Štětí

Historie

Podle nálezů předmětů při výkopech v roce 1933 (kostry skrčenců, střepy nádob a předměty sloužící podle odhadu odborníků k zatížení sítí), spadají počátky osídlení Štětí do období takzvané Únětické kultury. Od roku 1949 vznikají na místě cukrovaru papírny, které se během 25 let staly největším papírenským závodem ve Střední Evropě. Díky tomu vzrostl počet obyvatel na 8000 a připojením devíti obcí na 9200. Roku 1960 byl roudnický okres zrušen a Štětí tak bylo připojeno k okresu Litoměřice. Toto spojení bylo poněkud nevhodné, jelikož město mělo v minulosti vazby do středních Čech k Mělníku a Praze, než do severních Čech. V roce 1998 proběhla výstavba centrálního náměstí, které alespoň částečně vylepšuje vzhled města, postižený bytovou výstavbou ve formě betonových sídlišť. Při výstavbě sídlišť, centrálního náměstí a silničního obchvatu padla za oběť velká část původních budov a stavení.

Pamětihodnosti a zajímavosti

Kostel svatého Šimona a Judy

Spisovatel Friedrich Bernau se prvně zmiňuje, že tento farní kostel existoval již v roce 1300, tedy v době nejstaršího osídlení v oblasti. Průkazné listiny však pochází až z roku 1352, kdy je uveden ve vizitačním protokolu českých farností. Přestože byl kostel vystaven nejspíše na umělém pahorku, byl často ohrožován různými živelními pohromami, proto není dodnes známá původní podoba kostela. Údajně vyhořel v první polovině 15. století a byl rekonstruován v roce 1452 ze dřevěných trámů. V minulosti se u kostela nacházel též i hřbitov. Původní svatyně byla těžce poškozena na počátku třicetileté války v roce 1620, kdy prošlo přes město vojsko protestantů. Oprava začala v roce 1626 pod patronátem hraběte Viléma Slavaty, zástavního držitele mělnického panství. Tento kostel byl dosti menší proti původnímu, jehož základy byly nalezeny při opravách po povodních v roce 2002. Největší katastrofa postihla kostel v roce 1784 velkými povodněmi (ledovou dřenicí), kdy z kostela zůstala pouze opukou vyzděná věž zvonice. Ještě 22. července téhož roku byl položen základní kámen nového kostela, který byl posvěcen kněžnou z Lobkowicz, Marií Ludmilou Czerninovou. Rekonstrukce kostela trvala rok a byl postaven v barokním stylu, který byl zachován do současné podoby. V roce 1930 byl restaurován architektem Jaroslavem Majorem a střecha z taškové krytiny byla opravena v letech 1998-2000. Po dokončení velkých oprav v roce 2002 uvnitř i vně kostela, byl po pár dnech opětovně zaplaven řekou do výšky 1,6 metru nad úrovní podlahy. Vahou vody se podlaha propadla do hloubky až 4 metrů a kostel se musel znovu opravovat. Na kostele jsou umístěny sluneční hodiny s nápisem: Una erit tua ultima (Jednou bude Vaše poslední). Část vnitřní výbavy pochází z rušených pražských kostelů. Mramorový hlavní oltář byl zakoupen z kostela svatého Václava na Malostranském náměstí a vytvořil jej pražský kameník a mramorář Lauermann. Oltář je zasvěcen svatým Šimonu a Judovi Tadeáši. V kostele se nachází celkem tři oltáře. Zbývající boční dva oltáře jsou evangelní, zasvěcen Panně Marii a epištolní, zasvěcen svatému Janu Křtiteli. Ilusivní fresky za všemi oltáři a tři nástropní fresky (klenba presbytáře, strop lodi a strop nad kůrem) vymaloval malíř Josef Kramolín. Vyřezávané lavice pochází z kostela svatého Františka u Anežského kláštera. Původně v kostele byly 4 zvony. Největší z nich, Jesus Christus Salvátor, váží 1,02 tuny s velkým českým nápisem, že byl pořízen k založení chrámu do města Štětí hrabětem Slavatou. Tři z nich byly za 2. světové války zrekvírovány. Zvon Salvátor byl však po válce vykoupen a usazen zpět na své místo. V kostele jsou tak dodnes 2 zvony. Od 3. května 1958 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.

Sochy svatého Jana Nepomuckého

Sochy se nacházejí v těsné blízkosti kostela svatého Šimona a Judy na Husově náměstí směrem k Labi. Nejedná se o původní lokalitu soch, každá z nich sem byla přemístěna z jiného místa. Levá socha, která je umístěna na vysokém hranolovitém podstavci, byla původně umístěna na Velkém náměstí (dnešní Mírové náměstí). Pravá socha má mohutnější podstavec a jsou na ní vyobrazeny také dva andílci, volutové motivy a reliéf. Pochází z první poloviny 18. století. Autoři ani jedné ze soch nejsou známi.

Farní budova

Farní budova poblíž kostela nejspíše existuje již od středověku. Dle dochovaných historických pramenů ze 17. století, objekt původně sloužil i jako farní škola. Rekonstruována byla v letech 1737 až 1738. V roce 1784 byla smetena ničivou povodní, tak jako blízký kostel. Následně po opravě kostela také probíhala rekonstrukce farní budovy následujícího roku. Jako většina památek na Štětsku je i tato budova pozdně barokního stylu, konkrétně v dekoru lizénových rámů. Při vjezdu k faře se nachází klenutá brána se segmentovým štítkem. Na faře dnes sídlí římskokatolická farnost Štětí nad Labem. Stejně jako kostel je i fara zapsána jako kulturní památka České republiky.

Sousoší T. G. Masaryka a Edvarda Beneše

Jedná se o jediné známé sousoší prvních dvou československých prezidentů. Nachází se na pozemku 1. základní školy (Masarykova škola), jejichž autorem byl sochař Václav Šára z Příbrami. Sousoší má velmi smutnou až prokletou historii. Sochy byly hotové v roce 1938 a připraveny v Bezručových sadech k slavnostnímu odhalení na 28. října k 20. výročí existence Československa. Štětí však bylo začátkem října obsazeno německou armádou v rámci anexe pohraničí a odhalení se tak neuskutečnilo. Naopak, sousoší bylo narychlo odvezeno do neobsazeného Mělníka na předměstí Šopka československou armádou. Tam zůstalo během druhé světové války zakopané v jedné pile. Po válce bylo sousoší v roce 1948 opět připraveno k odhalení, k němuž také nedošlo, z důvodu komunistického převratu. Na dalších 20 let tak zůstalo sousoší schované ve skladě stavebnin ve Štětí. Sochy však byly nakonec vztyčeny 28. října 1968, opět v rozporuplnou dobu, po okupaci sovětských vojsk. V roce 1970 sochy opět zmizely a 7. března 1990, po 140 letech od narození T. G. Masaryka byly naposledy odhaleny.

Další památky

{| class="wikitable" style="width:100%;" border="1" cellpadding="4" cellspacing=0 | style = "background:#f3fff3" | | | Kaple svatého Antonína Paduánského je malá budova v Bezručových sadech. Jedná se původně o hřbitovní kapli postavenou roku 1850 v novorománském slohu, u které býval druhý městský hřbitov. Rekonstrukce kaple proběhla v roce 1995 a nyní slouží jako evangelická modlitebna. |- VALIGN=CENTER | style = "background:#f3fff3" | | | Kaple Nejsvětější Trojice byla postavena na konci 18. století v pozdně barokním slohu, v místě hromadného hrobu padlých vojáků z bitvy, která proběhla v oblasti, kde se nyní nacházejí papírny. |- VALIGN=CENTER | style = "background:#f3fff3" | | | V kapli Nejsvětější Trojice byl nalezen rozměrný dvoukřídlý oltář z období let 1520–1530, který je označován jako Archa ze Štětí. Jméno autora tohoto díla je neznámé, avšak je označován po svém největším díle, tedy jako Mistr oltáře ze Štětí. Oltář je složen z reliéfně zdobených desek. Na predele je vyřezávaný reliéf Poslední večeře, pravé křídlo zobrazuje křest Krista s Janem Křtitelem a žehnajícím Bohem. Vnější strana oltářních křídel je malovaná. Je zde vyobrazen svatý Václav se svatou Ludmilou a krajinným motivem v pozadí. Oltář nejprve putoval z kaple do kostela svatého Šimona a Judy, kde se nacházel v rozebraném stavu. Později, v letech 1998–2000, byl restaurován. Poté byl dlouhodobě zapůjčen Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích. |- VALIGN=CENTER | style = "background:#f3fff3" | | | Pomník padlých s nápisem 9. 5. 1945 před radnicí se vztahuje ke dni osvobození, pomník však není původní. Byl na Mírové náměstí převezen před rekonstrukcí Bezručových sadů, kde byl umístěn. V minulosti u radnice stála vysoká socha císaře Josefa II., postavená v roce 1883 jako oslava stého výročí zrušení nevolnictví a vydání tolerančního patentu v roce 1781. V tuto dobu se ještě nejednalo o budovu radnice, nýbrž o budovu okresního soudu. Socha byla stržena československými vojáky v roce 1918. Následně zde byl vystaven pomník obětem první světové války, který byl také odstraněn, někdy po roce 1945. Na pomníku byly některá jména rodáků a obyvatel města, kteří zemřeli či zůstali nezvěstní. |}

Památky a zajímavosti v nejbližším okolí

• barokní solnice s bránou v Počeplicích
• vesnická památková zóna lidové architektury se zachovalými dřevěnými hrázděnými domy, empírovými statky v Brocně

• barokní sýpka a zámek v Brocně
• částečně zachovaný židovský hřbitov u Radouně
• barokní socha a kaple svatého Floriána v Radouni
• Mariánská kaple a Hraběcí kaple v lesích za Stračím
• pískovcová formace Sedm chlebů a skalní skulptury Václava Levého (jako například Čertovy hlavy, jeskyně Mordloch a Klácelka, Harfenice, Had a jiné) v lesích mezi Stračím, Liběchovem a Želízy
• kostel svatého Petra a Pavla s farou a sousoší Panny Marie, svatého Jana Nepomuckého a svatého Vavřince na Chcebuzi
• na Chcebuzi a ve Snědovicích a okolí se roku 2010 a 2011 natáčel český film Lidice, poté se 1. června 2011 ve Štětí uskutečnila předpremiéra filmu

• světoznámý veslařský kanál v Račicích
• morový sloup na Náměstí Svobody v Hoštce
• zámky ve Snědovicích a Sukoradech
• vodárenské muzeum ve Vrutici
• Barokní zámek v Liběchově
• ranč Dlouhá Míle v Záluží
• rodný dům Josefa Hory v Dobříni
• zámek Slavín s rozhlednou nad obcí Tupadly

Osobnosti

Ve Štětí se nenarodila žádná slavná či významná osoba ve světě, snad jen Franz Reichelt, který byl amatérský vynálezce a průkopníkem parašutismu. Později provedl seskok, při kterém se mu neotevřel padák a na místě zemřel. Přesto však jeho snaha nebyla až tolik marná a dala později základ sportu zvanému wingsuiting. Město je však spojeno s významnými osobnostmi v různých obdobích života. Často se jedná o osobnosti, které přijely za zaměstnáním a pracovaly v místních papírnách. Přesto však nejvýznamnější historickou osobou meziválečného Štětí je jistě Augustin Lukeš, který ještě ve vojenském obleku dorazil do poněmčeného města, kde začal vyučovat, vychovávat mládež a přednášet pro dospělé. Později se stal ředitelem škol a poté i starostou města. Během války zemřel v Osvětimi. In memoriam mu bylo uděleno válečné vyznamenání a byl také jmenován školním inspektorem. Štětí po něm pojmenovalo ulici, ve které žil a k uctění památky byla instalována mramorová deska na jeho rodném domě (čp. 360).

Rodáci

• Jan Ondřej Kayser z Kaysernu (1716–1776), biskup královéhradecké diecéze
• August Hackel (1863–1932), právník a politik, poslanec zemského sněmu, člen vedení firmy Schicht
• Franz Reichelt (1878–1912), krejčí a amatérský vynálezce, který provedl nepovedený seskok z Eiffelovy věže
• Josef Thaut (*1905), bývalý československý fotbalový reprezentant

Významné osobnosti

• Bedřich Bernau (1849–1904), český spisovatel a cukrovarský úředník
• Josef Hubáček (1850–1900), český právník a konzervativní novinář, představitel staročeské strany
• Karl Ungermann (1852–1915), rakouský a český politik německé národnosti, poslanec Českého zemského sněmu
• Václav Leopold Voseček (1882–1969), námořní pilot
• Augustin Lukeš (1894–1942), český učitel a herec, byl jednou z nejvýznamnějších osobností meziválečné štětské historie
• Ernst Kreische (1902–1944), německý učitel, básník a spisovatel
• Ferdinand Plhal (1926–2010), český katolický kněz, člen řádu salesiánů
• Bohumil Urban (*1934), český a československý politik KSČ, ministr průmyslu České socialistické republiky, ministr zahraničního obchodu ČSSR, místopředseda vlády České socialistické republiky a ČSSR
• Jaroslav Bílý (1935–2010), český skladatel a dirigent
• Jiří Lhotský (*1946), český dirigent, hudební pedagog, trumpetista, houslista a skladatel, mimo jiné dirigent a hudebník Severočeské harmonie Štětí
• Josef Pecinovský (*1946), český sci-fi spisovatel
• Stanislav Šmíd (1949–2013), kameraman KTV Štětí a fotograf
• Richard Mandelík (*1953), český politik, poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za ODS
• Milan Kolouch (*1965), bývalý československý fotbalista