Veselá (Okres Zlín)

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1407, kdy příslušela k Lukovskému zboží (panství). Jeho součástí byla i roku 1480, když Albrecht ze Šternberka postoupil toto zboží Albrechtovi ml. ze Šternberka a stejně tak i v roce 1516 kdy dcera Albrechta ml. Ludmila ze Šternberka vložila Lukov Vilímovi Kuně z Kunštátu.

Od Lukovského panství byla odtržena současně s Klečůvkou i Veselá, a to se stalo dokonce dvakrát. Poprvé se tak stalo v r. 1662 při exekučním řízení. Jan Adam Minkvicburk je poprvé v roce 1688 připomínán jako držitel Klečůvky a sousední Veselé.

Prvními majiteli samostatného panství Klečůvka byli věřitelé bývalých pánů rytíři Zehentnerové z Reichersdorfu, kteří byli patrně zakladateli dvora na Klečůvce. Zámeček sloužil jako sídlo vrchnosti, která majitele zastupovala. Roku 1667 kupuje panství baron Melichar Lednický z Ledenic. Následuje v r.1671 rytíř František Jakub Rejtin z Varjelit a roku 1673 kupuje Klečůvské panství baron Jan Bedřich z Minkwitzburku, majitel Lukova, který Klečůvku včetně Veselé opětovně spojil s Lukovem.

Šlechtické sídlo je v Klečůvce poprvé předpokládáno až v r. 1690 v souvislosti s Janem Adamem z Minkwitzburku, který zde sídlil. V r. 1701 je sídlo označováno jako „panský dům.“ Roku 1710 je Klečůvka opět odtržena od panství Lukov. Nyní museli Minkwitzburkové opustit Lukov. Z lukovského panství tak zůstala pánům z Minkwitzburku jenom Klečůvka s Veselou.

Nedaleko od Vizovic je Šibeniční vrch ve vzdálenosti necelé 3 kilometry, kde se minulosti nacházelo popraviště. Poslední známa poprava se uskutečnila 1727. Odsouzený byl Josef Dobeš z Veselé na Klečůvském panství, který byl obviněn ze spolčení s loupežníky. z těchto historických pramenů můžeme usuzovat, že hrdelní soudy s jurisdikcí byly ve Vizovicích pro Klečůvské panství a tím i pro Veselou.