Dynín

Historie

Název vsi pochází od osobního jména Dýňa (tj. dýně), a znamená tedy „Dýňův dvůr, majetek“. První písemná zmínka o vesnici (Dynyn) pochází z roku 1341, kdy Petr I. z Rožmberka věnoval část výnosů z ní dominikánskému klášteru v Sezimově Ústí. Roku 1379 se Dynín uvádí v Rožmberském urbáři jako příslušný k Dolnímu Bukovsku, později náležel k panství Třeboň. V roce 1511 byli obyvatelé Dynína osvobozeni od odúmrti, tj. poddaní mohli odkázat svůj majetek komukoli v Třeboňském panství bez zásahu vrchnosti. Jako většinu vesnic i Dynín vážně zasáhla třicetiletá válka. V roce 1625 byl Dynín zcela pustý a ještě v roce 1650 nebyl plně obydlen. Jeho posledními feudálními držiteli byli Schwarzenbergové, kteří jej získali v roce 1660. V roce 1825 byla v okolí Dynína vystavěna císařská silnice a v sedmdesátých letech 19. století i železniční dráha se stanicí. Po zrušení poddanství se Dynín stal roku 1850 samostatnou obcí, jíž zůstává podnes. Lhota byla zprvu součástí této obce, v roce 1867 se osamostatnila, ke dni 12. června 1960 se znovu připojila k Dynínu. V období 1. dubna 1976 až 23. listopadu 1990 na čas spadaly pod obec Dynín též vesnice Bošilec a Neplachov.

Pamětihodnosti

• Rozlehlá náves obklopená zachovalými zemědělskými usedlostmi, nejhodnotnější z nich čp. 25 se sýpkou, datovanou 1815. Od roku 1990 je střed obce prohlášen vesnickou památkovou zónou.
• Kaple svatého Václava na návsi, novobarokní
• Pomník padlým v první světové válce z roku 1928, vedle kaple
• Budova bývalé školy z roku 1923
• Výklenková kaplička směrem ke Lhotě
• Kaple ve Lhotě