající osvobození
• kasárna ve Staré Břeclavi – funkcionalistický komplex na ul. Lidické postavený za 1. republiky na místě původního barákového tábora mezi Novou a Starou Břeclaví. Pojmenována po prezidentu T. G. Masarykovi; za druhé světové války přejmenována na Graf Moltke Kaserne a přistavěno nejvrchnější patro. V souvislosti s ukončením povinné vojenské služby byla zdejší posádka zrušena a kasárna rekonstruována na bytové domy. Jsou známa i z lidové písně (Breclavská kasárna)
• splav na Dyji s rybochodem a podzemní hydroelektrárnou
• obnovený Památník Svornosti na Smetanově nábřeží
• socha „Hlava křičícího muže“ před gymnáziem (autor Daniel Talavera), vedle ní umístěn Poesiomat
• 85 m vysoká žlutá věž strojírenského podniku OTIS sloužící pro testování výtahů, postaven v roce 1969, dominanta panoramatu města, kvůli tomu že OTIS už není aktivní v Břeclavě, ta věž dnes není aktivní a mluví se o zbourání věže
• 136 m vysoký komín závodu Fosfa, nejvyšší stavba na území města
• V bezprostředním okolí města se rozkládá Lednicko-valtický areál s množstvím drobných památek, zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO.
• Na katastru města se nachází řada objektů čs. opevnění z konce 30. let, v různém stavu; dva objekty v areálu Pohanska jsou rekonstruovány a slouží jako muzeum vojenské historie

Střed Břeclavi je rozložen na několika říčních ostrovech vymezených Dyjí, odlehčovacím ramenem Dyje a Mlýnským náhonem. Na území města se nachází také několik jezírek, která jsou napájena jen spodní, dešťovou, případně povodňovou vodou, a několik umělých či regulovaných vodních ploch, z nichž největší je rybník Včelínek.

Osobnosti

Rodáci

• Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638), šlechtic, moravský hejtman, představitel protihabsburského odboje
• Hermann Kuffner (1822–1905), továrník a dlouholetý starosta města
• Bedřich May (1846–1942), průmyslník a podnikatel, majitel cukrovaru a lihovaru v Hejčíně
• Jakub Kobzík (1862–1945), poslanec Moravského zemského sněmu a starobřeclavský starosta
• Wilhelm Ellenbogen (1863–1951), rakouský sociálně demokratický politik
• Jan Rubý (1883–1945), architekt
• Josef Beránek (1892–1978), československý legionář, brigádní generál, účastník 1. a 2. československého odboje
• Otakar Zadražil (1900–1945), kněz umučený za nacistického režimu
• František Schäfer (1905–1966), klavírista, hudební skladatel a pedagog
• František Kobzík (1914–1944), veslař a výsadkář
• Ludvík Cupal (1915–1943), československý voják a příslušník výsadkové operace Tin
• Gabriela Dubská (1915–2003), knižní grafička, ilustrátorka a malířka
• Josef Černota (1916–2001), voják, příslušník výsadku Wolfram
• Otmar Mikulica (1917–1942), odbojář, čestný doktor FF MU in memoriam
• Jana Cupalová (1919–1943), oběť justice nacistického Německa
• František Pavelka (1920–1943), československý voják, radiotelegrafista a příslušník výsadku Operace Percentage
• Karel Ptáčník (1921–2002), spisovatel
• Karel Berka (1923–2004), filozof a logik
• Václav Chad (1923–1945), malíř a odbojář
• Richard Kubernát (1924–1981), zpěvák a trumpetista
• Jan Švéda (1931–2007), veslař, olympijský medailista
• Václav Pavkovič (1936–2019), veslař, olympijský medailista
• Ivan Kučírek (1946–2022), cyklista
• Anna Procházková (1952–2016), politička
• Radek Rabušic (* 1963), fotbalista a trenér
• Vlastimil Rampula (* 1970), právník, vrchní státní zástupce
• Václav Šálek (* 1973), fotograf a fotoreportér působící od 2002 v ČTK
• Martina Štěpánková (* 1974), krasojezdkyně
• Petr Macinka (* 1978), politik, ministr zahraničních věcí ČR
• Marek Šoška (* 1998), politik

Pozn.: Od 60. do 90. let 20. století spadala Břeclav pod okresní nemocnici a porodnici v blízkých Valticích, takže řada de facto rodáků se v tom období narodila tam.

Další

• Jan Skácel (1922–1989), básník a prozaik, který zde prožil své dětství a studoval na zdejším gymnáziu
• Antonín Vojtek (* 1934), malíř a galerista, žije a působí v Břeclavi
• Edgar Dutka (* 1941), spisovatel, scenárista, dramaturg a režisér, strávil zde část dětství
• Jožka Černý (* 1942), lidový zpěvák, žijící ve Staré Břeclavi
• Jan Pelc (* 1957), spisovatel, žije v Poštorné
• Martin Přibáň (* 1958), pedagog a politik, učitel na zdejším gymnáziu
• Vlastimil Válek (* 1960), lékař a politik, vyrůstal zde a studoval na gymnáziu
• Miloslav Janulík (* 1962), lékař, politik a muzikant
• Martina Šestáková-Darmovzalová (* 1978), trojskokanka, odchovanka TJ Lokomotiva Břeclav
• Radoslav Rochallyi (* 1980), slovenský spisovatel žijící v Břeclavi
• Jaroslav Navrátil (* 1991), fotbalista, odchovanec MSK Břeclav