Zašová

Historie

Obec byla založena na počátku 14. století a náležela k meziříčsko-rožnovskému panství. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1370. Od roku 1549 patřila rodu Žerotínů. V obci působil řád Trinitářů, který zde měl od roku 1728 klášter (zakládací listina byla podepsána 22. října 1722 a obsahovala závazek hraběte Žerotína předat trinitářům i dosud nedokončený kostel).

Po zrušení kláštera za vlády císaře Josefa II. byla budova využívána od roku 1898 jako gobelínová manufaktura, kterou zakladatel Rudolf Schlattauer přestěhoval roku 1908 do Valašského Meziříčí. V roce 1901 tehdejší hranický katecheta a pozdější olomoucký světící biskup Jan Stavěl zřídil v části klášterní budovy útulek pro děti různým způsobem postižené. Položil tak základ k Ústavu svatého Josefa. Roku 1911 také v areálu vznikla dívčí škola – tzv. ústavská škola pro chovanky sirotčince, kterou navštěvovaly ale i dívky z obce. O vyučování se do roku 1920 staralo několik členek Kongregace Školských sester Třetího řeholního řádu svatého Františka z Přerova, které byly povolány na Slovensko. Jejich místa následně zaujaly řeholnice z Kongregace Školských sester de Notre Dame z Horažďovic. Výuka zde byla ukončena v roce 1942 z nařízení německých okupačních orgánů a všechny žákyně přešly do obecné školy.

Po Druhé světové válce byla výuka v dívčí škole krátce obnovena, než ji trvale ukončilo zestátnění všech škol v roce 1949. Třináct Školských sester de Notre Dame byly ze Zašové v září 1950 v rámci komunistické proticírkevní Akce Ř násilně odsunuty do internačního kláštera v Bílé Vodě. Sedm sester mohlo v Zašové i po roce 1950 zůstat a působily jako pečovatelky seniorů v domově důchodců.

Do roku 2015 se v budově nacházel Domov pro osoby se zdravotním postižením, který byl kvůli transformaci sociálních služeb také zrušen. Nyní patří objekt obci. Současná budova školy byla otevřena v roce 1963, původní budova je využívána jako dětský domov.

Železniční stanice byla zřízena v roce 1891, v roce 2010 byla zbourána budova zastávky a nahrazena plechovou boudou. Pošta v obci působí od roku 1889, kino bylo otevřeno v roce 1928, později přestěhováno do nové budovy ve spodní části obce, ke které náležela i tělocvična, a ještě později i s tělocvičnou zrušeno. Nová tělocvična byla postavena v letech 2002–2003 vedle školy. Nedaleko školy byla v roce 2003 dokončena i Orlovna, ve které se nacházejí dvě bowlingové dráhy. Na sklonku roku 2013 byl otevřen „Kulturní dům v Zašové“. V létě 2014 odstartovala rekonstrukce návsi.

V roce 1997 byla velká část obce zasažena povodněmi. Také 24. června 2009 se obcí prohnala blesková povodeň. V roce 2000 schválil Parlament ČR obecní symboly – znak a prapor. Znak vychází ze staré obecní pečeti z roku 1425, která je doplněna lvem ze znaku Žerotínů a křížem řádu Trinitářů.

V obci se tradičně háčkuje specifická forma krajky – tzv. Zašovská kytička. Obec je také známým poutním místem. Tato tradice vychází z pověsti o rytíři zraněném v boji s Turky, který byl Pannou Marií zachráněn a přenesen k pramenu léčivé vody.

Pamětihodnosti a zajímavé lokality

V Zašové:

• Bývalý klášter trinitářů (1722)
• Barokní kostel Navštívení Panny Marie (1725)
• gotická desková malba Panny Marie (1450)
• dřevěný pozdně gotický krucifix (1520)
• barokní socha sv. Jana Nepomuckého u farního kostela z poslední třetiny 18. stol.
• kamenný kříž u cesty pod kostelem (1811).
• Fojtství
• Poutní areál Stračka s mariánským pramenem

V okolí:

• Hora Radhošť
• Hora Velký Javorník
• Přehrada Bystřička
• Skanzen Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
• Zřícenina Hradu Rožnov

Významní rodáci a osobnosti spjaté s obcí

• Marie Bernátková (1857–1969), lesní dělnice a pokojská. V období 16. června 1968 až 4. května 1969 byla nejstarší ověřenou žijící osobou na světě.
• Metoděj Jahn (1865–1942), učitel, prozaik a básník
• Jan Stavěl (1869–1938), katolický kněz, pomocný biskup olomoucký. Zakladatel Ústavu svatého Josefa.
• Růžena Staňková (1869–1943), spoluzakladatelka Ústavu svatého Josefa.
• Luděk Jaroň (1874–1935), krejčí, majitel závodu na konfekci v Paříži, člen Československých legií ve Francii.
• Ferdinand Škrobák (1895–1989), hudební skladatel, dirigent
• Jan Nohavica (1896–1919), účastník 1. světové války v řadách Rakousko-uherské armády, od dubna 1918 člen Československých legií v Itálií. Padl po válce při obraně celistvosti Československa v bojích s maďarskou armádou republiky rad.
• Arnošt Borovička (1897–1950), varhaník, dirigent, učitel hudby.
• František Nohavica (1898˜–1943), nadporučík policie, člen Obrany národa, oběť nacismu.
• Heřman Štíhel (1903–1946), římskokatolický kněz
• Karel Svět (1905–1941), elektromontér, oběť nacismu.
• Metoděj Karel Bystřický (1907–1975), básník, spisovatel, salvatorián
• Alois Zátopek (1907–1985), geofyzik
• Jaromír Václav Daněk (1911–1983), letec-navigátor a voják za druhé světové války
• Marie Košárková (1913˜–1995), autorka výšivek, držitelka titulu Mistryně lidové umělecké výroby
• Jaroslav Hambálek (1916–1942), odbojář, oběť nacismu.
• Václav Jaroň (1920–2005), učitel a malíř
• Jaroslav Nohavica (1921–1949), římskokatolický kněz
• Stanislav Nohavica (1923–1945), vězeň koncentračního tábora, zahynul při náletu na loď Cap Arcona.
• František Stavinoha (1928–2006), spisovatel
• Richard Sobotka (* 1935), spisovatel
• Martin Kremel (* 1971), jezdec Endura a motokrosu
• Lucie Petruželová (* 2002), tenistka
• Roman Staněk (* 2004), pilot F2