Otrokovice

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Michaela archanděla - postaven v roce 1769, rozšířen 1849.
• Socha svatého Jana Nepomuckého - v novogotickém stylu z konce 19. stol. na náměstí 3. května.
• Soubor drobných sakrálních památek - kříže, kapličky a další socha sv. Jana Nepomuckého se nacházejí v různých částech města.
• Kostel svatého Vojtěcha - postaven v roce 1995 na dominantním místě náměstí 3. května podle plánu M. Korvase.
• Hotel Společenský dům - postaven v roce 1936 podle plánu Vladimíra Karfíka na půdorysu trojlisté vrtule. Jeho otevření se zúčastnil prezident Edvard Beneš.
• Socha Tomáše Bati - odlita podle originálu, který se nachází v anglickém East Tilbury.
• Na letišti - přírodní památka

Historie

V roce 1930 rozhodl koncern Baťa s ohledem na nedostatek vody a dopravní komplikace ve Zlíně o vybudování pobočného závodu v Otrokovicích. Pro výstavbu byly vybrány pozemky zvané Bahňák a Menšov u řeky Moravy na hlavní železniční trati Přerov – Břeclav. Výstavba sídliště byla zahájena v září 1930 podle urbanistického plánu Františka Lydie Gahury. V tomto plánu je také poprvé uveden název Baťov, zprvu jen pro firemní čtvrť . Prvních osm továrních objektů bylo postaveno v roce 1931. Pracemi na Bahňáku byl pověřen Jan Antonín Baťa. Problém jak zvednout terén kvůli podmáčenému terénu, vyřešil zcela originální myšlenkou, která se stala později i spouštěčem udělení titulu doctor honoris causa. Šlo o metodu splavování zeminy z kopce Tresný na protějším břehu řeky Moravy proudem vody dřevěným korytem až na místo stavby. V následujícím období je realizována další výstavba. Na volné ploše je zřízeno také hlavní letiště pro Zlín. V červenci 1932 zde nedlouho po startu zahynul při leteckém neštěstí šéf koncernu Tomáš Baťa. To také vyvolalo zájem koncernu na oficiální zavedení názvu Baťov pro celé město, což bylo uskutečněno v roce 1939. Do roku 1944 bylo postaveno 409 domů s 689 byty, v nichž bydlelo tři tisíce zaměstnanců. Ředitelem zdejších Baťových pobočných závodů (BAPOZ) byl chvíli i švagr Jana Antonína Bati – Josef Hlavnička. V roce 1938 je uveden do provozu Baťův plavební kanál, jehož severní vyústění bylo v přístavu v areálu továrny. Další baťovské projekty však zpomalila nebo zastavila válka. Po druhé světové válce byl BAPOZ znárodněn, v plánované výstavbě se nepokračovalo. V roce 1946 byl městu navrácen název Otrokovice. Označení Baťov se však nadále neoficiálně používá pro čtvrť Bahňák.

Od 1. ledna 1949 byly Otrokovice a Kvítkovice součástí města Gottwaldova jako jeho XI. a X. městská čtvrť.

Ke spojení Otrokovic a Kvítkovic došlo v roce 1960. Roku 1964 byly Otrokovice povýšeny na město.

V 70. a 80. letech 20. století došlo k dalšímu výraznému zásahu do života města. V důsledku mohutné bytové výstavby opět podstatně vzrostl počet obyvatel, tentokrát na více než dvojnásobek. Z Otrokovic se stalo dvacetitisícové město. Tato změna zároveň znamenala faktickou likvidaci původních Otrokovic - nové paneláky se stavěly přímo v centru města, na území bývalé vesnice Otrokovice. Tradiční zástavba byla z větší části „srovnána se zemí“ a namísto ní vyrostlo centrální sídliště. Zároveň byly demolovány památky lovecký zámeček a sýpka. Dnes tato část města nese název Střed. V nových panelácích pak našli bydlení obyvatelé původní i nově příchozí.

Kvítkovice si naproti tomu do dnešních dnů zachovaly svoji identitu připomínající venkovskou pospolitost.

Části, z nichž město vzniklo

• Otrokovice - původně vesnice. Podle ní má dnešní město svůj název.
• Kvítkovice - původně vesnice. Dnes místní část s vlastním katastrálním územím
• Baťov - sídliště s továrnou koncernu Baťa (Baťovy pomocné závody). Nemá vlastní katastrální území a leží na katastrálním území Otrokovice. Dnes se tato lokalita nazývá Bahňák.