Volyně

Historie

Historie obce

Hrádek ve Volyni založen u brodu přes řeku Volyňku, na důležité obchodní stezce. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1271 – v té době byla majetkem pražské kapituly. Roku 1299 byla Volyně povýšena na město. V letech 1330–1336 bylo založeno město, obehnané hradbou se třemi branami. V téže době založen kostel, po roce 1460 zaklenutý a do roku 1509 rozšířený o jižní loď. V letech 1501-1529 postavena renesanční radnice a nově postavena i obdélná tvrz. V polovině 19. století město vyhořelo a při obnově se setřel historický ráz domů. V roce 1900 bylo ve Volyni 264 domů a 3080 českých obyvatel, němečtí 4.

Historie židovské obce ve Volyni

Lze doložit, že první židovští jednotlivci žili ve Volyni již před rokem 1500. Po roce 1520 se Židé začali usazovat v části města Hradčany, v témže století byla založena i židovská obec. Na Hradčanech byl založen i židovský hřbitov. Hradčany byly v té době mimo obvod města, Židé totiž nesměli být přes noc ve městě spolu s křesťanskými obyvateli. Byli nuceni žít pohromadě v ohraničených místech jim vykázaných, v ghettech.

S rozrůstáním židovského osídlení ve Volyni vyvstala potřeba přemístění celého ghetta. Proto volyňští Židé koupili místo pro nové ghetto, uprostřed něhož postavili v letech 1838–1840 synagogu, která byla roku 1890 renovována. Dodnes se v těchto místech říká V židovnech. Proti synagoze jsou dva židovské domy, stavebně jen málo změněné. Vlastní synagoga je jedna z mála synagog empírového typu, stavebně velmi vzácná.

Židovské obce v Čechách vzkvétaly nejvíce v 18. a v první polovině 19. století. Židovská obec ve Volyni čítala roku 1862 158 osob. V roce 1849 byly zrušeny zákony omezující počet židovských sňatků (dříve se směl oženit jen nejstarší syn) a zákon omezující právo volného pohybu a usídlování Židů v libovolných místech. V této době, kdy se průmysl začal bouřlivě rozvíjet, hledali Židé, většinou obchodníci, uplatnění ve velkých městech. Po roce 1890 venkov opustili téměř všichni Židé produktivního věku se svými rodinami a židovské obce na venkově začaly silně upadat.

V důsledků toho docházelo na venkově ke slučování upadajících obcí. Tímto způsobem zanikly obce např. v Hošticích, Vlachově Březí nebo v Dubu u Prachatic. Majetek obcí byl většinou rozprodán s podmínkou, že pokud budou synagoga nebo hřbitov rozbořeny, na jejich půdorysu bude zřízena zahrada, aby místo nebylo nijak znesvěceno. Ve třicátých letech 20. století odliv Židů do Prahy nebo zahraničí nadále pokračoval a v důsledku nacistické perzekuce se dějiny židovského osídlení v Československu staly již uzavřenou epochou.

Židovský hřbitov ve Volyni (rozloha 1357 m²) pochází z doby založení ghetta na Hradčanech, protože se tu nalézají pomníky 300 let staré. Nejstarší náhrobky jsou z bílého mramoru, barokní a je na nich patrný vliv lidového umění. Jsou zdobeny většinou poměrně velkými a neumělými rostlinnými ornamenty. Jsou zvláštním typem, který se z Volyně rozšířil na celkem asi patnáct židovských hřbitovů v širokém okolí. Náhrobky jsou na první pohled neuměle provedené, písmo je velkých rozměrů, neforemné, provedené s menším profesionálním umem. Od poloviny 19. století mají všechny náhrobky standardní řemeslnickou úroveň a jsou dílem zkušených kameníků. Písmo je kultivované, náhrobky leštěné.

V roce 1912 byla provedena důkladná oprava hřbitovní zdi i pomníků. V téže době byl postaven domek pro správce hřbitova. Oprava zdi byla znovu provedena v roce 1988.

Pamětihodnosti

• Volyňská tvrz vznikla nejspíše již na konci třináctého století, ale dochovaná hlavní budova pochází ze čtrnáctého a opevnění až z počátku šestnáctého století. který je po ukončení provozu areálu (2002) a po rozhodnutí původního vlastníka, Ústeckého kraje, o prodeji, od července 2005 v soukromém vlastnictví a není přístupný veřejnosti.

Galerie

Osobnosti

• Antonín Lhota (1812–1905), malíř, rektor AVU v Praze (zemřel ve Volyni)
• Josef Niklas (1817–1877), architekt období historismu
• Jindřich Záhoř (1845–1927), lékař, pražský městský hygienik a politik
• Josef Kaizl (1854–1901), politik, ekonom a vysokoškolský pedagog, ministr financí v předlitavské vládě Franze Thun-Hohensteina (úřad vykonával od 5. března 1898 do 2. října 1899), historicky nejvýše postavený Čech v dějinách Rakousko-Uherska
• František Blahovec (1864–1942), katolický kněz, politik a regionální aktivista
• Jindřich Svoboda (1884–1941), profesor základů vyšší matematiky a sférické astronomie na Českém vysokém učení technickém v Praze; v akademickém roce 1935–1936 jeho rektor
• Alois Boháč (1885–1945), malíř a pedagog
• Josef Boháč (1890–1978), sochař
• Alžběta Birnbaumová (1898–1967), historička umění
• Maxmilián Boháč (1898–1957), malíř
• Jaroslav Hůlka (1899–1924), básník a prozaik
• Antonín Matěj Píša (1902–1966), novinář, literární a divadelní kritik, dramaturg Národního divadla
• Hynek Němec (1902 – 1942), důstojník československé armády, odbojář popravený nacisty
• Rudolf Haering (1915–1976), účastník Bitvy o Británii, válečný pilot v 311. československé bombardovací peruti RAF
• Irena Skružná (1918–2003), překladatelka a dabingová režisérka
• Jan Rubeš (1920–2009), operní zpěvák a herec
• Josef Hrubý (1932– 2017), spisovatel, básník, překladatel, výtvarník a knihovník
• Karel Klos (1945–2016), karikaturista
• Roman Kubička (1947–2020), akademický malíř, grafik, ilustrátor, autor knih o výtvarné technice, pedagog
• Vladimír T. Gottwald (* 1954), herec, spisovatel, dramatik, kreslíř a publicista