Volary (Okres Prachatice)

Historie

Vznik sídla

Založení Volar souviselo s celkovou kolonizací Šumavy ve 13.–14. století, kdy vznikaly nové vesnice převážně s německým obyvatelstvem přicházejícím často z území pasovského biskupství. Druhou podstatnou okolností bylo přeložení původní trasy „Prachaticih via“, obchodní cesty z Pasova do Čech, později nazývané Zlatá stezka. Ta na české území vstupovala údolím Studené Vltavy a pokračovala přes pozdější osady Pěkná a Zbytiny do Prachatic. V první polovině 14. století však byla patrně kvůli močálům vytyčena nová, výše položená trasa přes hřeben Haidelu k dnešním Českým Žlebům a přes brod na Teplé Vltavě do široké volarské kotliny náležící k panství Prachatice, které bylo až do husitských válek v majetku vyšehradské kapituly. První písemná zmínka o Volarech je z roku 1359, kdy je mezi členy městské rady v Prachaticích uveden Ondřej z Volar. Díky poptávce soumarů bylo ve Volarech v 16. století 13 hostinských a 4 kováři. Emil Skála považuje nové osadníky za soumary přicházející od jihu po Zlaté stezce a připomíná názor Rudolfa Kubitscheka, že jejich původním domovem bylo povodí řeky Rott jižně od Pasova. Ve stejném období se v městečku (takto uvedeno v r. 1506) usadilo i několik českých rodin. Do té doby vedly do Volar pouze nezpevněné polní či lesní cesty. Mnohé osobnosti, které ovlivnily život města nebo se jinak proslavily, se narodily právě v tomto desetiletí. Na jeho počátku ve Volarech žilo již přes dva a půl tisíce obyvatel a stálo zde přes 250 domů. K dalším velkým požárům došlo v letech 1715, 1719 a 1754. Den po požáru navíc zasáhla zbytek města a spáleniště ničivá bouře a povodeň na potoce. Nově budované stavby již nebyly celodřevěné roubené: jako stavební materiály převládly kámen a cihly. Celkovou opravou prošel rovněž kostel, jehož věže dostaly nové cibulové báně a roku 1867 ze zvonařské dílny Franze S. Holledera v Linci i tři nové zvony. Došlo také k částečné náhradě zničeného vnitřního vybavení. 25. října 1870 pak radnice rozhodla požádat císaře o udělení statutu města a vzniká koncept příslušné žádosti. Téže noci měla být na Šumavě pozorovatelná polární záře, které místní přikládali zvláštní důležitost jako neurčité předzvěsti. Samotná žádost o povýšení Volar na město je datována 27. října 1870 a vznikla pouze několik hodin poté, co se celou Šumavou prohnala jedna z nejničivějších vichřic v její novodobé historii. K prosbě o povýšení na město se tak volarští obyvatelé vrátili až počátkem roku 1871.

Na listinách adresovaných císaři tehdy bylo uvedeno: „Obec vlastní 10 306 jiter půdy a ročně odvádí na daních přes 10 000 zlatých.“

20. století do Mnichova

Na přelomu století změnila historii Volar železnice: 15. října 1899 byl zahájen provoz z Prachatic do Volar, z Volar do Vimperka 8. července 1900, trať z Volar do Černého Kříže s připojením na Český Krumlov a České Budějovice 12. června 1910 a odbočka přes Haidmühle do Pasova 15. listopadu 1910. Volary se tím staly nejdůležitějším železničním uzlem Šumavy.

Železnice umožnila nový hospodářský rozmach: roku 1908 postavila obec vodovod, 1912 vznikla mlékárna a 1923 bylo město napojeno na elektrickou síť. Rozvoj na čas přerušila první světová válka, v níž zahynulo 124 místních občanů. Další přerušení přinesla hospodářská krize na počátku 30. let. V roce 1939 měly Volary 4088 obyvatel (historicky nejvyšší počet) a 506 domů, z nichž 280 bylo postaveno od jejich povýšení na město. deset let předtím není uváděn ani jeden. a mj. popisují tříměsíční pobyt transportu uprchlíků z Maďarska (kronika železniční stanice Černý Kříž); kronika města uvádí dokonce 16 000 osob.

Poválečný vývoj

Po skončení druhé světové války se do města stěhovali Češi z vnitrozemí a později i Slováci – reemigranti z Maďarska a Rumunska. Dodnes ji připomínají objekty kasáren v západní části Volar.

Roku 1995 Volary získaly městskou vlajku, která vznikla stylizací městského znaku. Od téhož roku je severní část města také chráněnou vesnickou památkovou rezervací.

Pamětihodnosti

K volarským památkám patří především kostel svaté Kateřiny na náměstí. Základy jeho věže jsou zřejmě nejstarší dochovanou stavbou ve Volarech. v barokním slohu za vedení italského políra Jana Canevaleho. Kostel byl slavnostně vysvěcen 8. října 1690. Svatostánek byl tehdy svěřen do ochrany svaté Kateřině Alexandrijské. později byl do ní uložen obraz z dřevěné stožecké kaple Panny Marie. Označení Tusetská pochází z německého jména obce Stožec (Tusset), ležící jižně od Volar.

Další památkou je křížová cesta z 2. poloviny 19. století, vedená serpentinami do svahu vrchu Kamenáče přístupná po místní červené turistické značce. Po roce 1945 křížová cesta zchátrala, obnova začala roku 2008, kdy byly opraveny jednotlivá zastavení, rekonstruován Boží hrob a barokní kaple na úpatí cesty a cesta byla zbavena náletů. V roce 2014 byly obnoveny výtvarnicí Vladimírou Fridrichovu Kunešovou i jednotlivé obrazy znázorňující Kristovu cestu.

Významnými stavebními památkami na území města jsou zachované roubené domy. Byly vystavěny v upraveném alpském stylu a v České republice se vyskytují pouze ve Volarech a nedaleké osadě Dobrá. Roubenky tohoto stylu se proto obecně nazývají volarské alpské domy. chráněny ve vyhlášené vesnické památkové rezervaci Volary. Volarské menhiry jsou původem z Krušných hor a u Volar je roku 2007 umístila skupina nadšenců, aby je zachránila před zkázou při stavbě silnice na jejich původním místě. Poslední naučnou stezkou je naučná stezka Volarské seníky, která z města vede k posledních dochovaným seníkům, k charakteristickým zemědělským stavbám chráněnými jako kulturní památka.