Volevčice

Historie

Osecký opat Balthasar (1563–1579) prodal část klášterního majetku na Mostecku, takže v roce 1613 byl majitelem Volevčic a nedalekého Bečova a Zaječic Vilém mladší Popel z Lobkowicz, který je připojil ke svému bílinskému panství. Zhruba od roku 1650 byla majitelkou vsi vdova po Oldřichovi Adamovi z Lobkovic, Anna Marie rozená ze Šternberka. V roce 1652 se Anna Marie provdala za hraběte Jana z Rottalu. Zadlužené statky získal v roce 1656 Kryštof Ferdinand z Lobkovic, který Volevčice opět připojil k bílinskému panství. Jeho součástí zůstaly Volevčice až do zrušení poddanství v roce 1848. Poté se staly samostatnou obcí, ovšem od roku 1869 do konce 20. století byly osadou Bečova. Do roku 1950 byly opět samostatnou obcí a poté byly jako osada připojeny k Poleradům. V roce 1971 se opět osamostatnily.

Volevčice příslušely k bečovské farnosti, ovšem Volevčice měly původně vlastní farní kostel svatého Havla. Zpráva o zdejší faře pochází již z poloviny 14. století, ovšem v 17. století zanikla a zdejší kostel zůstal jen filiální.

Obec si uchovala tradiční zemědělský charakter i přes výstavbu nedaleké Elektrárny Počerady. Obyvatelé jsou zaměstnáni především v okolním průmyslu.

Pamětihodnosti

• Jednolodní kostel svatého Prokopa z roku 1840 stojí na místě původního gotického kostela ze 14. století.
• V západní části obce stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1926.
• Necelý kilometr jihovýchodně od obce se vypíná vrch Velká Volavka (344 m), na jehož severozápadním úpatí byla v roce 2000 zřízena přírodní památka Velká Volavka