Bořislav

Historie

Bořislav byla založena na zemské cestě spojující Prahu se Saskem. Stalo se tak nejpozději v polovině 12. století, protože první písemná zmínka o obci pochází už z roku 1169. Tehdy daroval král Vladislav II. Bořislav spolu s dnes již zaniklými Hrbovicemi řádu johanitů, které po návratu z druhé křížové výpravy uvedl do Čech. Zřejmě na začátku 14. století přešla vesnice do majetku kláštera benediktinek v Teplicích, který založila Vladislavova manželka královna Judita. Klášterní majetek zůstal co do rozsahu přibližně stejný, dostal se ale natrvalo do rukou světské šlechty. Před třicetiletou válkou se v držení Bořislavi, kde nikdy nevzniklo panské sídlo, postupně páni z Vřesovic, Fictumové, Valdštejnové, Schönbergové a Vchynští. Pod Od roku 1592 spravoval bořislavskou farnost Michal Longolius, narozený v Kralovicích. Do Bořislavi přišel z Chyše. Longolius byl vzdělaný muž. V roce 1617 vyšel jeho překlad zásadního latinského díla německého luteránského teologa Johanna Arndta Čtyři knihy o pravém křesťanství, o tři roky později následoval překlad německého spisku hvězdáře Paula Nagela Doplněk astronomie. Bořislavský farář byl zámožný; roku 1612 půjčil městu Louny 1 500 míšeňských kop. O sto let později se počet hospodářů v Bořislavi prakticky nezměnil. Tereziánský katastr z roku 1757 jich uvádí čtrnáct. Hospodařili na 240 hektarech, zbývající půda v katastru obce patřila církvi a poddaní na ní robotovali. Obecní les se rozkládal na jednom hektaru,, k obci patřil také rybník a malá chmelnice. Hospodu vrch Zkázu přinesly do vsi i napoleonské války. Ve druhé polovině srpna postupovalo ruské vojsko přes Bořislav směrem k místům, kde proběhla na konci měsíce proběhla bitva u Chlumce (1813). 20. srpna dorazil ruský oddíl do vsi a utábořil se na farských polích. Velitel se štábem se ubytoval na faře. Vojáci rekvírovali krmivo pro koně a povozy, vymáhali potraviny a pálenku. Situace se opakovala, když se přes Bořislav, ležící na císařské silnici vybudované v letech 1803–1808, vracela vítězná vojska do vnitrozemí.

V roce 1833 stálo v Bořislavi 38 obytných budov, v nichž žilo 199 obyvatel. Stála zde nová škola, kterou v roce 1825 nechala postavit claryovská vrchnost (v budově sídlí obecní úřad). Čtyři roky po postavení školy ji navštěvovalo 51 chlapců a 40 dívek kromě Bořislavi ze Žalan, Starosedel (dnes části Žalan), Bílky a Lelova. Ve vsi byl hostinec, kovárna a opodál myslivna.

Po vydání nového obecního zřízení v roce 1849 tvořila Bořislav spolu se Žalany, Starosedly, Lelovem a Bílkou jeden správní celek, v roce 1867 se Žalany s Lelovem oddělily a Bořislav zůstala spojená jen s Bílkou. Podle adresáře teplického politického okresu z roku 1872 byla v obci škola, policejní stanice, dva obchody a cihelna, působil zde obecní lékař a porodní asistentka. Nejbližší poštovní úřad se nal Poslední čtvrtina 19. století přinesla Bořislavi rozvoj po společenské i hospodářské stránce. V 80. letech si zřídili živnosti krejčí, truhlář, dva ševci, nakupovat potraviny bylo možné u pekaře, řezníka a ve dvou obchodech. Společenskému životu všeho druhu sloužily hostince U Bořislavi a U růžové zahrady. Kromě toho byl k dispozici ještě výčep, kde se nalévalo víno a pálenka. Důležitou událostí bylo napojení Bořislavi na železniční síť: 17. prosince 1897 byla zprovozněna celá trať z Lovosic do Teplic. V roce 1912 stavěl v Bořislavi vlak v obou směrech šestkrát a stavěly zde i oba rychlíkové spoje, kterými trvala cesta do Lovosic 31 minut. V roce 1901 byl nákladem 24 000 K, které si obec musela vypůjčit, zřízen obecní vodovod. Voda se sváděla z pramene, který vyvěral na katastru Bílky pod Milešovkou. Rovněž na začátku 20. století, roku 1903, byl v Bořislavi postavený evangelický kostel. V 60. letech 20. století byla zbořena jeho věž a objekt přeměněn na rekreační zařízení.

I po vzniku samostatného státu zůstala obec z národnostního hlediska německá. Při sčítání lidu roku 1921 se ze 459 obyvatel hlásilo k české národnosti jen 20 osob. Naprostá většina obyvatel se – i přes existenci evangelického kostela – hlásila ke katolictví. V té době se rovněž ve vsi rozšířilo ovocnářství. Plody z Bořislavi se prodávaly v Čechách i v cizině.

V letech 1938 až 1945 byla Bořislav v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu.

Po druhé světové válce proběhl i v Bořislavi odsun německého obyvatelstva. Včetně Žalan, Bílky a Lelova bylo vysídleno 236 osob.

Pamětihodnosti

• U průjezdní silnice stojí barokní kostel svaté Kateřiny vystavěný v roce 1717 na místě starší stavby.
• Krucifix na návsi z roku 1801. U paty kříže klečí sv. Maří Magdalena.
• Sloup s plastikou Piety z roku 1720. Plastika je výdusek originálu.
• Fara, datovaná letopočtem nad portálem do roku 1733. Architektem byl zřejmě Jeroným Costa.