Lužnice

Historie

První písemná zmínka o existenci obce Lužnice pochází z roku 1371. V listině uložené ve Státním ústředním archivu v Praze je uváděna jako Luznicz.

Roku 1392 se připomíná Jeník Michal z Lužnice, roku 1409 Rybka z Lužnice, královský lovčí v Lomnici, jejž poslal roku 1422 Žižka do Třeboně nejspíše za příčinou vzdání se města, což se neuskutečnilo. Roku 1424 snažil se dobýt Třeboň zmíněný Rybka z Lužnice, ale smrt Žižkova dobývání zastavila. Roku 1433 odkázal panoše Jan, řečený Kbelec z Lužnice, svůj statek, což měl na dvorech a lidech v Lužnici, pro všeobecnou jistotu svému bratru Janovi, opatu kláštera třeboňského. Roku 1435 vzdala se husitská Lomnice panu Oldřichovi z Rožmberka a s ní dostala se Lužnice k panství v Třeboni. Roku 1511 osvobozeni byli obyvatelé Lužnice od úmrtí. Asi v polovině 15. století měla vesnice 6 lánů 1 věrtel polí, bylo tu 25 hospodářů se sedmi lány 3 věrtelů. Za třicetileté války byla obec úplně vypálena a pustá, takže roku 1625 tu nebylo živé duše. Pomalu bylo shledáváno rozprchlé obyvatelstvo a domy za pomoci panství zase stavěny a role vzdělávána. V roce 1630 měla Lužnice ještě 6 spálenišť, v roce 1654 bylo zde dosud jen 14 usedlých. V roce 1660 připadla obec Schwarzenbergům. Roku 1840 bylo v Lužnici 49 domů, 98 rodin se 449 obyvateli.

Historický vývoj od 19. století do současnosti

V 19. století byla velkým počinem v obci stavba první samostatné budovy školní v letech 1830–1833. Velikým zásahem do života obce byla také výstavba železniční tratě v letech 1869–1872 a jak uvedeno v kronice obce, pracovali zde i dělníci z Lužnice, též chalupníci a sedláci, kteří s potahem dováželi ze vsi písek do malty na klenutí kanálů a odváželi vykopanou zem z hlubších průpichů. V té době bylo zde hodně peněz a v hospodách veselo. Hospodu v těch letech míval vždy starosta, a když byl zvolen nový, stěhovala se k němu hospoda.

Velká povodeň přišla roku 1890. V začátku září přišel prudký déšť a pršelo nepřetržitě pět dní a z Rakous se přihnala povodeň, že podobné nebylo pamětníka. Voda zaplavila louky i les v Potěšile, utvořila jedno jezero až ke Kleci, louky v Potěšile zanesla pískem až do jednoho metru a zaplavila i stavení kolem řeky. Škoda způsobená v katastru Lužnice byla ve výši 20 000 zlatých. Celkem povodeň trvala 8 týdnů.

V roce 1900 při sčítání bylo v obci napočítáno 86 domů, 120 rodin, 588 lidí a to 290 mužů a 298 žen. Dále 12 koní, 645 kusů hovězího dobytka, 189 kusů vepřového, 16 koz, 52 úly včel, 1258 slepic, 156 hus a 8 kachen. V roce 1909 vyhovělo Ředitelství drah žádosti obcí Lužnice a Přeseka o povolení zastávky. Její název byl zastávka Lužnice a poprvé zde stavěl vlak 16. května 1909 a byl přivítán obrovským množstvím lidí (na 3 000 domácích i cizích).

První světová válka v letech 1914–1918 zasáhla citelně do života Lužnice. Bída a drahota ovlivnila život v obci, na konci války navíc zasáhla také Lužnici epidemie „španělské chřipky“, na niž zemřeli v obci tři lidé. O život přišlo ve válce 23 mužů.

V roce 1922 byla dokončena stavba elektrárny pod hrází rybníka Rožmberk. Nový železobetonový most byl postaven při regulaci řeky nákladem 443 000 Kč. Byl 36 metrů dlouhý a postaven na místě bývalého mostu dřevěného, kde před tím až do roku 1821 bývala valcha či tkalcovna, jež byla povodní stržena. Nová, na tehdejší dobu moderní, budova školy byla postavena v roce 1931 celkovým nákladem 443 000 Kč.

Druhá světová válka v roce 1939–1945 nepřinesla oběti na životech kromě notáře Františka Bosáka, který zemřel krátce po návratu z koncentračního tábora a Bohuslava Vodvářky, ten byl zastřelen v Praze během revolučních dní v roce 1945. I v Lužnici se ale našli zrádci a udavači a někteří občané byli na základě udání stíháni. Rudá armáda přišla do Lužnice 10. května 1945.

Po roce 1948 bylo i v Lužnici založeno JZD a v následujících letech došlo k sankcím proti některým hospodářům, k zatčení několika občanů a ti byli odsouzeni v politických procesech v roce 1954. Od 1. července 1990 začal pracovat MNV pod vedením Jiřího Hrocha.

Pamětihodnosti

• Kaple svatého Jana Nepomuckého – první nejstarší kaplička v Lužnici byla dřevěná, po jejím zániku byla postavena zcela malá kaplička zděná, zasvěcená svatému Janu Nepomuckému, jehož socha, v životní velikosti, byla umístěna na oltáři. Stála uprostřed návsi. Roku 1875 byla kaplička zbořena a na jejím místě postavena nynější velká kaple, zasvěcená témuž světci. Socha však byla umístěna na mostě řeky Lužnice, kde je dosud. Na oltář v kapli koupen byl obraz svatého Jana, originál E. E. Weise z Prahy, malovaný na plátně s datem 1875. Ve věži byly umístěny dva zvony. Malý umíráček sem byl přenesen ze staré kapličky a velký zvon koupený během stavby této kaple. Za druhé světové války při velké spotřebě barevných kovů byly také v Lužnici zvony sňaty za účelem zrekvírování. Když už měly být odevzdány, zjistil místní kovář, že velký zvon je z ocele a tak úřady odebraly obci pouze zvon umíráček, velký zůstal a upevněn byl znovu na věži. Při tom se vysvětlilo, že když se stavěla kaple a sedláci kupovali zvon, objednali levnější a tím nepřímo zvon zdejší kapli zachránili. Obrazy „Křížová cesta“ byly prodány do kapličky v Přesece za 4 zlaté. Do nové kaple byla zakoupena nová křížová cesta, která je tu dosud. Kaple je po celou dobu majetkem obce a slouží nejen k církevním obřadům, ale i ke konání koncertů.
• Socha svatého Jana Nepomuckého – v životní velikosti, byla umístěna na oltáři ve staré, již zbourané kapličce. Socha poté byla umístěna na mostě řeky Lužnice.
• Zemědělský dvůr Rožmberská bašta
• Bobrovna
• Kovárna severně od návsi