Valašská Polanka (Okres Vsetín)

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1361 v listu papežské kurie z Avignonu. Obec ležela na cestě, která byla spojkou mezi Vsetínem a Brumovem. Polanka byla zpočátku majetkem Vizovického panství. Po zániku se v roce 1575 stala majetkem Zdeňka Kavky z Říčan. Ten skoupil celé Brumovské panství a připojil k němu i Valašskou Polanku. V roce 1663 byla obec výrazně poničena vpádem Tatarů. „Součástí Brumovského panství zůstala až do roku 1673, pak patřila do panství vsetínského až do rozpadu vrchnostenské soustavy a přeměny původních panství na velkostatky a statky“.

V roce 1780 obdržel v Polance císař Josef II petici od knihaře Jana Arona Bubela. Stalo se tak při jeho průjezdu obcí, když směřoval na vsetínský zámek. V petici bylo podepsaných 25 valašských obcí, které žádaly o náboženskou svobodu. Císař této petici vyhověl a dokonce všechny podavatele vzal pod svojí osobní ochranu. Tato petice se stala jedním z impulsů, který vedl k sepsání tzv. tolerančního patentu (1781), který tedy vedl k povolení evangelické víry. Na počest této události se v okresním městě každý rok pořádá festival Valašské záření.

Polanka měla po většinu historie zemědělský charakter. Dále zde byla například významná výroba nožů nebo výroba dřevěného uhlí. V roce 1928 zde byla postavena železnice, která spojovala Vsetín s Brumovem a vedla dále až na Slovensko.

V kronice je psáno, že památným rokem byl rok 1924, kdy Polankou projížděl president Tomáš Garrigue Masaryk. Čekaly zde na něho davy lidí, kteří ho ve své obci vítaly.

V roce 1929 byla Polanka přejmenována na Valašskou Polanku.

„Dalším těžkým obdobím života Valašské Polanky byla německá okupace a 2. světová válka. Politické strany byly rozpuštěny, ve škole začala povinná výuka němčiny, obecní kronika byla zapečetěna a zabavena. V srpnu 1944 se v obci objevili první partyzáni, kteří patřili k oddílům 1. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky.“. Mnoho obyvatel se účastnilo partyzánské činnosti a mnozí z nich také v tomto boji položili svůj vlastní život. Důsledek tohoto odporu byl bohužel potrestán i vypálením nedalekého místa s názvem Vařakovy paseky.

„Poválečná činnost byla ve znamení budovatelského úsilí. Nedaleko stávající školy (přestavené v roce 1829) byla roku 1947 postavena (provizorní) budova „měšťanky“. V roce 1974 jí nahradila nová (spádová) osmnáctitřídní škola. V roce 1973 byl dán do provozu kulturní dům jehož součástí bylo i zdravotní středisko a roku 1979 bylo otevřeno středisko nákupní. V této době byly budovány také nové chodníky, komunikace a veřejné osvětlení.

Ke konci 50. let 20. století bylo založeno jednotné zemědělské družstvo (JZD), které neslo název Valašské Kotáry. V 80. letech došlo k připojení nedaleké vesnice Seninka, která byla ovšem roku 1990 opět osamostněna.