Jetětice

Historie

Vesnice patřila ke statkům premonstrátského kláštera v Milevsku. Za husitských válek byl klášter vypálen a pobořen a tento jeho majetek císař Zikmund Lucemburský asi roku 1437 zastavuje Janu Předborovi z Radešína (z Radejšína).

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1463. Předbor však již roku 1463 Jetětice spolu s Klisínem, Klisincem a Hostovnicemi dále postoupil Janovi II. z Rožmberka a vesnice se tak vrátila do zvíkovského panství. Od Rožmberků koupili roku 1473 statky milevského kláštera Švamberkové. Roku 1575 císař Maxmilián II. Habsburský převedl veškerý pozemkový majetek kláštera Kryštofovi II. ze Švamberka jako dědičné jmění. Po bitvě na Bílé hoře koupil roku 1623 zkonfiskovaná švamberská panství Zvíkov a Orlík Jan Oldřich z Eggenberga. Posledními šlechtickými majiteli byli od roku 1710 Schwarzenbergové.

Stabilní katastr z první poloviny 19. století zachycuje na dnešním katastrálním území obce několik samot ve vltavském údolí:

• Pazdera. Dnešní Pazderna.
• Pepřil.
• Saník. Od majitelů bratří Šejharů koupila mlýn v roce 1922 společnost Přemysl Bečka a společníci a přestavěla jej na továrnu, kde na 40 dělníků vyrábělo závitníky a další nástroje pro kovoprůmysl. Výroba šroubárny se po napuštění přehrady přesunula do objektů dnešní restaurace U Šáchů.
• Kopanický.
• Honsa. Podle pozdějších majitelů nazývaný Šejharův mlýn. Mlynář Šejhar budovu po roce 1902 vybavil dynamem, moderní turbínou a elektrickým osvětlením.
• Šimek. Samota, podle které je v současnosti nazvána Šimkova strouha.
• Mašek. Pozdější Adámkův mlýn mlel na Hrejkovickém potoce dvěma vodními koly. V létě roku 1927 si zde pronajal pokoj malíř Václav Špála a během svého pobytu namaloval několik pláten s tematikou červenského údolí.

Jetětice patřily v roce 1843 v rámci fideikomisního panského velkostatku Orlík do majetku knížete Bedřicha ze Schwarzenbergu. V této době vesnici tvořilo 20 konskripčních čísel, ve kterých bydlelo 245 obyvatel. Při sčítání v roce 1860 měly Jetětice 273 obyvatel a 21 popisných čísel. administrativně spadala největší část povltavské vesnice Červená. Kvůli zvyšujícímu se počtu žáků obec oslovila Josefa Filipovského z Milevska, který vypracoval plány pro druhou třídu, do které žáci nastoupili v září 1891. V roce 1961 byla otevřena budova nová (dnes čp. 120) a původní objekt prošel v letech 1961 až 1964 stavební úpravou pro účely obecního národního výboru a kulturního domu (dnes budova obecního úřadu). Nicméně už v roce 1977 byla výuka v nové budově pro nedostatek žáků ukončena. Do roku 1984 zde fungoval dětský útulek, druhá část sloužila pro letní rekreaci.

V roce 1920 obec zřídila městskou knihovnu, která v současnosti sídlí v bývalé budově školy (čp. 120).

Sbor dobrovolných hasičů působí v obci od roku 1900.

Do rekreačního střediska Vltava, které patří ministerstvu vnitra, byly během vojenského konfliktu na východě Ukrajiny na dobu 6 měsíců umísťovány rodiny volyňských Čechů. Zásluhou toho vykazovala obec v srpnu 2016 nezaměstnanost 19,8 %.

V červenci 2023 u obce Jetětice hořelo 40 hektarů lesa. Požár byl původně ohlášen jako požár trávy. Zasahovali profesionální hasiči ze tří krajů a sedmi stanic, a jednotky SDH 17 obcí. Na místě zasahovaly i tři vrtulníky – dva z Letecké služby PČR a jeden letecké hasičské služby, kterou objednávají ministerstva. Ty hasební vodu nabíraly v Orlické přehradě. Požár likvidovalo kolem 200 hasičů, asi 30 cisteren a další technika. Škoda je předběžně 10 milionů. Někteří majitelé pozemků, např. premonstráti, nebyli pojištění. Při zásahu se zranilo pět hasičů.

Pamětihodnosti

Jetětice

• Kaple Narození Panny Marie se zvonicí na návsi z roku 1911.
• Kříž z roku 1885, umístěný před kaplí.
• Pomník padlým v první světové válce od táborského akademického sochaře Jana Vítězslava Duška z roku 1924,

Červená (Jetětické Samoty)

• Železniční most přes Vltavu z let 1886–1889.
• Železniční nádraží Červená nad Vltavou na trati Tábor–Ražice.
• Kaple Panny Marie Lurdské v Jetětických Samotách z první poloviny 20. století, s nápisem: „Svatá Maria Matko Boží oroduj za nás“.
• Památník Karla Šebka, umístěný u silnice v osadě Truhlařov, s nápisem: „K uctění světlé památky Karla Šebka, narozen dne 27. VIII. 1896, padl ve světové válce v boji u Sokalu v Haliči dne 6. V. 1917, věnováno otcem a sourozenci.“